Aykiru
přečtené 752
Černí psi
1996,
Ian McEwan
Černí psi jsou snahou ohraničit a vyjádřit pocitem válku, ale ne jako neštěstí, omyl, genocidu, ani jako největší zlo (i když i to je několikrát zmíněno), ale jako myšlenku, životní postoj, který měl tvořit a měnit k lepšímu. Děj knihy je roztříštěný a nejasný, jako by se autor nemohl rozhodnout čím a o čem kniha vlastně bude. Neustále narážíme na rozpory ve vzpomínkách, to jak si věci lidé chtějí pamatovat a jak se pravděpodobně stali. Při čemž si sám vypravěč není jist, jakou pozici v knize zastává. McEwan nám připomíná, že láska není zárukou úspěchu, ale určitě je cestou, kterou je dobré se vydat. Protože zlo ať biblické, nebo to naše obyčejně každodenně lidské může napáchat velké škody nejen na lidech nám blízkých, ale i na celých národech.... celý text
Vegetariánka
2017,
Han Kang
„Tato kniha není tím, čím se zdá a není o tom, o čem se zdá.“ Věta, která by měla stát na přebalu knihy, aby odradila lidi, pro které není určená (vegetariánství je tu prostředkem, nikoliv hlavmí, tématem). Téma staré jako lidstvo samo, ovšem pojaté z originálního pohledu a dovedené do krajnosti (ovšem jedná se opravdu o krajnost, nebo jen další bod zlomu, který se zdá být nevyhnutelný?) je nejen zajímavě zpracováno, ale stává se i prubířským kamenem, pro svět, v němž se zdá být největší lidskou kvalitou tupost a agrese. Patriarchální společnost, konvence, neschopnost sblížit se, přijmout sám sebe, potlačování pocitů a nevědomost v tomhle ohledu, neštěstí v manželství, násilí i to sexuální, osamění a únava ze života, který nenabízí nic navíc (opravdu je tohle všechno?) – to je jen pád dalších témat, kterými se kniha zabývá a ne jen povrchově. Rozpory mezi vnitřním a vnějším já, které přerůstají do té míry, že již nemohou být potlačeny a krystalizují ve vzpouru. Ne, proti konvencím a společnosti, ale především proti vnějšímu já, které zrazuje více a bolestivěji, než rodina. Touha uniknout je pak jen smysluplným výsledkem. A právě provedením úniku se Vegetariánka liší. Jak jsem se již zmiňovala, tato kniha není pro každého a neměla by tak být vnímaná. Důležitou platformou pro porozumění a možnou polemiku s knihou je (dle mého názoru) zkušenost a vnímavost Neboť jsou knihy, které promlouvají jen k určitým lidem a jen po určitý čas – za sebe můžu říct, že já jsem to štěstí měla, ale kdo ví, možná v jiném rozpoložení a v jiný čas bych ji odložila nedočtenou.... celý text
