Bakana komentáře u knih
Určitě dobré na poslech do auta, protože se člověk nenudí a cesta pěkně ubíhá. Ale nějaké zvláštní dílo, ke kterému bych se vrátila nebo si ho třeba ještě za rok pamatovala, to rozhodně není.
Začátek knihy byl lepší, to Theo působil jako normální člověk. Pak to nabralo dost nepravděpodobné obrátky, ale protože se mi kniha dobře četla, pořád ještě jsou to 4*.
Je to sice napsané rozvleklým stylem, ale proboha - vždyť ta kniha vyšla poprvé v roce 1782! A když si poto člověk odmyslí tu omáčku okolo, tak je to celkem nářez.
Myslím, že oba hlavní protagonisté se určitě pohybují vysoko na škále psychopatů: využívají lidi ke svým cílům, nulová empatie k jejich pocitům a osudům, které naprosto zničili, a dokonalé maskování svým pravých pohnutek, myšlenek atd. Navíc psychopaté bývají na první i druhý pohled okouzlující lidé a prohlédnout je nějaký čas trvá.
Jen ten konec mě trochu zklamal. Jednak mi přišel odfláknutý a za druhé až moc nahrávající myšlence, že zlo musí být potrestáno, což se v reálném životě příliš často neděje.
Smekám před naprosto famózním namluvením audioknihy! Byla radost to poslouchat.
Tahle detektivka byla podle mého gusta. Napínavá, posledních pár kapitol jsem si myslela, že vím, kdo je vrah... a nebyl to on :-D!
Spoiler: Taky mě překvapilo a potěšilo, že konečný happyend se netýkal toho, jak si Freyja a Huldar padli do náruče, ale Karla. Karla mi bylo líto, tomu to přeju. Freyja a Huldar mi byli sympatičtí, ale zaláskování na konec by mi přišlo jako klišé.
Jediné, co mi neštymovalo, byl postup ohledně té malé holčičky. To se na Islandu opravdu strkají děti psychologům domů? I když o to extra nestojí? No ale hvězdičku za to autorce ubírat nebudu.
Pozor, obsahuje spoiler!
Mohl by to být skvělý mysteriózní thriller, ale podle mě se nějak autorovi nedařilo vystihnout tu správnou atmosféru. Jeho pokusy vytvořit napětí, když se jeho postavy bály, mi přišly až směšné. Je pravda, že poslední 2-3 kapitoly před koncem, kdy se hrdinové ztráceli v paralelních realitách, to trochu zlepšily, ale knihu to nezachránilo. Což mi připomíná, že i ten rozjezd mi přišel trochu zdlouhavý. Přece jen popisovat přes půl knihy, proč se postavy ocitly tam kde se ocitly, je trochu přehnané.
No a taky, ale to byl asi autorův záměr, s tak nesympatickým hlavním hrdinou jsem se už dlouho nesetkala.
Za mě asi zatím nejslabší kniha celé série. To už mě víc bavila linka s Alexandrem, než s teroristy. Teroristé jsou sice super nápad, ale ta osobní rovina, která do toho byla zapletená, mi zkrátka připadala až moc nepravděpodobná. Celý Ghalibův plán byl překombinovaný a vůbec to celé bylo přitažené za vlasy...
Za mě nejlepší kniha od Delaneyho.
Pokud se někdy taková záměna stane, je pro všechny nejlepší, když se na ni nikdy nepřijde.
I když je to (snad!) celé přitažené za vlasy, přece jen těch udání a špatných zpráv bylo v tomhle příběhu trochu moc, pravda je, že pokud se člověk dostane do soukolí, nad celým vaším životem a životem vašich dětí mají moc rozhodovat cizí lidé, kteří vás vůbec neznají a řídí se jen podle pravidel a tabulek. No a ti, kteří vás znají nelení odsuzovat a vyslovovat rychlé soudy (vikářka, ředitelka školky).
Těmito lidmi hluboce opovrhuju, s tímto mám vlastní zkušenosti.
Jedna z velmi dobrých detektivek. Sice jsou tam některé málo uvěřitelné zvraty, ale je to napínavé a Servaz je sympaťák.
5* si ale vyhrazuju jen pro výjimečné knihy, což detektivnky bývají málokdy.
