samkko komentáře u knih
Sbírka lepších i horších povídek. Sbírka temnějších i zářných povídek. Poslední povídka,: Píseň tichého sněhu, za to však stojí, a troufám si říct, že se jedná o tu nejvíce atmosférou pohlcující povídku co jsem kdy četl.
Tak nádherné a zároveň tak neuvěřitelně ošklivé. Nick Cave se opravdu musel potopit až na úplné dno své duše (teda jestli vůbec nějakou tu duši měl) a z ní nám přivedl, z té nejtemnější propasti všech hlubokých a ošklivých propastí, nepopsatelně úžasné dílo. Byť chudák němý Euchrid ani slůvkem s nikým za celých 300 stran nepromluví, budete ho znát pomalu lépe, než většinu svých kolegů v běžném životě. Extrémně buranské prostředí, které autor popsal intelektuálním a velmi symbolickým jazykem tvoří nádherně nevšední kontrast. A už jen první kapitola, kdy mladý Euchrid popisuje svůj vlastní porod, je nezapomenutelný zážitek. Celkově, i přes obrovské nadšení, na mne kniha místy působila tak depresivně a temně, že i já jsem schopen uznat, že se autorovi podařilo přejít velkou hranici všeho morálního a lidského. PS: atmosféra je nepopsatelná.
Dostojevskij se mi trefil do černého. Jak myšlenkami, úvahami, hlavní postavou, tak taky ponurým prostředím, občasnou surovou brutalitou a perfektním koncem. Dílo, které právem spadá na špici světové literatury. V budoucnu se k tomuto počinu rozhodně vrátím.
Adams mě zklamal. Po dvou dech beroucích akčních thrillerech přijde s nezáživným průměrem. K postavám vás žádná empatie netáhne, příběh je propleten až moc "klasickým" způsobem, a celkově se prostě jedná o knihu toho typu, na kterou se za měsíc zapomene. Pochválit musím autorův osobitý a výrazný rukopis, čtivost a samozřejmě, i pár těch lepších úseků.
Orwell byl dozajista jedním z nejinteligentnějších spisovatelů své doby. Čirá dokonalost.
Prostý a ničím neurážející, poklidný příběh městečka Dynmouth, ve kterém si své životy žijí lidé, podobní těm, které známe. Autorovi psaní opravdu jde, protože byť je děj v podstatě "o ničem", čte se to samo.
Ušlo to. Žádný zázrak, žádné velké zklamání. Zajímavá však byla pouze první část knihy, část na ostrově. Ovšem i tam se místy našlo nudnější nebo prázdnější místo, které prostě působilo nezajímavě.
Naprosto nechápu co s tím všichni mají. 88% tomuhle neoriginálnímu, úmorně nudnému a povrchnímu braku? To jste asi četli něco jiného, kde byl určitě velmi zajímavý děj, úžasná hlavní postava, úžasně propletený, mrazivý příběh a autorčin um. Protože to co jsem četl já, postrádalo všechny zmíněné prvky a ještě mnohem víc. Jak Tudor sama dodala v poděkování, že se jí každá další kniha píše obtížněji, tak bohužel, s jejím trápením jsem se trápil i já.
Velmi silná kniha s neuvěřitelně složitými filozofickými úvahami. Moc se mi to líbilo a chápu proč je to v povinné četbě. Myslím si, že tahle kniha bude na paměti každého člověka i za dobrých sto let.
Nesedlo mi to a nebavilo mě to. Jednou jsem se sice zasmál, ale nestačilo to.
Tenhle ten zimní román si nechám líbit. Skvěle napsané, četlo se to velmi rychle, super začátek a skvělý konec. Jen mě neuvěřitelně štvala postava staré báby, kvůli ní hvězdička dolů.
Je mi to líto, ale od Welshe zatím nejhorší dílo. Leč je autor můj oblíbenec, tohle se jaksi vymklo jeho genialitě. Postavy byly sice super, ale příběh nebyl dostatečně poutavý a na Welshe ani dostatečně zvrácený.
Opravdu úroveň. Bylo to svižné, poutavé a mistrovsky napsané. Nikdy bych nikomu nevěřil, že popis rybaření může být takto geniální.
Neskutečně přeceněné. Po většinu času jsem se nudil a musel donucovat do dočtení. Kniha má sice pár světlých momentů a trochu chytrého a smutného textu, ale mě to nestačilo.
I když jsem Pána prstenů nečetl, teď už se k němu nemám důvod vracet vůbec, protože tenhle neuvěřitelný svět jen tak něco nepřekoná. Všechna ta manipulace, intriky, tajemnství a nenávist se čte skvěle a já se s radostí pustím do druhého dílu.
Docela to šlo. Hlavní tahák této knihy byla pro mě její délka. Měl jsem to relativně za chvilku a obsahově to malému počtu stránek odpovídalo. Špatné to ale rozhodně nebylo.
Jakože hej, napsáno to bylo mistrovsky, k tomu nemám co dodat a dodat nemám ani co k myšlenkovým pochodům a filozofickým úvahám, jenže 91% je podle mě kapku přestřelené číslo. Protože v dějově se příběh od začátku až do konce skoro vůbec neposune.
Totální, ohraná (očtená) nuda naprosto o ničem s nepřekvapivou zápletkou a to celé téměř bez jakýchkoli emocí. Naprostá ztráta času. Tudor má mnohem lepší předchozí dvě knihy, které byly svým stylem vyprávění, postavami a krutou brutalitou originální a skvělé, zde ale máte pocit jako by to psal úplně někdo jiný. Dvě hvězdy za to, že se to četlo alespoň dost rychle a svižně to utíkalo.
Skutečně, kam se hrabe Trainspotting! NMSČM je zatím Welshova nejlepší kniha kterou jsem čet a taktéž se mi potvrdilo, že je Welsh asi můj oblíbený autor. Jako filmový fanoušek mám tendenci u každé knihy přemýšlet, jak by se daná část dala převést na filmovou scénu. No a teda byl bych fakt zvědav, kdo by tohle dokázal, protože děj je rovnou tří vrstvá genialita ukazující minulost, součastnost a Royův "ráj", zároveň. Miloval jsem pokaždé to HLOUBĚJI, HLOUBĚJI, HLOUBĚHI, miloval jsem vetšinu postav a to, že si kniha z ničím nebere servítky. Fakt pecka. HLOUBĚJI..