Arocrynn komentáře u knih

Víte, že Přemysl Otakar II., král železný a zlatý, byl zabit na Moravském poli sekerou, která mu prakticky rozpoltila lebku? Víte, že česká královna a římská císařovna Alžběta Pomořanská utrpěla v dospívání úraz, který se projevil deformitou obličeje? Víte, že český král Jiří z Poděbrad utrpěl jako dítě takové poranění obličeje, které poznamenalo jeho vzhled na celý život? Víte, že Karel Hynek Mácha se coby dítě pádem ve zvonici téměř zabil? Víte, jaké úrovně dosahovali lékaři ve Středověku, kteří byli nezbytnou součástí rytířských turnajů? A jak zachránili život českého krále a římského císaře Karla IV.? Pokud jste alespoň jednou odpověděli NE, tak vám rozhodně doporučuji si tuto knihu přečíst, protože vám umožní pohledem traumatologa poodhalit tajemství života těchto a dalších známých osobností našich dějin.

9 04.06.2022

Zajímavý, ale místy zbytečně zdlouhavý příběh. Proškrtání pseudofilozofických pasáží by knize přidalo na čtivosti.

11 20.06.2020

Pěkná sci-fi, ale již při čtení prvního dílu bylo něco na pozadí, co mi na knize vadilo či nesedělo. Nemohla jsem však přijít na to, co to je. Námět je zajímavý, Sršeň je bezva chlapík, děj je svižný, dobře se čte, ale... U druhého dílu mi to došlo, když zemřela jedna ženská postava a Sršeň najednou z její ztráty značně "trpí". Co?! To mne hodně překvapilo, protože předchozí děj nedával ani náznakem najevo, že by k ní cítil něco víc, než k spiklenci a "ženě" (však víte, jaké mají ženy postavení na Arestonu). Pecinovský je skvělý vypravěč, ale svého hrdinu (a když přemýšlím o ostatních postavách, tak bych měla napsat hrdiny) nedokáže správně emočně vykreslit, proto každá věta typu: "Její ztráta mne totálně zdrtila.", nebo "Je to můj nejlepší a nejvěrnější přítel, kterému absolutně věřím!" mne v textu vždy překvapila, protože předchozí řádky tomu nikdy nenasvědčovaly. Toliko z "ženského" pohledu na jinak skvělou sci-fi, kterou doporučuji k přečtení.

12 16.12.2018

O knize: autor udělal velký kus práce v množství informací, které musel sesbírat a dát dohromady. Styl psaní je zvláštní, takže jsem se v textu někdy ztrácela, ale čtivosti textu to příliš neubírá.
O bratrech Mašínových a jejich společnících: platí to dnes a platilo to i tenkrát, proto:
Loupež – je trestný čin, kterým pachatel usiluje o získání cizí věci násilím či pohrůžkou okamžitého vykonání násilí. (Hej, brácha, přepadneme policejní stanici a ukradneme zbraně…)
Vražda – je úmyslné usmrcení jiného s tzv. "zlým úmyslem". Mezi přitěžující okolnosti náleží úmyslné usmrcení s rozmyslem nebo po předchozím uvážení, nebo je-li čin spáchán zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem. (Hej, brácha, přepadený je sice svázaný, ale co mu takhle podříznout krk? Jo, jdeme na to!)
No, tak za mne opravdu ne! Jak obdivuji jejich rodiče, prarodiče, sestru a rodiny dalších aktérů, protože oni jsou ti praví hrdinové tohoto příběhu, tak jejich přístup vůbec neuznávám. A každý, kdo je prohlašuje za hrdiny dané doby, v podstatě souhlasí s každým současným teroristou, který najede do davu lidí náklaďákem, nebo se odpálí na diskotéce či koncertu pro náctileté. Buďte sami k sobě upřímní, jaký je mezi těmito rádoby „bojovníky proti systému“ rozdíl?
Hvězdami hodnotím knihu jako zdroj informací, nikoli činy bratrů Mašínových. Knihu doporučuji každému k přečtení, úsudek nechť si udělá každý sám.

