Záře dávno pohaslá
Guy Gavriel Kay
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/518872/bmid_zare-davno-pohasla-64bcf102609a0.jpg
4
17
17
V komnatě nad vodními kanály přímořského města, zahalenými nocí, se za svým mládím a lidmi, kteří utvářeli jeho život, ohlíží starší muž. Přestože se narodil jako syn pouhého krejčího, mohl se díky svému nadání Danio Cerra zapsat do renomované školy. Vstoupil do služeb u hraběcího dvora – a brzy zjistil, proč se tamnímu vladaři přezdívá Zvíře. Daniův osud se změnil v okamžiku, kdy uviděl a poznal Adrii Ripoli. Ta jednoho podzimního večera vstoupila do hraběcích komnat s úmyslem zabíjet. Adria se narodila do šlechtického paláce, ale místo pohodlí v životě zvolila nejistotu – a svobodu. Proto se, na místě a v čase plném nebezpečí, setkává s Daniem. A nebude to naposledy. Protože v Batiaře nastaly zlé časy – nebo snad nikdy neskončily – a do hry vstupují mocní žoldnéřští kapitáni, dekadentní patriarcha, pohanská léčitelka a pánové mocných městských států. Setkání dvou mladých lidí na tajném schodišti pokrytém krví je jako kámen hozený do vody a rozbíhající se vlnky brzy změní celý svět…... celý text
Literatura světová Fantasy Historické romány
Vydáno: 2023 , Laser-books (Laser)Originální název:
A Brightness Long Ago, 2019
více info...
Přidat komentář
Příběh byl moc pěkný. Trochu mě rušil prapodivný slovosled, zřejmě doslovný překlad. Mockrát jsem se vracela a prožvýkávala se souvětími, abych pochopila myšlenku.
Nemůžu říct, že by ve mně tahle Kayovka rezonovala tak moc jako ostatní, ale pořád jim šlape na paty a navíc vás v mnoha a mnoha úhlech láká do Sarantia…
Možná že další zastávka bude právě tam.
Kayova premyslená literárna fikcia. Tak by som to nazval. Pán spisovateľ sa hrá s príbehom, s formou, s jazykom, s postavami a s čitateľom. Kniha, ktorá sa síce číta pomaly, ale je ako bonboniera. Postupne sa ňou prepracovávate, vychutnávate si ju a na konci je vám ľúto, že je naozaj koniec. Dúfam, že nepotrvá dlho a opäť sa niekto podujme vydať ďalšiu Kayovu knihu v preklade ;)).
Kay je neskutečný vypravěč.. To k čemu jiní potřebují celé kapitoly, on zvládne na pár stránkách.Mě to neskutečně bavilo,a to i přesto že doba renesance není moje úplně oblíbené historické období (a to ani alternativní). Co víc dodat? Je to čtivé, bez hluchých míst, kruté i dojemné. Celým příběh je prodchnut moudrostí, která se ale nevnucuje.. Za mě jedno z nejlepších historických fantasy.
Román nás vrací do světa Plavby do Sarantia a Pána císařů, jen posunutý o pár století vpřed a zasazený do doby ne nepodobné éře italských válek. To, že přitom autor čerpá z historie, neznamená, že by si zjednodušoval práci. Známé události zde hrají doprovodnou roli a díky minimu fantastiky působí vyprávění natolik věrohodně, až máte pocit, že právě tohle jsou ty pravé dějiny. Guy Gavriel Kay má navíc schopnost hrát si s různorodým vystupováním postav, měnit styl mluvy, zachovávat dobové reálie a završit to atmosférou hodnou rytířského románu. Přitom se paradoxně drží dál od velkých bitev či podivuhodné fauny a flory. Zápletka je tak povzdechem nad zanikající dobou, nepřiznanou romancí, v níž láska umírá dřív násilnou smrtí, než že by se dočkala šťastného konce. Ostatně, poslední stránky mění charakter příběhu, když z vedlejšího motivu udělají ústřední. Tah, na kterém by začátečník pohořel, ale spisovatel Kayova formátu z něj udělá melodramatickou tečku, jež dodá celku na dokonalosti.
