Aymira
komentáře u knih
Pozorovatel smrti
Chris Carter
Ačkoliv se na Chrisovy nové knížky vždy těším jak na smilování, tentokrát to nebylo úplně to nej. Přijde mi, že jednotlivé scény (nemyslím vražedné) popisuje až příliš podrobně, což dřív nedělal.
A koneckonců to jádro, na které se všichni těšíme, to znamená nahánění a hrátky vraha s oběťmi, je v této knize také trochu ochuzené. Atmosféra tísně se na mě bohužel nepřenesla.
Černá hra
Jozef Karika
Hodně drsné, ale zřejmě to odpovídá realitě. Hlavně je to ale pořádně čtivé, sledujeme osudy více postav najednou, takže čtete kapitolu za kapitolou, ani nevíte jak. Linka se Srebrenicí mi moc k srdci nepřirostla, jelikož jsem si ale už dříve přečetla výpovědi očitých svědků, je jasné, že nás autor ještě dost šetřil. Netvařme se, že ISIS nebo Rusáci byli první, kteří hráli fotbal s hlavou právě zavražděného miminka - Balkán je prostě kotel plný náboženství a národů, které jsou samy o sobě dost divoké.
Závěr by se mi líbil jiný, ale to bych asi chtěla až moc věřit na to, že v některých sviních je přece jen aspoň trochu dobrého.
Katův polibek
Mons Kallentoft
Konečně normální díl! Přemýšlela jsem, proč tomu tak je a došlo mi, že Malin je tentokrát úplně normální. Příběh také dával smysl, pachatel se dal tušit (ale samozřejmě nikdo nikdy nevíme, jak se nakonec autor rozhodne) a vzhledem k událostem popisovaným v knize to celé mělo rychlé tempo. Já jsem byla spokojená.
Vůně ďábla
Mons Kallentoft
Kniha se sice jmenuje Vůně ďábla, ale jediné, co jsem při čtení cítila, byl pach celodenně zpocených těl a lidského mraveniště v podobě Bangkoku. Zasazením do jihovýchodní Asie se totiž tento díl v rámci celé série vymyká. Navíc Malin je v Thajsku sama, bez svých kolegů a doslova chlastá první ligu, čímž mně osobně se teď dost zprotivila. Také mě udivovalo, jak dokáže být tato relativně chytrá ženská natolik naivní. Vyústění případu bylo zrychlené a podtrhlo ne úplně dobrý dojem z kvality tohoto příběhu.
Na závěr jen takový postřeh (který se koneckonců objeví až na konci knihy) - být přeložen z Bangkoku do Kábulu je taky docela za trest, ne?
Zeměbouře
Mons Kallentoft
Zvláštní, jak se z mého pohledu v této sérii střídají lepší a horší díly. Tento byl možná ten úplně nejlepší. I když téma rasismu, které se ale vzhledem k multikulturnímu složení severských zemí musí dříve či později v každé detektivce objevit, mě nijak nezaujalo. Postupně se však z příběhu stalo dechberoucí představení, které jelo až do konce pořádaným kvapíkem.
Jen si čtenář občas říká, zda tentokrát nezemře někdo z jeho oblíbených postav. Tak to přece autoři u delších sérií vždy vymyslí, ne? Přežijí všichni Zeměbouři?
Větrné duše
Mons Kallentoft
Další z dílů, které se moc nepovedly. Na konci jako by si vytáhli pachatele z klobouku, do té doby jen stopy, které nebyly nikdy horké. Zajímavé je ale prostředí - přece jen v domovech důchodců se moc detektivek neodehrává.
Vodní andělé
Mons Kallentoft
Zatím asi nejslabší díl. Téma mě vůbec nezaujalo, na konci žádné překvapení a Malin se čím dál víc chová jak šílenec. Tove taky moc sympatií nepobrala, pan doktor udělal, co udělat musel, na ostatní z týmu se tentokrát moc prostoru ve vyprávění nenašlo.
