Audrina
komentáře u knih

Pan Svěrák prostě psát umí. Miluju jeho scénáře a nezklamala mě ani tato kniha. Je to nežné čtení napsané s humorem


Autorka psát umí, to je bezesporu. Každý její příběh zlhtnu během pár dní a výjimka nebyla ani její nová kniha. Líbilo se mi otevření tématu, které se odehráváme v Beskydech, přece jenom, ne vždy se autoři zaměřují na tyto vzdálené oblasti.
S čím mám trochu problém je, že se autorka snaží na celkem malé množství stran vměstnat velké množství postav a osudů. Kvůli tomu plyne děj hodně po povrchu a skutečné motivace jednotlivých postav jsou často hůře čitelné.


Přijde mi, že Frankensteina zná každý, ale málokdo zná ten skutečný příběh, který za ním stojí. I já jsem patřila k těm lidem, kteří si myslí, že se jedná o jméno oné příšery.
Ocenila jsem nadčasovost příběhu, myslím si že občasné hraní si na boha vidíme i v dnešní době


Haratischwili je pro mě zárukou dobře odvedené práce, když tedy vyšla její nová kniha, nemohla jsem se dočkat, až si ji přečtu. Vzhledem k jejímu rozsahu jsem si ji nechávala na volné vánoční dny.
Debatovat o tom, že autorka je skvělá vypravěčka, nemá cenu. I přes rozsah knihy se velice rychle ponoříte do příběhu, který vám odhalí ty pravá divoká 90. léta v postsovětském prostoru.
"Rád bych věděl, co je horší: Němý svědek, který nic nedělá a nakonec se sám stane obětí systému, nebo utlačovaný, který vezme právo do svých rukou, aby rozhodl, co je dobré a co špatné, a který touží po krvi?"


Knihy od Adlera-Olsena mám ráda, musím se ale přiznat, že tenhle díl mi přišel o něco slabší. Nějak jsem se nedokázala pořádně začíst a spoustu věcí mi přišlo nelogických.
Pořád je to ale nadprůměrná detektivní série.


Nevím proč, ale vlastně jsem od knihy měla asi jiná očekávání. Námět je zajímavý, ale pokud bych měla hodnotit antiutopistická díla, ty Orwellova ve mně rozhodně zanechala hlubší stopu


Tak tohle bylo naprosto skvělé! Kniha se ke mně dostala poměrně velkou náhodou a musím říct, že jsem z ní byla naprosto unešená. Dle anotace by se mohlo zdát, že jde o detektivní příběh, mnohem víc ale knížka vypráví o životě na maloměstě, lásce (především té nenaplněné), přehnaných ambicích a řetězci drobných neštěstí, které vyvrcholí obrovskou tragédií.


Knihu jsem četla v originále, s autorkou jsem měla zkušenost díky knize Daisy Jones. A i tento příběh se mi moc líbil.
Oceňuji, jak autorka pracuje s jazykem a literární formou, na literární scéně se jedná o poměrně neotřelé zpracování a díky tomu jsou její příběhy dobře zapamatovatelné.
Hollywood očima Evelyn byl skvěle vykreslený, stejně tak její postava.


Jak moc dokáže dětství ovlivnit svět dospělých? Každé maloměsto má příběhy, o kterých každý ví, ale moc se o nich nemluví...nebo jsou tiše přehlíženy a trpěny. Až do chvíle, kdy zasáhne někdo třetí.
Kniha je brilantně napsaná, nedovolí vám se od ní odtrhnout. Téma ve vás bude rezonovat ještě dlouho


Jako celek to vůbec nebylo špatné. V žánru "světový bestseller" mě to nezklamalo jako jiné a zápletka byla celkem zajímavá. Co mi vadilo byla celkem velká absence psychologie vraha a jeho pomahačů. Nějak jsem nedokázala pochopit, proč to vlastně všechno dělal. Hlavní postava inspektorky byla občas dost otravná. Zřejmě zkusím i další díly


Z knih, které jsou vydávané jako přepis blogů či sloupků patří P.S. k tomu nejlepšímu na českém trhu. Aňa píše o naprosto běžných, až obyčejných, věcech, ale píše o nich lehce a s nehoráznou poetikou. Některé pasáže jsou až smutně pravdivé a člověka donutí k zamyšlení.