Moc milá, i když v podstatě dost depresivní knížka. Přestože pojednává o vážných věcech, je napsaná s nadhledem a humorem, takže případní zájemci se nemusí bát, neprojednávají se v ní navážno složitá témata.
Myslím, že skutečný život v domově důchodců (nebo jak se vlastně správně tyto domovy jmenují) je ještě daleko smutnější, než autor popisuje. Proto taky kniha putovala do čtenářské výzvy "místo, na kterém bych se nechtěla ocitnout".
Naprostá bomba!
Fascinuje mě stoprocentní autenticita díla. I když si Caesar určitě sem tam něco upravil ve svůj prospěch, popisy zbraní, ženijních prací atp. se shodují (musí se shodovat) s tehdejší realitou. A kdo si všímá detailů, které autor pronáší jen tak mimochodem jako samozřejmost, dozví se spoustu zajímavých věcí (např. proč se římské lodě nehodily pro plavbu v kanálu - i když to asi není dobrý příklad, protože to vysvětluje i sám Caesar. Že by měl kvůli vylodění v Británii doma průšvih? :-))
A navíc - a to musíme dát autorovi k velkému dobru - se jeho zápisky dají číst i bez meče povinné četby nad hlavou. Ne každou 2000 let starou knihu je možné číst v poklidu jako beletrii.
Škoda toho závěru, za ten dávám hvězdičku dolů. Jaksi jsem ho čekala vzhledem z celkové kvalitě knížky lepší. Ale až na něj měla knížka našlápnuto na opravdu slušný psychothriller. Člověk opravdu netušil, co se z toho všeho vyvine, kdo z protagonistů je vlastně ten cvok a jestli se nakonec nezblázní i ten dům sám (tedy ve smyslu někdo mu někdy zadal nějaký příkaz typu "když se stane xy, tak tady své obyvatele zamkneš a už nikdy je nepustíš ven").
No... mohlo to být holt ještě o kapánek lepší...
Noc trifidů není špatná ale přece jen je Den trifidů lepší. Přesto, kdo má rád sci-fi, neudělá volbou této knihy velkou chybu.
(SPOILER) Musím říct, že kdyby nakonec Tad neumřel, dala bych jen 4 hvězdy. Ale za to, že se King nebojí špatných konců, dávám opět 5. Ono to v životě taky vždycky není tak, jak bychom si přáli :-(.
Moc milá fantasy. Nebýt té uřezané hlavy jednorožce, skoro bych to nazvala pohádkou.
Přečtené za jedno odpoledne.
(SPOILER) V podstatě dost omletý námět (izolovaná skupina lidí v postapo světě, kde vedení drží zbytek v nevědomosti), ale má to spád a náboj, takže jsem si četbu užila.
Výborně popsaná atmosféra!
Četla jsem staré vydání s archaickým jazykem, možná existuje nějaký novější překlad, i když uznávám, že i to vytvářelo dojem staré Anglie.
Pro dnešního čtenáře by se asi hodilo o trochu míň popisů.
Kdyby nebylo toho závěru, dala bych 5*.
Překvapení na konec mohlo být šokující, takový wow efekt, jenže to bylo neohrabaně napsáno, takže mi přišlo, že je spíš na škodu.
Děkuju, že žiju tady a v téhle době. Protože přestože všichni včetně mě neustále nadáváme, nechybí nám vlastně vůbec nic.
Prvních sto stran bylo takových zahřívacích, ale pak mě Gracin příběh vtáhl a už nepustil.
Detektivka to byla perfektní. Propletená, trochu neuvěřitelná, ale ne až tak moc.
Štvali mě ti chlapáčtí policajti, to bylo trochu klišé, ale na druhou straně nebyli nepříjemní, takže jim to odpouštím.
Taky v knize na můj vkus bylo až moc poetických popisů a vůbec popisů celkově, ale to beru jako svou osobní preferenci a body za to strhávat nechci.
Doufám, že se žádné ženě nic podobného v reálném životě neděje. Celou dobu jsem hlavní hrdince moc přála, aby se toho sadisty dokázala zbavit. Možná proto dávám minus jednu hvězdičku - charaktery ve mně vzbuzovaly až příliš jednoznačné pocity.