asakz komentáře u knih
(SPOILER) I druhý svazek tohoto díla opravdu stál za to. Stejně jako v prvním svazku jsem zde vnímal dvě velmi odlišné roviny vyprávění. První, válečnou, věnující se převážně Napoleonovu zpočátku vítěznému tažení, postupnému rozkladu francouzského vojska až k jeho zoufalému úprku zpět pod neustálými partyzánskými výboji Rusů. A druhou, ještě úchvatnější, popisující vnitřní psychologický a duchovní vývoj jednotlivých postav. Setkání Nataši s umírajícím knížetem Andrejem bylo natolik silné a dojemné, že se mi draly slzy do očí (což se mi u knížek opravdu nestává). A konečný "happy end" jsem všem přeživším postavám z celého srdce přál. Jen ten konec knihy vyplněný historicko-filosofickými úvahami mi přišel poněkud suchopárný a musel jsem se velmi nutit, abych se jím prokousal. Tolstého úvahy jsou místy velmi bystré a trefné; někdy mi však přišlo, že se zbytečně opakuje, řeší banality nebo se naopak zabývá otázkami, na něž je zřejmě lidský intelekt krátký (svobodná vůle vs nutnost). V jednu chvíli jsem skoro uvažoval, že dám kvůli tomu knize pouze čtyři hvězdy. Ale to by asi nebylo spravedlivé, protože celkově se jedná určitě o jedno z nejlepších románových děl, jaká jsem kdy měl tu čest číst...
Bosch je skutečně Mistr Malíř a ponořit se do jeho fantastického světa je zážitek. Bohužel kniha jako taková má dvě vady: příliš malý formát (který už nevyváží ani mnoho detailních výřezů) a poněkud zbytečný doprovodný text obsahující málo informací a mnoho spekulací. Bosch má ode mne minimálně 6*, kniha však pouze 4.
Typicky meyrinkovský román, v němž čtenář může nalézat různé roviny a významy odpovídající stupni jeho vývoje a zkušeností. Tak se tu prolíná romantický motiv s plastickým vykreslením psychologie postav, praktické duchovní poučky s dobrodružstvím a bizarní exotikou také tolik příznačnou pro autora. Osobně jsem knihu četl již poněkolikáté, tentokrát paralelně s poslechem audioknihy Nevilla Goddarda a fascinovalo mne jak podobná poselství ke mně obě díla vysílala. Co se Meyrinka týče, vždy jsem měl trochu problém strávit závěry většiny jeho románů a tento není výjimkou. Závěrečná apokalyptická scéna a její rozuzlení na mne působí dojmem, že zde už autor mluví o něčem, co sám nepoznal, a tak popouští uzdu divoké fantazii. Ale to je jen můj pocit a odebírat kvůli němu byť jedinou hvězdičku románu, který tak geniálně spojuje duchovní poučení s napínavým příběhem a kvalitním slohem, rozhodně nebudu.
Ani se nedivím, že komentáře pod touto knihou se příliš nemnoží. Na jedné straně autor, jehož nesmírný rozhled a génius mají v současné době stěží obdoby, a na druhé straně tak komplexní a kontroverzní téma. Krom toho mám pocit, jako by dílo ani být komentováno být nechtělo: píši komentář už napočtvrté - poprvé jsem o něj podvědomým omylem přišel dříve, než jsem ho stačil odeslat, napodruhé se zcela nepovedl, takže jsem ho dobrovolně smazal, a napotřetí se opět neuložil z důvodů, které mi nejsou známy. Jung zde psychologicky analyzuje starozákonního Boha, jakožto archetyp nadaný jistou avšak pouze omezenou (zvláště v kontrastu s indickým pojetím Boha) měrou vědomím. Poukazuje na jeho zjevnou morální inferioritu v konfrontaci s Jóbem. Boha však nechápe jako statické, nadčasové jsoucno, ale sleduje dynamiku jeho vývoje od počátku biblické historie přes fatální "utkání" s Jóbem, Henochovy vize, zrození a obětování Krista, zjevení Apokalypsy až po moderní dobu. Bohu inherentní a nezbytný, leč zdánlivě neřešitelný konflikt mezi protiklady dobra a zla se v různých obdobích různou měrou a způsobem přelévá do částí jeho stvoření a nakonec vše logicky vyúsťuje v nejobtížněji pochopitelný akt vůbec - smíření protikladů, hieros gamos. To je však jen velmi stručný a subjektivní pokus o popis Jungova komplexního textu. Rozhodně nemohu tvrdit, že bych vše zcela pochopil, a proto je pro mne obtížné posoudit, nakolik se jedná pouze o složitou spekulativní konstrukci a nakolik je možné z díla vyvodit nějaké praktické závěry pro lidský život, případně jaké by tyto závěry měly být. Myslím, že kniha může přivodit přinejmenším rozladění ortodoxním křesťanům, ale každému přemýšlivému člověku bude minimálně zajímavou inspirací k zamyšlení.
