Y: Poslední z mužů 5 - V kruhu
Brian K. Vaughan
Y: Poslední z mužů série
< 5. díl >
Po téměř dvouletém putování napříč někdejšími Spojenými státy se Yorick Brown, poslední žijící muž na zeměkouli, společně s agentkou 355, dr. Allison Mannovou a svým opičákem Ampersandem dostávají do San Franciska. Zde má dr. Mannová svou záložní laboratoř, ve které by měla konečně rozluštit záhadu, proč Yorick s Ampersandem jako jediní přežili pohromu, která všechny ostatní nositele chromozómu Y na Zemi zlikvidovala. Po Yorickově stopě ale zároveň jde záhadná Japonka oblečená a vycvičená jako nindža, tajemná skupina maskovaných žen, které si říkají Setauketská skupina, a Yorickova sestra Héró. Svět bez mužů není zdaleka tak idylický, jak se nám ženy snaží namluvit.... celý text
Literatura světová Komiksy Sci-fi
Vydáno: 2011 , BB artOriginální název:
Y: The Last Man 5 - Ring of Truth, 2005
více info...
Přidat komentář
Tři příběhy rozprostřené přes osm původních sešitů, a to vše v jednom albu s názvem V kruhu. Už tu nejsou žádní hosté, kteří by na svá bedra převzali okovy tvorby, veškeré základní náležitosti (scénář/kresba) se odehrává v režii dvojice Vaughan/Guerra. Kdybychom chtěli být důkladní a sledovali všechny tvůrce, museli bychom přiznat, že už v minulé knize převzal opratě barev po Pamele Rambo umělec ukrývající se pod pseudonymem Zylonol a stejně tak obálky původních sešitů už nekreslí famózní J. G. Jones, ale nový výtvarník Massimo Carnevale. Ale zpátky k obsahu. Jak „Olizováni plameny“, tak „Héřino putování“ jsou doplňkové příběhy, bez nichž by se hlavní dějová linka bez problémů obešla, ale na rozdíl od bonusu „Komedie & Tragédie“ v Malém kroku pro lidstvo nejsou zmarněním snah po plynulém ději. Jen ho doplňují o boční větve, respektive retrospektivy, a navíc, byť název alba naznačuje opak, se netočí v kruhu. Hlavní kapitola, pěti sešitový „Prsten věrnosti“, pak uzavírá Yorikovo putování za vysvětlením jeho přežití a zcela nezbytně otevírá nové možnosti pro pokračování. Možná je to také důvod toho, že příběh subjektivně zvážněl a dospěl, což je rozhodně ku prospěchu věci. Takže ano, bavil jsem se a jsem zvědav, kudy dál povede cesta.
Ježíši, já se přihlásím
jako dobrovolník
na výcvik asistenčních opic
a sám pak skončím jako mrzák?
Karma je posraná městská legenda.
Je potřeba si připomenout časovou linii příběhu. Tento pátý díl, Y-5 V kruhu se odehrává již dva roky od nešťastné události, kdy došlo k vymření skoro celé mužské populace. A to jak u lidí, tak i u zvířat. Již dva roky sledujeme osud Yorika Browna a jeho opičího kamaráda Ampersanda, jak se plouží životem a zemí, kterou ovládají samé ženy. První tři díly mě nadchly, ten čtvrtý se mi zdál stupidní za svůj dosti nelogický a mnohdy až nesmyslný obsah.. Tady je komentář k pátému dílu.
Citát: Církev není zkurvená proto, že jí vedou muži, ale proto, že ji vedou lidi!
Musím uznat, že kresba Pia Guerra se mi líbí. Vlastně díky němu jsem si tento komiks pořídil a moc se nepídil po obsahu. Někdy se dá obsah prominout, nebo ho upozadnit, to když je dobrá kresba. Pokud se mi kresba nelíbí, nepomůže tomu někdy ani dobrý obsah. Tady je kresba sice střídmá, ale je pěkná. Zamrazilo mě třeba u jednostránkové kresby, kdy se zřítilo letadlo. Je to odstředěně nakreslené, ale přesto to vyvolá mrazení.
Malá ochutnávka:
….vidíte, jak se ten prsten v jednom světle blyští jako zlato, a v jiném jako stříbro? To představuje mužskou a ženskou stránku, kterou máme my všichni. V mnoha kulturách věří, že v okamžiku nabídky sňatku si muži a ženy vymění role. Z prsteníčku mladé dámy se stává symbolický falus, zatímco muž nabízející prsten.....
Jo, kamarádi o mně říkají, že jsem píčus.
Kolik?
No a co se týče obsahu? Musel jsem se smát. Yorika už nebavilo, aby ho furt doktorka Mannová píchala, píchala injekcí do zadku, a tak si odskočil zapíchat. Kam a s kým, ptáte se, inu k tomu se musíte pročíst sami. Tohle je sešit „odskoků“, odskočíme si do Austrálie, podívat se za Beth, Yorikovou „předkatastrofickou“ holkou, zjistíme něco o jeho sestře Héro a hlavně se podíváme i do Yoriko minulosti. Všechno to jsou velmi zajímavé a poučné „odskoky“.
Citát: Říká, že je to nuda, ale že se se mnou nudí rád.
