Atlantis komentáře u knih

Birlibána jsem už kdysi dávno, pradávno četl a prakticky nic jsem si už z něj nepamatoval. O to větší bylo moje překvapení, když jsme po něm sáhli s dcerou a zjistili jsme, že je to velice solidní a povedená dětská kniha. Hlavní postava je od začátku takový spratek, až jsem měl chuť knížku odložit, tohle přece nebudu číst svojí hodné dcerunce. Ale tak nějak jsem věděl, že celá cesta bude o jeho polepšení. A byla, ale takovým relativně nenuceným způsobem.
Birlibán se dětská kniha ze staré školy, nechybí několik "drsných" scén, kdy se třeba rozmačkává včela kamenem, abychom pak sledovali, jak na ní její kamarádky čekají a ona samozřejmě pořád nikde. Takhle se už dneska knihy pro děti nepíší.
Bavil jsem se já i dcera, dáme určitě i pokračování. 4,5*

6 17.12.2021

Zííív. Jo, jo, je to klasika. Ne, nespím, já to pozorně sleduju. Chrrr. Co? Jo, jasně, alegorie, náznaky, kritika společnosti, já to chápu. Po druhé světové z toho lidé museli padnout na zadek a těžce hyperventilovat. Ale dnes? Promiňte, ale 1984 je kniha s velkou myšlenkou, která je obalená asi tunou a půl vaty, nudy a nezáživných rádoby kritik. Nebavil jsem se, ať je to klasika sebevětší.

6 19.11.2021

Pátou Aristokratku bych přirovnal k situaci, kdy si dáte svoje oblíbené jídlo. Celkově jste spokojeni, dostanete přesně to, co čekáte, ale na druhou stranu vás ani nic nepřekvapí. Přeci jen jste už tuhle ňamku měli v životě několikrát.
A tak je tomu i zde. Postavy se už několik let nemění, jejich hlášky jsou veskrze stejné a ani změna prostředí nepřináší očekávatelné osvěžení.
Nemůžu říct, že jsem se bavil, ale ani jsem se nenudil. Tenhle díl byl prostě ukázkově průměrný.

6 11.11.2021

Hodně přemýšlím, jak tuhle detektivku ohodnotit. Protože Kanibal z Nine Elms se čte skvěle. Prostě sednete a jedete. Děj je dostatečně zajímavý a napínavý, aby udržel vaši pozornost, hlavní postava je vzhledem ke spojení s vrahem také vítané oživení. Ale jinak je to vše taková standardka, klasika. Bryndza píše dobře, ale tak nějak tuctově. Četl jsem od něj už Dívku v ledu a pamatuji si jednu postavu a jednu scénu. Vše je prvoplánové - od rádoby šokujícího názvu až po podtitul "První případ Kate Marshallové." Aha, dobře, chápu, takže se vlastně o hlavní postavu nemusím vůbec bát. Navíc mám rád, když si můžu vraha sám odhalit, což tady prostě nešlo, protože čtenář nemá stejné informace jako postavy knihy.
A ještě jedna poznámka k českému vydání. Nevím, jak velké zkušenosti má paní překladatelka, ale je vidět, že jí unikají drobnosti. Kate neznámkuje papíry, ale referáty, seminárky. Junk food nutně neznamená, že je jídlo hnusné a policistovi nechutná. "My, my..." je zvolání a ne "moje, moje". No a nechybí klasika, kdy sladká (fresh) voda je vlastně čerstvá. V poslední třetině si také všimněte toho, že přibývají sekce kurzívou, které ale takto zvýrazněné být nemají, nedává to smysl. Asi únava nějaké korekce? Normálnímu člověku tohle vadit nebude, ale osobně jsem dříve překládal, angličtinu dodnes učím a tyhle věci prostě nejsou správně. Pokud potřebuje nakladatelství Cosmopolis posilu do překladatelského týmu, ozvěte se! (a to myslím jako vtip jen částečně)
Shrnutí: Kanibal z Nine Elms je čtivá, dobrá detektivka, kterou ale brzo zapomenu. 3,5*

6 16.08.2021

Velice příjemná kniha. Ano, mohli byste argumentovat, že za svoje peníze nedostanete moc textu. Ale jinak jde o krásně ilustrovanou knihu a i ten příběh, i když svižný, tak má určitou hloubku, dokonce malé napětí pro menší diváky. Tohle se zkrátka povedlo.

6 16.03.2021

Zámek a Klíč je rozhodně zajímavý komiks, jehož první díl nechává ještě spoustu věcí nedořešených a vás tak bude lákat si pořídit i pokračování. Jenže těch nevyřešených záležitostí je možná trochu příliš. A hlavně mi nesedl výtvarný styl. Ne, že by se mi nelíbil, právě naopak, ale nehodil se mi k tomuto příběhu. Když vám v místnosti řádí masový vrah, tak ty velkooké postavy působí nějak nevhodně.

