Aurora_7 komentáře u knih
První třetinu knihy jsem přečetla jedním dechem, podobně jako tu poslední. K prostřední části jsem se ale nutila, Sabina a Franz mě příliš neoslovili. Řekla bych, že některé fiolozoficko-historicko-sémantické části mi přišly nadprůměrně dobře zpracované, ale jiné mi naopak vůbec nesedly.
Sdílím ale jeden silný úryvek, který mi v hlavě hrál ještě dlouho po přečtení celé knihy a na kterém je, dle mého názoru, kniha postavená:
"Člověk žije všechno hned napoprvé a bez přípravy. Jako kdyby herec hrál představení bez jakékoliv zkoušky .. Život se proto vždycky podobá skice. Ale ani "skica" není přesné slovo, protože skica je vždycky náčtrtkem něčeho, kdežto skica, jíž je náš život, je skicou k ničemu, náčrtkem bez obrazu. Einmal ist keinmal. Co se uděje jen jednou, jako by se nestalo nikdy. Smí-li člověk žít jen jeden život, jako by nežil vůbec."
Kniha je velmi čtivě napsaná (příznivá struktura, plno příkladů formou příběhů z terapie s různými páry, jednoduchý jazyk), ale má tendenci se opakovat. Je vhodná primárně pro laiky, ale určitě umožní vhled do párové terapie i psychologům nebo terapeutům, kteří párovou terapii nepraktikují a nebo s ní teprve začínají.
Knihu bych rozdělila na dvě části. Jedna se věnuje myšlenkám filozofů, ze kterých Yalom vychází a ta druhá, poněkud praktičtěji, existenciální terapii v praxi (síla vztahu, hledání smyslu, práce se zjevnou i skrytou úzkostí ze smrti, princip "teď a tady", čtivé příklady z praxe). Pro mě osobně byla hodnotnější ta druhá, byť samozřejmě nepopírám důležitost některých myšlenek.
Doporučila bych četbu zvážit, pokud jste nábožensky či spirituálně založení - existenciální terapie jde (ze své podstaty) proti tomu. Vyhýbá se víře a předpokládá, že život obecně vznikl z náhodných událostí a i když toužíme po přetrvání našeho bytí, jsme koneční tvorové. Náboženství či jiné formy spirituality jsou "berličkou", která se pokoušejí muka naší konečnosti zmírnit. Ne každému se tak kniha dobře číst, já ale zastávám stejný pohled.
Jako psycholožku mě tohle opravdu bolelo číst. Tolik zobecňování a tolik negativních stereotypů na jednom místě. Nechápu, jak něco takového mohl napsat psycholog. Přiznám se ale, že se mi to nepodařilo dočíst.
Pokud již máte nějaké zkušenosti s dětmi, doporučila bych ve třetí části knihy (Indikace) přímo vyhledat konkrétní "potíž" (např. obezita, SPU, suicidalita). U každé je totiž přehled doporučených technik, které si podle stran můžete v knize vyhledat a seznámit se s nimi. Osobně jsem knihu četla celou, ale zpětně se k ní budu vracet už jen tímto způsobem.
Knihu je třeba číst s vědomím, že je určena primárně psychologům a terapeutům, kteří se chtějí dovzdělat v základech KBT terapie (zaměřené především na depresivní a úzkostné pacienty). Byť knihou prostupuje čtivý příklad z praxe (klientky Sally), který dokresluje teoretickou část, pořád se jedná o náročnější četbu. Také je třeba brát v potaz, že se knihou dere důraz na strukturu a terapeut je více direktivní. Autorka považuje prostor pro klienta za rovněž důležitý, ale dostáváme se k němu strukturovanou cestou. Pro mě osobně byla kniha opravdu užitečná, ale určitě to není pro každého.
Tento díl mě zatím bavil nejméně. Pořád se jedná o vtipné a velmi nepravděpodobné dobrodružství, ale postavy jsou většinu času rozdělené, což jim prostě a jednoduše nesvědčí. Užila jsem si ale planetu Krikkit, pro kterou byla důležitá témata jako: mír, spravedlnost, morálka, kultura, sport, rodinný život a vyhlazení všech ostatních forem života :).
Jsem vděčná za knihy, ve kterých se autoři nebojí upřímně hovořit o své nemoci. Většinou myslí jak na nevýhody, tak na tvůrčí potenciál nemoci a provedou čtenáře světlými i opravdu temnými dny.