Celkově tento příběh není špatný. Najdeme tu i pár filmových a knižních hlášek, zasmějeme se a trochu budeme smutní. Jo a jsem strašně rád, že agentka 711 z předchozího dílu, neměla tak velký vliv na Yorikovo bláznivé a nevypočitatelné chování, jak se nám tvůrci snažili vklínit v předchozím nepovedeném příběhu. Za čtyři hvězdy je toho akorát. Vybral jsem pár citátů a některé si můžete přečíst v tomto komentáři. Při čtení příběhu „V kruhu“ jsem poslouchal skupinu King Diamond a jejich remastrované verze studiových nahrávek „Abigail“ (1987) a „Abigail II.“ (2002)
Citát: Haló...? Jsi tam Bože? To jsem já, Margaret.
Už začátek komiksu je skvělý, protože nám dává další skvělý příběh a jednu z nejsympatičtějších postav celé ságy Y- druhou Beth. Osudy a vzpomínky Heró, Setauketská skupina a únos Ampersanda dělají z tohoto komiksu jeden z nejzajímavějších, co Vaughan v rámci série napsal. Děj nenudí a dobře se posouvá, nezůstává na místě a baví stále novými zápletkami. V kruhu je předzvěst toho, že druhá půlka Y je ještě lepší, než ta první. Super čtení.
Čtení stále baví, ale stejně jako název tohoto pokračování, mi přijde, že vyprávění se trochu točí "v kruhu". Sice se dozvídáme, proč Yorick a Ampersand přežili, ale něco mi tam pocitově chybí, i když nevím co. Tak uvidíme, zda se v další knize z kruhu posuneme.
Opičí hovínka! Celkově spíše přešlapování na místě, ale nabízí odpovědi, které jsou ve své podstatě velice uspokojivé a staronové postavy, které rozhýbávají děj. Potěší malý návrat 711.
Nejslabší book celé série. Napřed (zdánlivě, jak se později ukáže) zbytečné intermezzo, pak pěkný příběh Hery a nakonec doslova poflakování se v kruhu v San Francisku.
Hned po otevření mi došlo, proč je tenhle díl tak tlustý. Strašně moc informací, které posunuly děj, který byl dobrý, svižný a akční. Udělalo mi radost, že jsem se dozvěděla, jak to přesně bylo s Yorickovo bouchačkou na konci předchozího dílu. Hodně Héró, hodně minulosti, super závěrečná akční scéna. Jenom mě překvapilo, jak se rychle skákalo a bum problém vyřešen. Na mě moc rychlé vzhledem k tomu, jak se jiné situace v tomhle díle dlouho pitvaly. Ale jsem spokojená a těším se na další díl.
Tento díl je hodně zajímavý na zvraty a informace. Komiks je rozdělen na tři části a každá je hodně zajímavá a znovu posouvá postavy někam jinam. Je to krásná práce a je radost sledovat jak Vaughan pracuje s postavy. První část v kostele mě překvapila, protože jsem nečekal, že se Yorick rozhodne tak jak se rozhodl, a potěšil příběh druhé Beth s přistávání letadla. Druhá část o Héró je parádní a Vaughan si s ním dobře vyhrál, rozvinul charakter Héró úplně jinak a nutno podotknout, že dost zajímavě, a krásně ho vygradoval. Třetí závěrečná část je nejakčnější, je napínavá, ale něco mi v ní dost chybělo. Trochu mě vadilo jak si to ve výsledku sedlo a taky, že se problém Setauketskou skupinou vyřešil, tak jak se vyřešil(jakože jsem čekal mnohem větší konfrontaci a více informací). Nicméně závěrečný souboj v dešti je super a já se těším na další díl z Japonska.
Neuvěřitelně zajímavý díl prošpikovaný momenty, na které bude čtenář nařážet v dalších dílech ságy.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2015 | Sága |
2008 | Y: Poslední z mužů 1 - Jako jeden muž |
2016 | Sága 2 |
2016 | Sága 3 |
2010 | Smečka z Bagdádu |
Tohle musím pochválit. Brian K. Vaughan se poměrně nečekaně vyhnul předpokládaným klišé a příběh nechal odvíjet v nové, zcela neokoukané stopě. Naneštěstí se však nějaká zběsilá gradace nekoná. Vývoj událostí je opětovně pozvolný, emoce stále na stejné úrovni, a kdyby občas nebylo nějaké té smrti, čtenář by ani neřekl, že se děje něco zásadního. V podstatě se jen opakují stejné motivy, tedy že po hrdinech někdo jde a oni před ním prchají. I tak se ale tvůrcům podařilo v několika kapitolách zase uzavřít různé vedlejší odbočky, díky čemuž celá mozaika nabývá víc a víc na celistvosti. Především s povděkem kvituji ukončení konfliktu se sestrou Héró, od které jsem tak trochu očekával roli Yorickovi osudové Nemesis, a ono kupodivu nic takového. Na druhou stranu, ten gambit působí natolik „jako že se vlastně nic nestalo“, až trochu naštve původní scenáristické blufování. Soukromě pak smutně postrádám původní motiv cesty přes půl světa za ztracenou láskou, který mi v první knize tolik uhranul.