6 07.09.2020

Výborná kniha. Pianista skvěle popisuje část války, která u nás není až tak extrémně známá a dává tak čtenáři pohled přímo z první ruky na všechna ta zvěrstva, která si na sebe dokáže lidský druh přichystat.
Hvězdu dolů dávám proto, že opravdu chci věřit, že vše v téhle knize je autentické a že se každá příhoda skutečně stala, ale často jsou Szpilmanovy náhody a štěstí tak obrovské, že mi vrtaly hlavou. A pán samotný mi také nijak sympatický nebyl (vím, jde o opravdového člověka z masa a kostí, ne pouhou literární postavu, ale jeho chování mi lidsky nesedlo).

6 02.09.2020

Tak já nějak nevím. Nedávno jsem přečetl od Abercrombieho Hrdiny a byl jsem naprosto unešený vyprávěcím stylem, který autor používá, kdy je radost sledovat postavy v rozhovoru. Vše bylo takové organické, přirozené. A Půl krále má tohle tak nějak... napůl (pun intended).
Příběh se skvěle čte, to se mu nedá upřít. Za dvě odpoledne jsem měl hotovo. A byl jsem spokojený. Ale vše, co tady najdete, už bylo jinde a troufnu si říct, že možná trochu lépe. Zrada krále? Galeje? Útěk přes zamrzlý kontinent? Tohle nejsou originální nápady, bohužel.
V závěrečném rozhovoru i sám autor přiznává, že tohle byla taková rychlovka a spíš odreagování od jeho hlavních sérií. A je to tu vidět. Což ale neznamená, že nevezmu do ruky druhý díl. Za mne 3,5*, zaokrouhlím tentokrát nahoru.

6 25.08.2020

Původní Gulliverovy cesty od Jonathana Swifta jsou už v dnešní době za zenitem. Ve své době využíval autor moderní vlny, kdy všichni bláznili z robinsonád a vytvořil jakousi parodii, která se natolik uchytla, že přišel ještě se dvěma pokračováními. Ale dnes je to ukrutně pomalá a k uzoufání nudná záležitost. Možná je to tím, že jsem dělal literární rozbor tohoto díla, ale opravdu jsem se nebavil. A to ani u jednoho z příběhů.

Začněme tím, že Bouře mečů je naprosto masivní kniha. Opravdu obrovský, tlustý, 1200 stran dlouhý špalek, a proto mne o to více fascinuje, že se čte jako mini novela. Nesledujete, kdy už bude proboha konec, právě naopak. Vy si hlídáte, kolik ještě kapitol do konce a snažíte se duševně ujišťovat a uklidňovat, že to váš oblíbenec určitě nestihne schytat a dočká se závěru knihy. No prostě to bylo parádní čtení, škoda že další díly nám začínají kvalitou klesat.

6 15.07.2020

Mám rád sci-fi, zbožňuji britský humor, absurdní scénáře mi většinou nevadí. Takže jsem ideální kandidát na to, aby se mi Restaurant na konci vesmíru líbil, nebo ne? Ne, z nějakého zvláštního důvodu ne. Docela výrazně jsem se nudil, uchechtnul jsem se asi dvakrát a to je prostě málo. Na třetí díl se chystám už roky, ale tohle mne tak odradilo, že si ještě asi moment počkám.

6 13.07.2020

Za mě jedna velká paráda. Vřesoviště není detektivka a čím dříve tento fakt pochopíte, tím více si knihu užijete. Vraha znáte od začátku, jeho oběti jsou jasně dané. Tady jde spíše o psychologické drama, možná thriller.
Myšlenky malého kluka, který žije v malé vesnici, v chudé rodině, v plesnivějícím domě, jsou zkrátka a dobře uvěřitelné. Chápete, že to vše dělá proto, aby ho matka s babičkou měly rády, aby se měli všichni lépe a uzavřeli velkou ránu, která postihla jejich rodinu. Navíc celé okolí je krásně vykresleno a máte opravdu pocit, že čtete o prostředí, kde jste obklopeni jenom vřesem, chudobou a misérií. Vítané oživení žánru, doporučuji.

6 02.01.2020

Dlouho jsem četbu Murakamiho odkládal. Měl jsem zafixováno, že půjde o hluboce filozofické dílo, které bude přetékat prázdnými frázemi o nesmrtelnosti brouka. A prvních cca deset stran tak opravdu vypadá. Pak se ale kniha přepne do klasického vypravěčského stylu a výborné čtení je na světě.
Z Norského dřeva jsem si odnesl hlavně pocit jakési uvěřitelnosti. Situace opravdu většinou vypadaly tak, že by se mohly stát nám všem. Je zde vidět život takový, jaký ve stejném věku má spousta dalších studentů. Prázdná díra, která se něčím musí vyplnit. Nutkání najít smysl život, naplánovat budoucnost. A jak, to už je na každém z nás.
Erotické scény mi nevadily do doby, než jich začal být přehršel. Mám pocit, že ke konci se už autor potřeboval vypsat ze všech svých úchylek. Škoda, bez nich by to pro mě byla kniha na plný počet bodů.

