Bája89
komentáře u knih
Golem a jiné židovské pověsti a pohádky ze staré Prahy
Eduard Petiška
Odposlechnuto jako audiokniha v podání Arnošta Goldflama. Pětiškova kniha nabízí více i méně známé pražské židovské pověsti. Jednotlivé příběhy jsou podány příjemnou formou, kdy se čtenář/posluchač ponoří díky vypravěčskému umu do historie staré Prahy. Rozhodně nesmírně přijemný zážitek.
Intimní doteky Prahy
Robert Kessner
Velmi příjemné a nežné čtení, které čtenáři zapříčíní bdělé snění o Praze. Nemluvě o obrazech, které dokonale zachycují atmosféru hlavního města.
Portugalské sonety
Elizabeth Barrett Browning
Po Portugalských sonetech jsem sáhla v rámci osobní kruicáty za nalezením lásky k poezii. A rozhodně jsem sáhla po něčem výjimečném. Autorka do svých textů vepsala nejen svou nehynoucí a hlubokou láskou, ale i neskutečnou bolest těla.
"Tam, kde ty jsi, mi stopa kroků tvých promění zemi v ráj a nebe v zemi..."
Egon Schiele
Reinhard Steiner
Co se týče textu, tak jsem z něho nějak zvlášť nadšená nebyla. O Schielem se tam člověk nedozví nic, co už není všeobecně známo. Musím však vyzdvyhnout obrazy, které jsou v knize zobrazeny. Jedná se totiž o velmi povedenou galerii Egonových děl. Jen škoda, že to povídání je tak těžkopádené. Chtělo by to lehčí pero.
Nejkrásnější římské báje a pověsti
Jaromír Slušný
Odposlechnuto jako audiokniha. Neurazilo, ale ani nenadchlo. Autor nabízí báje a legendy plné intrik, násilí, lásky, putování a občas i nenávisti. Taková klasika.
Dobrodruhům
Tereza Ramba
Tohle bylo tak krásné pohlazení na duši. Psáno s takovou lehkostí, poetičností, upřímností a otevřeností. Člověk měl hned chuť sbalit krosnu a vydat se do džungle. (odposlechnuto jako audiokniha)
Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
Odposlechnuto jako audiokniha v rámci letošní čtenářské výzvy. Popravdě to ve mně ještě rezonuje, takže je dost možné, že za týden přidám ještě jednu hvězdu. Co se týče příběhu byla jsem velmi mile překvapená. Místy dokonce nadšená. Po prvních pár minutách jsem zatoužila po tom, dát si to samé, co zobal Bulgakov při psaní. Z počátku mě bavila hlavně linka s Pilátem Pontským, v polovině už jsem si rochnila v celém příběhu. Wolland, který není ani dobrý ani zlý, je prostě tím, čím je - odhalujíc skutečné nitro postav. Kdo vlastně řekl, že Lucifer je zlý? Vždyť to byl světlonoš...a Wolland zde osvětluje zkažené duše Moskvanů. A v neposlední řadě se nám před očima/ušima rozehrává neuvěřitelná lovestory Mistra a Markétky. Myslím, že mě poslech definitivně nalomil, že sáhnu po knize, ale musím si vybrat ten správný překlad od Aleny Morávkové.
Obrázky z Holandska
Karel Čapek
Lakonické ilustrace jsou na téhle knize asi to nejzajímavější. Čapkův popis Holandska byl dosti suchopárný.
Idefix a smečka nepoddajných: Žádné slitování s Římany!
Matthieu Choquet
Takové hravé čajové čtení, které nás vrátí do dětství.
Karlovarské rapsodie
Radko Pytlík
Po knize jsem sáhla kvůli letošní čtenářské výzvě. Ze začátku se četla velmi dobře, zlom přišel až s Goethovo rapsodií. Zde bylo totiž poměrně úporně popsáno všech jeho třináct návštěv v Karlových Varech. Pominu-li tiskařské, typografické a další nedostatky, tak se jedná o docela příjemné čtení. Ale jednou stačilo.
Dalekohled aneb Kdo nevěří, ať tam běží
Adolf Hoffmeister
Měla jsem jedinečnou šanci nahlédnout do tohoto literárního skovstu. A musím uznat, že se jedná o krásné hravé čtení nejen pro děti. I když i zde bychom našli nějaké mouchy.
