Arocrynn komentáře u knih

Velice poučné a smutné čtení, za kterým je spousta práce. Komentáře našich předních vyšetřovatelů z české "mordparty" jednotlivé případy dobře doplňují a dokreslují. Vždyť nemáme možnost každý den nahlédnout do myšlenek kriminalisty. Ztotožňuji se s mnohými autorovými názory a postřehy - o tom, kdo všechno jsou oběti, o pseudohumanismu apod. - přesto bych knize jednu věc vytkla, při čtení této skvěle faktograficky zpracované práce mne značně rušily pasáže autorovy umělecké invence, které mi přišly místy nevhodné, nebo dokonce matoucí. Přesto, chcete přijít o "růžové brýle" a názor, že všichni lidé jsou v jádru hodní? Přečtěte si tuto knihu. Ústředním bodem totiž nejsou smyšlené kriminální případy ani neznámé oběti a nic neříkající místa, jsou to lidé, které jste mohli potkat, potkali, nebo i znali, a to vše se děje kolem nás.

5 15.09.2015

Jak jinak - Sanderson opět boduje. Nový svět, nová fantasy, noví hrdinové / nehrdinové, kteří jsou typičtí pro jeho díla. Jsou totiž jiní, jsou lidští, natolik lidští, že připomínají reálný život, ve kterém není nic černobílé. A magický svět, kde pomocí Dechu, Příkazu a barev oživíte věci, je natolik reálný, že se až divíte, proč si prostě nepošlete "slaměného panáčka" pro zapomenutý hrnek kávy do kuchyně. (Soustředím se - klidně "vydechnu", vyslovuji "zřetelně" a myslím na kouřící hrnek. Sukně "vybledla", ale nic se neděje, stuha se ani nehne. A ta sukně? Asi ji příliš žmoulám mezi prsty při čtení, nebo to je častým praním?) :-)
Nejoblíbenější postavou byl pro mne Hymnus. Vyloženě jsem se těšila na jeho dialogy a úvahy. Dokonce se mi zdálo, že i žoldáci a Vasher částečně zastínili osudy obou princezen. Knihu všem doporučuji!
...
"Ty nejsi zrovna lstivá, má milá," podotkl Hymnus. "Lstivý člověk je ten, kdo bojuje s malou, dobře ukrytou dýkou, kterou nečekaně vytáhne ze zálohy. Ty jsi spíš někdo, kdo protivníka rozmázne na míle viditelným balvanem..."

10 21.08.2015

S každou další knihou mne Sanderson utvrzuje v přesvědčení, že je génius, jehož fantazie nemá hranic. Základem každé série, povídky, knihy je tak zajímavý svět, že tomu nemohu uvěřit. Sice máte pocit, že už jste to někde četli - Duna, Pán prstenů... - ale(!) - je to však dobrý pocit z toho, že víte, do čeho se postupně noříte, do poctivě propracovaného světa, jehož postavy mají svou hloubku, jsou zajímavé a neotřelé. A svět samotný vnáší do fantasy nové prvky, které zde ještě nebyly. Ať již čtete Elantris, Mistborny, Legiona (Spousta), Císařovu duši... - každý z těchto světů je "jiný" a přitom tak jednoduše "prostý", specifický a zajímavý. Jak to ten "chlap" dělá??!!
Vyprávění Elantris z pohledu tří hlavních postav je úžasné, protože každá z postav je jiná, jak v názorech, tak v motivaci, myšlení i jednání, přesto jsou svým způsobem "normální" a uvěřitelné - a hlavně, každá z nich má to své "něco", co může čtenáři nabídnout. Nemusíte mít všechny postavy rádi, nemusí vám "sedět", ale určitě vás minimálně zaujmou. Kapitoly jsou krátké a svižně se čtou.
A Elantris mne utvrdila v další věci, které jsem si všimla již v předchozích Sandersonových knihách. Jeho díla obsahují dějové zvraty, nečekané obraty v chování postav a originální vysvětlení, ale vždy je to v "rozumných" rozměrech a uvěřitelné - není to do očí bijící, krkolomné a nelogické. Když už postava něco nečekaného udělá, nebo se jistá událost překvapivě vysvětlí, tak když o tom chvilku přemýšlím, je mi jasné, že se to "dalo čekat", že mi to k postavě sedí, do děje to zapadá, vysvětlení je logické...
Uzavřu to - mám ráda, když Sanderson "napíná strunu" a současně jsem mu nesmírně vděčná, že ji "nepřetahuje". Skvělé!

