baslerka1 komentáře u knih
(SPOILER) Je jedno, jak moc sexy je obálka, jak moc lákavá je anotace, jak moc žhavý je obsah.
King je psychopat. Tečka. Arogantní, egocentrický debil, který nebere ne jako odpověď.
Ano, my holky máme rády zlobivé kluky, ale narovinu - jestli se vám líbí tohle, měli byste najít odbornou pomoc.
Jde o příběh toxického vztahu na střední škole (Al Caponova státní?), kde je hlavní zbraní zneužívání (jakékoliv). Mezi hlavní dvojicí to jiskří (jako když si olíznete prsty a strčíte do zásuvky), ale Chocholoušek by si na nich ovšem smlsnul.
Celá trilogie byla podle mě napsaná dobře. Kniha dokázala čtenáře dostat. Ano, konec byl trochu překvapující a až moc rychle dopsaný. Konec mě hlavně překvapil (trochu zklamal) tím, jak nakonec dopadla hlavní hrdinka (né s kým, ale jak). Pro mě to nic nemění na tom, že Hunger Games jsem si zamilovala, konec nekonec. Ani ta chybějící aréna mi tam moc nevadila - možná proto, že 3. díl navazoval víc plynule na 2. díl než 2. díl na 1.
Tak tohle mě extrémně bavilo a nemůžu se dočkat dalších dílů.
Hlavní postava se v průběhu knížky vyvíjí, ostatní postavy mají jasný charakter, detektivní zápletka je napínavá až do konce.
Jen nechápu, kdo kde vyškrábnul slova jako "temné", "gotika", "dekadentní" a spojil je s touhle knížkou. Ano, chápu, že přítomnost Smrti v příběhu by k tomu mohla čtenáře už od začátku pobízet, ale realita je taková, že Smrtonoš je jediná normální, "reálná" a paradoxně pozitivní postava. No prostě největší ňuňan.
To bylo tak roztomilý! Ohromně jsem si tohle lehké pokračování užila. Celou dobu se odehrává v domě Thornů a více se řeší vztahy jeho obyvatel. Není tam nic extra akčního a brutálně napínavého. Jde o krásnou třešničku na dortu. Pohodové podzimní čtení.
Taky mě velmi potěšilo, že si autorka udělala dobré předpolí pro pokračování, protože nezodpovězených otázek je stále hodně.
Bála jsem se, aby se autorka nesnažila jen zbytečně "ždímat" úspěch Kouzel rodu Thornů, ale nestalo se tak.
A to nejdůležitější - Silas je stále úžasný!
Tato kniha nepřekvapí. Vůbec ničím. Už od anotace je očividné, jak bude vypadat romantická linka a ještě před otevřením je každému zřejmé, jak kniha skončí. Tudíž hlavní postavy čtenář prokoukne sotva se objeví. No a to, že se chovají trošku jak trotlové, jejichž rozhodnutí jsou horší jak u dvouletého dítěte, je tak nějak jasný. To je snad v každé fantasy.
K žádnému velkému překvápku nedojde ani na straně záporáků. Pokud nebudete jen slepě číst a kapku se zamyslíte, přijdete na to.
Ale celkově mi knížka vůbec nevadila. Krásně jsem si odpočinula, myšlenkami jsem se přenesla do jiného světa a prožívala dobrodrůžo společně s postavami. Takže vlastně doporučuji, ale nemějte přehnaná očekávaní.
Velmi mě překvapilo svěží pojetí fantasy. Upírů, víl a čarodějek je všude plno, ale příběhy podobné tomuto se hledají hůř.
Pohádkové pozadí je někde mezi Karkulkou a Kráskou a zvířetem. Téma příběhu je "Co jsme schopni obětovat pro lidi, které milujeme."
Postavy jsou propracované, každá má svou minulost, se kterou dle nejlepšího vědomí a svědomí nakládají. Líbí se mi, že je zde jasně definované Zlo.
Celá knížka se mi četla velmi dobře, děj krásně utíkal a těším se na pokračování.
Autorka nám přináší nový fantasy svět a nebojí se ho kapánek otřít o své jiné knížky. A s tím nemám sebemenší problém.
Ale vadí mi, že jsem nedokázala věřit vztahu hlavních hrdinů. Že rodinné zázemí Matildy mi drásalo nervy. Že role všech postav nebyly dotažené (tři vagóny postav a různé skupiny bytostí, ale k čemu vlastně jsou netuším). Že se nad detaily mávne rukou - "Nepřemýšlej o tom".