Záře je literárním skvostem. Je to kniha plná nádherných slov, vět a odstavců. Příběh sám o sobě zavání Shakespearovskou tragédií. Není jen o nešťastné lásce, o nenaplněných snech. Jsou to malé příběhy nás všech. Kay protentokrát svůj fiktivní román zasadil do prostředí, které na chlup odpovídá renesanční Itálii. Tenhle svět, bohatý o paralely s tím skutečným (stačí si prohlédnout mapu), nabízí boje o moc, intriky, hluboké myšlenky, melancholii, trošičku thriller - ale hlavně noblesní sloh. Danio, hlavní hrdina, který vypráví svůj dojemný příběh, se velmi často pouští do hlubokých myšlenek na téma života, přemýšlí o člověku a jeho údělu. On je vlastně vypravěčem, který se vrací do doby, kdy byl ještě, ach ano, mladý. Protože všichni se k těmto myšlenkám jednou budeme vracet. Nečetlo se to rychle, naopak - ta pomalost, to když jste se nechali pohladit větou, odstavcem, to všechno z knihy udělalo nevšední zážitek. Tedy alespoň v rukou čtenáře, který si lebedí v grimdarkovských tónech drsných scén pana Abercrombieho. Mohla bych napsat o čem to bylo, to jo. Nalákat Vás na děj, na postavy. Ale co když ten děj není to, co z knihy činí tak ojedinělý zážitek.
Guy Gavriel Kay je básníkem, který nepotřebuje verše.
Starý muž Guidanio Cerra se ve své komnatě v myšlenkách ohlíží za svým životem. I přes to, že je synem pouhého krejčího, mu bylo dopřáno studovat prestižní školu a poté vstoupit do služeb u hraběcího dvora nechvalně proslulého vládce Uberta z Mylasie zvaného Zvíře. Guidaniův život se rázem změní potom, co je Uberto zavražděn Adrií, šlechtičnou významného rodu Ripoli. Když ji najde zraněnou na tajném schodišti a pomůže jí uprchnout, ještě netuší, že se brzy stane součástí událostí, které otřesou celou Batiarou.
Kay je známý tím, že děj svých příběhů zasazuje do fiktivních prostředí, které mají svou reálnou předlohu. Nejinak je tomu i v tomto případě. Mapa Batiary, názvy měst a jména lidí nápadně připomínají Itálii. I okolní země lze poměrně snadno identifikovat. V příběhu je zmíněna Esperaňa západně od Batiary, severně Moskava, na východ přes moře město Dubrava a ještě dále Sarantinum, které je pod neustálými nájezdy Ašaritů - bezvěrců. V tomto světě, ve kterém není nouze o zeměpisné a historické paralely s tím skutečným, se roztáčí spirála plná intrik, politikaření, bojů o moc, ale také silných osobních příběhů. Kromě mladého Guidania Cerry a Adrie Ripoli se seznámíme také s pohanskou léčitelkou Jelenou, dvěma odhodlanými vojevůdci žoldnéřů Folcem Cinem a Teobaldem Monticolou a řadou dalších postav, jejichž zapamatování vyžaduje nemalou dávku soustředění. Kay používá specifický, až noblesní jazyk, který se k historickému románu určitě hodí. Spolu s vypravěčským stylem, který nechává děj spíše volně plynout, než že by sázel na přímočarost, dodává příběhu nádech poetičnosti. Bohužel autor těmto pasážím věnuje až příliš mnoho prostoru a čtenářova pozornost při nich může upadat.
Pokud se těšíte na fantasy román plný mágů, draků a kouzel, budete zklamáni. Nadpřirozených prvků je v knize jen velmi pomálu. Máte-li ale rádi propracované fiktivní světy, historické romány a nevšední jazyk, Záře dávno pohaslá si jistě najde cestu do vaší knihovničky.