Podzimní vražda
Mons Kallentoft
K autorovi jsem se vrátila po delší době, předchozí dva díly se mi ale líbily. Je fakt, že na jeho styl psaní je třeba si zvyknout, ale jde to rychle. Píše v krátkých, jednoduchých větách, zpravidla tím vyjadřuje pocity a samomluvu jednotlivých postav. Proč ne. Každý z nás takto koneckonců vnitřně uvažuje. Postřehy z osobních životů hlavních postav a členů vyšetřovacího týmu nejsou na škodu, pozitivní je pro mě vždy i to, když jsou všichni sehraní a není mezi nimi žádný intrikán.
Samotný děj Podzimní vraždy je rozhodně zajímavý, ostatně nikdo nevíme, co v nás dříme a jaká letitá příkoří v nás probudí temnou stránku, i když se nám to třeba takto při čtení zdá přehnané a šílené. Jak už někdo poznamenal, sympaťáky aby v tomto příběhu pohledal. A Malinino pití do knihy vlastně taky patří, není třeba předstírat, že se to ve světě kolem nás neděje.
Celkově hodnotím velmi kladně, poslední dobou jsem četla mnohem horší knížky.
Plavba smrti
Yrsa Sigurðardóttir
Docela vyvražďovačka. Kvalitou však odpovídá všem knihám z této série, takže zhruba průměr.
Paralelně jsou zde vyprávěny dva příběhy – v jednom Tóra řeší zmizení osazenstva luxusní jachty, v druhém se postupně dovídáme, jakým způsobem ono osazenstvo zmizelo.
Žhavý hrob
Yrsa Sigurðardóttir
Před sto lety jsem pro tebe uřízl člověku hlavu, ale ty mi nejsi vděčná!
Žijete na jednom z mnoha ostrůvků, které náležejí k Islandu, v zapadlé rybářské vísce, kde každý zná každého a vše špatné se raději tutlá, aby vám centrální vláda z Reykjavíku nevzala živobytí, pach ryb a křik racků je všudypřítomný, občas vám dům zasype popel ze sopky, nebo nedejbože přímo láva, ale přesto doma chodíte ve značkových hedvábných blůzkách a botech na jehlách.
To jsou jedny z mnoha nedokonalostí této knihy, která opět ničím nevybočila z průměru nastaveným předešlými dvěma v sérii.
Tóra je hloupější než běžný čtenář, protože kde jeho hned napadne, o co vlastně jde, ona ještě dvě stě stran tápe.
Mrazivé světlo
Yrsa Sigurðardóttir
Po nepřesvědčivém prvním dílu jsem Yrse dala ještě šanci - a nepomohla. Toto bylo vysloveně složité na sledování, kdo s kým má jaké vztahy, kdo patří ke komu apod. A protože Yrsa vytvořit napětí nedokáže, bylo mi u čtení nakonec i jedno, že zrovna nevím, kdo je kdo - stránky jsem zpět neotáčela, abych to dohledala. Místy to působilo až komicky, hlavně Matthiasova (ne)role v ději nebo Tóřino neustálé tipování, že teď už ale opravdu, jako fakt, našla skutečného vraha. A její výchova je teda taky něco...
Poslední rituál
Yrsa Sigurðardóttir
Docela zklamání. Samozřejmě jsem nevěděla, co od nové série, do které jsem se pustila, čekat. Jelikož jde o severskou zemi, líbilo by se mi něco opravdu temného. Téma čarodějnictví by tomu nahrávalo, ovšem tady je to jen vleklé vyprávění o různých historických aspektech magie. Vyšetřování prakticky žádné, hlavní postava sice sympatická, řekla bych typická Islanďanka, ale ta zvrhlost a napětí ke mně bohužel při čtení nedoletěly. Škoda, potenciál tu určitě byl, a tak dám sérii ještě šanci.
Posedlost
Blake Pierce
Na stejné úrovni jako předchozí díl. Zrychlené, bez atmosféry, bez pořádného překvapení... Postavy v některých chvílích jednají nelogicky - např. náctiletá slečna je po souboji na život a na smrt s nebezpečným šílencem naprosto v pohodě, zatímco každý normální člověk by kolikrát ani nezvládl návrat do normálního života.
O hrozném překladu netřeba mluvit, to asi opravdu generuje překladač.
Navždy pryč
Blake Pierce
Tak toto se nepovedlo.