Autorka necílí na dospělé nebo zralé (tím fakt nechci nikoho urazit!) čtenáře. Nabízí jiný svět a únik od reality díky neotřelému pohledu na již známé bytosti jako jsou např. víly. A tohle jsem vlastně čekala a dostala. Psané to bylo velmi čtivě, humor nechyběl. Takže spokojenost.
Od autorky mám velmi ráda sérii Smrti se smát a proto jsem po zjištění, že jí vyjde další knížka, hned skočila po předobjednávce. A nelituji toho.
Knížka je velmi čtivá, příběh je poutavý. Mojí slabinou jsou duchové a přízraky, navíc jsem týden před čtením navštívila Lednici, takže jsem v tom byla po uši.
Bohužel jsem našla několikrát chybu (ne pravopisnou, ale spíše faktickou co se tamního světa týče). Dynamika hlavních postav mi přišla jak přes kopírák od páru z Jednoho roku. A to včetně takových drobných detailů, u kterých jsem dostala strach, jestli nejde spíš o promítnutí autorčiných problémů.
Ale i přes tyto drobné překážky jsem si užila každou stránku. Cokoliv od autorky vyjde si zase přečtu a fakt jí fandím, protože píše světově.
Velkým lákadlem této knížky je fakt, že se točí kolem legend o Artušovi. Jde o ojedinělé téma (co se fantasy týče), takže přitáhne mnoho čtenářů (já byla mezi nimi).
Autorka bohužel téma a celý příběh srazila na kolena hyperkorektním slintáním.
Černošská problematika odrážející reálný stav společnosti ve fantasy není úplně šťastná volba (především v tomto do očí bijícím množství). Autorce taky nehrálo do karet, jak se k ní postavila - "naši lidi" a podobné výlevy. Ve většině situací v knížce nešlo o rasovou diskriminaci, ale jen o to, že se Bree chová jako sobecká, vztahovačná megera.
Nejlepším prvkem celé knihy je jednoznačně Selwyn. Mně byl sympošský už od začátku, ale naprosto chápu, že mnozí se k němu musí pročíst. Jde o charakter, který se vyvíjí, samostatně přemýšlí a především má své chyby, o kterých ví a pracuje s nimi.
To ho pozitivně odlišuje od "rasisticky utlačované" Bree bojující za tu jednu jedinou pravdu, dokonalého budoucího krále Nicka, šprťácké a morálně čisté kámošky Alice, atd.
5* dávám kvůli tomu, jak si autorka pohrála s tématem a všechny příběhové linky do sebe zaklínila, ale především kvůli Selwynovi, páč ten mi vážně sedl.
Šmarja tak tohle byla jízda!
Postavy byly komplexní a během děje se neskutečně rozvíjely. Autorka dokázala předat čtenáři přesně ty emoce, které byly potřeba. Český překlad byl vážně dobrý.
Příběh byl čtivý, a opravdu se mi líbil humor, kterým disponovala spíš Barrett, ale Miles jí neohroženě sekundoval. Nechybí napínavý a šíleně milý konec!
Tato knížka je pro mě vážně neskutečným překvapením a opravdu ráda se k ní vrátím, protože cítím, že se neomrzí ani po x-tém přečtení.
Příběh byl velmi napínavý, celkově byla kniha opravdu čtivá, děj dával smysl.
Kouzlo této knihy ale podle mě tkví především v atmosféře dané doby, tedy konec 19. století . Za tu bezesporu může postava Thomase Cresswella, která je jak přes kopírák psaná jako Sherlock Holmes - arogantní, sebevědomý, geniální. Audrey je pak kopií doktora Watsona - chytrá, zvědavá.
Záporáka není úplně těžké ke konci odhalit. A konec nechává velmi příjemně otevřená vrátka pro další dobrodrůža obou hlavních hrdinů.
Knížka vypráví příběh dvou zlomených lidí a má za cíl vyždímat ze čtenáře jakoukoliv emoci.
Jde o báječnou ukázku toho, že i mnoha stránkami/firmami/lidmi protěžovaná a chválená knížka nemusí sednout všem. Příběh je často přespříliš poetický. Rozhodnutí hlavních hrdinů jsou mimo logické zásady. A způsob života zcela mimo realitu.
Takže si uvědomme, že jde jen o knížku, kde jde hlavně o to, že i velmi zničené věci lze spravit. To je jediná možnost jak přejít nelogické bláboly a fakt, že hlavní hrdinka nemá diagnostikovanou schizofrenii a zadek napíchaný antipsychotiky...
