asakz
komentáře u knih
Rozpravy o tantře
Jiří Mazánek
Velmi pěkný a vyvážený, ač poměrně stručný, úvod do klasické tantry. Cílem knihy je především dát čtenáři představu, co tantra je, jaký má cíl a jaké techniky k tomu využívá. Tomu předchází i solidní teoreticko-filosofický úvod. Praktická stránka věci je sice taktéž zmíněna, ale autor v souladu s tradicí poukazuje na nezbytnost kvalitního učitele. Jako úvod do indické tantry lze jistě doporučit.
Povídky z Tahiti, ostrovů hříšné lásky
Archibald Václav Novák
Potenciální inteligentní čtenář nechť se nenechá odradit titulem knihy - nejedná se ani o pornografii, ani o červenou knihovnu. Autor zde přináší několik příběhů o střetu dvou kultur - zralé, avšak pokrytecké západní kultury a přírodního nekomplikovaného až naivního života domorodců na Tahiti. Tento střet je ilustrován na milostných aférách Zápaďanů s domorodými ženami či spíše dívkami, ale nezůstává na povrchu a skrze rozpory, nedorozumění, utrpení i rajské slasti a vnitřní rozervanost hrdinů otevírá filosofické otázky lidského života. Nenechává čtenáře na pochybách ohledně svých sympatií k civilizací ještě příliš nezkaženému životu původních Tahiťanů, nicméně jeho pohled zdaleka není naivní a nekritický ... a příběhy vesměs končí spíše tragicky. Tedy z jistého pohledu; z jiného pohledu, který nejspíše lépe odpovídá duchu knihy, je to prostě život - krutý a překrásný, bolest i radost, hlavně však žitý naplno a s láskou...
Tariki - Přijímat zoufalství, nacházet klid
Hirojuki Icuki
Mne toto bohužel příliš neoslovilo. Je to podle mne poněkud neuspořádaná kniha filosofických esejů na téma utrpení a konceptu tariki (Jiné síly) v buddhismu Čisté země. Autor ve svém dětství prošel velmi bolestnými zkušenostmi na pokraji bytí a nebytí, možná srovnatelnými se zkušenostmi lidí v koncentračních táborech. To, jak se s nimi vyrovnal, jistě vzbuzuje sympatie a respekt. Jeho filosofické pojetí je ovšem někde na pomezí lidového exoterního náboženství a esoterního mystického buddhismu. Některé myšlenky a postřehy jsou inspirující, ale moc mne to popravdě nebavilo a přestože autor je až bolestně upřímný a přitom citlivý, zdálo se mi, že neproniká úplně do hloubky učení, o němž píše. Možná, že také není úplně šťastný překlad původního díla přes angličtinu, tj. ne z japonského originálu. Celkový subjektivní dojem byl tak na tři a půl hvězdy - z úcty k autorovi zaokrouhluji nahoru.
Živá věčnost - Paměti mystika 2
Eduard Tomáš
Kdybych mohl, dal bych 4 a půl hvězdy. Ano, je to milá kniha prodchnutá jemným duchem Eduarda Tomáše, ale asi jsem si od toho sliboval trochu více. Paměti to příliš nejsou, pár kapitol autor mluví o svém příteli (což je, jak nás ujišťuje předmluva, ve skutečnosti on sám) a jeho finálním osvícení. Je to nejzazší bod duchovní cesty a absolutní osvobození či není? Zkušenosti popisované v knize nás mohou vést k úvahám, jak vlastně bezpečně poznat, že už "tam" jsme. Ano, můžeme to vědět, vidět jako něco, co je nad slunce jasné, ale co když je to jen další iluze, z které jednou procitneme? Avšak to jsou jen úvahy pojmové mysli, zbytečné a neřešitelné. Druhá polovina knihy pak pojednává o úskalích na duchovní cestě a nakonec o souvislostech mezi vývojem jedince a lidstva jako celku. Kniha je zajisté přínosná tím, že pozvedá čtenářova ducha, avšak v žádném případě se nejedná o druhý díl Tomášovy autobiografie, jak by se mohlo zdát z názvu.
