Aykiru komentáře u knih

Máme tu poslední díl a s ním i poslední hodnocení Temné věže. Nebudu lhát, byla to dlouhá cesta plná vzrušení, překvapení a radosti, stejně jako rozčarování a přešlapů. V některých částech jsem se nemohla donutit přestat číst, v jiných jsem se modlila, aby daná část už skončila. Někdy jsem měla chuť knihu prostě zahodit s okna, někdy jsem doufala, že nikdy neskončí.
Jak jste si mohli všimnout v mých předchozích komentářích, hodně jsem si ztěžovala a hodně jsem kafrala. Pravdou je, že najít na něčem chybu je mnohem jednodušší, než danou věc ocenit. Pravdou také je, že na konci většiny knih čtenáře přepadne melancholie a pocit ztráty, a tak se rozhodne knihu vyzdvihnout, i když na ní ještě před chvíli nadával. Já se budu snažit být objektivní a říct přesně to, co jsem si při čtení myslela.
Možná víte, že předchozí kniha mě nenechala chladnou bohužel zrovna v tom špatném smyslu, možná i proto jsem se závěrečného dílu série trošku obávala. Ovšem musím říct, že i přesto že jsem přesvědčená, že King konce psát prostě neumí, je Temná věž překvapivě kvalitním završením celé série.
Samozřejmě i poslední díl má své chyby. Například první polovina knihy má i na mě (trpělivého čtenáře) příliš pomalý rozjed a jsou v ní události, které by se dali jednoduše shrnout jednou větou, nebo úplně vynechat (linka Susannah-Mia by mohla být zkrácena, stejně jako Kingova). Také Bořiči mě lehce zklamali a následný boj byl spíše fraškou, než velkým „završením“ (což bohužel platí pro všechny velké boje v tomto díle). I postupné umírání hlavních postav bylo úplně ploché a nezvládlo ze čtenáře dostat potřebné emoce. Navíc smrt hlavních záporáků přišla spíše náhodou, než díky Rolandově promyšlenému plánu.
Nicméně i tak, má kniha své plusy. Třeba scéna se staříkem je naprosto geniální, stejně jako loučení Susannah a Rolanda, nebo Ocha a Rolanda, kde z vás autor konečně nějaké ty slzy vytříská. Výstup Rolanda do nejvyššího patra věže je pak už jen třešničkou na dortu a rozhodně netuším, proč by z něj být někdo rozmrzelý.
Shrnuto a podrženo je Temná věž důstojným zakončením série, která by k dokonalosti potřebovala ještě špetku toho škrtání a přepisování.

09.01.2022

Troufám si tvrdit, že číst Spy Family v mladším věku byla bych, když už ne přímo nadšená, tak alespoň spokojená. Minimálně bych se u některých scén alespoň zasmála. Bohužel, pro mě i pro tuhle mangu, jsem z nezřízeného obdivu ke všemu japonskému již dávno vyrostla, a tak nedokážu přehlížet klišé a nemyslnosti vrstvící se jedno na druhé, o neoriginalitě ani nemluvě.
Pro mě bylo Spy Family veliké zklamání.

29.08.2021

Druhý díl Radianta pokračuje v duchu toho prvního. Vtipné momenty, spousta rvaček, výbuchů, kladný hrdina s těžkým dětstvím a tajemstvím na krku. Poprvé se objevuje i záhadný nepřítel. Klasika, která je ozvláštněna tím, že reaguje na aktuální dění ve Francii. Pokud máte rádi klasiky jako je Naruto, Bleach atd., vřele doporučuju.

14.03.2021

Třetí díl Ateliéru Špičatých klobouků je klasickým "klidnějším" dílem před větší akcí, přesto se netáhne ani nenudí. Získáme další porci střípků informací, které se doufám už v příštím díle začnou skládat do konečného -troufám si tvrdit- trošku temnější obrazu. Navíc to vypadá, že se konečně dozvíme něco o Qifreyiho ne tak růžové minulosti.

07.03.2021

Projekt: Pravda je sbírkou střípků příběhů a vnitřních pravd, které více než cokoliv jiného vypovídají o nás samých, o tom kým jsme, odkud pocházíme, na co myslíme. Vnitřní pravdy jsou našimi prubířskými kameny, našimi stébly, kterých se chytáme, když se svět pod nohama hroutí. Možná proto se mnohým z vás zdá kniha temná a bolestná, ale pro mě je naopak o cestě zpět k nám samým, k tomu, co zůstane stát, když všechny masky, kudrlinky a hezké slova spadnou. Je otazník na začátku i konci našich životů, na kterou si každý musí odpovědět sám.
A i když uznávám, že některé příběhy by se dali uchopit lépe, Projekt: Pravda pro mě zůstává více než velmi zajímavým experimentem, který nejen, že pokládá otázku a nabízí odpovědi, ale nutí vás hledat, ptát se, zkoušet a přebírat vše, čemu jste o vás samých doposavad věřili.
Protože každý z nás má mnoho pravd, ale kolika z nich se opravdu ve svém životě neochvějme řídíme?

11.01.2021

Pokud jste holka a je vám deset až třináct a nic na světě vás nezajímá nic víc, než opačné pohlaví, tak je velká pravděpodobnost, že se vám bude kniha líbit. Jestli k tomu všemu ještě návdavkem máte rádi knihy, ve kterých sexy rádoby geniální klaďasové zachraňují světy, společenství popřípadě jiné hezké, chytré občas ne zas až tak klaďase, a přitom ještě dobře hláškují a na ději vám ani moc nesejde, tak budete Auroru milovat. Pro všechny ostatní, kteří zrovna neprochází první, druhou, popřípadě celoživotní pubertou, je to peklo. Schématické postavy, prvoplánový děj a stokrát ohraná zápletka.Vsuvky s vysvětlivkami, osvětlující činnost jedlivých frakcí (?) a světa působí, jak psané člověkem v nejhorším stádiu puberty, a to ještě ne moc chytrým. Ale abychom nebyli úplně negativní: děj odsýpá, příběh je čtivý a občas se dokonce i zasmějete (to, že se smějete hlavním hrdinům a ne s nimi, je ovšem věc jiná).

19.11.2020