Anker Larsen překrásným způsobem spojuje dva zdánlivé protipóly - život časný a ducha věčného v jednotu božího stvoření, byť Bůh sám zůstává jaksi stranou a nepojmenován. Opakující se ústřední motiv Larsenových knih je zde ilustrován na životě jednoho muže, jehož životní příběh se prolíná s podobenstvími a alegorií. Nemohu za sebe tvrdit, že bych vždy zcela chápal, o čem autor mluví. Přesto však ve mně zůstaly hluboké dojmy klidu a radosti, které ve mně tato kniha vyvolala. A věřím, že se k ní v budoucnu ještě vrátím.
Tragický příběh Maxmiliána Mexického a jeho ženy Charloty ukazuje na pozadí monumentálních kulis v podstatě archetypální vzor mnohého lidského života počínajícího sebevědomým a optimistickým mládím, které touží dobít svět a vytváří smělé plány, jejichž realizace se zdá být snadná a na dosah ruky. Posléze jsou však jeho hroty nemilosrdně obrušovány střety s tvrdou realitou, jež jaksi nemá pochopení pro neomezený rozlet mládí, ideály se hroutí a ustupují kompromisům, až dokud z nich nezbydou jejich bezcenná torza. A z rozvalin původních vizí jako z trosek babylónské věže spěchá zbědovaného člověka vysvobodit smrt. Jiným obecně platným principem, který je zde barvitě ilustrován, je vliv žen na muže, kteří zdánlivě tvoří dějiny, ale pohled do zákulisí je často odhaluje jako, mnohdy nešťastné, loutky v rukou ctižádostivých manželek. Avšak z ještě většího odstupu zdá se být jasné, že historie národů a civilizací je již předem zákonitě dána a konkrétní jedinci již jen více či méně dobrovolně přijímají hotové role. Kniha se nečte úplně zlehka, ale je podložena autorovým rozsáhlým studiem historických materiálů, sleduje události v širokém kontextu a má potenciál inspirovat k zajímavým úvahám o podstatě života vezdejšího. :-)
Knihu jsem poprvé četl ještě za dob komunismu, kdy se okultní a esoterická literatura nedala normálně sehnat. Proto mne v té době tento magicko-detektivní příběh naprosto okouzlil a přivedl k zájmu o magii. Dlouho jsem toužil přečíst si román s odstupem času znova, až jsem si nakonec knihu sehnal v antikvariátu. Nyní, po letech, mi příběh přišel spíše zábavný a plný lehkého humoru, až na závěrečnou psychedelickou pasáž, která je skutečně temná a dává tušit, že autor zřejmě měl s astrálem jakési zkušenosti, ať již přímé či zprostředkované. V tom zmíněná část knihy velmi připomíná Lynchovy filmy. Jinak se ale jedná o příjemné oddychové čtení, které nelze než doporučit.