(SPOILER) Cassandra Clare vytvořila fantastický svět plný magie, nadpřirozena, lstí a naděje... a pak to srazila hyperkorektní trilogií, jako by se snad chtěla co nejvíce ochránit a distancovat od problémů, do kterých se dostala její kolegyně J. K. Rowlingová.
Série Nástroje smrti jsem si zamilovala díky humoru, statečnosti a všem výzvám, kterým se postavili hlavní hrdinové.
Série Pekelné stroje mě okouzlila pevnými vztahy, jasným morálním kodexem hrdinů a na konci i prolnutím s již známými postavami z předešlé série.
Ale Temné lsti? Žádný pořádný záporák (jen pár postav, co se chovaly jak trotlové). Hlavním postavám vzaly lesk již postavy známé (Jace+Clary, Tessa+Jem).
Děj se točil kolem polyamorie, stejnopohlavních vztahů, transgender a ano, i kolem vztahu parabatai. Takže v příběhu máme Clary, která matlá nové runy, Tessu, která je jedinečná sama o sobě a kdeco zažila, Jema, který byl Mlčenlivý bratr, tudíž má asi taky nějaké zkušenosti, Magnuse, který je vrchní čáryfuk - ale ne!, hlavní bylo, aby se všechny postavy nesešli na jednom místě (odkládací místo byl svět sličného lidu, vždyť tam bylo v posledním dílu slušně nabito) a nezačali nedejbože myslet hlavou a něco nevymysleli! V případě, že se tyto výrazné postavy potkali bylo nutné mluvit v hádankách a nic nevyřešit, aby se Emma s Juliánem mohli utápět v mizérii celé tři knížky (já vím já vím, o tom to je - kdyby ne máme z toho brožuru a ne trilogii).
Houf zbylých postav nebyl zas tak špatný. Ale laťka je jinde, takže po nějaké době začnou splývat.
Autorka ze světa lovců stínů vyždímala maximum. Bohužel závěr nasvědčuje tomu, že se pokusí vytěžit více a nejsem si jistá, jestli to věci spíš neublíží.
(SPOILER) Celou sérii jsem přečetla dvakrát. Je to nejlepší duchařina, co jsem četla. Čekání na poslední díl mi ovšem trošku zkazilo dojem.
Celé sérii bych dala pět hvězdy, ale i přes to se najdou věci, které prostě nedokážu přejít. Nejvíc mě asi vytáčí nedokončená dějová linka v Asher Falls, kde zůstal Thane Asher. Hledal svou snoubenku? Jak s ním zamávala epizodka s Amelii? Jak změní jeho situaci narození Asherovského dědice?
Další námitku bych měla k Devlinovi. Nemůžu si pomoct, ale přijde mi příšerně plochý. A v posledním díle to už nedohnal. Šest dílů se kolem něj dějí prapodivné věci (i on je do nich nemálo zapojený), v jejichž centru je Amelie, ale John urputně odmítá otevřít oči. Podle mě by odmítal i kdyby ho kousnul duch do zadku.
Také jsem se trošku ztrácela v tom, proti čemu Amelie vlastně bojovala - Jiní, Zlo, Malkontent, sem tam nějaká entita a démon. To se jako střídali nebo je to pojmenování jednoho a toho samého?
Žádná tato výtka ale nemění nic na to, že jsem si celou sérii nesmírně užila. Ještě týden po přečtení jsem za každým stromem viděla nějakou entitu a po prvním přečtení mě dokonce vyděsila i topinka, co vyskočila z topinkovače :D Autorka si dokáže čtenáře krásně povodit. Zápletky v každém díle mě poutaly ke knížce. Plusové body jsem autorce přičetla i za zmínku Kostnice v Sedlci.
A co se konce týče, řadím se do skupiny lehce zmatených. I sama autorka přesně neřekla, jestli se jedná o definitivní konec. Na jejích stránkách jsem našla vyjádření, že zatím to konec je. Zatím?! Paní Stevensová si nechává šikovná zadní vrátka, o kterých moc dobře ví. Nejen, že by se ještě mohla vrátit k Amelii a Devlinovi, ale naznačila, že by se ráda vrátila do Asher Falls, kde stále čeká Thane (jak jsem už zmínila).
I přes otevřené konce (a že jich tam je) si celá série zaslouží pět hvězd a doufám, že brzo natrefím na podobnou duchařinu ;)