Aymira
komentáře u knih
Zlomené srdce
Tim Weaver
Zatím asi nejslabší díl. Raker je zde v podstatě pořád sám, nikde žádný otravný Colm Healy, s milenkou si pouze telefonuje, a tak bylo čtení chvílemi docela nuda. Proces odhalování desítky let staré hollywoodské vraždy sice špatný nebyl, ale celkově pro mě kniha znamenala zklamání.
Němé oběti
Tim Weaver
Lákavý název, pátrání, které jsme vzhledem k předchozím knihám již očekávali, ale jinak v porovnání právě s jinými Rakerovými příběhy zklamání. Kniha se neskutečně vleče, snad až za půlkou se začíná vyvíjet jakés takés vyšetřování. Do té doby je vše na pomezí snu a reality, přinejmenším já jsem z toho byla zmatená a nevěděla, kdo je vlastně kdo.
Samotný případ a motiv pachatele nedávají moc smysl. A vlastně se i ptám, kolikrát ještě můžou Rakerovi procházet všechny ty mrtvoly, které za sebou zanechává, a kolikrát to může všechno sám přežít.
Bez slitování
Tim Weaver
Zatím nejlepší kniha série (pokud čtete postupně). Postupné odhalování, nečekané zvraty, tajuplné prostředí opuštěné psychiatrické léčebny, rodinné drama. Opět nechybí rvačky, oběti a soukromý vyšetřovatel chytřejší než policajti.
Není cesty zpět
Tim Weaver
Začínám si u Weavera všímat jistého mustru – první půlka knih, kdy se vše vysvětluje, mě baví. Druhá půlka mi ale přijde nezáživná, často zdlouhavá, bez překvapení.
To se bohužel podařilo i zde. Když vyšlo najevo, kdo je onen tajemný muž, dalo se s tím podle mě pracovat lépe. Více odhalovat hrůzy jistého období našich dějin, starouše konfrontovat a podobně.
Překvapení, kterého se Rakera dočká na konci v čistě osobní rovině, mi také přijde jako vaření z vody. Ale uvidíme, co se z toho vyvine dál...
Ztracený
Tim Weaver
Konec se hrozně táhl, až jsem začala přeskakovat odstavce, abych to měla za sebou. Jinak příběh fajn, jen mi to celé až příliš evokovalo předchozí Údolí mrtvých.
Vadí mi ale místní policajti – ten jejich "tým" vůbec nesouzní, vadí mi i Healey, s kterým bych vůbec nedokázala vyjít.
Hon na mrtvého
Tim Weaver
Pustila jsem se do pro mě nové série, která je navíc velmi vychvalovaná. Jenže žádný wow efekt se nedostavil. Popravdě mi tento příběh přišel jako pěkná blbina. Nestalo se v něm nic překvapivého, žádný zvrat, nic, na co by čtenář nepřišel dřív než hlavní hrdina. Chvílemi jsem ani nevnímala, co čtu, a uvědomila jsem si, že je mi to jedno a že se o těch pár odstavců nebudu přece vracet.
Prostě jedna z těch knih, na kterou zapomenete v okamžiku, kdy do ruky vezmete jinou.
Ďábel
Donald Ray Pollock
Před časem jsem viděla film, který je jeden z těch, jež vám zůstanou dlouho v paměti. A tak jsem si při čtení mohla představovat nevinnou chlapeckou tvář Toma Hollanda, nebo slizkého reverenda Roberta Pattinsona. Další, co mi utkvělo v hlavě, je skličující a beznadějný život snad všech postav tohoto příběhu.
Zavítáte do typických městeček a vesnic Ohia a Západní Virginie, kde doslova chcípl pes a všichni kolem jsou burani. Navíc v atmosféře 60. let v období vietnamské války.
Příběh sleduje několik linií, každá se věnuje jiné postavě, až se na konci všechny spojí. Nebudu prozrazovat, zda vás čeká happyend, protože to je koneckonců na subjektivním posouzení. Pro mě to třeba happyend byl.
Páté jablko
Lenka Chalupová
Nelíbilo se mi to úplně tak jako Kyselé třešně, ale je to dáno tím, že mi ústřední rodina nebyla zrovna sympatická. Jinak je to opět krásný příběh, který ukazuje české dějiny na přelomu 40. a 50. let.
A přiznám se, že i já patřím k těm, kterým až do úplného konce nedošlo, na co odkazuje název Páté jablko. Ztratilo se mi to mezi řádky.
Kyselé třešně
Lenka Chalupová
Kronika posledních dvou let druhé světové války na Přerovsku. Nečekaně krutý závěr - ne snad kvůli tomu, co se dělo s německými obyvateli, to asi všichni známe, ale spíše z hlediska hlavních postav této knihy. Alespoň já jsem, vzhledem k pokračování, měla pocit, že se kniha bude ubírat jiným směrem.
Jinak jde o nádherně odvyprávěný příběh, svižný, díky časovým údajům u každé kapitoly se dá bez problémů vnímat děj.
Dědictví kostí
Dolores Redondo
Výrazně lepší než předchozí díl Neviditelný strážce. Dala bych dokonce i pět hvězdiček, kdyby se autorce podařilo závěr ještě více protáhnout a drama vyšperkovat. Na konci do sebe vše krásně zapadlo a odhalilo cestu, kterou se bude pravděpodobně ubírat třetí díl.
