bábuška komentáře u knih
Moje maminka knihy paní Javořické nečetla, s první knihou Za kouskem štěstí, jsem se setkala už jako dospělá a líbila se mi velice, byl to romám z první světové války.
Mým rodným krajem je právě ta popisovaná vzdušná hranice Čech a Moravy, kterou připomíná hraniční kámen na silnici mezi Strmilovem a Studenou. Znám tu krásnou zvlněnou krajinu Vysočiny pod Javořicí, i vesničku Suchdol, vedle malinké Jalovčí, Jeníkov, Meziříčko, Sumrakov, Skrýchov. Děti ze všech těch vesniček byli mými spolužáky.
A při četbě této knihy Potok, ožily ve mně zasuté vzpomínky a já v duchu děkuji paní
Javořické za krásné vystižení lásky k rodné krajině.
Při četbě dalších jejích knih jsem se rozhodla založit si svou vlastní sbírku, osmdesátky jsem ještě nedosáhla, ale je to moje radost. I když si možná někdo ťuká na čelo.
Všechny tyto dívčí románky, a to bez rozdílu, jsme čítávaly tajně pod lavicí. Ještě si na to živě vzpomínám jak jsme si je navzájem půjčovaly a vžívaly se do romantických časů dávno minulých. Přešlo mnoho roků a my při listování starými výtisky vzpomínáme s nostalgií na naše mládí a občas si některou tu knížku znovu přečteme.
Tato knížka mi byl vřele doporučována a tak jsem ji otevírala s jistými rozpaky, protože vím, že autor nešetří peprnými vyrazy, které se mně hodně nelíbí. Byla jsem ale velice překvapená, děj knížky mě zaujal, příběh, který se mohl klidně stát komukoliv z nás, nehledě na věk. Hezky jsem si početla.
Hodně smutná kniha, líbila se mi, přestože jazyk je trochu zastaralý.
Tato trilogie byla oblíbená mé maminky, na její popud jsem rovněž přečetla.
Za svého mládí jsem Tarzana četla a obdivovala, ale nedostala jsem se ke všem dílům. Je to sice smyšlené romantické dobrodružství, ale když celý soubor začal v devadesátých letech vycházet znovu, tak jsem jej koupila a teď dělá radost vnukovi.
Četla jsem ji několikrát jako školačka, potom i má dcerka.
Román o dívce v převleku za muže. Historie i zábava.
Překrásná kniha o radostech a strastech slavného Jindřicha Mošny.
Díky této knize jsem přežila mou první cestu letadlem. Tedy při jejím čtení.
Tato detektivka poprvé vycházela na pokračování, tuším v Mladé frontě, pod názvem Kopyta osla Kiang, pečlivě jsem si ji vystřihovala. Od té doby jsem všechny Erbenovy detektivky kupovala, pokud tedy nebyly z pultů hned pryč.
Jsem dost zklamaná. Chybí mi postava soukromého vyšetřovatele Stanislava Berky s pěkným detektivním případem. V této knize zůstal plukovník Motl se svým týmem, pachatelka se přiznala už na stránce 48. a pak až do konce knihy se prověřují svědci, kteří stejně nic neví, sepisují se hlášení a upřesňují paragrafy. Dočetla jsem se sebezapřením. Asi tomu, co můj oblíbený pan Češka tentokrát napsal, nerozumím.
Měla jsem ještě vystříhané z novin a slepované. Ale dobrá detektivka.
Vzpomínka na mládí, kdy jsem litovala, že nejsem klukem.
Báječně jsem se při čtení bavila, ten další díl se mi už tolik nelíbil.
Tento román vycházel ve čtyřicátých letech na pokračování v časopise Hvězda paní a dívek.