Arturo.Bandini komentáře u knih

Závu mám moc rád coby písničkáře, ale většina jeho básní prostě stojí za prd. Nejinak je tomu i v této sbírce, kde na jednu slušnou básničku vychází tak dvacet opravdu špatných. Vázne rytmus, vázne humor, váznou rýmy, vázne pointa. Každopádně:

Rozhodly se dvě teenagerky
že si nechají udělat kérky
Sice jim to slušelo náramně
od fotra však dostaly po tlamě

... mě rozesmálo.

14.01.2019

V roce 1853 představil Elisha Otis bezpečný výtah, s pojistkou, která zabrání pádu kabiny při přetržení lana.

První a zásadní informace, kterou jsem z této encyklopedie vyčetl a dodnes, tzn. již přes dvacet let, si ji pamatuji. :D

08.01.2019

Je mi to líto, ale tohle bolelo. Na úvodním řádku anotace, u "Vtip. Zoufalost.", bych tu první tečku spíše vyměnil za dvojtečku. Navíc vulgarismů je až příliš, a to nejsem žádný suchar. V přímé řeči by až tolik nevadily, ale stavět na nich celý popis děje je krok vedle. Věřím, že slyšet nějaké ty příběhy osobně a s dvojkou v krvi, měly by větší grády, než když je člověk čte (a je střízlivý), ale takto...

1 08.01.2019

Koupil jsem synovci na loňské Vánoce (rok 2017, kdy měl rok a půl). Hned všem zvířátkům utrhl přilepené plíny a kadit a čůrat do nočníku se později naučil po svém. Mně se ale knížka i tak moc líbila, synovec asi přidá hodnocení, až bude starší. :)

5 08.01.2019

Budu lehce spoilerovat. :) V podstatě až do takové 182. stránky jsem Duroyovi docela přál. Byl cílevědomý, oženil se s vdovou po Forestierovi, po které toužil od začátku, a v práci se mu začalo dařit. Pak však přišlo dvoření se dalším ženským, do toho se připletla politika (zájem Frantíků o dění v Maroku), z čehož se Duroy snažil vytěžit maximum jak po kariérní, tak finánční stránce, a hned ty sympatie k němu začaly dostávat vážné trhliny! Především za způsoby, jimiž se snažil těchto cílů dosáhnout.
Každopádně... dávat knize o nějakou tu hvězdičku méně jen proto, že je hlavní hrdina proradný slizoun, to mi přijde padlé na hlavu.
Za mě další úžasné dílo od Guye, naprosto nadčasové, čtivé a plné všeho (negativního), co ve společnosti přetrvalo až dodnes. Až z toho člověk dostává husí kůži...

5 08.01.2019

Souhlasím s Lessanou, že mnohé povídky postrádají závěrečnou pointu a jsou utnuty nějakou přímou řečí, jenže to vše, co se v nich odehrává právě před tím finálním "rozuzlením", mne naprosto fascinovalo. Úžasný pohled do nitra duší žen i mužů je popsán tak barvitě a precizně, že jsem jím byl doslova fascinován, takže nemohu jinak než dát plný počet. Nutno dodat, že tomu přispívá i vynikající překlad Dany Melanové.

4 18.12.2018

Z povídky Šílenec mi běhal mráz po zádech. Naprosto geniální.

1 02.12.2018

Miluji Fanteho!
Celkově by kniha asi byla za dvě až tři hvězdy, protože druhá novela mě moc neoslnila, ale jelikož Můj pes Blbec je zase naopak mou nejmilovanější novelou / povídkou vůbec, tak (7* + 2*) : 2 = 4 zasloužené hvězdy.
Dodatek: Čtu si komentáře pod tím svým a koukám, že spoustu přispěvatelů novela o psu bavila a rozesmívala. Mně však bylo při čtení každé její stránky dost smutno.
Molisův (= Fanteho) dům ve tvaru ypsilon na Point Dume:
https://goo.gl/maps/fbW7szsmYpo