21 01.08.2018

Báseň Démon je moje srdeční záležitost. V třinácti jsem ji četla svojí nejmladší sestře, když jsem ji uspávala v kočárku, ve čtrnácti a v patnácti místo pohádek před spaním (Pavli, promiň!) :-D Mnohé verše si nosím v paměti a vzpomenu si na ně pokaždé, když mám nostalgickou náladu…
Démon je pro mne také ukázkou, jak někdy stačí skutečně málo k tomu, jestli dílo budete zbožňovat, nebo jej zatratíte. Pro mne tím málem byl překlad Josefa Hory a zejména pasáž, ve které Démon poprvé spatří Tamaru. Myslím si, že jen Josef Hora dokázal vyzdvihnout skutečný bod zlomu, ten pravý klíčový okamžik, který rozhodl o osudu všech. Originál jsem nečetla, ale v mých očích žádný jiný překlad tyto verše nepřekonal.
...
Tak někdy pochyb zavanutí
ztemnilo světlou tvář i rty,
bylo však v každém jejím hnutí
půvabu tolik, jistoty
a tolik milé prostoty,
že kdyby Démon, přelétaje,
v té chvíli pohled k ní by zdvih,
svých dávných bratří vzpomínaje,
byl by se odvrátil – a vzdych…

A Démon viděl…

11 24.07.2018

Bohužel není to severská detektivka, ale případ z naší krajiny. Bohužel nejsou tam úžasní detektivové s různými návyky, zlozvyky, hendikepy a závislostmi, jejichž genialita vyplave na povrch někde mezi abstinenčními příznaky a pořádnou dávkou potřebného, ale jen normální, pečliví policajti. Bohužel není tam ultra geniální vrah, před jehož schopností plánovat a kombinovat 150 tahů dopředu by se červenal i Garri Kasparov, ale jen agresivní manipulativní magor v rouše lékařském. Bohužel zavražděnou není blonďatá dívenka s tváří anděla, ale jen obyčejné děvče, stejné jako je vaše dcera, sestra či kamarádka. Bohužel obětí není premiantka třídy, která pečuje o staré a nemohoucí, ale holka s problémy, které jí přerostly přes hlavu. Bohužel knihu nenapsal Jo Nesbø, Jeffery Deaver ani Ian Rankin, ale autorka, která se stejně jako já jen nevěřícně pozastavuje nad tím, jak bezohledná a apatická je naše společnost, kterou považujeme za moderní a inteligentní.
Bohužel tento případ se stal a zmíněná dívka skutečně žila a nyní je mrtvá! A bez ohledu na to jaká byla a jakou formou nám svůj příběh vypráví, její smrt byla zbytečná! Bohužel!

9 24.07.2018

Kniha o umění, které již není uměním. Kniha o marketingu, který vládne světem. Kniha o tom, že když nevíte co s penězi, tak si za milion koupíte h.... (nechť si čtenář dosadí cokoli), protože nikdo jiný za něj tolik peněz nedal. Kniha o tom, že dílo neprodává jeho umělecká hodnota, ale schopnost umělce "zaprodat" (jiné slušné slovo mne bohužel nenapadlo) sebe sama. Nevím, na co si lidé neustále stěžují, protože jestli mohou utrácet i za "toto", tak naše společnost se má vážně skvěle!
Kniha je neskutečně zajímavá, ale mám z ní pocit, že "něco je špatně" a jsem z ní velice smutná.
Motto knihy: "Při pohledu na umělecké dílo si musíte říct, kolik jste ochotni dát, abyste se na něj už nemuseli dívat!"

9 24.07.2018

Další skvělý kousek od Kinga. Nemám příliš v lásce Kingovy "popisné" části (někdy mi vážně přijde jak Tolkien), což je hlavní důvod, proč tohoto autora nevyhledávám, ale téma bylo dost zajímavé na to, aby udrželo moji pozornost a já to překousla a knihu dočetla. Přes moje výhrady (prostě King nepatří mezi moje oblíbence - omlouvám se za to!) je kniha vážně skvělá, takže neváhejte. ;-)

9 20.07.2018

Jestli byl první díl o náctiletých pro náctileté, tak v druhém dílu autorka snížila inteligenční kvocient všech postav na bod mrazu, a to jsem si myslela, že horší to být nemůže. Ne, ne, milé děti, může!
Hlavním problémem "vůdce povstalců" je, že se naše hlavní hrdinka "málo kamarádí" s ostatními... Vážně?!
Vůdce povstalců vyčítá hlavní hrdince - která byla od 14 do 17 let zavřená v blázinci - že nezná současnou politickou situaci, když už je 2 týdny na svobodě! Vážně?!
Hlavní hrdinka řeší, že největší tyran, jakého zatím poznala, sice vraždí lidi, včetně malých dětí - ALE tak láskyplně koukal na zatoulané "štěňátko", takže určitě tam někde uvnitř, v jádru, je to něžný člověk. Jako vážně?! No, Hitler taky miloval svou fenku německého ovčáka (takže tam někde uvnitř, v jádru...)
Hlavním tématem celého "tajného hnutí odporu" jsou vzájemné vztahy - a tím nemyslím žádnou soap operu, ale skutečně pubertální nářky typu: ona se baví s ním, on se na ni podíval, nepodíval, ten mluví s tím a nemluví s tou... Vážně?!

