Ay.Le komentáře u knih
Postavy byly sice trošku černobílé a ploché, konec zbytečně sladký, ale stejně se mi kniha opravdu líbila. Zasazení do meziválečné doby a období sametové revoluce byla od autora skvělá volba.
Už zase se mi u Steinbecka stalo, že na začátku knihy si říkám: "Jo, to vypadá dobře, to se mi bude líbit..." a pak přijde zlom, kdy si uvědomím, že Steinbeck je geniální a že ho miluju, protože ten pocit, který z jeho knih mám, je vždycky neskutečně silný, dává mi pocit obrovské bohatosti a přemýšlím o nich pak ještě hodně dlouho, protože mi jen tak nejdou z hlavy...
S těžkým srdcem musím konstatovat, že série má sestupnou tendenci :( Začalo to skvěle vypracovaným světem, kdy příběh měl svou integritu, dostatek tajemna, aby se to dalo zpracovat, a rychlý spád, nicméně v Nasteree se to úplně rozpadlo, děj je příšerně zašmodrchaný, zároveň se ale paradoxně pořád točíme v kruhu stejných otázek, čísel, hlavní postavy sice odkryly nové aspekty, ale dominantní stránky jejich osobností jsou statické, bez vývoje, nepoučily se... Je mi to strašně líto, protože si nedovedu představit, jak chce autorka tenhle zmatek spojit v nějaký uspokojivý konec, a upřímně se bojím, že tam ten "aha efekt", kdy vše zapadne na své místo a my uvidíme a pochopíme, nebude reálné uskutečnit... Ale snad se mýlím, uvidíme, s čím přijdou dva poslední díly.
Není nad to, když na konci všechny ty zdánlivě nesouvisející příběhy do sebe tak dokonale zapadnou... Super! Tenhle díl mě opravdu hodně bavil.
Tak tohle se opravdu moc nepovedlo.. plytká a zbytečná kniha plná vulgarit, která ve srovnání se Sběratelem jen neuměle bruslí po povrchu a zbytečně protahuje to utrpení, než se člověk dostane ke konci, který je jasný už od začátku knihy... No, vím jistě, že pokračování si už nepřečtu.
Irving jako jeden z mála autorů dokáže napsat knihu dlouhou přes 600 stran tak, že nemá žádná hluchá ani nudná místa a když si k ní sednete, za chvíli máte přečteno 70 stránek, ani nevíte jak. Kniha se krásně čte, děj plyne bez zádrhelů a na konci vám zůstane super pocit z dobře napsaného příběhu.
Opravdu silný čtenářský zážitek umocněný tím, že to všechno je pravda. Tahle kniha by měla být v povinné četbě!
osobně jsem čekala víc od knihy patřící do žánru antiutopie..nějakou uvěřitelnější vizi..nebo alespoň lépe napasnou vizi, protože nápad by to nebyl špatný, zpracování mi ale místy dost vadilo..spousta informací hozených od placu bez jakékoli další vazby, nevysvětlené, místy zmatené..po skvěle vystavěných a napsaných antiutopiích 1984 od Orwella a My od Zamjatina je toto slabý odvárek, ze kterého se při troše šikovnosti (tím nechci nějak znevažovat Bradburyho, nic jiného jsem od něj nečetla) dalo vytřískat mnohem mrazivější a děsivější drama konzumní společnosti bez cíle, kterou už reálný svět nezajímá a zavírá sama sebe v neskutečnu..škoda
Backmana mám ráda, ale přijde mi, že touhle sérií ztratil momentum. Bohužel se tady sešlo příliš elementů, které mi při čtení vadí: počínaje autorovým sebevykradačským grafomanstvím, kdy by minimálně prvních 200 stran zasloužilo pořádně proškrtat, přes šablonovité zobrazování žen, především matek, po neustálé podsouvání spoilerů věcí budoucích. Jak mám být napjatá, když celou dobu vím, jak to skončí, kdo a co jak udělá? K čemu to je? Celé to wow kolem jeho knih tady tak nějak splasklo a zůstala spíš pachuť. Škoda, škoda.
Knížka byla zajímavá z hlediska historického období, kdy se příběh odehrával, bavilo mě číst, jak se tehdy asi žilo (historickou přesnost neřeším). Co mě ale už moc neoslovilo, byl strašně předvídatelný děj, který takřka ničím nepřekvapil. Navíc nejsem fanoušek červené knihovny, takže ve finále je to pro mě taková ta kniha typu "neurazí, nenadchne".
U tohohle dílu osciluju mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, protože se nemůžu zbavit pocitu jakési šablonovitosti, která se neustále opakuje v nekonečné spirále. A to mě už začíná celkem nudit. Knize nepomohla ani skutečnost, že na základě jedné banální poznámky jsem už uprostřed věděla nejen to, kdo je vrah, ale i to, co ho k tomu vedlo a jaké byly jeho motivy, takže jsem druhou půlku jen sledovala, jak se vše potvrzuje, což nebylo úplně ideální. Před dalším dílem si tentokrát musím dát delší pauzu, protože všechno se jednou přejí.