3 25.11.2018

Vlastním Honzovu sbírku a obsah textů se mi opravdu moc líbil. Možná i proto, že jsem v jistém smyslu magor a deprese, dekadence a negativní smýšlení o svém životě jsou témata, která mě baví.
Honzu jsem poznal i osobně, a ač je na pohled opravdu "Tichý muž", uvnitř něj panuje rozbouřené, deštivé a mlhavé počasí.
My básníci (tedy alespoň někteří) máme tu výhodu, že se nám píše nejlépe, když jsme na dosah ode dna, popř. už přímo na něm. Častokrát právě tehdy vznikají ta nejlepší díla. Jenže jakmile se odpoutáme od své role autora, akorát se tím vším, co nám pomáhá při psaní, necháme semlít. Člověk, který dokáže být natolik silný, že se nenechá svými démony rozcupovat na malé kousky, si zaslouží daleko větší úctu a obdiv než básník, který tyto démony dokáže využít pouze ke své tvorbě. Honza však má mou úctu i obdiv v rámci obou těchto rolí, neboť obojí zvládá více než zdatně.

2 22.07.2018

Lidi v autobuse museli být u vytržení, když jsem za jízdy četl druhou (tedy prostřední) povídku z téhle sbírečky. Smál jsem se, až mi tekly slzy. Každopádně první povídka, po níž je sbírka pojmenována, se mi z hlavy úplně vypařila, zatímco zmíněná druhá a i třetí, jejíž druhá část je vyplněna brutalitou, mi v hlavě zůstanou delší dobu a jistě se k jejich přečtení ještě vrátím.

2 03.05.2018

Přiznám se, že jsem od knihy neměl žádná očekávání, a netušil, zda mne tato tématika bude bavit, ale je to opravdu nádherná kniha. Izákovi jsem po celou dobu moc přál, ať se mu nic zlého nestane, už za to vše, co dokázal vytvořit.

3 18.04.2018

Jedna z nejhezčích pohádkových knížek mého dětství. Úžasně vtipná Americká pohádka o hloupém Honzovi mi v hlavě utkvěla dodnes. :)

3 18.04.2018

Fantastická kniha. Že neměla skoro žádný děj, mi vůbec nevadilo. Sžil jsem se s hlavní postavou natolik, že jsem při četbě doslova trpěl s ním i za něj. Přál jsem mu štěstí, které však stále nepřicházelo, i když si za to občas svou hrdostí mohl sám. Nevadilo mi, že neznám jeho minulost; prožívání jeho přítomnosti mě naprosto pohltilo.

2 16.12.2017

Jedna z nejkrásnějších knih mého dětství.

3 04.12.2017

Po dočtení tohoto románu jsem - stejně jako po dočtení románu Zeptej se prachu - dlouhé minuty civěl před sebe a hlavu si nechal plnit myšlenkami a vzpomínkami na Artura Bandiniho - na tu spoustu citu a jemnosti a touhy a víry a posedlosti a snění a naivity obsažené v každém řádku... ... a tekly mi slzy. Copak tekly... já brečel a brečel a brečel. A že mám přezdívku zrovna po Arturovi? Je to můj nejmilejší literární hrdina. A John Fante? Můj literární bůh.

2 03.09.2017

Jsem velký Bukowského fanoušek. Ale tato sbírka je zatím tím nejslabším, co jsem od něj četl. Přeskakoval jsem nejen celé řádky či odstavce, ale občas i celé povídky. Nic se v nich nedělo. Nic, co by mi mělo alespoň na pět minut utkvět v paměti. Sáhnu po jiné jeho knize, ať si napravím chuť.

3 12.08.2017

Skvělý, čtivý úvod. Bohužel, při čtení dlouhých odstavců si občas potřebuji "odpočinout" při dialozích - přímé řeči -, což mi zde občas dost chybělo. Nakonec jsem přeskakoval, až zůstala kniha doposud nedočtena.

29.12.2015

Spolu s Farmou zvířat neuvěřitelný kult. Úžasně čtivé, emotivní, nekompromisní, nadčasové...

9 29.12.2015

Občas jsem přeskakoval, ale nakonec jsem "doskákal" až do konce... :) Občasné nudné pasáže se střídaly s těmi, které příjemně krátily můj čas, a dost mě obohatily o živé představy, jak to v tehdejších letech vypadalo. Měl bych i já odvahu vydat se Na cestu? Pochybuji...

2 29.12.2015

Oprostil jsem se od "přítomnosti" Krampola a hodnotím pouze tvorbu Š + G. A ta si nezaslouží nic jiného než plný počet...

6 29.12.2015