Celé to bylo takové zkratkovité, takže jsem si nemohla vytvořit pořádný vztah k žádné postavě. Určitě by nebylo na škodu příběh trochu více rozvést, zvlášť má-li kratší stopáž. Atmosférou by to mohlo připomínat např. Mlčení jehňátek, ale proti tomu je toto samozřejmě o několik levelů níže. To, že se autor drží modelu, že se v pořádné krimi musí objevit pár tupých agentů FBI, bylo v podstatě na škodu - úplně stačilo, že hlavní postavě přiřknul posttraumatický syndrom, nevydařený osobní život a intuici, která ji zcela nevědecky dokázala vést k vyřešení případů.
Autor ale nemůže za jednu věc - a tou je naprosto tragický překlad do češtiny. Ženská jména nejsou přechylována, čímž samotný překladatel zmátnul sám sebe, protože občas Riley hledala a občas Riley hledal. Anglická jména a příjmení nebyla skloňována, takže se Riley setkala se senátorem Newbourgh místo se senátorem Newbourghem. Uprostřed věty se sem tam objevilo oslovení Mami s velkým počátečním písmenem. Těch šíleností je tam ale daleko víc, celkově to kazilo soustředění, a tudíž zážitek ze čtení.
Greenwich Park
Katherine Faulkner
Nečekaně dobré.
Už první kapitola dává tušit, že nás čeká něco temného. Tato kniha má celou škálu postav – naivku, mrchu, lidi, kteří mají smysl pro spravedlnost, někoho, kdo je schopen vést dvojí život, nevinnou oběť,... Jednotlivé kapitoly jsou vyprávěny z pohledu různých postav, časově se vše odehrává v posledních týdnech těhotenství.
Přečteno jedním dechem – až tak moc mě zajímalo, kam příběh směřuje a zda mám odhad na lidi.
Karambol
Håkan Nesser
O tom, jak jedna náhoda dokáže ve vteřině změnit život a objevit v lidech to nejhorší v boji o vlastní svobodu. Jedna nehoda zde spouští řetězovou reakci, která stojí život hned několika lidí. Ukázka toho, že povolit v ostražitosti se nevyplácí a že dokonalý zločin neexistuje. Vždy se najde někdo, kdo ví minimálně tolik co vy.
Nikdo není doma
Tim Weaver
Velmi vydařený příběh, ačkoliv by se mohlo zdát, že nechat zmizet celou "vesnici" je i na Weavera dost bláznivé. Zajímavé spojení s kalifornským oddělením vražd v 80. letech. Jen je škoda, že se opět táhne závěr – od chvíle, kdy jako čtenáři už vše víme, je to jen zdlouhavé vysvětlování ve smyslu "a co bylo dál".
Žena mého života
Tim Weaver
Hodně zajímavý námět. V mnoha věcech se už Weaver sám trochu vykrádá, ale tady mě alespoň zmátl natolik, že jsem sama nepřišla na to, kdo je skutečným zloduchem.
Jen teda konce Rakerových příběhů, v kterých už se jen vysvětlují motivy, odhalují následky apod. jsem se naučila přeskakovat mezi řádky. Ty už jsou pro mě moc zdlouhavé.
Zlomené srdce
Tim Weaver
Zatím asi nejslabší díl. Raker je zde v podstatě pořád sám, nikde žádný otravný Colm Healy, s milenkou si pouze telefonuje, a tak bylo čtení chvílemi docela nuda. Proces odhalování desítky let staré hollywoodské vraždy sice špatný nebyl, ale celkově pro mě kniha znamenala zklamání.
Němé oběti
Tim Weaver
Lákavý název, pátrání, které jsme vzhledem k předchozím knihám již očekávali, ale jinak v porovnání právě s jinými Rakerovými příběhy zklamání. Kniha se neskutečně vleče, snad až za půlkou se začíná vyvíjet jakés takés vyšetřování. Do té doby je vše na pomezí snu a reality, přinejmenším já jsem z toho byla zmatená a nevěděla, kdo je vlastně kdo.
Samotný případ a motiv pachatele nedávají moc smysl. A vlastně se i ptám, kolikrát ještě můžou Rakerovi procházet všechny ty mrtvoly, které za sebou zanechává, a kolikrát to může všechno sám přežít.