Ach jo, zlatá nálepka bestseller mě zase nalákala a podvedla... Z hlediska lexika a příjemně plynoucí, nikde neškobrtající, syntaxe, je ta kniha opravdu dobrá a čte se krásně, ale to téma je tak vážné a těžké, že by se o něm nemělo číst tak snadno!! Mělo by to sakra bolet, měli byste z každého slova cítit tu tíhu, depresi, tu bezmoc...a ono nic! A navíc ta romantická linka plná kýče (představte si růžového jednorožce, který se k vám snese z nebe za doprovodu duhy a jak vás na konci ze svého rohu zasype srdíčkovými konfetami) zničila veškeré šance na slušné hodnocení. Bohužel.
Kombinace přemíry brutality a naivity působí bizarně a celkově to vyvolává pocit nevěrohodnosti. Navíc mi nejde ani moc dobře přejít autorovy pokusy o popsání Ruthiných pocitů, které byly často tak divně rozporuplné a jedna věta negovala druhou, takže mi vlastně nakonec nebylo vůbec jasné, co tím chce autor říct (např. vzdává se něčeho, aby se nezbláznila, i kdyby při té vzpomínce měla zešilet??). A vlastně je to škoda, protože výběr historického období a místa je super, jen tomu chybělo víc originality a méně kýče.
Příliš dlouhá kniha na to, jak neobratně si autor počínal ve výstavbě příběhu... Jestli má tolik stran bavit a nutit číst stále dál, je potřeba čtenáře dějem překvapovat, což já jsem za těch 900+ stran zažila malokrát: většinou mi bylo jasné, co bude následovat, a to s postupem času začalo být ubíjející a hodnocení bohužel pomalu klesalo k ničím nevybočujícímu průměru.
Na knihu jsem se dost těšila, ale nakonec jsem zklamaná. O holocaustu existuje opravdu řada lepších knih, Text se sice čte dobře, ale autorka mě v podstatě nedokázala úplně přesvědčit - příběhu Minky něco chybí, nevyvolalo to ve mě moc emocí, a když už, tak ne nijak hlubokých; příběh o upírovi mi přišel chvílemi až hloupý a nedokážu si představit, že by skutečně Minku mohl zachránit. Sage mi byla od začátku nesympatická a v jejím příběhu mi toho zase naopak mnoho přebývá, je tam spousta zbytečného balastu schovaného za rádoby filosofování o vlivu prostředí na člověka, o pocitu viny a odpuštění, který autorka v závěru postaví na hlavu "nečekaným" odhalením. Škoda, no, mohlo to být určitě lepší, potenciál tam asi byl...
Sophiina volba je po stylistické stránce opravdu skvost a patří právem mezi velmi dobře známé knihy, snad hlavně díky svému ústřednímu tématu, které alespoň zevrubně zná každý, kdo vychodil střední školu.
Děj se chytře prolíná a v pořád užších a užších spirálách se vrací k době, kdy Sophie byla v Osvětimi, nicméně ona zásadní volba je odkryta už něco málo za půlkou knihy, ačkoli detaily se čtenář dozví až skoro na konci. Z mého subjektivního pohledu je to dost škoda, protože efekt, který to mohlo vyvolat, se nedostavil. Když k tomu přičtu ještě zcela nepřekvapivý konec a postavy, které v průběhu příběhu odkrývají i své značně nesympatické stránky, kvůli kterým je těžké se s nimi ztotožnit, dávám 4*
Ať si říká, kdo chce, co chce, Harryho Pottera si vždycky ráda přečtu (hlavně od 3. dílu dál), je to bezvadná relaxace. Tenhle díl mám ráda hlavně proto, že se zde poprvé objeví postava Siriuse, kterou jsme si rychle velmi oblíbila. Je jen škoda, že nedostal víc prostoru a že to s ním nedopadne lépe...
Skvělá kniha!!! Opravdu to rozhodně není jen válečný román - důležitou a velkou roli tu hraje i rovina sociální, která odkrývá pohnutky a chování hlavních hrdinů. Délka ani určitá pomalost děje mi vůbec nevadila, dalo by se říct, že právě naopak - mohla jsem všechno vychutnat do detailu a závěrečná gradace tak měla následně větší efekt, který mě naprosto dostal... a tím, jak banálně to skončilo, byl dokonale podtrhnut celý příběh.
Velice chytře napsaná detektivka: začátek je tajemný a nutí vás číst, abyste zjistili, o co jde, a postupem času Christie dokonale stupňuje napětí, takže čtete a čtete, ani nedýcháte, až je najednou konec. Nicméně příběh je koncipován takovým způsobem, že ať už by bylo rozuzlení jakékoli, bude bizarní a ne úplně 100% uvěřitelné, ale za přečtení kniha rozhodně stojí.
Podle mě ta epizodičnost, postrádající jakýsi "ucelený příběh", není vůbec na škodu, naopak to dokonale dokresluje dokumentaristický tón knihy, a pomalejší rozjezd, díky kterému se v podstatě jen tak mimochodem seznamujeme s jednotlivými vojáky, až dusivě předznamenává katastrofu, která zákonitě musí přijít... a ta teda přijde (!!!) ve vrcholu tohohle díla - v kapitole nazvané stejně jako celá kniha. Popis je tak sugestivní, drasticky realistický a naturalistický, že ho jen tak nedostanu z hlavy, uf... Škoda jen toho konce, který z dnešního pohledu působí poněkud pateticky.