Y: Poslední z mužů 4 - Heslo
Brian K. Vaughan
Y: Poslední z mužů série
< 4. díl >
Co nadělá jeden muž? Jediný muž na Zemi, který přežil, a jeho společnice dr. Allison Mannová a vládní agentka 355 jsou už na půli cesty napříč někdejšími Spojenými státy a zbývá jim jen závěrečný úsek do San Franciska, kde dr. Mannovou čeká její nejdůležitější pokus. Než se ale vydají na cestu, potřebují sehnat antibiotika pro dalšího žijícího samce, Yorickova opičáka Ampersanda. Pro Yoricka to znamená vynucený pobyt v coloradské divočině, u jedné z někdejších kolegyň 355, penzionované agentky 711. Yorick má ale před sebou víc než jen poklidný víkend na samotě u lesa. To, co ho ve srubu agentky 711 očekává, bude horší než všechna nebezpečí, která na své cestě zažil. Poslední muž na zeměkouli zde bude řešit otázky života a smrti. Yorick je poslední muž na Zemi. To ale neznamená, že je to poslední muž ve vesmíru. Na oběžné dráze kolem planety se pohybuje ruská kosmická stanice, na jejíž palubě je jedna žena... a dva muži. Stanice se právě chystá k nouzovému přistání. A pokud její posádku nezahubí zastaralá technika a vir, určitě to zvládne izraelské ženské komando. Heslo je čtvrtá kniha z uzavřené a cenami ověnčené ságy, kterou má na svědomí jeden z největších komiksových talentů současnosti, Brian K. Vaughan.... celý text
Literatura světová Komiksy Sci-fi
Vydáno: 2011 , BB art , CrewOriginální název:
Y: The last man 4 - Safeword, 2004
více info...
Přidat komentář
"Nic ve zlým,
ale nejsi zrovna ten typ kluka,
kterýho bych šukala před pohromou,
a tak ani nemám chuť
šukat tě teď."
Bohužel, zápletka s ženou, která si říká 711 je trapná a zdá se mi i zbytečná. Děj to v podstatě nikam neposouvá, ba naopak, umožní to naordinovat čtenáři spousty flashbacků, které jsou vlastně o hovně. Prvních 66 stran sešitu mě vůbec nebavilo. Navíc to Yorika tak změnilo, že už s ním asi nebude tak velká sranda. A když bude, je to jen důkaz, že tahle 66-ti stánková anabáze byla opravdu p*čovina.
Malá ochutnávka:
Počkej, opravdu jí říkaj 711? Teda, kolik chlapů se jí asi ptalo, jestli má „otevřeno i přes půlnoc“?
...711 bylo krycí jméno generála Washingtona během války za nezávislost. Moje kamarádka to číslo dostala poté, co zachránila svět před jadernou katastrofou.
Jestli na její účet uděláš ještě jeden vtípek, urvu ti penis tesařským kladivem.
Upřímně? Raději bych viděl situaci v nemocnici kam se vydala Dr. Mannová a 355 s opičákem Ampersandem, než nějaký trapný pokus o BDSM, nebo co to vlastně mělo bejt. A nesmyslnost pokračuje. A dějou se opravdu zajímavý věci. Dokonce tak nesmyslný, že jsem se nad tím musel pozastavit. Představte si, že jen osm žen (říkají si „Synové Arizony) brání všechny přístupové cesty do státu!!!!!!! Tohle jim tedy nežeru. A po nesmyslném začátku ta blbost a snaha ošálit čtenáře pokračuje. Tento sešit mě ohromně zklamal.
Citát: ….po dobrým vyspání vypadá hned všechno líp.
Vlastně zklamání, ačkoli základní dějová linka mě stále ohromně baví. Jenže tentokrát se autor rozhodl přešlapovat na místě a pro velký úspěch zopakovat už jednou odehrané. Přihodil jen pár dalších vzpomínek na minulost a nějakou tu kapku psychedelie v zajetí filozofující agentky. A přestože jde pořád o netradiční komiksové čtivo, kloubící v sobě motivy postkatastrofické science fiction a existenciálního road tripu, kdyby člověk konkrétně tohle album přeskočil, pravděpodobně by to v kontextu celé série ani nezaznamenal.
