• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 10 knih

Nové komentáře u knih William Trevor

Děti z Dynmouthu

„Dobrá kniha pro mě neznamená dobré hodnocení na databázi knih, dobrá kniha pro mě znamená to, že se při čtení cítím být součástí, postavy mi přirostou k srdci a po přečtení se mi po nich stýská. A to se tady bohužel nestalo. Nebylo to úplně špatné čtení. Jen jsem asi nepochopila, o čem měla kniha být. Celou dobu jsem čekala nějaký zvrat, říkala jsem si, že každou chvíli musí něco přijít. Konec to bohužel úplně zabil. Dá se říct, že půlku knihy jsem si užila a druhou půlku jsem se nudila. Timothy mě neskutečně rozčiloval a divím se, že nedostal po hubě….“... celý text
— dennydee

---

Andělé v Ritzu

„Trevor má jasný styl a ví, jak chce vyprávět. Především stručně - začíná rovnou uprostřed situace, do minulosti se vrací jen pokud to nezbytně potřebuje pro současnost (Padding). Spíš se stane, že zůstane něco nedořečeného, než by přebývalo jedno nepotřebné slovo. Vůbec se od čtenáře očekává, že udrží pozornost a z pár poznámek v průběhu si dokáže dát dohromady celou hloubku pointy, která je až na samém závěru a často nejde za jeden roh, ale za dva. Přitom to nejsou vyloženě strohé texty, atmosféra a prostředí, pokud slouží situaci, mají dost prostoru (třeba vydýchaný vzduch v přeplněné tančírně nebo uklidňující světlo kontrolek při noční jízdě autem). Trevor se jako autorský hlas záměrně kontroluje a nepíše na efekt, vybírá si životní a společenské momenty, které se můžou dost možná stát, nedělá z nich drama vnějškově, ale promýšlí je do hloubky a s velkým porozuměním pro city zúčastněných. S tím souvisí, že každý má svůj díl pravdy, a přestože se dá říct, že někteří jsou slušnější, lidštější než jiní, v textu povídky se k odsudku nedojde, ten si může dodat čtenář sám, pokud protáhne linii vyprávění dál, kam už ji autor nevyprávěl. Sobectví v různých formách, rezignace a míjení, nacházení vlastního klidu jsou nejčastější témata, ale nemám pocit, že by se Trevor opakoval, natož aby nudil. Není to oslňující, dechberoucí psaní. Naopak, taková míra uměřenosti musela stát ohromnou sebekontrolu. Trevor má lidi rád, zajímají ho a soucítí s nimi, se všemi. Problémy dobře vidí a zkoumá je poctivě, ale bez krutosti nebo ironie, bez předvádění, jak je chytrý (viz Kundera). Chápu, že Trevor nikdy nepatřil k nejpopulárnějším jménům, ale přijde mi vlastně v lecčem obdivuhodnější a působivější i kvalitnější než mnozí cenami ověnčení. Každopádně autor hodný bližšího zájmu.“... celý text
— InaPražáková

---

Děti z Dynmouthu

„Prostý a ničím neurážející, poklidný příběh městečka Dynmouth, ve kterém si své životy žijí lidé, podobní těm, které známe. Autorovi psaní opravdu jde, protože byť je děj v podstatě "o ničem", čte se to samo.“... celý text
— samkko

---

---

Děti z Dynmouthu

„Malý, nenápadný skvost. Kniha, která neoslní jazykem, invencí nebo odvázanou fantazií, ale sděluje přesně to, co autor chce, a sděluje to naprosto přesně, což se ale v plné míře ukáže až na závěr. Míra precizního svazování různých nitek a rozplétání nitek zašmodrchaných mi připomněla dokonce Kunderu, ovšem s tím rozdílem, že Trevor má zřejmě lidi rád a v zásadě je k nim smířlivý. Žádná z mnoha postav není padouch ani hrdina, jak ostatně říká otec Faramont, existuje jen směřování ke krajnostem, které šedi zdánlivě dodává barvu, ale neexistuje krajnost sama. Timothy, emočně zaostalý, neschopný sebemenší empatie, který v egocentrické touze po splnění snu nabourá několik klidných životů, vlastně jen nastavuje zrcadlo svým ušpiněným bližním, protože při svém čistě faktickém, až vědeckém vidění lidí jako jediný netrpí selektivní slepotou maloměstského pokrytectví. Konec jeho velikášského snu byl zákonitý, ale stejně mi to přijde geniální - Timothy má šanci být jednou tuctový občan... ale vlastně ne, sen střídá sen, mění se obsah, ale ne forma. Skutečný otřes Timothy způsobí jen dětem, které se pokrytectvím neprovinily, takže se dá říct, že zamlčování pravdy má vlastně své klady. A tak je to v Dynmouthu se vším. Není to dechberoucí literární zážitek, ale nesmírně dobře napsaná kniha.“... celý text
— InaPražáková

---

Děti z Dynmouthu

„Velmi zvláštní kniha s podivuhodně tísnivou atmosférou. Po celou dobu máte pocit, že se schyluje k nějaké závěrečné tragédii (větší drsňák než Trevor by možná k takové tragédii i nechal dojít). Přitom za vším stojí jen jedna postava patnáctiletého puberťáka, který by možná mohl být skutečným vtělením ďábla (jak si to myslí jedna ze dvou dalších hlavních dětských postav), ve skutečnosti je to však zřejmě jen velmi zvědavý drzoun s hroší kůží, nedostatkem empatie a pozoruhodnou odhodlaností dosáhnout, čeho si zamane. Knížka je skvělou ilustrací křehkosti a tvárnosti dětské psychiky a poukazem na obrovské nebezpečí, pokud na výchovu dítěte rodiče rezignují a ponechají je v tomto ohledu napospas sobě samému a vnějším vlivům.“... celý text
— Taťka Hraboš