B-artX
komentáře u knih

Třetí díl obsahuje vysokou míru dramatických momentů, dost skvělých dialogů, překvapivé scény a stopové množství nudy. Nejvíce jsem si užil proslov Pixise. Začínám, stejně jako v anime, být zamilovaný do Mikasy. Super čtení.


Čapek s každým dílem ve mě něco nechá. Předá nějakou myšlenku či emoci, které se né a né zbavit. A stejně jako u mnohých dalších děl od tohoto autora, jsem nadšen. Karel Čapek je velikán, který se narodí jednou za dobu. Jeho styl psaní je naprosto perfektní. Lidské vyprávění postav mi sedlo a já se dokázal vždy vžít do povídky. U povídkových knih se často stává, že vám nějaké povídky nesednou: pomalé, nudné, bez nápadu. To zde není, ze všech povídek jsem byl rozpačitý jen u jedné, a to se zatím žádnému spisovateli nepovedlo.
Povídky z jedné a druhé kapsy jsou milé, originální a skvěle vyprávěné dílo, co stojí za přečtení.


Skvělé, velmi popisné dílo. Pro milovníka válečné historie to je naprosto parádní kniha, jelikož si v ní určitě něco najde. Můžu jen doporučit.
Možná mě jen mrzelo, že tam nebylo Dobytí Berlína (1945), Bitva Národů nebo Trafalgar. Taky zamrzelo, že tam nebyl žádný Alexandr Makedonský, třeba Gaugamelu bych si přečetl fakt rád.


Přečteno jedním dechem. Super komiks, bavil jsem se i přesto, že už jsem viděl anime. Super storytelling, teď si všímám různých náznaků a jsem z toho docela nadšenej. Dost promyšlený dílo.


Jeden z vrcholů české literatury, který se bude připomínat navždy. I po letech se ke Kytici vždy rád vracím, protože její myšlenky a příběhy jsou skvělé. Nádherná, nadčasová poezie.


Yorickovo dobrodružství se pomalu chýlí ke konci, ale neztrácí na tempu a kvalitě. Zběsilá novinářka přinesla do děje zase něco nového a zábavného. Sedmý díl patří k těm slabším, ale i přesto dává čtenáři o postavách mnoho zajímavých informací. Zvláště minulost agentky 355 byla super.


Jedna z nejzábavnějších knih, co jsem tento rok četl. První dvě třetiny jsou skvělé, ale až ta poslední je úplně dokonalá. Kniha čte sama. King píše jako bůh, jeho styl psaní mi velmi sedl a určitě jsem tady neskončil. Nejsilnější stránka knihy jsou velmi dobře napsané postavy, které fungovaly skvěle. Jejich vystupování a chování je logické. Musím také vyzdvihnout, že King je přidával do příběhu a představoval velmi dobře. Jen málokdy jsem se v nich neorientoval, a to při tak ohromném počtu postav je velmi těžké.
Musím také ale zmínit skvělý námět, prostředí a realističnost. Některé věci mi ale tolik smysl nedávaly, například Juniorovo zhoršení s jeho hlavou bylo za dobu dění knihy až moc strmé. Dění v městečku mi přišlo po pádu kupole až moc vyhrocené a hlavně prvotní šok z pádu kupole byl u lidí jako Velký Jim nebo Barbie až moc malý. Jinak ale vše dává smysl a já si knihu užil.


Co dělá knihu tak zajímavou? Není to hlavní postava, prostředí ani Bradburyho styl psaní. Je to hlavně o myšlence.
Dystopická budoucnost, kdy hasiči pálí knihy a lidstvo se omezilo na užívání techniky je geniální. Tento silně pesimistický pohled do budoucnosti byl děsivý v kontrastu s naší dobou. Je až neuvěřitelné, kolik toho Bradbury trefil nebo k čemu se blíží- mušličky, telestěny, odpor k inteligenci národa, jednoduchá zábava...
Kniha zaslouženě patří mezi světové literární milníky. Doporučuji.

Jedna z knih, co mě v životě nejvíce zasáhla. Doteď si pamatuji, jak jsem čtyři roky zpátky hltal tuto knihu ve vaně až byla voda studená. Jeden z nejsilnějších příběhů, co jsem kdy četl, děsivé, že se vše z knihy doopravdy stalo. Tato kniha by měla být v povinné četbě.


Je to sice sovětská protiněmecká propaganda, ale je to vesměs vtipné a hlavně trefné. Pro milovníky tématiky Druhé světové války bych to doporučil.


Rudá hvězda je z psychologické a politologické stránky asi nejzajímavější superhrdinský komiks, co jsem zatím četl. Myšlenka "Rudého Supermana" je skvělá. Spisovatelé často dostanou podobně originální ideu, nejsou ale s to jí zábavně a zároveň inteligentně zpracovat. Mark to ale zvládl na jedničku. Dílo dává smysl a ukazuje i něco nového, co jsem zatím v komiksech neviděl. Pohled do této alternativní historie mrazil na zádech a nedával spát. Doporučuji.


Velmi zajímavé dílo poukazující na těžký život dělnické třídy na začátku minulého století. Wolker píše velmi pěkně, básně měly často silnou myšlenku. Když si k tomu pak přečtete ještě nějaké to vysvětlení, hned všechno dává větší smysl. Přečteno za jeden den a rád si to vezmu i k maturitě.