Ale užil jsem si to, ne že ne. Brian K. Vaughan sice zlikvidoval všechny muže na Zemi, ovšem namísto toho, aby rozjel ženskou obdobu Mad Maxe, nechává vyniknout civilní charakter katastrofy s nutností žít dál, třebaže bez výhledu na budoucnost. Neznamená to však, že by opomíjel akční rovinu, nebo fanatickou zaslepenost některých přeživších. Příběh tak příjemně balancuje na hraně milostného dramatu, dobrodružné grotesky i psychologického románu. A funguje to báječně.
Za mě nejnudnější část Yorickova příběhu. Část s agentkou 711 mě moc nebavila, jít do hloubky Yorickova charakteru bylo zajímavé, ale zbytek už byla vesměs nuda. Za to Soutěska vdov byla super. Zase další originální pohled na tento svět. Vesměs průměrný komiks, na Y podprůměr.
Hlavní hrdina se konečně začíná nějak vyvíjet a tím celý příběh dostává na vyšší úroveň, za což palec nahoru, na druhou stranu mi trochu vadí stále se opakující schémata v příběhu používaná
- ozbrojená skupina žen prosazujících své zájmy za každou cenu bez ochoty k jakémukoliv dialogu a
- smrt postavy, s níž se putující trojice potká a blíže seznámí.
Vzpomínka na první sex, první zkušenost se sadomasochizmem, první zabití. Yorika ve čtvrté knize Posledního z mužů čekají zajímavé věci a začíná se profilovat jako hodně zajímavá postava. Cesta amerikou mu přináší do cesty hodně zvláštní ženské, které to nemají úplně v hlavě v pořádku. Je to čím dál tím zajímavější.
("Tak už teď vím jistě, že jsi chlap. Tahleta hatmatilka je tajná řeč, který rozumějí akorát holky. Ale takhle rychle jsem to ještě od žádný neslyšela...Já se na to vyseru! A vy jste mi tvrdily, že je to čínština!")
Jsem ráda, že jsem dala sérii další šanci, protože jsem dobře udělala. Dost věcí konečně dává smysl a Yorick je mi mnohem jasnější. To mi v příběhu chybělo. Hodně psychologie, dost akce, pár mrtvol, kopec humoru. Prostě je to zpátky, jako na začátku série.
Oproti předchozímu dílu je to mnohem zajímavější čtení. Vaughan přestal přešlapovat na místě a konečně nám ukazuje pravou Yorickovi tvář, dozvíme něco z jeho minulosti a mnohem lépe ho pochopíme, a uvidíme daný problém z jeho perspektivy. A to se mě velmi líbilo. Naštěstí nezůstáváme jen u Yoricka, ale i doktorka s 355 se s námi podělí o něco ze své historii, a uvidíme je trochu v jiném světle. První psychologická část potěšila, druhá apokalyptická je velmi nepříjemná a ten konec posouvá hrdiny zas o kus dál. Tento díl mě dost sedl.
Nejfilozofičtěji zaměřený díl série, ale to mu vůbec neuškodilo. Celá ta psychologická hra, kterou agenta s Yorickem podnikne je skvělá a dává perfektní smysl.
Autorovy další knížky
2015 | Sága |
2008 | Y: Poslední z mužů 1 - Jako jeden muž |
2016 | Sága 2 |
2016 | Sága 3 |
2010 | Smečka z Bagdádu |
Čtvrtou knihu série Y: Poslední z mužů si mezi sebe rozdělili rovným dílem dva výtvarníci: zatímco Heslo zůstalo v domácích vodách Pii Guerrové, o Soutěsku vdov se postaral Goran Parlov. Přestože se jako hostující kreslíř vehementně snažil zachovat styl - ať už je to rozvržení panelů, propracovanost detailů, drobnokresba nebo figurální koncept - je jeho malba živější, čistší a ukázněnější, než ta, co vychází zpod rukou Pii Guerrové. Ten rozdíl není velký, ale přece jen tu je. Co se týče obou příběhů, nemohou se od sebe více lišit. Zatímco se Heslo po krátkém kovbojském úvodu obrací k psychologii a sexu, v Soutěsce vdov máme znovu co do činění s vyhrocenou paranoiou v ženském provedení, tentokráte ve státě Arizona. Přiznám se, že mi zde zpodobňovaná frustrace žen a jejich rádoby vojenské rituály přijdou trochu k smíchu, byť mají jistě působit přesně opačně. To už si raději dát šokovou terapii od agentky 711. Kniha každopádně sází na dynamiku děje a objeví se zde dokonce i několik nových prvků. Pořád to ale nestačí, aby to čtenáře přibilo do křesla a nedalo mu vydechnout. Alespoň mně se to nestalo…