Paměti mystika
Eduard Tomáš
Paměti mistra, které vlastně ani pamětmi v pravém slova smyslu nejsou. Je to takové skromné a jemné, skoro až něžné, vyprávění; jako když vzpomíná na mládí vaše babička. Je to však prosté jakéhokoliv sentimentu či lítosti, zaměřené na poučení čtenáře, skoro by se dalo říci, že jsou to takové případové studie, nicméně prosycené láskou a vědomím. Takové vyprávění, jakkoli pouze zprostředkovávající slovy něco, co je ve své podstatě nezprostředkovatelné, dá člověku často víc, než tuna doslovných návodů. Mistr neustále poukazuje na to, že už vlastně jste tím, co hledáte. Ale ona je ta hra na ego někdy tak zábavná. Už se těším na druhý díl :-)
Tajemství mysli: Metody poznávání a ovlivňování myšlenek
Jiří Elger
Kdo je Jiří Elger? O autorovi se mi nic nepodařilo zjistit a přitom hloubka a praktická upotřebitelnost myšlenek předkládaných jím v této útlé publikaci si v ničem nezadá s takovými učiteli jako byl Květoslav Minařík, Eduard Tomáš či Jiří Vacek nebo jako je v současné době také nepříliš známý Jiří Krutina. Možná je to žák některého z uvedených mistrů? Autor v kapitole o působení Milosti skromně uvádí, že uvedeného stupně poznání sám nedosáhl a vychází z informací předaných duchovním učitelem. Knize možná poněkud škodí první tři kapitoly o podstatě já, které jsou sice správně umístěny na začátek jakožto podstata dalších informací a prezentují správné závěry, avšak logické argumenty, jimiž mají být tyto závěry podepřeny a které jsou především cíleny na racionalistického skeptika, jsou velmi slabé a člověkem, který inklinuje k materialistickému pohledu na svět, by byly snadno zbořeny a označeny jako naivní. Také drobné chyby jako "gnothi sautom" místo "gnothi seauton" mohou vyvolat u intelektuála podezření či dokonce opovržení. Já však musím tyto nedostatky pominout jako pouhé kosmetické vady na kráse knihy, jejíž hloubka a především moudrost praktických rad z ní dělá klenot v knihovně duchovně zaměřeného člověka. K tomu je ještě nutné udělat poznámku ohledně podtitulu knihy "...a ovlivňování myšlenek", který snad může svádět k pocitu, že se tu bude jednat o nějaké okultní či silové metody, jak ovládat vlastní či dokonce cizí mysl. To však není případ této knihy, kde se opakovaně a velmi zřetelně mluví o tom, že tyto záležitosti nelze řešit násilím z pozice ega. Celkově musím konstatovat, že zde máme perfektního průvodce, který velmi stručně ale přitom obsažně pokrývá principy i úskalí duchovního života a praxe. Velmi doporučuji.
Cesta za tajemstvím mozku (Hořící dům)
Jay Ingram
Jelikož se jedná o knihu z roku 1994, dá se předpokládat, že tak dynamický obor jako je neurologie od té doby prodělal nezanedbatelný vývoj. Proto je dost možné, že některé teorie či hypotézy zde uváděné byly již překonány. Jelikož však těžiště knihy leží spíše v popisu zajímavých neurologických či psychologických jevů ať už v kontextu patlogickém (nejčastěji v důsledku mrtvice) nebo v rámci vědeckých experimentů, většina textu může být zajímavá a přínosná i pro současného čtenáře. Trochu legrační mi přišly kapitoly o snech, kde snaha interpretovat jejich smysl pomocí neurologických nástrojů té doby mi přijde jako snaha objevit smysl televizního pořadu pomocí ampérmetru a šroubováku. A dehonestace Freuda za naprostého ignorování Junga a dalších výzkumníků na poli hlubinné psychologie mi přijde jako faux pas. Ale jinak je to poutavá kniha a ve svém důsledku i trochu děsivá, jelikož jasně ukazuje, že věřit člověk nemůže ani sám sobě.
