Augustina komentáře u knih
Jednoduché, hezké vánoční čtení spíš pro dospívající, řekla bych.
Janu Eyrovou mám moc ráda od dětství, proto jsem po knize sáhla. Příjemné, pohodové čtení, které vnese do spíš temného vyprávění Charlotte Bronteové více radosti, barev a světla.
Kniha, která nutí zamyslet se nad tím, odkud pochází naše jídlo. Po přečtení vám pravděpodobně nebude moc příjemné nakupovat maso a vejce v supermarketu. Neuvěřitelné, jak moc jsme schopni ubližovat zvířatům jen abychom získali co nejlevnější jídlo.
Nicméně souhlasím s jedním komentářem níže, že autorčiny projevy občas působí pubertálně. Trochu mi to kazilo dojem z jinak moc dobré knihy.
Pokračování knihy Chlápek od vedlejšího hrobu. Opět jsem ji přečetla během jednoho dne, ale 1. díl se mi líbil víc. Od pokračování jsem čekala větší pnutí v soužití farmáře a ženy z města. Na můj vkus se Želvička přizpůsobila hodně rychle a hodně dobře.
Oddychová kniha, kterou jsem přečetla během jednoho dne. Neodnáším si z ní nic do života, ale čas strávený čtením je podobně příjemný jako když strávíte pár hodin povídáním o ničem s dobrou kamarádkou.
Četla jsem ji v originále a až na několik málo míst, která mi přišla nepravděpodobná, se mi četla skvěle. Příběh pro oddech, na dovolenou, na pár klidných příjemně strávených večerů.
Měla jsem velkou snahu knihu číst, ale bohužel ji v polovině odkládám. Téma nanejvýš zajímavé a aktuální, leč text pro mne nepochopitelný. Ztrácela jsem se snad v každém odstavci. Je mi to líto, protože tuším, že kniha má potenciál obohatit. Takto si odnáším pouze text Haiku básníka Bašó:
Když se pozorně zadívám
Co vidím?
U plotu kvete nazuna!
Jedna z mých nejoblíbenějších knih, ke které bych se jednou ráda vrátila. Neustále mne nutila se zamýšlet nad životem, nad tím, čím vším musely generace před námi procházet. Nad věcmi, které my dnes považujeme za naprostou samozřejmost a ani nás nenapadne, že jsme vlastně neuvěřitelně materiálně bohatí.
Trochu mi vadila autorova otevřenost, co se týká jeho sexuálního vývinu. Ale koneckonců i to patří k životu.
Po velmi dlouhé době se mi stalo, že jsem nějakou knihu přečetla během 2 dnů. Velmi čtivá, napínavá, na zajímavé téma.
Vytkla bych jí jediné - že na můj vkus ( a intelekt) až příliš často počítá s tím, že si čtenář lecos domyslí a dá do souvislostí, což mi pravidelně zamotávalo hlavu.
Opravdu silný příběh. Asi nikdy nebudu schopná si jej přečíst ještě jednou. Od poloviny knihy jsem se už jen topila v slzách. Pro mne neuvěřitelné, že tato žena s osobní zkušenosti koncentračního tábora našla hluboký vztah k Bohu. Jediné, po čem jsem po přečtení knihy toužila, bylo smět mlčky a dlouze paní Bořkovcovou obejmout.