Vondruška je často označován za velkého fabulátora. Částečně to bude určitě pravda, jelikož o osobním životě tehdejších lidí nevíme vlastně vůbec nic. I přesto však Vondruška dokázal stvořit skvělý a čtivý příběh. Některé věci zřejmě budou domyšlené, nic to ale nemění na faktu, že kniha čtenáři pomůže odkrýt historické události spojené s prvními Přemyslovci. Nevím totiž jak ostatní, ale já jsem o téhle době a panovnících věděla jen opravdové základy.
Na knížce silně oceňuji vykreslení charakteru Přemysla Otakara I. I když se ne vždy zachoval čestně, pro mě byla jeho osobnost fascinují a velice sympatická. Co mi na druhou stranu vadilo byly někdy až příliš časté boje a jejich popis. Chápu ale, že to je zkrátka součást oné doby.


Krásné verše, víc říkat nemusím. Přiznám se, že nemám ráda ani dramata ani poezii, ale Manon Lescaut je kombinací obojího a přesto je to kniha nádherná a ráda se k ní za čas zase vrátím :)


Kniha, která loni rozvířila české literární vody. A za mě musím říct, že právem. Jedná se příběh, ze kterého mrazí.

"Jak tohle vysvětlit někomu, kdo nic z toho neviděl? Jak vysvětlit strach někomu, kdo se nikdy nebál?"
Jestli něco Celeste umí, tak vás vtáhnout do děje od první stránky a prožívat celý příběh společně s hlavními hrdiny. Stejně tak je mistrná vypravěčka a umí stavět svá díla s postupnou gradací, takže knihu nemůžete odložit s ruky.
Její nejnovější knížka je opět brilantní. Zároveň je ta brilantnost až děsivá. Věci popisované v příběhu se sice odehrávají v nespecifikované budoucnosti, ale většině čtenářů je jasné, že nejsou zas až tak nereálné, a že by se velice snadno mohli zvrhnout v realitu.


Jak zajímavé může být vidět, že to, co pociťujeme my sami, může pociťovat celá generace? Začátek mě trochu vyděsil, ale po začtení se jsem propadla genialitě knihy. Bylo fascinující pozorovat, jak pocity a myšlenky, kterými si Francouzi procházeli v průběhu 20. století, jsou pro mou generaci aktuální nyní


Anotace je u téhle knihy trochu nepravdivá. Neštěstí v Aberfanu sice v knize hraje roli, mnohem víc je ale příběh o hledání cestě sám k sobě, a jak moc nás naše okolí dělá takovým jakým jsme.
Příběh Williama je moc pěkně a citlivě zpracován, rozhodně zajímavý počin letošního roku.


Je smutné vidět, kam může člověka zavést obyčejná touha být milován. Símka by pro svou matku udělala cokoli, dokonce obětovala vlastní život.
Při čtení na mě dopadala velká tíseň, skvěle napsaný příběh


Mám ráda africké autorky, protože dokáží evropskému čtenáři předkládat úplně jiný obraz života, než na jaký jsme zvyklí. Události, které souvisejí s válkou Biafře mi jsou dobře známé, je mi ale jasné, že to není konflikt, který by znala masová veřejnost.
Styl autorky je poměrně specifický, brzy si na něj ale zvyknete a začtete se do příběhu obyčejných lidí a jejich touze po životě


Knih od druhé světové válce a osudech židovských rodin vzniklo nespočet. Přiznám se tedy, že jsem v tomhle žánru hodně náročná. Kniha Georgie Hunter je ale opravdu nesmírně povedená, obzvlášť jsem ocenila, že se příběh neodehrává v koncentračních táborech, ale je nesmírně rozmanitý.
Co je na příběhu nejvíce fascinující je pak skutečnost, že byl inspirovaný skutečnými událostmi.