KI v každodenním životě
Koiči Tohei
Velmi prostá kniha, s několika málo jednoduchými technikami a principy, které ale skutečně fungují! Koiči Tohei je skromný, ale přesto přesvědčivý, nepředkládá čtenáři žádnou složitou teorii/filosofii, ale přesto říká podle mne úplně vše, co je podstatné, a to takovou formou, že to musí pochopit každý. Dokonce se domnívám, že by člověk putující za štěstím a sebepoznáním zcela vystačil s touto jedinou knihou (pokud by tedy vůbec nějakou knihu potřeboval kromě vlastního svědomí a upřímnosti). Velmi doporučuji.
Cesta bílých oblaků
Anagárika Góvinda (p)
Ano, Tibet, jaký byl ... a již nikdy nebude. Možná proto, aby se jeho duchovní dědictví rozlilo po celém lidstvu jako mocný lék proti omezenosti a sobectví materiálního člověka? Každý můžeme zapracovat na tom, aby tomu tak bylo.
Základy tibetské mystiky
Anagárika Góvinda (p)
Tak toto je zatím nejlepší kniha o tibetském buddhismu a vlastně o buddhismu obecně, jakou jsem kdy četl. Původně jsem ji začal číst, abych si nastudoval teoretické základy vadžrajánového buddhismu, ale kniha jde do mnohem větší hloubky. Nejsem si úplně jistý, zda je to kniha vhodná pro začátečníka - její text je velmi hutný a nabitý informacemi, jejichž plného pochopení ovšem zcela jistě nemůže být dosaženo bez určitých zkušeností a vlastní praxe (sám autor na mnoha místech upozorňuje na zřejmý fakt, že některé zkušenosti nejsou zprostředkovatelné pomocí textu a jeho zpracování analytickou myslí). Sám musím přiznat, že jsem některé pasáže nebyl schopný zcela pochopit a vstřebat a možná se ke knize někdy v budoucnu opět vrátím. Tam však, kde jsem již byl dostatečně zralý pro přijetí jejího poselství, dospěl jsem k závěru, že se jedná o vskutku nesmírně hluboké dílo, které strčí do kapsy většinu moderních pojednání o buddhismu (jevících se v jeho světle často jako ploché a povrchní). Vřele doporučuji!
Esence praxe tibetského buddhismu
Jiří Krutina
Na Jiřího Krutinu jsem poprvé narazil, když jsem hledal nějakou kvalitní knihu o kašmírském šivaismu - vypadalo to, že kvalitní literatury je dokonce i v aglickém jazyce velmi málo, pokud vůbec nějaká, a tak mne překvapilo, že jsem objevil českého autora, který se podle všech známek solidně věnuje tomuto tématu. Od osoby autora mne ovšem poněkud odrazovaly jeho knihy o Němcích a jeho blog, kde (alespoň mi to tak tehdy přišlo) se vyjadřoval s přehnanou kritičností ke všemu možnému a zdálo se mi, že zbytečně rozdmýchává žabomyší války. Avšak bylo mi dáno, abych s ním poměrně krátce nato znovu "setkal", tentokrát v kontextu tibetského vadžrajánového buddhismu. Sháněl jsem nějakou kvalitní publikaci o šesti jógách Naropy, které mně přitahovaly téměř magickou silou. Mám sice Minaříkem komentované vydání překladu Evans-Wentzovy fantastické knihy Tibetan Yoga and Secret Doctrines, ale měl jsem pocit, že Minaříkův rozsáhlý komentář mne spíše rozptyluje a chtěl jsem najít další literaturu na to téma. A zde jsem opět narazil na pana Krutinu. Zakoupil jsem tedy tuto drobnou knížečku a byl jsem nadšen. Nalezl jsem v ní stručné instrukce k praxi a zároveň cítil jak silně harmonizuje s mým vnitřním stavem. Jako její nejslabší aspekt tak vidím její velmi malý rozsah. K započetí smysluplné praxe patrně stačí i tak málo, ale moje mysl se touží nakrmit dalším materiálem tohoto druhu a dle mého současného stupně poznání Jiří Krutina patří k tomu nejlepšímu, co lze v této oblasti na nejen českém, ale i světovém trhu, sehnat a proto plánuji v budoucnu sáhnout po jeho dalších knihách.