A na lopatky mne položila rozprava:
ON: "Musíš přijít na to, co spouští tvoje schopnosti...! Co se dělo, když se projevily?"
ONA: "No, jednou jsem se bála, podruhé jsem byla ve stresu, potřetí jsem měla vztek..."
ON: "No, moje se projevily, když jsem jako dítě měl strach..."
OBA: "Hmm, hmm, co za tím asi bude? Hmm, hmm, nic nás nenapadá."
--- Čtenářka si už kouše nehty!! Může být někdo tak .... (natvrdlý)!!!?? ---
OBA: "Hmm, hmm, většinou tam byly na pozadí nějaké emoce. Budeme muset více přemýšlet, jestli náhodou ONY nejsou tím spouštěčem. Hmm, hmm, uvidíme.
--- Tady si čtenářka (já) ukousla prst! --- :-D
Jedna hvězda za jazykovou stránku! ;-)

9 06.06.2018

Po jazykové stránce odvedla autorka (překladatelka) úžasnou práci! - První hvězda.
Náhled "do hlavy" vnitřně rozpolceného člověka a popírání vlastních myšlenek formou přeškrtnutých vět je perfektní a... - Druhá hvězda.
... a tady vše pozitivní v podstatě končí.
Kniha od náctileté, pro náctileté o zamilovaných náctiletých (very soft červená knihovna), která se může odehrávat kdekoli, ale když teď letí ty "dystopie", tak proč ne, že? Takže proti lásce našich hlavních hrdinů nestojí žádný otec, bratr či celá rodina (chudáci Romeo a Julie), ale superschopnost (pardon, vlastně prokletí) naší hrdinky. Ta je od svých 14 let, resp. 3 roky na samotce, skoro po tmě, téměř bez jídla, přesto v hlavě má celou filozofickou knihovnu (bravo!!), ale vůči vlastním schopnostem / možnostem a jejich chápání je totálně natvrdlá (to si z nás autorka snad dělá srandu!) Ale i tak si kniha najde své čtenáře, protože o tu dystopii tady přece vůbec nejde.

10 04.06.2018

Skutečně zajímavý start - doufám, že - nové série. Člověk by ani nepoznal, že se jedná o prvotinu autorky: svět promyšlený, propracovaný, vymazlený, přesto neubíjí zbytečnými detaily. Postavy? Uvěřitelné, skutečné, lidské(!) Nejsou černo-bílé, jsou jak ve skutečném životě. Motivace postav jsou dány jejich výchovou, pocity, zkušenostmi, nikoli "přidělenou rolí". Úplně cítíte, jak se utváří a mění, a stále reagují a rozhodují se na základě nových skutečností. Končím se superlativy, ať uměle nezvyšuji očekávání od knihy ještě před jejím přečtením. Někdy je lépe nevědět. ;-)
Přeji autorce udržení inspirace a motivace k dalšímu psaní - a těším se na další knihy!

13 14.02.2018

Fejetony Jana Sterna jsem neznala, takže pro mne překvapení. Všechny krátké, lidsky pravdivé a většinou inteligentně humorné. V knížce se sice najde pár slabých kousků, ale třeba to bylo mojí vinou, že jsem zrovna tyto správně nepochopila.
Zajímavý je ambivalentní vztah autora k ženám (bohyně vs. mrcha) - no, doma jej nemám, takže to příliš neřeším - možná byl tento přístup nezbytný, aby mohly vzniknout také ty "druhé" fejetony.

Za mne drobná ukázka, která mluví za vše:
"... A když má pocit, že jí cíl uniká, přesedne na rotoped a na místě dokonce jede. (Zde lze prokázat dokonce empiricky, že já na svém gauči dojel přesně tak daleko, jako má žena na rotopedu). A to vůbec nemluvím o tom, že aby se ten zázrak pohybu na místě mohl odehrát, musí v Temelíně spustit záložní reaktor..."