Kniha ve mně zanechala hluboký dojem. A to přesto, že z filosofického hlediska nepřináší nic nového a dějové zvraty jsou často předvídatelné. Je však napsaná velmi čtivě (dělalo mi opravdu problémy se od ní odtrhnout a kdyby mi to okolnosti umožňovaly, asi bych ji přečetl na jeden zátah) a děj je uvěřitelný. Připomíná člověku, co je v životě důležité opravdu a co jen zdánlivě, rozkrývá iluze, o nichž často víme, ale ještě častěji na jejich existenci zapomínáme a tím jim podléháme. Je to ale jen kniha a obávám se, že pouhé přečtení knihy ještě nikdy nikomu život nezměnilo. Pokud však hledáte inspiraci a pozitivní, ale nepřeslazené, povzbuzení, stojí tohle dílo za přečtení.
Poslední dobou mi prozřetelnost přihrává opravdu samé skvělé knihy. Tato předkládá kromě všeobecného úvodu a doslovu (které nebyly špatné, ale svým teoreticko-filosofickým pojetím pro mne přece jen méně zajímavé) 17 rozhovorů s rozličnými šamany a šamankami z celého světa. Jestliže jsem očekával, že kvalita a přínosnost rozhovorů bude kolísavá, byl jsem nakonec překvapen: mohu prohlásit, že jsem nenarazil na jediný rozhovor, který byl nebyl zajímavý a obohacující. A ačkoliv zde byly zastoupeny nejrozličnější šamanské tradice, je pozoruhodné, jak přes povrchní rozdíly zřetelně vyvstávají společné základní znaky a principy, které lze vystopovat nejen v šamanských tradicích, ale stejně tak v mystických proudech náboženství. Jo, ač cesty jsou mnohé, Zdroj, z něhož vše vyvěrá, i Cíl, do nějž se vše vrací, je koneckonců jenom jeden. V každém případě tato knížka je dalším dokladem, že ledy se lámou a něco zajímavého se děje, a zároveň i povzbuzením, abychom pracovali na sobě a otevřeli se s důvěrou a pokorou tomu, co přichází, ať už to bude cokoliv.
Mám-li být upřímný, trochu jsem se obával, že se z této knihy vyklube nějaká laciná New Age esoterika. Ještě i během čtení jsem trochu váhal, kam si ji zařadit, ale nakonec musím s jistotou konstatovat, že moje obavy byly zcela liché. Kniha je skutečně zajímavou reportáží o kyperském léčiteli, jehož schopnosti, ale též intelektuální uchopení nadsmyslového světa dalece přesahují běžný průměr. Není zde sice žádný praktický návod (kromě zmínky jedné vizualizační meditace), ale může leckterému čtenáři přinést další kamínek do mozaiky fungování světa a lidské duše. Krom toho je to příjemné a zábavné čtení. Je to hodně nebo málo? Nevím, ale myslím, že svých pět hvězd si kniha zaslouží.
Z perspektivy mého současného poznání se mi toto jeví jako výjimečně hluboké dílo o duchovní praxi slučující vědomý a energetický aspekt, aktivní práci na sobě a zdravou pokoru / odevzdanost. Autor ovšem, stejně jako prakticky všichni východní učitelé, mluví o nutnosti Mistra, čemuž zase vždy předchází připravenost žáka. A ačkoliv to není řečeno explicitně, čím dál víc vnímám, že k takové připravenosti je prostě nutné karmicky dozrát množstvím životních zkušeností, což nelze obejít žádnou technikou, teorií, ani vírou. Není to tedy kniha pro každého; mnohým z nás asi nezbyde, než se ještě nějakou dobu plahočit po tomto světě a zabývat se především karma jógou.
Další skvělá kniha Saí Baby plná zralé moudrosti a vhledu, nejen o vztazích. Měl by si přečíst každý, ideálně ještě předtím, než nějaký partnerský vztah začne.
