• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Záře dávno pohaslá - Guy Gavriel Kay

V komnatě nad vodními kanály přímořského města, zahalenými nocí, se za svým mládím a lidmi, kteří utvářeli jeho život, ohlíží starší muž. Přestože se narodil ja... detail knihy

Nové komentáře u knih Guy Gavriel Kay

Pod nebesy

„Taková slátaninka. První třetinu jsem protrpěl, druhou jsem začínal doufat a třetí mne vysloveně zklamala. Autor hází slova na papír a mezi nimi pozorný čtenář zachytí jakýsi příběh. Toť vše.“... celý text
— hanpari

---

Potulný oheň

„Jak už tu někdo psal tak i já jsem se ztrácel v těch názvech a jmenech. Jinak konec měl spad i napětí , řekl bych že první kniha byla taková čtivějsí a více to frčelo.“... celý text
— wena

---

Poslední záblesk slunce

„Bohužel se zde zařadím mezi tu minoritu, kteří z knihy úplně nadšení nebyli. Nicméně jsem pochopil, že pan autor je legenda v oboru, a pokud mi nesedne toto, tak jinde by to chyba být už nemusela. Šanci mu tedy rád určitě dál dám, každopádně zde se mi to úplně lehce nečetlo. Vikingská tématika, poměrně kruté prostředí, nesourodé vyprávění, různý důraz na různé postavy, kde na ani jednu jsem si úplně nezvykl. A ani děj mě úplně nebavil…ale to asi především i proto, že kruté, temné fantasy mě málokdy nadchne.“... celý text
— Malarkey

---

---

Poslední záblesk slunce

„Troufnu si říct,že Kay je v české kotlině strašlivě nedoceněný.Tohle je přece tak nádherný příběh!Celý je to takový osudový a sladkobolný a po dočtení ve mně zůstává takový pocit melancholie.. Tohle mu strašně jde.. Krásný příběh plný ztrát a obětování.A ty jeho random postavy, s kterýma člověk stráví 4 stránky a on tě provede celým jejich životem tak, že máš pocit ze je znáš odjakživa.. Tohle mě bavilo ještě víc, než Záře dávno pohaslá,tahle doba je mi mnohem bližší. Jediný co tomu můžu vytknout je ta divná telepatie,ale jinak fantastický čtení a zasloužený plný počet“... celý text
— evilunicorn

---

Záře dávno pohaslá

„Ve své podstatě je Záře dávno pohaslá shakespearovskou tragédií, v níž sice budete držet palce všem hrdinům, ale jen málo z nich se dočká šťastného konce. Přesto si velký vypravěč, jakým Guy Gavriel Kay bezesporu je, připravil pro Dania i čtenáře několik pěkných zvratů. Nejde však o velké bitevní scény, těch se u něj nedočkáte. Tady hrdinové dýchají a trnou při nebezpečném jezdeckém závodě, a to nejen v sedle koní. Muži čelí přesile sice v prachu cesty, zato s hlavou vztyčenou, a ženy se nebojí rozdávat vražedné polibky či si osedlat divokého hřebce. Příběh samotný lze připodobnit k útržku rozsáhlé tapisérie či drobné části velké fresky. To ovšem vůbec nevadí, protože to, oč zde jde především, jsou jeho hrdinové. Příběh by se mohl odehrát stejně tak v renesanční Itálii, jako se udál pod dvěma měsíci ve fiktivní Batiaře. Je to poetické čtení dýchající melancholií, a Kay se nebojí vplout se svým hrdinou ani do vod filozofie. Danio se totiž často nezamýšlí jen nad svým životem, ale nad člověkem a jeho konáním všeobecně. Tím posouvá své vyprávění o stupeň výše. Záře dávno pohaslá není knihou pro každého. Kdo nemá rád historické romány, koho nebaví poetika slov anebo očekává pouze milostnou romanci, ten by se jí měl spíše vyhnout. Nás ostatní však může přenést do dob, kdy muži byli stateční a zbrklí a ženy odvážné. Chceme se do příběhu ponořit, zapomenout na vlastní životy, objevit nějaké jiné, dokonce do nich na čas vstoupit. Může se stát, že odoláme a nepřipomínáme si umělce a řemeslo. Chceme se ponořit, ztratit, zapomenout, co děláme, co se nám dělo, zatímco obracíme stránky, díváme se na obraz, posloucháme píseň, sledujeme tanec."“... celý text
— jan8470