Arnold komentáře u knih
Vybral, přeložil a doslov napsal pan Jiří Reynek. Malebné, zemité, poutavé, některé i s kouskem humoru: O sedmi bratřích ve studni; Čertův ocas; O špatně oholeném nápadníkovi; O odvážném kohoutkovi; Hlídka u mrtvého; O zeleném dragounovi; O muži s ohnivou růží; O mišpulích; O Masařce; O třech dobře podšitých; O mazaném čeledínovi ... atakdále.
" Počátkem 30. let 17. století v kozácké donské stanici Zimovejské narodil se v rodině zámožného kozáka Timofeje Razji druhý syn. Novorozenec dostal jméno Stěpan. Kmotrem mu byl starý ostřílený kozák a Timofejův přítel Kornilo Jakovlev." Nebylo to lehké čtení, u ruky mapy a google, ale stálo to za to. Děkuji pane Sacharove :o)
Jsou zde skvostné pasáže. Například vysvětlení starobylého zvykového práva, které se utvářelo po staletí a pocházelo prý z hor kolem Škodry. Úděl ženy, autor velmi zdařile popisuje například uzávírání sňatků. Vysvětlení rozdílu mezi jihem a severem Albánie. Krevní msta. Národní hrdina Skanderbeg, o němž sultán Muhamed II. prohlásil: "Nebýt Skanderbega i sám papež by nosil turban" a samotná slova Skanderbegova lidu: "Svobodu jsem vám nepřinesl já, nalezl jsem ji ve vašich srdcích".
Dobrá kniha jako první seznámení se s pojmem hedvábná cesta. Na každé dvoustraně je vždy jedna kapitola s popisem, obrázky, mapkami, fotografiemi. Kapitoly: Co je hedvábná cesta? Počátky hedvábné cesty. Vládcové hedvábné cesty. Cesty nových náboženských názorů. Hedvábná cesta Mongolů. Konec hedvábné cesty.
Tádžikistán, Turkmenská SSR a Arménie, k jejímž "velkým obdivovatelům její drsné krásy patřil i básník Alexandr Sergejevič Puškin, který kráčel v roce 1829 po kamenitých stezkách arménských hor...".
Archeolog Děrevjanko nás vezme na cestu po Sibiři, do sibiřské tajgy a na sever do Jakutska. Také bude vyprávět o záchraně opuštěného zašiverského dřevěného chrámu a o archeologických pracích při výstavbě Bajkalsko-amurské magistrály. Pozve nás na Dálný východ k řece Amur, pak do Mongolska a na závěr se zmíní o dávné Beringii, kudy mohla kdysi dávno vést cesta po souši na jiný kontinent - na Nový svět.
Líbilo se mi povídání o hrdinském eposu Jakutů - oloncho: "Tyto příběhy začínají vyprávěním o podivuhodné jižní zemi, pravlasti Jakutů, kde věčně pálilo žhnoucí slunce a nikdy nepřestaly šumět stromy. ... Jakutští lidoví pěvci - olonchosuti - přednášejí své hrdinské eposy po mnoho večerů. Monumentální příběh Neklopýtající Müldzü Silný, zapsaný slovo od slova podle vypravěče, negramotného starce D. Govorova, vydal na knihu o pětadvaceti tiskových arších. ... Zapamatovat si a barvitě předat objemem obrovská epická díla mohli jen nadaní, zcela mimořádně talentovaní vypravěči:
Vzpomínat budu,
jak starý olonchosut se k ohni posadil
a začal přednášet oloncho,
za noci u ohniště vyprávěl do svítání
o časech pradávných,
o lidech zrozených z Adáraj - abásů,
o vzniku národa Uranchaj - sacha,
toužím tak jako on,
jak staří pěvci tkát
krásný vzor ze slov."
Pavel Poucha napsal výborný doslov ke knize "Putování k Mongolům". Tím mě zaujal. O Číně toho moc nevím a tato kniha byla dobrým začátkem se něco dozvědět. Je to popis jeho cesty z roku 1957 po severním území Číny zvaném Čínský nebo také Východní Turkestán, tudy vedla kdysi jedna z tras hedvábné stezky. Byl se podívat také v Labrangu, dál do Tibetu ho ale v té době nepustili. Stále totiž cestoval v doprovodu s přidělenými průvodci. Byl také na území zvaném Vnitřní Mongolsko (Čingischánův hrob, Evenkové, Mandžuové, Čingischánův val atd.), navštívil Peking a další města. Když si odmyslím povinné pasáže coby úlitbu tehdejší době, kniha se mi líbila, poodhaluje jak dávnou historii, tak i vypovídá o době, ve které tam cestoval.
Parádně zpracovaná literatura faktu. Čte se samo. Děj začíná v lednu 1933, kdy se Hitler stává říšským kancléřem. Výstižně popsané charaktery jednotlivých aktérů, vnitřní motivy jejich činů, společenské zázemí, kořeny událostí a dění. To vše ústí v intriky, korupci, zradu a v něco, co je nazýváno pojmem "noc dlouhých nožů".
Moc se mi líbila kapitola "Záhadný masakr v Býčí skále", to mě zaujalo, vtáhlo. Pan Bauer nevnucuje, předkládá informace a nechává úsudek na čtenáři: "Praotec Čech byl Kelt?", "Slované přišli z bažin?" a jestli kupec Sámo byl "Vojevůdce Samoslav nebo Samuel?" a další kapitoly. Fajn čtení.
Jan Neruda: "Ze zastavárny" - najednou jako kdybych se v té zastavárně ocitla, byla přímo uprostřed toho všeho dění, pro mě mistrovsky popsaná atmosféra, ten hluk a shon, tahanice, vášně, emoce. Excelentní.