Ayllu komentáře u knih
Výborné mi přišlo opakování určitých slovních celků, které evokuje ono "točení se ve víru", jež je -řekla bych- příznačné pro mnoho knih 20. i 21. století.
Kvalitou znatelně kulhá kdesi daleko za Hlaváčkovým Pozdě k ránu a Mstivé kantileně. Co do obsahu, to do zpracování. Zlé jazyky tvrdí, že celá sbírka není možná dílem Hlaváčka, ale jeho rodiny. Tohle vysvětlení by pro mě bylo uspokojivé.
Adaptace z 1959 s Marlonem Brandem. Leč před textem dramatu pro mě tentokrát trochu kulhá - ne jako Tramvaj do stanice touha, kde si Brando zahrál Kowalskiho a role mu byla jako šitá na míru.
Víc než jednotlivé kusy her mě bavila lehká nuance mezi nimi.
ucelený přehled se zajímavými odkazy na kulturní vlivy, smysl výrazů ...
Anouilh je má srdeční záležitost. Přesto mi hra přišla celkem standartní a nevybočující (ani jako drama, ani jako reinterpretace), s nosnou postavou inkvizitora.
Každopádně velmi vtipně napsané. Rozhodně bych ale neřekla, že se jedná čistě o zpopularizování témat vizuální kultury. Text je čitelný, ale nestalo se mu, že by byl stržen do "hurá-čtecího" modu, má své kvality.
Kolísavá kvalita (kolektiv autorů) , ale najdou se tam opravdu dobré kousky.
Cetla jsem, patrne, delsi verzi:
http://search.mlp.cz/?lang=cs&action=sTitul&key=2051216
Jako ve svém Evangeliu podle Piláta se zde zabývá rozdílem mezi empirickým poznáním (řekněme) a vírou, která nemá být "dohmatatelná", proto je to víra. Báječná hra - co do postav, vybráním lokalizace časové i prostorové,... a samozřejmě opět skvělé dialogy.
Sumarizační. Ale víc inspirace mi přineslo Blažkeho Kouzelné zdrcadlo.
Možná dobrý základ, ale pro ty, co už trochu, byť jen jako samouci, příčichli k této "problematice"... nedává širší rozhled
Opravdu praktická. Po přečtení zjistíte, kolik se i v publikovaných textech dělá chyb.
Raděj doporučuju antologii Osud, která je dobře vybraná a představuje opravdu to nejlepší z Ortenova díla. Pro mě je v původních sbírkách až moc "špatného" pathosu.
Jelikož se jedná o formu vlastní zpovědi podávanou za krušného přežívání v Readingu, demaskuje se zde Wilde daleko víc než kde jinde. Zároveň je ke konci jeho "pobytu" tak znát, že se vrací jeho typický "humor" a relativizující cynismus.
Klasický utopický román, který by se atmosférou dal nejspíš srovnávat s Vonnegutovou Kolíbkou, ovšem psanou typickým "atwoodským" stylem.
Nečekejte kauzalitu ani postupné doplňování dějové linky. Tento "příběh" je jako chumel událostí, které máte v hlavě - víte, že se staly vám, ale někdy nevíte, kdy přesně to bylo. Drobnohled je nastaven na recepci pocitů hlavní postavy, její vnitřní život, který je plný vizuálních obrazů a přirovnání - to je jediné pojítko mezi čtenářem a knihou. Pro samotnou kostru děje tam nezbývá moc místa (což rozhodně není na škodu).