8 21.01.2018

Kniha představuje skutečně pečlivě sesbírané veškeré známé údaje o doposud nevyřešeném případu zabití (vraždy) účastníků Djatlovovy expedice. Je zdrojem informací jak pro zasvěcené, tak pro ty, kteří o uvedeném případu ještě neslyšeli. Autorovi bych vytkla pouze jednu drobnost, a to že v poznámkách pod čarou opominul vysvětlit následující pojmy: kniha, ekniha, internet, TV, film, lyže, sníh, stmívání, sněhová bouře, student, zásoby, stuha, deník, zápisky, hora a cukr. Jinak tam je skutečně popsáno všechno! S ohledem na absenci vysvětlivek těchto pojmů ubírám jednu hvězdu a doporučuji poznámky doplnit do druhého vydání.
K tomu bych možná zvážila, jestli neuvést více informací o lidech, se kterými autor konzultoval - např. já bych jistě ocenila informaci o tom, jestli Karel Chrastina (narozený v roce 1943 ve Zlíně)..., nebo třeba Jitka Lenková (narozena v roce 1963 v Táboře)... byli při podávání informací sytí, hladoví, nebo tak akorát - protože oba extrémy (hlad, nasycenost) odvádí myšlenky jinam... Tak do toho!

15 21.01.2018

Kniha je napsaná na zajímavé téma, ale (bohužel) takovým tím americkým stylem, kdy nám autor neustále a dokola připomíná, že si za chvíli řekneme něco zajímavého, to upomínání se však opakuje tolikrát, že je to na obtíž až protivné. A vy pořád čekáte, až se vymáčkne a... "Jo, ano, za chvíli si řekneme něco zajímavého". Také neustálé opakování "o čem kniha vlastně pojednává" na začátku každé kapitoly je tak trochu pro třetí pomocnou (nevěřím, že Američan neudrží myšlenky déle než jednu kapitolu).
V čem mne kniha nadchnula: Když se autor konečně dostal k tomu, jaké skutečné problémy měl se svými svěřenci, jak s nimi pracoval, jak co řesil.
Čím mne kniha zklamala: Autor neustále opakuje, že v historii člověka se realizovaly různé přechodové rituály, které se u přírodních kmenů dochovaly do dnešní doby, ale v podstatě je vůbec nepopíše, ani ty základní, nebo které se autorovi líbí... Takže je to opět takový "západní" styl psaní, který nás upozorní na něco zajímavého (nebo problém, nebo cokoli jiného), ale už nám neprozradí, co to je. Tyto knihy by se měly prodávat s velkým nápisem na přebalu: "Nutné připojení na Google, příp. Wikipedii."

5 03.12.2017

Skutečně napínavě napsaný thriller, který jsem zvládla za jeden den- i když to znamenalo dočíst knihu o půl třetí ráno :-)
Chvilku jsem váhala mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, ale závěrečné stránky rozhodly. Za mne je nejúžasnější postavou Ester, i když v knize nemá tolik prostoru, aby si to "zasloužila", ale ten konec...!

11 25.08.2017

Tak první dvě třetiny knihy nejsou zas tak špatné. Pravdou je, že více než o obsah, jde autorovi o formu. Lze to poznat z toho, s jakou "láskou" si hraje se slovy a větami - viz ukázka:
... jakási italská manželská hádka tam přetekla z bytu na chodbu ... Uvědomuje si, kolik je hodin, a že něco, vlastně spíš vůbec nic, není v pořádku. Žárovka zabliká, pak znovu. Zlobí. ... trochu unavený vzduch bytu...
Nevadí, styl psaní je sice zvláštní, ale čte se dobře. Post-apo myšlenka není také špatná a čtenáři (zejména čtenářkám) brzy dojde, v "čem" je hlavní problém. Svět se změnil v něco, o čem v současné době pouze slýcháme z jiných zemí, ale...
ALE ten konec! Zmatky, nelogické zvraty, zoufalé vysvětlení, nebo snad popření všeho, co jsme do té doby četli! Snaha "hodit to" do normální roviny. Proč?! Závěr knihy je prostě sbírka alternativních zakončení, avšak vydaných najednou. Autor sám se asi nemohl rozhodnout. Hmm, tak třeba zase příště.

