Atanone komentáře u knih

Mile chlapsky romantická záležitost, která mě upoutala námětem a hrozně dobře se četla. Velmi jsem uvítala, že nabízející se romantická zápletka mezi hlavními hrdiny zůstala nevyužitá a líbil se mi i do všech stran otevřený konec. Přeskočila jsem sice předchozí díly, ale vůbec mi to nevadilo. Naopak jsem docela navnaděná si je časem doplnit

59 31.07.2020

Začátek, pravda, trochu schematický. Ale pak už jsem se jen vezla. Nemám páru do jaké míry autor mystifikuje, a je mi to úplně jedno. Dobrý příběh se spoustou informací. Moc se mi líbí, jak autor přemýšlí, vážně nezapře mága. Vzpomněla jsem si díky jedné scéně na paní lektorku, která nás na kurzu komunikačních dovedností mimo jiné učila, jak otočit nepříjemnou situaci ve svůj prospěch. Návodů na to je v knihách pana M dost a dost. Vlastně ten způsob, jak přemýšlí, může být dost nebezpečný. Ale každopádně inspirativní. Nejkratší cestou vpřed!
A protože už je jasné, že se mi kniha líbila, přidám z ní kousek, co mě zaujal:

"Pokud vás žádné množství důkazů nedokáže přesvědčit, že by váš světonázor mohl být nepřesný, pak jsme opustili říši rozumu a vstoupili na území náboženství. Proto mi představa smíření víry a vědy připadá směšná. Věda vychází z předpokladu, že pravou povahu skutečnosti můžeme poznat prostřednictvím logiky a rozumu. Náboženství vychází z představy, že když logika a rozum nepodporují předem daný náhled na realitu, tak se mýlí.
Až se příště pustíte do politické debaty, zamyslete se na chvilku nad tím, jaké množství důkazů by vás přimělo změnit názor. Pokud odpověď zní žádné, pak si uvědomte, že ve skutečnosti vedete náboženskou diskusi, v níž se jeden fanatik dohaduje s druhým."

59 14.05.2019

Ještě že jsem viděla film. Přiznám se,že nebýt toho,že jsem věděla,co jdu číst,asi bych knihu odložila,ne kvůli tématu,ale kvůli stylu. Začátek se skoro nehnul z postele a najednou šup a šoky. Možná to tak autor chtěl,ale mě to nutilo se nutit ke čtení. Možná to je i tím,že jsem žena a ten mužský svět mi trochu nešel.
Ale uvědomila jsem si díky tomuto příběhu spoustu věcí. Například to,že umět číst a psát ani dnes není pro každého samozřejmostí. Google mi napověděl,že i u nás je podle průzkumů kolem 47 000 (!!!) lidí,kteří neumějí číst a psát. Nedovedu si představit,jak žijí,obzvlášť v této společnosti,kde se na člověka denně hrnou spousty problémů s tím spojené a v době malinkých poznámek ve smlouvách,kdy nejde jen o čtení,ale o pochopení čteného,musí být tito lidé velmi zranitelní.
Jedna věc je umět rozlišit,pojmenovat a odsoudit evidentní zlo ať už jednotlivé,nebo systémové. Válka je vždy zlo a každá země má své máslo na hlavě. Nemyslím,že by se lidstvo bylo schopné poučit. Jak rychle se může ze skupiny lidí stát dav,za který se schová jakékoli zvěrstvo...
Velmi mě v knize zaujalo vylíčení soudu a výslechy Hanny a to v momentě,kdy se naprosto vážně ptá soudce „A co byste dělal vy?“ V tom je pro mě osobně poselství této knihy a kdyby nic jiného,toto si z ní zapamatuji.

