aychend komentáře u knih
Knížka se mi četla hodně těžko a posledních 70 stran už jsem jen vyhlížela, kdy Sisi zemře, abych to mohla konečně zavřít. Je to tak stručné a nahuštěné, že tam chybí jakýkoli kontext doby - najednou se mluví o spoustě Marií, Louis, Ludvíků, Maxů (Maxmiliánů), až má člověk naprostý maďarský guláš v hlavě, kdo je vlastně kdo (o maďarských jménech ani nemluvě, smířila jsem se s tím, že prostě nevím, o koho se jedná). Jen se oznamují války a revoluce, ale chybí nějaký aspoň drobný text o tom, proč se to stalo, kdy a kdo byl proti komu. Naprosto mi chyběly jakékoli informace o letopočtech, takže jsem si nedokázala představit, kolik Sisi při jakém okamžiku vlastně bylo.
Jdu se s radostí vrhnout na další knížky o ní a věřím, že z nich nevyjde jenom jako znuděná věčně truchlící a ukřivděná ženská, která nevěděla, co chce, a u níž naprosto nechápu, proč ji měl Franz Josef vlastně rád. :-D
Právě jsem dočetla Hotel se špatnou pověstí a parádně jsem se pobavila. Kdo aspoň trošku zná Blanku osobně, musí si připadat, jako by seděla u čtení vedle něho, a vyprávěla mu to nahlas. Umí si parádně pohrát s češtinou a vytvořit slovní spojení, nad kterými musíte jen žasnout!
Knížka se četla hodně rychle, a kdyby mě bavila, zhltla bych ji za večer. Ale to "kdyby" se bohužel nekonalo. :-( Takhle jsem ji odkládala a nutila se do pokračování. Připadalo mi to jen jako seznam nehod, které se jí staly, co se jí nelíbilo, co jí vadilo, kdy bylo blbě jí, kdy motorce a jak dlouho seděla na celnici. Holt to není moderní Evropa, tak se nemá čemu divit. Vypadá to, jako by celou cestu jen protrpěla a nic krásného ji vlastně nepotkalo (ty světlé výjimky to nezachrání).
Jen jsem si říkala, proč to vůbec dělá? Komu chce co dokazovat? Asi patřím mezi ty, kteří nikdy nepochopí, proč tito dobrodruzi si vezmou na cestu na konec světa, kde pomalu není moderní civilizace, ten největší vehikl, na který nejsou náhradní díly pomalu ani v Evropě, a proč se pak tak hrozně diví, že oprava trvá měsíc a víc?
Něco tak příšerně sepsaného jsem nečetla. Překladatel snad neumí česky (a už vůbec ne jazyk originálu - někdy mám pocit, že překládal zažité fráze slovo od slova) - věty vůbec nedávají smysl, kniha si rádoby hraje na duchaplný a přeodborný text, který však nemá hlavu a patu. Pokud nechcete číst věty pořád dokola, abyste se marně snažili najít podmět a přísudek, doporučuju se této publikaci vyhnout obloukem!
Myslím, že osobní život je každého věc a ostatním do toho nic není. Knížka s prominutím vyzněla jako seznam hospod, ve kterých Tomáš vysedával, a druhů cigaret. Tohle jsem opravdu vědět nepotřebovala! Jeho život nemohl skončit jinak. :-(
Knížka byla čtivě napsaná, ale sáhla jsem po ní v očekávání vyprávění o pacientech a tak. Skoro nic tam nebylo. :-( Spíš se pořád opravovalo auto...
Poté, co jsem přečetla Jak Anděla viděla anděla, jsem "omylem" přečetla i tohle a bylo to úplně to samé akorát na Slovensku a ne v Alpách. Přečtěte si jednu z těch dvou knih, ale ne obě, podruhé už se nezasmějete.
Do knihy jsem nahlédla a přijde mi úplně úžasná! Proč já nejsem malé dítě??? Jaké já měla problémy s matematikou a tohle by mě moc bavilo. :-(
Přiznávám se, že tato kniha pro mě byla zklamáním. Ve srovnání s jinými o lékařské pomoci v Africe (Tichý dech, Český lékař v srdci Afriky...) tady nebylo o léčení pomalu ani slovo. Ze slibovaného "krátkého" úvodu o dějinách Ugandy se vyklubala dlouhá pasáž následovaná cestopisem po rezervacích a parcích v Ugandě... Pak na konci možná 2-3 kapitoly o stavbě nemocnice.
Chvílemi jsem kroutila hlavou nad "údivem" lékaře ze stavu nemocnic a lékařské práce v Africe. Osobně bych dříve, než začnu uvažovat o nějaké nemocnici, vyzpovídala Lékaře bez hranic, Červený kříž a další organizace, které se tomuto problému věnují už řadu let a mají bohaté zkušenosti. Postavit nemocnici je krásná věc, ale jak ji udržet? Kdo ji bude financovat? Kde vezmeme lékaře, kteří by tam jeli? Je to jako vydat se na Mt. Everest bez průvodců a bez zkušeností.
Nejsem lhostejná k humanitárním organizacím a k jakékoli pomoci, ale pan doktor mě v žádném případě nenadchnul k nějakému kroku. Velké mínus patří i velkému množství gramatických chyb v textu a místy dost nezáživnému stylu psaní.
Nemám žaludek číst dál... Nemám nic proti fikci, ale odtud potud! Autorka vědomě (na konci knihy se k tomu přiznává) vymýšlela místnosti na Titaniku, které tam nikdy nebyly, do příběhu vložila spoustu faktických chyb, které bijí do očí (kdyby Titanic spustil motory už v Southamptonu, zvířil by bahnité dno a zatopil by přístavní molo). Ani časová posloupnost nebyla zkontrolována - v kolik hodin podle ní Titanic vlastně vyplul?