7 02.08.2015

Třetí díl Schubertovy série Bezpečnost a riziko obsahuje patrně nejvíce technických informací zaměřených na normy a testy horolezecké výstroje, její počátky a vývoj - takže pro "obyčejného" čtenáře by se mohla zdát trochu nudnou. Přesto ani v této publikaci nechybí popisy poučných, zajímavých i humorných případů, které se skutečně udály. Zejména cestovatelé do zahraničí ocení části věnované judikatuře, resp. pasážím věnovaným "odpovědnosti a spoluodpovědnosti" při různých nehodách na horách a lezeckých stěnách.

Luis Trenker (horolezec, publicista, filmař a herec) píše do světoznáme firmy Dräger-Werke z Kielu, která vyrábí dýchací přístroje do velkých výšek:
"Vážený pane doktore Drägere!
Přikládám šek na 15 000 šilinků. Pošlete mi prosím za něj dýchací přístroj.
S pozdravem Váš Luis Trenker.
PS: Omylem jsem šek nepřiložil. Ale taková firma jako Vaše mi přístroj, jak doufám, přesto pošle."

Majitel firmy odpověděl:
"Vážený pane Trenkere!
Rádi Vám dodáme dýchací přístroj, který jste si přál.
S úctou Váš dr. H. Dräger.
PS: Bohužel jsme zapomněli přístroj odeslat. Ale tak dynamický muž jako Vy jistě vyleze na hory i bez dýchacího přístroje."

4 30.05.2015

Stejně jako v prvním díle i zde Schubert opět zajímavým a poutavým způsobem poukazuje na to, že člověk má vyrazit do skal a hor poučen a vyvarovat se zbytečných chyb. A nejen zbytečných, zejména však hloupých. Kniha popisuje kolikrát až kuriózní případy nehod, které se skutečně staly, nebo "mohly" stát. Napadlo by vás navázat se na úvazek pouhou "gumičkou", nebo udělat si postupové jištění pomocí fifiháčku? Že to není možné? Ale je! Stejně jako skočit "s 52 metrů dlouhým lanem z 42 metrů (!) vysokého mostu? Nobody is perfect!"

4 30.05.2015

Zajímavá a poučná kniha nejen pro horolezce. Pro někoho může být název zavádějící, ale pokud patříte mezi ty, kteří alespoň občas vyrazí do hor, na menší tůru, nebo jen "procházku", nebo zdoláváte "zajištěné cesty", příp. "jen" lezete na skále za obcí - přečtěte si tuto knihu. Minimálně se dovíte, proč je dobré nosit helmu na hlavě, již při přístupu ke skále - to kdyby náhodou spadla z nebe kost...
Kniha na první pohled tak nevypadá, ale Schubert zajímavým a poutavým stylem popisuje různá rizika a nebezpeční, která vás mohou na skále i v horách potkat - a základem jsou případy, příběhy a nehody, které se skutečně staly! A ano, ty fotografie...

5 30.05.2015

Nádherně zpracovaná kniha o jedné úžasné "stěně" a lidech, kteří se ji pokusili zdolat. Některým se to povedlo, jiným nikoli. Vyprávění je poutavé a chronologicky zachycuje až nerovný boj mužů a žen na majestátném Eigeru. Navíc je až neuvěřitelné, že všechna vítězství, ale také neúspěchy, porážky a často i smrt se odehrávají "v přímém přenosu" před zraky hotelových hostů a obyvatel v údolí. Harrerovo vyprávění je poutavé a představuje skutečnou kroniku jedné alpské stěny.
I když nejsem ten typ horolezce, který by se o něco takového mohl pokusit, nebo jen na to pomyslet, před rokem jsem měla možnost spatřit severní stěnu Eigeru na vlastní oči, a v ten okamžik zapadl poslední dílek skládačky, který mi při přečtení knihy chyběl - skutečný pocit úžasu a pokory - a zrodil se nekončící obdiv a úcta k těm, kteří to dokázali.
"Jak Druhé ledové pole popsat? Představte si strmou střechu gotického dómu. S úhlopříčkou 500 m. Musíte přecházet z zprava zdola doleva nahoru, kdy 100, 200 nebo 300 metrů vlevo pod sebou - podle toho, kde jste - vidíte spodní hranu střechy. Není tam však žádný okap ani veselý chrlič. Za hranou následuje vzduch. 600, 700 nebo 800 metrů vzduchu. To může znamenat volný pád jen s pár nárazy až na spodní část stěny..."

