Bája89 komentáře u knih
Na knihu jsem narazila v rámci úklidu a od první chvíle z ní byla nadšená. Její obsah mi zpříjemnil den a udělal ze mě magora, který na potkání vykládá zajímavosti, které se tam dočetl. Vždycky na někoho narazím a spustím: "A věděl jsi, že...". Úžasná, krásná, skvělá a zajímavá.
Krásné ilustrace a silný příběh. Přesto i v pokročilém věku se Zvoník od Matky Boží neřadí mezi mé nejmilovanější Disneyovky. Ale i tak jsem se k němu velmi ráda vrátila.
Odposlechnuto jako audiokniha a byl to boj. Kdybych měla v ruce knihu, tak skončí na hromádce nedočtených knih. Příběh ani hlavní hrdina mi nesedli. Jan Angel byl neskutečně ukecaný a otravný společník, který jen filozofoval. Sám název knihy čtenáři/posluchači prozradí konec příběhu, a vy víte, že to nemá jiného konce. A tak si říkáte, že aspoň ten děj bude za něco stát, dá vám něco, co ve vás zůstane nějakou dobu. A ono nic. Jediné, co jsem nečekal byl konec Anny Notaras. Tam jsme čekala úplně jiný vývoj a osud hrdinky. Myslím, že jsem byla z nadcházejících událostí stejně deprimovaná jako obyvatelé Cařihradu. Jen to mé zoufalství mělo zcela jiný důvod.
Tak tohle bylo dokonalé pohlazení na duši. Kniha se mi líbila nejen obsahem, ale i ilustracemi. Myslím, že se ve slovech Kousku světla najde každá holka, slečna, dáma, žena.
Ze začátku jsem měla trochu galimatyáš v postavách, ale pak jsem si na autorův styl zvykla a začalo mě to bavit. Přiznám se, že jsem knihu poslouchala v audio podobě a Viktor Preiss jako starý Turms neměl chybu a Lukáš Hlavica jak jeho mladé já?...Skvostný poslech. Nakonec mi bylo hodně smutno, když jsem knihu doposlouchala. Ještě dlouho mi v hlavně znělo toužebné Turmsi, Arsinoé! Jako můj první Waltari si myslím, že dobrý. Teď se chystám na Pád Cařihradu.
Hravé a milé čajové čtení. Pár minut s dokonalými ilustracemi Adolfa Borna a texty Jiřího Žáčka jsou balzámem pro duši a připomínkou dětských let.
Příjemné a něžné počtení na jeden nádech. Poetiku slov navíc dokonale podtrhávají krásné a emotivně silné ilustrace.
Pana Parkera Pynea jsem si vzhledově představovala jako kombinaci Norberta Lichého, Jana Masaryka a Winstona Churchilla. Jeho důvtip je srovnatelný s tím Poirotovým a slečny Marplové. A díky nebo spíš kvůli svých schopnostem nemá klid ani na dovolené. Navíc jsem se opět setkala se slečnou Lemonovou a Ariadnou Oliverovou, což bylo velmi osvěžující. Přesto byly některé povídky předvídatelné, což Agatha čtenáři vynahradila koncem. Povídky Smrt na Nilu a Věštírna v Delfám byly asi nejlepší z celé sbírky. I tak jsem měla mnohdy problém se do knihy začíst.
Tohle byla velká depka. Nic neskončilo dobře. Přesto se jedná o silný, krutý a místy dosti pokořující příběh. Milostný dopis klínovým písmem se neposlouchal snadno, v určitých momentech je z toho člověku duševně špatně. Název a anotace se navíc totálně negují, takže jste měli mlhavou představu, o co půjde a dostali něco úplně jiného, což je báječné, protože díky tomu to v člověku velmi dlouho rezonuje. A milostného dopisu se na konci taky dočkáte.
Naprosto báječný příběh, který překvapí a potěší. Chvíli mi trvalo než jsem se začetla, ale pak mě kniha pohltila.
Verneova klasika. Přestože mě audiokniha bavila, tak ji musím zařadit do šuplíčku těch slabších. Což samozřejmě neznamená, že bych Cestu do středu země nedoporučila dalším čtenářům. Jules čtenářům předložil velmi kvalitní příběh, který nás osloví. Ale jsou tu jeho o chlup lepší knihy.
Je to tak, Peter Grant na léto vytáhl paty z města a vzal nás na čerstvý vzduch. Záludné léto je ideálním letním čtením. Je napínavé, čtivé a plné britského humoru. A přestože tento díl naprosto vybočuje z celé série Řek Londýna, tak ji zároveň skvěle doplňuje. Jako bonus ke všemu se konečně dozvíme, co za bytost je hospodyně z Rozmaru Molly (v komiksu vypadá přesně tak, jak jsem si ji představovala). Nečekaně dlouhý výjezd mimo Londýn. Milostná vzplanutí, probuzení opuštěné řeky sexem s čarodějem. Prostě klasická letní dovolená. Ben nás opět nezklamal. Děj Záludného léta možná občas váznul, ale to můžeme přičíst tomu nehoráznému horku v knize. Přesto jsme si užili napětí, bájné bytosti, a tak trochu i cestování v čase. Více nebudu prozrazovat. A navíc díky dědečkovi dívky, která má nezdravě kladný vztah ke včelám, už asi víme, co střeží Nightingale pod Rozmarem. Úplně se to bojím napsat. Však víte, Muž bez tváře. Což znamená jen jediné, tohle léto si můžeme opět připomenout páté dobrodružství nadějného konstábla.
V knize si procházíte téměř celým životem všech postav. Což na vás na konci působí spíš depresivně. Smích se vám mísí se slzami. Najednou není prostor pro „žili šťastně až ….“
Tahle malá pražská sága mě docela bavila. Každá z postav měla něco do sebe. Každá si mě získala něčím jiným. Dokonce i Cyril. Malý pražský erotikon rozhodně není jako Prvok, Šampón, Tečka a Karel, to ne, ale i tak se čte dobře a vy se těšíte na další kapitolu. Nabízí více stran a rozhodně více emocí. Není to žádná literární klasika, ale i tak si zaslouží vaši pozornost.
Úžasný rande v Londýně, tak nějak bych asi shrnula Měsíc do jedné věty. Měsíc nad Soho je neuvěřitelně vtipná a velmi chytře napsaná kniha. Postavy jsou propracované a dokážou čtenáře překvapit tím, kam se jejich dějová linka začne ubírat. Tímto pokračováním si mě Aaronovitch zaháčkoval do konce mého života. Navíc dokáže popsat a zachytit atmosféru Londýna tak dokonale, že během čtení cítíte vítr ve vlasech v okamžicích, kdy se Peter prochází jeho ulicemi.
A jako mistr řemesla ukončil Aaronovitch Měsíc nad Soho cliffhangerem, ze kterýho jsem málem vyletěla z kůže.
Kniha splnila má očekávání. Přidala pár dobrých rad a typů. Za mě rozhodně zajímavé čtení v rámci daného tématu. Ideální i pro ty, co chtějí trénovat paměť sami doma.
Co na to říct? Tohle čtení mě bolelo. Fyzicky i duševně. Ale nakonec mi bylo hrozně smutno, že jsem byla na konci. Děj není nijak objevný, ale byla tam místa, kde jsem se hlasitě smála.
Náběh příběhu byl více než slibný, ale konec klopýtal a ztrácel dech. Ale našlo se tam i několik hodně povedených momentů. Celkově to působilo kapánek jako nevyužitý potenciál příběhu i autora.
Klasická a opět lehce překombinovaná deaverovka. A milé setkání s Rhymem a Sachsovou.