7 28.07.2017

Zajímavý detektivní příběh / případ, ale...
I druhé pokračování série Holger Munch trpí nedostatky typu "hluchá místa". Navíc, jak jsem psala již u prvního dílu, je neuvěřitelné, že ústřední dvojice - a nutno dodat nejen ta - vůbec dokáže něco vyšetřit. On brutálně zabedněný, závislý tak na nikotinu, že by se snad měl léčit, a ona... Eh, připouštím, že moje anglická výslovnost se po třetím až čtvrtém pivu, nebo panáku, mnohonásobně zlepší, ale ať mi nikdo netvrdí, že nejlepším členem v týmu je alkoholická fetka, které to neuvěřitelně zapaluje pouze při kombinaci tuby léků, deseti piv a flašky tvrdého (já při této kombinaci bych viděla i anděly, nebo záchodovou mísu - spíš to první).
Depresivní auto-psychoanalýza dvou hlavních postav mohla být v prvním dílu zajímavým zpestřením pro čtenáře, ale už v něm se ke konci dost přejídala. V druhé knize je již vážně na obtíž. Pořád to samé - ona: zabili ji, zabiji se, nestihla jsem to, zabili ji, zabiji se..., on: mám ji rád, chci ji, ona mne nechce, nemohu ji mít, mám ji rád... Číst to neustále dokola je skutečně únavné.
Konec je opět useknutý, a to tak, že mrknete a... Jo, vlastně už to vyřešili. Aha! No, tak bezva!
Podtrženo, sečteno: docela zajímavou detektivku "zabíjí" vyšetřovací tým, kterému přestávám věřit, že by našel další dávku (nikotinu, léků, alkoholu...) ve vlastním bytě, natož nějakého vraha. Knize by rozhodně pomohlo ubrat "vaty" vpředu a dopracovat konec. Další knihu této série (bude-li nějaká) již patrně číst nebudu. Nezdá se, že by mohla nabídnout něco nového.

22 03.06.2017

Kniha má své nedostatky a hluchá místa a rozhodně by jí prospělo některé pasáže zcela vynechat. Patrně zkrácení nebylo možné, jestli měl autor smlouvu na 380 a něco stránek, ale potom se měl více snažit.
Ústřední dvojice vyšetřovatelů má své "nedostatky" typické pro severské detektivky - a to takové, že čtenář se až děsí, jestli "tohle" není normál a on je nenormální, protože nemá žádné pořádné mouchy a kostlivce ve skříni. Jestli je každý policista opilecká fetka, nebo nikotinový workoholik, který musí přerušit i poradu, při které se řeší vrah malých dětí, jen aby si mohl šluknout cigára, tak potěš nás pán Bůh! Na druhou stranu musíme obdivovat, jak ti severští detektivové i s těmi svými hendikepy jsou schopní vůbec něco vyšetřit.
Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami - nakonec dávám za čtyři, protože i přes všechny nedostatky mne kniha donutila být vzhůru až do čtyř do rána, abych ji dočetla.
Knize nelze upřít určitou dávku napětí a nepředvídatelnosti, takže určitě dám šanci i Sově.

14 05.02.2017

Stáli na úzké horské stezce tváří v tvář.
"A co teď? zeptal se muž v černém.
"Utkáme se tak, jak to měl Pán v úmyslu," stanovil Fezzik podmínky. "Žádné triky, žádné zbraně, jen dovednost proti dovednosti."
"Chcete tím říct, že vy odložíte kámen a já svůj meč a pokusíme se jeden druhého zabít jako civilizovaní lidé?"
...
"Ovšem, pokud by vám to snad bylo milejší, taky vás můžu zabít hned," nabídl Fezzik vlídně a kámen pozvedl..."
---------------------------
Kdo chápe - čte, kdo nechápe - může to zkusit. :-)

6 26.01.2017

Druhý díl je hodnotným pokračováním Věku X. Je pěkné pozorovat posun hlavních hrdinů. U druhého dílu se však ještě více začala protivit slabší, zbytečně popisná místa (je to prostě hlušina, tam nic neroste), která si autorka mohla odpustit na úkor propracovanějšího ukončení "diplomatické mise"; ten konec byl nějak hrrr. V druhém díle dostala více prostoru i Tessa, ale její dějová linka se mi moc nelíbí, přijde mi jak z jiné knihy. Přiznám se, že její kapitolky jsem sice očima "proskenovala", ale v podstatě moc podrobně nečetla. Mám obavu, že od třetího dílu je prostě budu přeskakovat, ledaže by se změnila její postava (trochu dospěla?), ale tomu - s ohledem na cílovou skupinu čtenářů - moc nevěřím. Tak jen za čtyři hvězdy.

6 17.11.2016