Život jako zázrak - cestopis duše
Jaromír Skřivánek
Milé povídání na rozličná vesměs spirituální témata proložené nádhernými barevnými obrázky z dílny autora. Podtitul "cestopis duše" vystihuje obsah knihy dokonale - pan Skřivánek popisuje své cesty vnější i vnitřní, plné povznášejících vhledů, zajímavých setkání a inspirujících odkazů. Ačkoliv se nepasuje do role vševědoucího gurua, přesto jeho postřehy, zkušenosti a znalosti mohou být souputníkům na cestách duše užitečné a povzbuzující.
Největší hity Timothyho Learyho II
Timothy Leary
Sbírka krátkých textů tohoto mimořádně kontroverzního muže. Můj zájem o něj vzbudil R. A. Wilson svou superbizarní autobiografií hledače a psychonauta Cosmic Trigger I: The Final Secret of the Illuminati, která bohužel zatím nevyšla v českém jazyce a v níž Learyho hojně zmiňuje, vždy v dobrém světle.
V krátkých esejích Leary přemítá nad tématy jako revoluce/perestrojka ve východních postkomunistických zemích (v době vzniku knihy čerstvá událost), hledání afrodiziakálního prostředku či překonání smrti. Jeho postřehy jsou místy obdivuhodné, jeho názory pacifisticky revoluční a jeho optimismus a víra v pozitivní přínos technologií bezbřehé. Toto dle mého názoru naivní nadšení s ním bohužel nemohu sdílet, zdá se mi, že v mnoha ohledech je navzdory svým, zajisté úctyhodným zkušenostem, mimo. Zejména mne zaráží jeho silné zaměření na hmotné aspekty člověka a sexuality, důraz na informace a relativní ignorování vědomí a s tím spojená adorace chemických a technologických prostředků k dosahování štěstí.
Je velká škoda, že tato kniha nevyšla hned po "sametové" revoluci a že si ji včas nepřečetlo více lidí; možná by leckoho mohla tehdy vyléčit z přílišné naivity a důvěry v přicházející západní kapitalismus. I pro dnešní dobu kniha obsahuje pár zajímavých myšlenek, ale nemějte přílišná očekávání.
Dravci
John Ralston Saul
Perfektní politická detektivka a thriller. Příběh vychází ze skutečné události, ale větší část je autorova fikce; nakolik se kryje se skutečnými fakty není příliš zřejmé navzdory faktografickému doslovu. Ale to je koneckonců jedno - o tom, že politika je svinstvo a dominují jí psychopatičtí jedinci schopní jít přes mrtvoly, někdy i hromady mrtvol, pochybuje dnes již asi málokdo. V každém případě je to velmi napínavé čtení a vcelku inteligentní příběh, takže ačkoliv tento druh literatury obvykle nečtu, nezbývá mi než dát opět plný počet.
Mrtví vystupují z moře
Bernhard Borge (p)
Zábavná duchařská detektivka. Mně to trochu připomíná mou oblíbenou Pendragonskou legendu od Antala Szerba nebo Dumasův klub od Péreze-Reverta, i když zde chybí ten bibliofilský prvek a klíčové postavy románu žijí spíše dolce vita flákající se smetánky a úspěšných byznysmenů než intelektuálský život knihomolů. Jako lehké, napínavé a trochu (ale jen maličko) strašidelné a trochu humorné čtení s decentní příměsí romantiky je to knížka ideální na dovolenou :-).
Bůh či ďábel?