Dodatek: Mám ráda, když se knihy "propojí" - když údaje z jedné knihy, zapadnou do vyprávění z druhé, aniž by to autoři obou původně zamýšleli. Proto když jsem při čtení knihy od Miroslava Šmída: Ze života horolezce narazila na pasáž, kde popisuje svůj výstup na Eiger, který započal sám a po menší "nehodě" nakonec dokončil s dvojicí Španělů, ihned jsem nalistovala příslušné období v Bílém pavoukovi. A opravdu mne zamrzelo, že Harrer Míru Šmída i oba Španěly ve svém "výčtu" dobyvatel severní stěny vynechal.

6 30.05.2015

Moje první kniha "o běhání", kterou jsem přečetla a hned mne zaujala, zejména v pasážích, které popisují, jaké překážky člověk dokáže překonat a co vše může "vyždímat" ze svého těla, jen když je správně motivovaný. Jsou tam místa, kdy si snad každý pomyslí, že ten kluk je úplně šílený, jinak to není možné. Na druhou stranu části, ve kterých se autor zabývá psychologickou stránkou věci, nebo snad vnitřní "meditací" nad motivy a účelem běhání mne hodně minuly. Přišly mi hodně nedotažené, nedopracované. Jako když se blíží deadline odevzdání rukopisu a vy sice cítíte, že tomu ještě něco chybí, ale už není čas to předělávat. Škoda!

3 23.05.2015

Zajímavě napsaná kniha zaměřená na vše kolem běhání. Nejsem žádný extra běžec, spíše rekreační - a vzhledem ke zdravotními potížím již půl roku nesmím běhat - přesto knihu jsem doslova zhltla. Připouštím, že první polovina byla pro mne zajímavější než druhá, která mírně ztrácí tempo, je to však jen můj osobní názor.
Nejvíce se mi líbila kapitola, která popisuje, že běh je přirozený způsob pohybu člověka a je naší výhodou vůči zvířatům. Chcete vědět, proč máme vyvinuté hýžďové svaly, zatímco primáti nikoli? A jakou přednost jsme získali, když máme dýchání nezávislé na pohybu končetin, resp. těla? Přečtěte si tuto knihu!

PS: Zažívala jsem stejné pocity, jako u čtení Feynmana: To snad nemyslíte vážně! Co všechno jen člověk dokáže, když se oprostí od hranic a omezení, které si sám klade do cesty? Bože, kdybych jen chtěla, tak mohu uštvat zvíře...!

9 23.05.2015

Kniha se s ohledem na krátké kapitoly čte velice snadno a svižně. Přišlo mi to jako sbírka fejetonů, jejímž ústředním tématem je maraton, přesto to není pouze o běhání. Autor se zabývá nejen samotným "sportem", ale také zázemím, změnou přístupu, včetně marketingového "šílenství", se kterým se nyní maraton potýká. Může se zdát, že kapitolky jsou psané jednoduše, mají však svou hloubku, např. jen taková nevinná poznámka, že běžec před závodem "chodí na záchod", ale někteří pořadatelé na to nemyslí - je to tak prosté a pravdivé(!)
S celou řadou myšlenek jsem se ztotožnila, s některými jsem nemusela zrovna souhlasit, ale autor se nevnucuje. Jednoduše máme každý trochu jiný názor.
Možná bych vytkla jednu věc, i když to snad není přímo výtka, ale jen postřeh (nebo nepochopení?) - prostě při čtení textu jsem nabyla dojmu, že autorovi je minimálně 60 let (nebo alespoň 50). Snad to způsobily úvahy typu: říkají mi "veterán", kam patřím, ale raději bych měl označení master..., pamatuji časy, kdy..., provází mne bolístky... apod. Proto jsem se zděsila, když jsem na konci knihy přelouskala životopis a zjistila, že autor je jen o dva roky starší než já. Co na to říct? Asi jen "no comment". :-)
Knihu mohu jen doporučit!

5 22.05.2015

Bohužel nedočteno. Prokousala jsem se do čtvrté knihy celé série, opravdu však z donucení a ze studijních důvodů (vždyť se to všem přece líbí), ale když jsem se přistihla, že bezmyšlenkovitě přelistovávám na pasáž, kde se "bude něco dít", tak jsem to vzdala. Snad někdy příště, v důchodu...

4 24.04.2015

Velice pěkně zpracovaná historie Českých zemí v evropských a světových souvislostech. Zejména si cením objektivního náhledu na různé historické události (v dějepise jsme se to učili jinak...). Mohu jen vřele doporučit.

4 18.04.2015