59 10.11.2018

K této knize se mi komentář píše dost těžko. Přestože je to silný příběh, navíc nádherně literárně zpracovaný, napadalo mě při čtení moc věcí, které s ním až tak nesouvisely.
Například kolik matek se bojí, aby jejich děti nějak nevybočovaly ze stáda, protože jejich odlišnost zasáhne celou rodinu. Vzpomínala jsem o kolika ženách vím, že od svých matek, babiček, nebo kamarádek slyšely "zvykneš si, každá si zvykne", nebo "tak to prostě je, to nezměníš", nebo "ty s tím naděláš! Já jsem to taky vydržela". Vzpomínala jsem na drobné příběhy z malé vesnice, kde jsem vyrůstala, které se odehrávaly, když jsem byla malá holka a pochopila jsem je až mnohem později. Na moje rodiče, kteří mi dali ohromnou svobodu a podporu a na to, že dodnes jsou mnohde ženy vnímány jen jako džbány.
Ale nesmím zapomínat na Olive, o které ten příběh je, a které jsem moc držela palce. Nechci prozrazovat děj, takže jen říkám DOPORUČUJI

58 13.05.2024

S knihou bojuju už nějaký ten týden...proložila jsem ji i jinými knihami, aby se mi to trochu rozleželo, snaha to byla urputná, ale myslím, že je čas si přiznat, jak se věci mají.
Jdu proti proudu, odkládám, nedočteno.
Rozumějte, mně vážně nevadí, když se autor nechá unést nějakou vizí. Ale pokud ji drží v nějaké fyzické rovině, musí se podřídit tomu, že 1+1=2. Neboli buď by měl jen neurčitě mlžit, nebo při svém snění alespoň neuvádět moc konkrétních věcí, nedejbože nějaká čísla v souvislosti s jejich praktickým dopadem.

Autor musel být asi úžasný člověk a chtěl ukázat někam výš, ale osobně si myslím, že pokud bída, neštěstí, či smrt jedněch budou dobrým byznysem pro druhé, tak teorie o duchovním pokroku lidstva jako celku zůstanou jen teoriemi.

Tak jsem si zase udělala radost. Doufám, že to jako koment postačí.

58 09.03.2021

Jazyk archaický vítězilť nade mnou, taktéž myšlenek vlasteneckých nepojala jsem zcela, očekávaje pohádek pouhých. Nicméně ilustrace vedly mě zpět do dětství, neb takových jsem milovala.

58 20.01.2021

Tak tohle bylo krásné. Předpokládala jsem humor (kdo by asi ne), ale je to takové jemné něžné hraní se slovíčky, místy rafinované a místy moudré. Děkuji.

58 05.01.2021

Knihy Alison Weirové jsou zárukou dobře napsaného příběhu na základě historických faktů. Už jen její jméno je pro mě vždy doporučením, abych si knihu přečetla, případně koupila.

58 17.11.2020

Kromě dokumentárního filmu, který jsem nedávno náhodou shlédla a který mě vlastně dovedl k této knize, jsem byla tématem vcelku nepolíbená, takže těžko můžu posuzovat historickou kvalitu a už vůbec nemůžu srovnávat s jinými publikacemi. Takže mně se to četlo dobře, dozvěděla jsem se věci - a to to mi především šlo. Ale ať už jsem, nebo nejsem schopná posoudit příběh Mata Hari, myslím, že základní je zřejmé. Krásná žena vytvořila sama o sobě legendu, která ji ve výsledku stála život. A legendou se paradoxně stala právě svou smrtí, která, jak se všichni shodují, byla statečná.

58 08.10.2020

I já jsem se k tomuto příběhu dostala, když mi bylo "náct", nedostala jsem se ale ke knize, poslouchala jsem jako rozhlasovou dramatizaci. Byla jsem velmi zvědavá, jestli můj tehdejší dojem odolá věku, a stalo se.
I když já být Walterem, asi bych se zakoukala do Mariany. Jenže to už tak bývá, že lidé milují hlavně očima a tento krásný příběh by pak možná nebyl tak napínavý a ubíral by se úplně jiným směrem