Podstatně horší, než první díl. Děj už není ani z poloviny tak zábavný a nemá tu sexy erotičnost, která dělala první díl tak zajímavým. Příběhově to je hromada sexu, snění a sci-fi. Kresba je ale přesto skvělá. Serpiery je určitě lepší kreslíř, než spisovatel, což se odráží hlavně na velmi špatných dialozích. Do dalšího dílu už nepůjdu.


Moje první manga a jsem naprosto spokojen. Mimo to, že jsem jak největší trubka musel ve vlaku luštit, jak se to vlastně čte a až na konci knihy objevil" STOP, toto je konec knihy" panel (ukazoval, jak číst mangu), tak jsem si dílo užil. Pokud jste předtím již viděli stejnojmenné anime, dost to pomáhá v orientaci v ději a postavách. Vsadím se, že bych jinak byl dost zmatený, protože Isajama se s tím nepáře a vhodí čtenáře do proudu dění hned na prvních stránkách. Proto je cítit z děje jistá hrubá svižnost, která je ale uhlazována skvělými dialogy, které dávají čtenářovi možnost poznat postavy. Postavy jsou stejně jako v anime velice zajímavé, na těch pár stránkách to sice nebylo tolik znát, ale už se zde rýsují jisté osobité charaktery. Hned si jdu půjčit další díl.


Oproti minulým dílům, znatelně svižnější a napínavější díl. Příběh nenudí ani na chvilku a párkrát i dobře překvapí. Přenést děj na loď byl dobrý nápad, postavy na jiné prostředí zajímavě reagují a jejich chování je logické. Kresba je možná trošku slabší než v minulých dílech, ale i tak jsem spokojen.


"Theo se podíval na krabici, která se nacházela po jeho levici. Ani ji nemusel otvírat. Samozřejmě v sobě obsahovala lidské uši. Odnesl je manželce, která se líně zvedla z křesla a vydala se z nich uklohnit polévku, jež zahrnovala jednu takovou poněkud pikantní ingredienci. Dochucovala ji totiž vlastními chcankami. Nikomu se s tím však nesvěřovala. Hlavně, že všem šmakovalo."- úryvek z knížky.
Van Gogh je jedno z nejvíce tragických čtení, co jsem v životě četl. Možná i nejvíce. Kniha jako celek funguje velmi špatně. Děj skáče z místa na místo, objevují se v něm stále nové postavy, které odchází stejně rychle, jako se zjevují a celkové vyznění díla je docela slušný chaos. Autor se ani snažil o jakýsi "cool svižný nádech s brutálními scénami", jako má třeba Jiří Kulhánek, ale ve finále to působí jako směs neurčitě podivných scén s dost odporným nádechem a hlavně bizarní náturou. Kresba je velice stylizovaná a odpudivá, což ale k ději této podivnosti sedí dost dobře. Přesto ale nemůže zachránit toto ujeté zvláštní dílo, které můžu zařadit do svých mála knížek s nejhorším možným hodnocením.

Flashpoint je jeden z nejlepších moderních komiksů. Děj má skvělý spád, je zaměřen na zajímavé postavy a skoro všichni hrdinové v něm mají nějakou roli, takže to ale není tak utahané jako třeba Krize na nekonečnu zemí. Johns se ale mohl rozepsat více, těch pět sešitů je hrozně málo, ještě jeden/ dva se zaměřením spíš na Wonder Woman a Aquamana by hned zvedlo celkovou kvalitu díla.


Už začátek komiksu je skvělý, protože nám dává další skvělý příběh a jednu z nejsympatičtějších postav celé ságy Y- druhou Beth. Osudy a vzpomínky Heró, Setauketská skupina a únos Ampersanda dělají z tohoto komiksu jeden z nejzajímavějších, co Vaughan v rámci série napsal. Děj nenudí a dobře se posouvá, nezůstává na místě a baví stále novými zápletkami. V kruhu je předzvěst toho, že druhá půlka Y je ještě lepší, než ta první. Super čtení.


Přečetl jsem si to jen kvůli tomu, abych mohl říct, že jsem přečetl Manifest komunistické strany. Nic víc. Ve svém počátku se to tváří docela inteligentně, Marx vesměs dobře (ale za to černobíle a bez nadhledu) popisuje problémy tehdejší "buržoazie". Poté ale skáče od pojmu k pojmu a ve své podstatě to je "buržoazie špatný, proletariát dobrý". Je to subjektivní směs Marxových přesvědčení, o kterých historicky víme, že jsou utopická a disfunkční. A hlavně to je šílená nuda. Ale jo, aspoň můžu říct, že jsem to přečetl.

Smrt na Nilu je bezesporu velmi zábavná kniha. Už od počátku jsem s nadšením analyzoval chování postav a přemýšlel nad tím, kdo bude vrah. Mnohokrát jsem se vracel zpátky a ověřoval si, jak že to bylo, protože zde i sebemenší detail je v průběhu knihy velmi důležitý. Jeden z Herculových nejlepších případů, nejen zajímavou zápletkou, ale také prostředím lodě, Nilu a Egypta. Agatha znovu zabodovala na plný počet.