I když jsem se těšila, vůbec mě to nenadchlo. I když musím ocenit autorův jazyk, tak celkově mě to vůbec nechytlo, dočetla jsem někam za polovinu a pak už jsem to vzdala.
Naprosto oceňuji autorovo řemeslo, ale nějak si s Kayem nedokáži úplně sednout. Je to rozvleklé, plné fiktivních (ale autenticky složitých jmen) postav, složitých dialogů (co do orientace), různých odboček a filosofování. Opět mě to nebavilo natolik, jako jiné žánrovější historické fikce, ani neoslovilo jako hlubší knihy. Někomu to může sednout, ale já se u Kaye do čtení spíše nutím, ač jsou jeho knihy unikátní.
Je to poetické čtení dýchající melancholií, a Kay se nebojí vplout se svým hrdinou ani do vod filozofie. Danio se totiž často nezamýšlí jen nad svým životem, ale nad člověkem a jeho konáním všeobecně. Tím posouvá své vyprávění o stupeň výše. Záře dávno pohaslá není knihou pro každého. Kdo nemá rád historické romány, koho nebaví poetika slov anebo očekává pouze milostnou romanci, ten by se jí měl spíše vyhnout. Nás ostatní však může přenést do dob, kdy muži byli stateční a zbrklí a ženy odvážné.
Chceme se do příběhu ponořit, zapomenout na vlastní životy, objevit nějaké jiné, dokonce do nich na čas vstoupit. Může se stát, že odoláme a nepřipomínáme si umělce a řemeslo. Chceme se ponořit, ztratit, zapomenout, co děláme, co se nám dělo, zatímco obracíme stránky, díváme se na obraz, posloucháme píseň, sledujeme tanec."
Autorovy další knížky
| 2009 |  Letní strom |
| 2012 |  Pod nebesy |
| 2019 | Poslední záblesk slunce |
| 1999 | Tigana |
| 2011 | Nejtemnější cesta |
Ve své podstatě je Záře dávno pohaslá shakespearovskou tragédií, v níž sice budete držet palce všem hrdinům, ale jen málo z nich se dočká šťastného konce. Přesto si velký vypravěč, jakým Guy Gavriel Kay bezesporu je, připravil pro Dania i čtenáře několik pěkných zvratů. Nejde však o velké bitevní scény, těch se u něj nedočkáte. Tady hrdinové dýchají a trnou při nebezpečném jezdeckém závodě, a to nejen v sedle koní. Muži čelí přesile sice v prachu cesty, zato s hlavou vztyčenou, a ženy se nebojí rozdávat vražedné polibky či si osedlat divokého hřebce.
Příběh samotný lze připodobnit k útržku rozsáhlé tapisérie či drobné části velké fresky. To ovšem vůbec nevadí, protože to, oč zde jde především, jsou jeho hrdinové. Příběh by se mohl odehrát stejně tak v renesanční Itálii, jako se udál pod dvěma měsíci ve fiktivní Batiaře.
Je to poetické čtení dýchající melancholií, a Kay se nebojí vplout se svým hrdinou ani do vod filozofie. Danio se totiž často nezamýšlí jen nad svým životem, ale nad člověkem a jeho konáním všeobecně. Tím posouvá své vyprávění o stupeň výše. Záře dávno pohaslá není knihou pro každého. Kdo nemá rád historické romány, koho nebaví poetika slov anebo očekává pouze milostnou romanci, ten by se jí měl spíše vyhnout. Nás ostatní však může přenést do dob, kdy muži byli stateční a zbrklí a ženy odvážné.
Chceme se do příběhu ponořit, zapomenout na vlastní životy, objevit nějaké jiné, dokonce do nich na čas vstoupit. Může se stát, že odoláme a nepřipomínáme si umělce a řemeslo. Chceme se ponořit, ztratit, zapomenout, co děláme, co se nám dělo, zatímco obracíme stránky, díváme se na obraz, posloucháme píseň, sledujeme tanec."