58 05.06.2020

Ti, kdo mají rádi napětí od začátku do konce, by si tuto knihu měli pohlídat, půjčit, přečíst, poslechnout...
Na to, jak je ten příběh vykonstruovaný, je uvěřitelný. Dostane se vám pod kůži tím, jak obyčejně policisté řeší tyto neobyčejné vraždy. Napětí nastartuje od prvních vět a udrží se až do konce. Hluchá místa snad ani nejsou a ve chvíli, kdy si myslíte, že přijde oddych, autor vytáhne další eso z rukávu.
Maarten S. (!!!!) Sneijder mi dlouho nepůjde z hlavy, asi i proto, že jsem knihu poslouchala jako audio v NJ a hlasově mi nabíhal známý Rudi Carrell (díky výslovnosti). Co mě rozesmálo, bylo, když jsem si vygooglovala pana Achima Bucha, který knihu načetl. Myslím, že tahle poznámečka pobaví hlavně moji oblíbenou "oblíbenou" 85098211, které tímto za knihu ze ♥ děkuji :)

58 21.05.2020

Ve srovnání s dnešními thrillery, kde se autoři předhánějí v tom, kdo předvede naturálnější scény a dramata, se tyto povídky můžou jevit jako pomalé, nebo snad i nudné. Jak už napovídá název, všemi třemi povídkami se vine motiv posedlosti, ať už je to posedlost cizími životy, nebo svými představami o nich, v těchto příbězích si užijete spíš psychologie, než akce. Pomalého odhalování pocitů a životů postav. Nenápadných znamení, která napovídají o tom, že něco není v pořádku. Jak se říká, za plotem je tráva zelenější a vždy se najdou lidé, kteří tomu věří. Je o tolik jednodušší věřit tomu, že ti druzí jsou šťastnější, silnější, bohatší, zdravější, nadanější, nebo mají věci, které my nemáme. Jako inspirace to není zásadně špatná věc. Pokud nás vede k tomu, že se snažíme napravit to, co považujeme ve svém životě za nedostatečné, nebo zpackané. Tato kniha je o tom, co se stane, když se to vezme za špatný konec a k tomu se přidá ještě něco, co nemůžeme ovlivnit – náhoda.

58 09.05.2020

Knihu jsem si nechávala jako tečku za letošní ČV a moc jsem se na ni těšila a rozhodně nejsem zklamaná, stala se z ní tečka doslova sladká.
Doporučuji přečíst doslov, který vysvětlí mnohé z literárního hlediska, ale upřímně řečeno stačí mi prostě konstatovat, že se mi příběh líbil.
Mám podobné zkušenosti s náboženstvím, jako Pí. Zažila jsem mocenský boj církví o mou duši. A těžko bych se mohla vyjádřit lépe, než on sám :
„Bapu Gándhí řekl: ‚Všechna náboženství jsou pravá.‘ Já chci jen milovat Boha“ Každý vám řekne, že to je jistě správné, ale jen do té doby, pokd to říkáte v tom „správném“ chrámu.

„Vždy se najdou lidé, kteří považují za svou povinnost obhajovat Boha, jako kdyby konečná skutečnost, životodárná studna bytí, byla něco slabého a bezmocného. Tito lidé projdou kolem vdovy znetvořené leprou a žebrající o pár pais, nebo kolem dětí oblečených v hadrech a žijících na ulici a řeknou si „No jo, to je život.“ Když si ale všimnou sebemenší urážky Boha, všechno se hned změní. Tváře zrudnou, hrudníky se vzdují, ústa začnou prskat zlostná slova. Jejich rozhořčení nabude překvapivé intenzity. Jejich odhodlání vás vyděsí.
Tito lidé si neuvědomují, že Boha je třeba bránit hlavně v srdci, a ne navenek. Měli by svůj hněv zaměřit na sebe. Neboť zlo, které vidíme kolem sebe, je jen temnota duše vypuštěná na povrch. Hlavním bojištěm dobra není otevřené prostranství veřejného života, nýbrž uzavřená mýtinka každého srdce. Vdovy a děti bez domova to mají těžké a zasloužily by si, aby farizejové spěchali na pomoc jim, ne Bohu.“