6 04.06.2019

Čtvrtá Aristokratka vypadá jako lehký odklon od předchozí série. Představte si ji jako seriálový spinoff. Děj se odehrává ve známých kulisách, naši oblíbenci se v něm také objeví, ale hrají pouze druhé housle a celé to působí jako slabý odvar toho, co máte rádi.
Aristokratka a vlna zločinnosti mi občas svým stylem připomínala třeba Stoletého staříka. Řada absurdit, které se na sebe vrší a spouští lavinu dalších událostí. Což funguje zhruba do poloviny této miniknihy, ale pak už čtete jenom, jak o sebe lidé stále zakopávají, někam padají a hází do sebe různé medikamenty.
Celý čtvrtý díl vypadá, jako by autora napadla vtipná scéna do chystaného pokračování, kterou ale rozepsal na celou knihu.

6 31.05.2019

A každé ráno je cesta domů delší a delší by pro mě teoreticky měla být utrpením. Nesnáším snové nebo halucinogenní sekvence ve filmech a v knihách bych je nejraději přeskakoval. Nenávidím, když se záměrně prolíná tolik časových rovin, že se v nic nemůžete vyznat a orientujete se pouze zběžně.
Ale! Všechna tato teoretická negativa v Každém ránu výborně fungují. Vy díky tomu stihnete navázat pouto s postavami, které doslova za několik stran zmizí. A to se často nepodaří ani kouskům o stovkách stran.

6 21.03.2019

Jedno se musí autorovi nechat - nikde nám nepíše, že půjde o dechberoucí fantasy epických rozměrů. Takže jestli čekáte mocné kouzelné amulety, nesmrtelné draky, boj o záchranu světa (stejně jako já), rychle tuto představu opusťte a hned se vám bude Jméno větru číst lépe.
Víceméně celá kniha je o studentu univerzity, který se snaží vydělat na školné. Zní to možná hloupě, ale v Rothfussově "kouzelném" světě je toho prozatím tolik k prozkoumání, že to funguje i bez nějakých bitev a intrik, jak je poslední dobou v podobných fantasy ságách zvykem.
Kdyby někdo řekl, že je Jméno větru nudná kniha, nehádal bych se s ním. Děj se opravdu nikam příliš nežene a čím dríve na tato pravidla přistoupíte, tím budete spokojenější.
Osobně mi chyběl nějaký výraznější moment, pomocí kterého bych si tuto knihu pamatoval i za několik let. To ni ale nemění na tom, že do dalšího dílu se pustím rád.

6 22.01.2019

Jak už jsem psal u minulého dílu - Negan mě neskutečně baví. Devatenáctka opravdu dostála svému jménu - Válečné bubny zní a lidé se připravují na válku. Vytvářejí se vratké aliance, tvoří se strategie a to vše jen proto, aby se vše ve zlomku vteřiny rozpadlo a dalo prostor našim milovaným zlounům, aby rozezněli svoje bicí. Pomalejší díl, ale i tak opět (naštěstí) velice slušné čtení.

6 12.12.2018

Opravdu unikátní sci-fi. Tolik lyriky jsem snad ještě v science fiction žánru nezažil. Občas ruší, občas skvěle sedne. Vzadu se dočtete, že Bradbury byl považovaný za básníka sci-fi a já musím rozhodně souhlasit. Příběh samotný je poměrně zajímavě postavený, i když mě osobně staré předtuchy budoucnosti nikdy moc nebavily. Rozhodně ale doporučuji, 451 stupňů Fahrenheita je prostě jedinečný výtvor.

6 12.12.2018

Negan prostě baví. Psychotický člověk, který je schopný se mazlit se svojí baseballovou pálkou a na druhé straně muž, který striktně hlídá dodržování pravidel, rozdává svojí komunitě bonusové body a lidé jej za to uctívají. Takhle si představuji dobře napsaného zlouna v post-apokalyptickém zombie komiksu. Celou dobu jsem jen vyhlížel jeho návrat. Schválně porovnejte stránky, kde sledujeme pouze naši skupinky, na kterých se to hemží klasickým plytkým balastem.

6 04.12.2018

Čarodějův synovec byl pro mne vstupem do světa Narnie, knihy čtu podle třetího českého vydání, kde jsou řazeny chronologicky.
Až do této doby jsem o Narnii věděl přesně tři věci: chodí se tam skříní, je tam mluvící lev a lidé ji kritizují za přílišný vliv náboženství. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že skříň tady není, lev se objeví až v druhé polovině a to náboženství? Vezměte si, v jakých časech kniha vznikla a fakt, že popisuje vznik světa a nějakým alegoriím se prostě nevyhnete.
Kniha samotná je slušným intrem do Narnijské fantasy, příjemně čtivá, ale za mě až příliš pomalá ve svojí druhé části. Bohužel v té části, kdy jsme v Narnii.

6 04.12.2018