Rozhodně ale doporučuji si nejdříve přečíst úvodní díl, protože se celý děj točí kolem rodinného dramatu hlavní postavy a v prvním díle je právě vysvětleno, v čem ono drama spočívá.
Neviditelný strážce
Dolores Redondo
Váhala jsem mezi dvěma a třemi hvězdičkami, nakonec jsem zvolila vyšší hodnocení, protože jsem to přece jen zvládla dočíst. Knihy odehrávající se v Baskicku jsou vždy plné tajemna, ale upřímně, existují mezi nimi mnohem lepší a propracovanější díla.
Spíše než o detektivku se jedná o rodinné drama mezi sestrami. Postupně vše směřuje k závěru, který je špatně řemeslně zvládnutý, ostatně jako celá kniha. Chybí napětí, lepší vysvětlování, vedlejší postavy jsou naprosto hloupé, včetně manžela hlavní hrdinky. Ještě bych chápala existenci bytostí, které vidělo jen pár lidí na světě, ke kterým patří např. yetti, ale k tomuto příběhu se to vůbec nehodilo, nezapadalo to do něj a koneckonců na posledních pár řádcích veškeré teorie o přítomnosti tajemné chlupaté pyrenejské bytosti berou za své.
Bez duše
Martin Stručovský
Cigaretový kouř. To je to nejdůležitější, co cítím po dočtení.
Ale teď vážně. Cigaretového kouře je tam opravdu hodně, protože každá postava v knize kouří, a to neustále. Vyšetřování probíhá hlavně v různých hernách a pajzlech, takže to celkovému odéru také nepřispívá. Ovšem detektivka je to pěkná, počtem stran se to nezdá, ale je to chuťovka na jeden večer – množství svižných dialogů napomáhá rychlosti čtení. Hlavní hrdina je sympaťák s nelehkým osudem, akorát si říkám, jak tuhý musí mít kořínek, když ho v téměř každé kapitole čeká pořádná nakládačka.
Dívka z ďáblova močálu
Liselotte Hammer
Nejlepší z celé série. Bylo to promyšlené, zákeřné, happy end nechť každý posoudí sám. Ač jsem na začátku Simonsenových příběhů byla skeptická, uvědomuji si, že mi teď bude vlastně chybět.
Klub osamělých srdcí
Liselotte Hammer
Ach ty závěry! Z celé série se mi tento díl líbil zatím nejvíc, vždy je to pátrání v minulosti a řešení starých případů. Ale ty konce jsou takové nemastné neslané. Je to škoda, protože kvalita psaní této autorské dvojice je nepochybně rostoucí.
Za všechno se platí
Liselotte Hammer
Rozhodně lepší než předchozí Bestie uvnitř, ale pořád zvláštní. I když se to četlo mnohem lépe. Některé linie vyšetřování naprosto zbytečné - v tom smyslu, že když se k nim autoři vrátili, chvíli trvalo uvědomit si, o co vlastně jde. Závěr opět překotný, bez akce, tajemství.. A zase platí, že pachatele známe prakticky od začátku.
Bestie uvnitř
Liselotte Hammer
Zvláštní styl psaní. Takové jakoby ploché. Občas jsem měla pocit, že chybějí kapitoly, ale samozřejmě nechyběly.
Téma zajímavé, s důrazem na morálku a na to, zda si oběti zaslouží trest.
Konec nijaký. Co ti ostatní pachatelé, ty nikdo nezatkl? Možná ano, ale asi mi to proklouzlo mezi řádky.
Klikatá cesta
Brian Freeman
Opět to není na plný počet hvězd, ale nudit se rozhodně nebudete.
Příliš mnoho mrtvých, záhadný muž a otevřený konec, který naznačuje (?) pokračování. Uvidíme.
Vnitřní hlas
Brian Freeman
Lepší než první díl, ale pořád je to takové jakoby bez překvapení. Ruší mě rychlá vyřešení situací - např. zemře kolegyně a není rozepsáno, co se s tím dělo dál. Chybí interakce s kolegy vyšetřovateli, snad až na pár formálních útržkovitých rozhovorů s nadřízeným. Pro vnímavého čtenáře nebylo závěrečné rozuzlení žádným překvapením, přesto to celé opět skončilo až moc rychle, bez dramatu. Proto nemůžu dát plný počet hvězdiček.
Noční pták
Brian Freeman
Nedostatečný popis postav. Inspektor téměř bez kolegů a týmu (no dobře, šéfka a pár řadových policistů se tam občas objeví). Nezajímavé vedlejší postavy příběhu.
Po vcelku působivém úvodu na nás Freeman vybalil těžko uvěřitelný modus operandi. Ale budiž. Tempo kniha neztrácela, pachatel zůstal až do konce tématem k rozluštění.
Jak zde již někdo poznamenal, nejpovedenější postavou byl Shack. Ale opět - inspektor, který s sebou do práce tahá přepravku s kocourem?
Kladem knihy je dějiště. San Francisco musí okouzlit opravdu každého.
Ochránci
John Grisham
Něco tomu chybělo. Nějaká gradace, moment překvapení, závěrečné drama... Jinak jde o dobrý vhled do amerického právního systému.
Už ale nikdy z hlavy nevyženu krokodýly. (Jen mě napadá, že na Floridě žijí aligátoři, ne krokodýli –mají to v Karibiku stejně a šlo o špatný překlad, nebo ne?)