P.S. Také se mi líbil víc příběh se zvířaty

58 05.10.2019

Napsáno zajímavě, chytře a hlavně - napětí od A až do Z. A ve chvílích, kdy napětí trochu povolilo, vystřídaly ho informace. Hromada věcí, o kterých nemám ani páru, vedle těch, o kterých jsem sice už něco slyšela, ale nenapadlo mě chtít se dozvědět víc. A navíc hlavní hrdina k sežrání ( pardón, k tomu výrazu mě navedl název knihy). Není nad hrdinu, který se umí i uvěřitelně bát, ale přesto se nevzdá. Palec nahoru a po dlouhé době mám fakt chuť přeskočit pořadník a dát si Hračkáře. I když dle anotace bych nerada vstupovala do stejné řeky.

58 10.05.2019

„Já Severusi Snapeovi důvěřuji,“ pravil prostě Brumbál. „Zapomněl jsem ale, a to byla další stařecká chyba, že některé rány zasáhnou člověka tak hluboko, že se nikdy nezahojí. Myslel jsem, že profesor Snape svůj někdejší odpor vůči tvému otci dokáže překonat, a v tom jsem se mýlil.“

58 27.03.2019

Chytré a vtipné. Co víc si člověk u krimi může přát? „Mezi dvěma ohni“ není nikterak dechberoucí thriller. Je to dobře odvedená spisovatelská práce o dobře odvedené kriminalistické práci. Navíc Miko Syrový je člověk, se kterým bych se v reálném životě chtěla kamarádit. Není dokonalý, má své chyby, ale bere jako normální, že za chyby se platí. Ohlédne se za kdejakou minisukní, ale když se zadaří, nevytahuje detaily někde u piva, aby ohromil kamarády. Je to člověk, kterému se dá věřit a na kterého se dá spolehnout. A jako knižní postava není plánovitě rozervaný, jak je to dnes hodně v módě.
Navíc v dnešní době cíleně psaných knižních sérií, přesto, že toto není první kniha s Mikem Syrovým, autor mi o jeho minulosti řekl mezi řádky dost na to, abych si myslela, že ho znám. A nemanipuluje mě k tomu, abych měla pocit, že si nutně musím přečíst další.
Prostě - líbí se mi, jak pan Goffa myslí a jak o tom pak píše. Myslím,že bych to četla i kdyby jen tak nezávazně plácal.

58 16.12.2018

Dokud ještě kdysi dávno byla zahrádka, dělalo se u nás z cuket všechno, co šlo. Recepty se opisovaly, předávaly, zkoušely. Teď mám tuhle knížku, ale zase není ta zahrádka. Spoléháme na kamarádskou charitu, protože v obchodech prostě nevědí, co by za tuhle nenáročnou zeleninu měli chtít, a naše snaha vypěstovat ji na balkoně, neskončila zrovna úspěchem. Z knihy jsem tedy nadšená teoreticky, ale zato hodně.
A ještě musím říct, že ta paní mi chybí.

57 06.06.2024

Kniha se dobře doplňuje s nedávno vysílaným seriálem i co se týče většiny zmiňovaných případů. Kniha je syrovější o osobní výpovědi jak vyšetřovatelů, tak pachatelů a pravda je, že zveřejněné fotografie jsou velmi drsné. To byla asi jediná věc, se kterou jsem měla trochu problém. Přestože od těchto konkrétních vražd už uplynulo dost času, nemyslím si, že by ho bylo dost na to, aby se fotografie nedotkly případných žijících blízkých obětí.
Každopádně knihu hodnotím vysoko, stejně jako lidství pana Markoviče. Buďme rádi, že stále jsou lidé, kteří jsou ochotní tuto práci dělat, přestože musí mít neskutečný dopad na jejich psychiku.

57 21.04.2024

Na dobu vzniku to muselo být napínavé a tajemné. Přitáhla mě názvem, ale v tom směru mi moc nedala. Dost se v ní mlžilo na úkor romantiky. Bodejť !
Knihu jsem našla někde v antikvariátu a pravděpodobně ji pak někomu podarovala.

57 28.10.2022