Josef Jahoda
Velmi smutné povídky o tragických životních osudech a velkých nespravedlnostech stíhajících lidi dobré či krutě trestajících nepatrné chyby. Kniha, která je téměř 100 let stará, na člověka dýchne historií. Je zde spousta výrazů, které již dávno vymizely ze slovníku moderní češtiny. Pro mne má ovšem velký půvab a poetiku ta doba, kdy ještě technologie neobklopovaly člověka na každém kroku. Na druhé straně ale velká bída mnohých - to si člověk naplno uvědomí, jak dobře se máme.
Paví oko
Rudolf Těsnohlídek
Tři tragické nenaplněné lásky v poetickém podání Rudolfa Těsnohlídka. Teskná jednohubka s tím nejlepším nakonec.
Energie transformace: Průvodce procesem probouzení Kundaliní
Bonnie Greenwell
Skvělá vyvážená studie o energii kundaliní pojednávající o rozličných aspektech tohoto fenoménu, aniž by sklouzávala do nekritického mysticismu či naopak přílišného skepticismu. Není to ovšem příručka k probuzení Hadí síly - těch už je na knižním trhu dost, ať kvalitních či brakových. Je to teoretické shrnutí mnoha historických i moderních výskytů tohoto jevu, čímž nabízí nebývalou šíři pohledu překračující úzký pohled nějaké specifické nauky či konkrétního učitele. Může tak být užitečná jako teoretický rámec (a částečně i praktický ukazatel) jak pro někoho, kdo procesem probouzení kundaliní právě prochází, tak pro praktikujícího aspiranta či teoretického zájemce. Specificky se pak publikace obrací na psychology, lékaře, psychiatry a další pomáhající profese, které s tímto fenoménem mohou přijít do styku a je tedy důležité mít jakousi představu o jeho existenci a projevech. Kniha se mi místy nečetla úplně lehce a celou jsem ji zvládnul až asi na třetí pokus, což ale rozhodně není její vinou. Vřele doporučuji.
Saí Baba promlouvá o světu a o Bohu
Satjá Saí Baba
46 krátkých příběhů, které jsou jako krásné pohlazení po duši. Většina z nich se odehrává přes vícero inkarnací hlavních aktérů a Saí Bába na nich ilustruje karmický zákon a jak to, co se z omezeného pohledu může jevit jako osudová krutost a nespravedlnost, je ve skutečnosti výrazem boží lásky a pevného vedení duše k moudrosti a otevřenému srdci. Příběhy mi nepřišly ani naivní ani planě moralizující, ale spíše laskavě vysvětlující, a to tak jemně a dovedně, že samy otevírají srdce a mysl naplňují pokojem. Vřele doporučuji - řekl bych, že čím více lidí bude číst takovéto knihy, tím lepším místem pro žití tento svět bude.
Kabala - Pojednání o židovské mystice
Jindřich Kornelius Agrippa z Nettesheimu
Agrippa mi nepřišel dost zajímavý, abych jeho dílu věnoval zlomek svého cenného času, až do doby, kdy jsem narážel na jeho hojné citace v Évolově Hermetické tradici. Zakoupil jsem tedy tuto spíše útlou knížečku, která je pouhým výtahem z jeho Okultní filosofie. Bohužel se mi potvrdily moje předchozí předsudky - o kabale jako takové se zde čtenář nedozví prakticky nic. Nejpodstatnější část textu tvoří pojednání o číselných archetypech, počínaje jednotkou a konče tisícem (ve vyšších řádech již přirozeně jen vybraná čísla). Dále se kniha věnuje různým číselným soustavám, planetárním tabulkám, hudební harmonii, poměrům lidského těla apod. Vše je to směsice údajů, které zjevně Agrippa nashromáždil z rozličných zdrojů a obsahuje tak vedle sebe hlubší symbolismy a směšně bizarní pověry. Věřím, že v Agrippově době byla jeho Okultní filosofie zajímavé dílo encyklopedického charakteru. Dnešní zájemce o kabalu zde však dle mého názoru nenalezne nic zajímavého a koho zajímá Agrippa z historického hlediska, ten asi raději sáhne po kompletní Okultní filosofii. Pro úplnost: nic zásadního nepřináší ani dva úvody a doplňkový text dr. S. Arjeho.