Měl jsem psa a kočku
Karel Čapek
Jednoznačně pohlazení po duši. Odposlechnuto jako audiokniha v podání nezaměnitelného Václava Vosky. Čapek psal tak krásně o zvířatech, že vám před očima hrají jeho trampoty se psy i kočkami.
Anna Karenina III
Lev Nikolajevič Tolstoj
Od poslechu této audioknihy jsem čekala, že mě navnadí k tomu, abych se vrhla na knihu. Ale ukázalo se, že je to zvuková forma emocionálního sebepoškozování. Všichni známe notoricky známý příběh nešťastné lásky Kareniny a Vronského z nespočtu filmových zpracování, ale toto bylo něco úplně jiného. Silný příběh, který nám v každé fázi našich životů odhalí něco jiného. Láska, která vede k tragédii. P.S. Zajímalo by mě, kdo byl Tolstého inspirací pro Annu. Tu dámu totiž musel hodně nemít rád.
Hmyzí hotel
Libby Walden
V rámci pracovních povinností jsem narazila na tohle velmi povedené leporelo. Po jeho dočtení mě posedla touha vyrobit si vlastní hmyzí hotel. Jsem přesvědčená, že tato kniha zaujme malé i velké čtenáře.
Illuminae
Amie Kaufman
(+ SPOILER) Tohle jsem nečekala. Krom velmi zajímavé formy podání se nám naskytl nesmírně zajímavý příběh. Místy rozesmál a ke konci dokázal i to, že se u něho člověk večer bál. Zombie posádka jak vystřižená z Resident Evilu, smrtící vir, statečná a prakticky nezastavitelná Kady a umělá inteligence Spiro, který je sice porouchaný (krapet mu hráblo), ale je schopen obav ze (své) smrti, a zdá se, že i něčeho, co by mohlo být vnímáno jako láska. Kniha si mě zaháčkovala prakticky od prvních stránek. První díl nám nakonec i přes tu šílenou a zběsilou jízdu dal happyend, uvidíme, jaká budou pokračování.
Marťan
Andy Weir
Odposlechnuto jako audiokniha v neskutečném podání Jana Zadražila a Jana Vondráčka. Po Marťanovi jsem sáhla v rámci letošní knižní výzvy a nečekala jsem, že mě tak strhne. Ze začátku jsem sice trochu bojovala se všemi těmi čísly a výpočty, ale pak se to rozjelo a já byla plně ponořená do Watneyho pokusu o přežití a fascinovaná jeho neutuchajícím optimismem. Navíc jeho schopnost si poradit v každé situaci, obdivuhodné. Krapet nereálné, ale což? Proč kazit tak krásnou vesmírnou robinsonádu přílišnou realitou? Příběh rozesměje, dojme a také vás natolik napne, že nedokážete v určitých momentech ani dýchat. Zkrátka, pár dnů jsem tím doslova žila.
1984
George Orwell (p)
Odposlechnuto v audiozpacování. Winstona četl Jiří Ornest a Boris Rösner byl O´Brianem. Koncert pro ucho, ale jinak se jendá o velmi těžkou a depresivní látku, která člověku nenechá ani špětku naděje. Jak praví citáty na tričkách: "1984 není návod", NE, je to varování. A stále aktuální. Smekám před autorovou genialitou a nadčasovostí.
Báje evropských měst
Vladimír Hulpach
Odposlechnuto jako audiokniha. Přiznám se, že jsem od toho čekala víc.
Neklidná krev
Robert Galbraith (p)
Po dvou měsících jsem konečně přelouskala Neklidnou krev. Dílem z nostalgie a dílem z nadšení. A už teď se mi po těch dvou stýská. Galbraith si mě navíc celou dobu hezky vodil za nos. Takových teorií a možností, kdo je vrah a proč. Jedna lepší než druhá a všechny naprosto liché. Dokonalost! Ze začátku jsem měla dost obavy z počtu stran, ale nakonec to nebylo nic nepřekonatelného. Naopak. Zkrátka velká čtenářská spokojenost a blaženost.
Sbohem, vy hříčky větrné
Jean Cocteau
Tyto básně jsem četla s velkými časovými odstupy v najději, že na další straně už to přijde. Ta skvělá báseň, která mnou bude rezonovat. Občas to tichounce cinko, to ano. Jenže po dočtení přišla jen úleva, že už to mám konečně za sebou.