Gordon Smith je jednou z osobností zmiňovaných v knize Léčitelé, jasnovidci a mágové Jiřího Kuchaře. Když jsem kapitolu, která je mu tam věnována, četl, byl jsem zaskočen neobvykle silnými emocemi - do očí se mi draly slzy dojetí, ačkoliv text sám o sobě nic tak zvlášť dojemného neobsahoval. To mne přimnělo pořídit si tuto knihu. Také ona na mne způsobila silnými emocemi. Nenajdete v ní sice rozřešená tajemství života, vesmíru a tak vůbec, ale velmi citlivě připomíná, co je v životě skutečně důležité, a tato připomínka má o to větší váhu, že přichází z perspektivy těch, kteří již odešli na druhý břeh.
V okultních kruzích se obecně na mediumitu pohlíží s despektem a varuje se před zahráváním s těmito věcmi; Gordon Smith vás ovšem snadno přesvědčí, že záleží na účelu a přístupu - pokud jde o vědomou komunikaci s cílem ulevit bližnímu v jeho trápení (které je pro mnoho z nás těžko představitelné, neboť v mnoha příbězích jde o smrt dětí, někdy násilnou), pokud je médium plně vědomé, zbavené egocentrismu a vedené soucitem a láskou, je tato cesta dobrá. Kniha mne přivedla k mnoha zamyšlením nad vlastním životem a nad tím, co dělám dobře a co bych naopak měl změnit. Kdybych mohl dát 6 hvězd, dostala by je.
Formou mi toto mysterijní drama připomnělo Goethova Fausta, což nikterak neudivuje, vezmeme-li v úvahu, jaký vztah ke Goethovi Steiner měl. Bohužel u formy podoba končí - nemohu si pomoci, ale Steinerovo drama mi přijde ve srovnání s Faustem suchopárné, jeho jazyk je těžký a složitý a přitom jsem měl pocit, že úsilí, které musím na čtení a pochopení textu vynakládat, není zdaleka vyvážené hloubkou sdělení. Text je ve skutečnosti mnohem kratší, než by se mohlo zdát z počtu stránek - to je dané jednak formátováním po způsobu poezie (ačkoliv text není veršovaný), ale hlavně tím, že kniha je dvojjazyčná - vedle českého překladu je zrcadlově německý originál - což jsem zjistil až po jejím zakoupení. To se občas hodilo, protože smysl mnohých vět byl dosti nejednoznačný a ačkoliv z mých někdejších znalostí němčiny zbylo jen velmi ubohé torzo, přesto to v některých případech stačilo k objasnění. Knihu jsem nedočetl do konce, prostě mi už došla trpělivost a poslední cca třetinu už jsem jen zběžně prolistoval. Přesto si myslím, že jsem viděl dost, abych mohl hodnotit. Promiňte, pane Steinere, ale ani toto vaše dílo mne neoslovilo.
Lasenic v této velmi útlé publikaci pojednává o mystériích lásky, mužské a ženské polarity, smrti a znovuzrození i temných stránek pohlavního pudu, vše v širokém kontextu, jako syntetické pojetí vycházející ze starých kultů, esoterních učení i náboženského symbolismu. Doplněné několika krátkými citacemi z děl převážně francouzské provenience, která nejspíš v českém překladu ani nebudou dostupná. Co se esoterní anatomie týče, poněkud mne překvapuje absence srdeční čakry, zvláště, když se autor později odvolává i na rosenkruciánské symboly.
Trochu škoda je, že se knížečka téměř vůbec nedotýká praktických aspektů umění (záměrně, neb autor praví: "Klíče k praktickému uvolnění těchto proudů nemůžeme pochopitelně podati v této veřejné publikaci, neboť tvoří druhý díl Vědy Lásky, který můžeme vložiti pouze do rukou těch, kteří jdou za věděním a povznešením Ducha a nesledují stezku hmotného zisku."). Otázkou pro mne zůstává, nakolik autor sám pokročil v praktickém Umění.
I přes tuto omezenou a čistě teoretickou náplň stojí kniha za přečtení - ostatně vzhledem ke svému vskutku miniaturnímu rozsahu vám to mnoho času nezabere.
