baynats komentáře u knih

Nádherný a velice silný příběh, i když styl psaní mi úplně nesedl, ale to je možná i překladem. V každém případě jsem si hned musela najít další informace o obou hlavních postavách a hlavně obrazech Lili. Takže děkuji nejen za úžasné čtení, ale i notnou dávku nových vědomostí.

Musím přiznat, že já vraha odhadla už asi v polovině knihy, a pak jsem jenom doufala, že se třeba mýlím, a přijde nějaký zvrat v ději, protože mi to takhle připadalo příliš jednoduché. Trošku jsem zaváhala těsně před rozuzlením, ale bohužel..

Začátek mi lehce připomněl Jane utíká od Joy Fielding - žena, která ztratí paměť po traumatickém zážitku v rodině... Kniha se dělí do dvou paralelních linií, v jedné pátrá Louise/Helena po své pravé identitě, v té druhé její přítel Joachim po dívce, jejíž identitu si Helena "vypůjčila". Dojem z knihy mi zkazila bohužel právě tato druhá linie, která mi upřímně připadala trošku přitažená za vlasy.

Mám babičku zhruba stejného věku, jako je hlavní hrdinka knihy Maud. Stejně jako ona zapomíná, co hledá, že si stejný jogurt koupila už včera a předevčírem a předpředevčírem, a jestli si léky vzala dneska nebo to bylo už před týdnem. Poprvé jsem měla možnost podívat se na svět z jejího pohledu, z pohledu staré, senilní osoby. Kniha není klasická detektivka se strhující zápletkou, ale přiznám, že ke konci jsem přidávala na rychlosti čtení, jako bych chtěla předběhnout postupující Alzheimerovu chorobu a dovést Maud k rozluštění záhady dřív, než zapomene úplně všechno.

Občas by asi každý člověk potřeboval utéct od všeho a všech a být jenom sám se sebou, ale málokdo to opravdu udělá.. Palec nahoru za odvahu, kterou bych taky ráda měla. Mimochodem, nejsem fanouškem filmových zpracování knih, ale kvůli té přírodě, která přeci jenom na obrazovce asi vynikne jinak než na papíře, hodlám shlédnout i filmovou verzi.

Život nemá vždycky happy end.. Ten příběh je takový sladkobolně krásný, možná místy až moc sladko-, některé pasáže jsou dost patetické a hlubokost myšlenek mi k těm pubertálním teenagerům moc nesedla, (ale možná že díky nemoci člověk dospívá rychleji), ale i tak jsem to obrečela.

Náhodou jsem tuhle knihu četla krátce po Nízkém tlaku od Sandry Brown, ve které také jedna kniha zamotá hodně lidem život. Nehoda je rozhodně akčnější, i když začátek mě moc nechytil, občas jsem musela i zalistovat zpátky, abych si připomněla kdo je kdo a jak se ke své kopii knihy dostal. Jak příběh postupuje, kousky skládačky do sebe začínají zapadat, a příběh nabírá na tempu. I když mi tam občas trochu nehrála logika věci, některé dějové zvraty přeci jenom překvapily.