Pro milovníky Titaniku, kteří neznají moc dobře fakta a netrvají na nich, to může být úžasná kniha. Pro skutečně zapálené fanoušky NEDOPORUČUJI!!!
Kniha je zajímavá a jistě bude mít své místo v knihovnách těch, kdo se o Titanic hluboce zajímají. Nemůžu však přehlédnout značné množství chyb - nejen faktických. Přečetla jsem hned několik titulů, které vyšly v roce 2012 a později, a znám poslední teorie o potopení. Autor s nimi buď nebyl seznámený, nebo je vynechal. Budiž mu to odpuštěno. Co však odpustit nemůžu, jsou početní chyby, kdy pokaždé uváděl jinou hloubku, ve které je potopený vrak, jiný počet cestujících a dobu připlouvání Carpathie... A podobně. Škoda, jinak je to dobře čtivá kniha.
Mimořádná kniha, kterou budu doporučovat každému! Nejde tu jen o popis násilí v táboře, ale především o vylíčení politické situace v Severní i Jižní Korei, života běžných lidí a srovnání komunismu s kapitalismem. Nemohu si pomoci, ale po přečtení se jen utvrzuji v tom, že ani jeden ze způsobů vlády není to nejlepší. Lepší příklad toho, do jakých extrémů až mohou komunismus s kapitalismem zajít, nenajdete, než právě v těchto státech.
A jen na závěr, při čtení se mi hodně často vybavovalo, když jsem četla knihu Devět let v pekle http://www.databazeknih.cz/knihy/devet-let-v-pekle-13807, kterou také velice doporučuji!
Pro mě osobně asi nejvtipnější díl. :-))) Začínám mít Tramtabuma ráda.
Kniha mě velice zklamala, musela jsem se nutit, abych četla dál a neusínala u toho. Přišlo mi, jako by autor pořádně nevěděl, jaký žánr chce vlastně napsat? Červenou knihovnu s postelovými scénami? Katastrofickou knihu? Detektivku? Nebo něco tak zmateného a nereálného, co se mu podařilo nakonec vyplodit? Příliš mnoho postav a dějů, ve kterých jsem se s každou další kapitolou ztrácela, ani po přečtení vlastně nechápu, proč která skupina co udělala, a samotná povodeň je tam popsaná jen tak na okraji, takže téměř nepostřehnutelná. Prostě slabý pokus o napodobení Scortii a Robinsona...
Kniha je pěkná, kdo známe všechny detaily ohledně lodi a členy posádky téměř "osobně", potěší nás setkání s Andrewsem a dalšími. :-)
Jestli ale něco mohu vytknout, tak je to příšerná česká gramatika!!! Kdo proboha dělal korektury??? Čluny se plnili? Já (dívka) a paní jsme šli? Už jsem četla kdejaké šílenosti, ale tohle zatím vede. :-(
Já nevím, tak nějak to nebylo ono. Ztrácela jsem se v těch jejich machinacích - kdo koho podvedl, co kdo koupil... Pánové si mohli pořádně vyhrát s popisem té jeskyně...
Vynikající kniha, díky které budete ještě hodně dlouho přemýšlet nad jejím obsahem a možná se budete i bezpečněji chovat v blízkosti ohně. Hlavně vám nabízí obrovskou spoustu zajímavých lidí všech možných profesí a povah s jejich osobními osudy... Nejednou mě zamrazilo v zádech a přiznejte se, komu z vás zůstalo oko suché na konci, když jeden z hasičů vešel do haly a prohlásil: "Kluci, koukejte, kdo se potuloval po pětatřicátým patře!"
Musím se přiznat, že mě to nebavilo tolik, jako Skleněné peklo, které si hned jdu znovu přečíst. Na můj vkus příliš mnoho mluvení, přehrávání pořád stejných frází a myšlenek..., a žádný pořádný popis požáru a hašení... A navíc mi tam chyběl velitel hasičů O'Hallorhan. :-) Tady jsou zajímavé informace o natáčení filmu Skleněné peklo: http://www.csfd.cz/film/23-sklenene-peklo/zajimavosti/
Potopení Titanicu zná každý (osobně už ho znám skoro nazpaměť po přečtení asi 6 knih), ale kdo zná Lusitanii? Během četby této knihy mi šel opravdu mráz po zádech. Titanic dojímal k slzám, Lusitania přímo děsila. Měla dost člunů a přece nevycvičenou posádku! Nikdo z Cunardu se z Titanicu nepoučil!!! A mělo by to vůbec cenu, kdyby uměli spouštět čluny? Asi ne... V rychlosti asi 18 uzlů a s náklonem přes 30° na bok to není možné ani na jedné straně lodi. Buď visíte 2 metry od zábradlí a do člunu musíte skočit, nebo při spouštění drhnete člunem o bok lodi. A když už šťastně dosáhnete na hladinu, rychlost lodi je tak velká, že se najednou ocitnete pod dalším spouštěným člunem... Je div, že vůbec někdo tu hrůzu přežil. A mnohem děsivější je, že se všechno odehrálo odpoledne na dohled od irského pobřeží...
Stačí už jen ocenit velmi podrobný popis historie vzniku ponorek a mezinárodních vztahů v té době.
Napínavé, vynikající!!! Vřele doporučuji. Zase s Cusslerem procestujete obrovský kus světa - to se mi na něm moc líbí.