Skvěle zpracované dějiny lidstva na malém formátu. Opravdu jsem nečekal, že to bude tak dobré. Je to čtivé, vyvážené, nezaujaté. Kniha pokrývá období od prehistorie prvních lidských bytostí až po nedávný novověk. Autorovi se opravdu podařil majstrštyk, když do tak malé publikace dokázal dostat tolik informací, aniž by to působilo ztratkovitě, školsky nebo nezáživně. Kromě textu se do knížky vešlo i pár jednoduchých map. Mnohé kapitoly pro mne byly velmi inspirující zejména v tom, že mi umožnily podívat se na civilizaci, jíž je zarámován můj život, z trochu jiné perspektivy. Vřele doporučuji.
I zde, jako v jiných Ajvazových knihách, narážíme na stejné motivy a náměty - příběhy zanořené do sebe, odehrávající se ve fantaskních světech nebo naopak v důvěrně známém prostředí Prahy, jehož všední poetika je nečekaně pronikána ozvěnami podivných vysněných vesmírů zrozených z primordiálního chaosu a těhotné prázdnoty. A v jádru těchto příběhů se ukrývá mystická či alchymistická duše nezachycená tradičními symboly, ale živým a uhrančivým jazykem. Není to jistě kniha pro každého. Ajvaz je divotvůrce a mág, kterého ocení každý, kdo rád naslouchá tiché radosti skryté ve všednosti věcí.
Já snad tentokrát raději nebudu hodnotit. Knize nelze nic vytknout - je plná zajímavých informací, kvalitních fotografií a dobře se čte. Proto by asi nebylo fér dát méně než 5 hvězd. Ale to téma, uhm, soudě dle ostatních komentářů jsem asi citlivka, ale mně se ti paraziti všeho druhu opravdu extrémně hnusí. První kapitola byla napsána tak mile, že jsem skoro změnil názor, ale pak už to bylo jen horší a horší. Dočetl jsem a jsem tomu rád, knihu i můžu doporučit, pokud jste si jisti, že dokážete tyto informace bez následků strávit .
Pěkná kniha pro milovníky stromů. U každého stromu je krátké povídání, detailní barevné zobrazení větve a plodu, miniaturní ilustrace celého stromu s jeho rozměry a pak několik tematických popisných tabulí (poznámky k pěstování, různé typy moderního či tradičního využití, lidové pověry, varování apod.). Nedá se to přirozeně číst jako román, ale na příležitostné listování nebo občasné čtení je to fajn. Stromů jsem sice napočítal jen 149 oproti inzerovaným 150ti, ale kvůli tomu asi knihu nikdo zatracovat nebude.
Velmi krásná kniha, nejen pro mládež, prodchnutá pravou indickou duchovností. Indický bráhman vypravuje příběhy, které v době, kdy byl šestnáctiletý chlapec, zažil se svými indickými přáteli a hlavně svým statečným holubem. Malebné scény z Indie a Himálají jsou vystřídány děsivým vražděním v Evropě za 1. světové války, kde holub přenášel zprávy ve službách britské armády. Hnusné a nesmyslné vraždění je zde vylíčeno z pohledu holuba a indického lovce Gonda, jimž účastenství na válečných hrůzách značně pochroumalo ptačí i lidskou duši. Jejich zranění jsou však opět vyléčena v buddhistickém klášteře a autor svou knihu uzavírá větou, která je vlastně poselstvím celé knihy:
"Cokoliv si myslíme a cítíme, má vliv na to, co říkáme a konáme. Ten, kdo se bojí třeba i nevědomky, nebo jehož sen je sebe nepatrněji poskvrněn nenávistí, přenáší nevyhnutelně - dříve či později - tyto dvě vášně do svého jednání. Proto, moji bratří, žijte životem odvahy, dýchejte odvahu a rozdávejte odvahu! Živte ve svých srdcích jen plamen lásky a přátelství, aby z vás vyzařoval klid a mír tak přirozeně jako květina vydechuje svoji vůni!"