Proto si nejsem jistá, jak hodnotit tuto knihu. Chvílemi se četla skoro sama právě díky výše zmíněným bodům, ale taky jsem ji několikrát odložila kvůli části, kterou jsem považovala za vcelku povrchní a neautentickou.
Knihu bych ale rozhodně doporučila všem, kteří se o bipolární poruchu zajímají z pohledu osobní zkušenosti samotného odborníka.
Sacks se v této knize zaměřil na sedm příběhů, které demonstrují "tvůrčí" potenciál chorob. Doporučila bych knihu všem, kteří se podílí na vzdělávání (či jiném rozvoji) dětí nebo dospělých.
(SPOILER) Hledání pravého vládce vesmíru s zastávkami v restaurantu na konci vesmíru (skutečně můžeme vidět, jak vesmír končí), v žabí hvězdě (loď s devětsetletým zpožděním, vír totální perspektivy s vidinou nekonečnosti stvoření v poměru k obyčejnému člověku nebo srdce ze zlata v kapse), v černé lodi mířící do slunce, v arše B naprogramované k havarování kvůli tomu, že o ně na domovské planetě už nestáli nebo na planetě zemi před 2 milióny lety.
Tedy naprosto absurdní situace, které si nejde nezamilovat, pokud vám sedí autorův humor :).
Naprosto perfektní parodie na scifi, která ale (jak je vidět z předchozích komentářů) nesedne každému. Za mě je plná skvělého humoru a vysoce nepravděpodobných situací, kterým se stojí za to podívat pod pokličku :).
Knihu je potřeba číst s vědomím, že byla napsána psychoanalytikem v roce 1954. Na některé interpretace člověk pohlíží kriticky, ale většinu času žasne nad vyprávěním autora. Dozvídáme se něco málo o psychoanalytické teorii, ale především o vztahu klienta a terapeuta a o životních příbězích klientů.
Lindner se na psychoanalýzu díval takto: "Pro mě je psychoanalýza živým uměním, které od těch, kteří ji provozují, vyžaduje víc než důvtipná mozková cvičení. Její provozování si žádá také srdce a jsou okamžiky, kdy mají nefalšované lidské city přednost před rituály a dogmaty řemesla."
Proto věřím, že knihu ocení jak zájemci o psychologii, tak studenti i terapeuti.
"Lidé v západní společnosti žijí sužováni dikobrazím dilematem: Denně se snažíme vyvážit soukromí a pobyt ve společnosti, péči o sebe a o druhé, sexuální sblížení a prostor pro sebe."
Kniha je propletená s tímto dilematem a přináší 5 zajímavých příběhů z terapie, trochu teorie a zkušenosti psychoanalytičky (s tímto vědomím je potřeba knihu číst, řada interpretací vychází z psychoanalytické teorie). Knihu bych určitě doporučila všem příznivcům/studentům i praktikům psychoterapie.
Cestuji spíše do severských zemí, ale Ladislavovo vyprávění o Nepálu a Číně mě opravdu pohltilo a zvažuju cestu právě do Nepálu :). První část knihy (Nepál) se mi četla přeci jen o něco lépe, ale obě mě zaujaly svým humorem a naprostou bezprostředností.
První polovina knihy je vlastně takovými základy psychopatologie. Autor přiblíží konkrétní duševní nemoc krátkým příběhem a posléze ji rozebere trochu detailněji, ale pořád čtenářsky přívětivě.
Další část je výletem do stručných základů neurověd. Ta může působit složitějším dojmem, ale pořád velmi čtivě. Nakonec se autor podívá pod pokličku konkrétních léků a způsobů léčby.
Knihu bych doporučila zájemcům o psychologii i jejím studentům,kteří si mohou oprášit své znalosti.
Propojení příběhů z terapie a psychologického & biologického výkladu mám opravdu ráda a Yovell mě v tomto ohledu mile překvapil. Zvyky izraelské kultury pro mě byly zajímavé a Yovellovy příběhy poutavé.
Je však potřeba zdůraznit omezení - opírá se především o Freuda, dynamickou psychologii, psychoanalýzu - což je pouze jeden ze směrů v psychologii. Biologie je pojata velmi zjednodušeně (na což i sám autor upozorňuje). Doporučila bych spíše studentům/absolventům psychologie nebo těm, co budou tato omezení adekvátně reflektovat.