BB_
komentáře u knih
Roztomilé malé lhářky
Sara Shepard
No, hodnocení této knížky je pro mě docela těžké a velice ovlivněné seriálem, který jsem viděla jako první. Když se tedy pokusím nesrovnávat, že každá z holek vypadala jinak (pak ale trochu nechápu, proč jsou na přebalu :D), vadilo mi trochu, že jednou byla Emily zrzavá, za pár stránek blonďatá, jednou snad i bruneta. Taky některé věty nebyly ani gramaticky správně, podivně poskládané, musela jsem si to číst i třikrát, abych pochopila, co mi na té větě nesedí. Jednou zase v kapitole o Emily ji místo jejího jména nazvali Spencer.. Když sečtu tyhle věci, ubírá mi to asi na té jedné hvězdičce. Jinak zbytek samozřejmě nemůžu posuzovat, protože obvykle se kniha od seriálu liší, takže zbytek byl pro mě čtivý, nápaditý, napínavý, zkrátka takový, jak jsem si děj představovala. Každopádně.. jako fanoušek seriálu nevím, jestli po druhém díle sáhnu, protože neustále vidím všechny postavy, domy, ulice, auta, budovy, situace tak, jak vypadaly/jak se odehrávaly právě v seriálu a to mi trochu vadí, protože si ráda postavy představuju podle sebe. Mojí srdcovkou nadále zůstává seriál.
Ten den jsem se rozhodl zemřít
Jonathan Destin
Šikana je bohužel součástí dnešní doby, ať už ve formě fyzické, slovní nebo kyberšikany. Nejsmutnější na tom je, že i kdyby si to přečetli násilníci, s většinou to ani nehne. "Vždyť to je jen sranda, my to tak nemyslíme, my se jen tak bavíme..." a vždy si pro své chování najdou omluvu. Postoj učitelů mě taky nepřekvapuje, sama jsem se dokonce setkala s tím, že učitel u nás ve třídě slovně napadal spolužačku, že už překračoval hranici mezi napomínáním žáka a urážením. Je smutné, že jsou děti natolik zahnány do kouta, kdy se uchýlí k sebevraždě, navíc tak bolestivé. Měli bychom i my pozorně koukat okolo sebe, jestli někdy nejsme svědky šikany, protože to, co jeden bere za 'neškodné' škádlení, může druhé nepředstavitelně bolet a třeba jen něčí upřímná pozornost, kdy dotyčný vidí, že nám to není jedno a stojíme za ním, může zachraňovat životy. Knihu doporučuji všemi deseti a kéž by se nad ní každý pořádně zamyslel.
Vzpřímeně stát a zoufale věřit v zázrak
Lenka Šedová
Surové, šílené, bolestivé a bohužel tolik pravdivé vzpomínky a výpovědi lidí z dob holocaustu. Kniha, která vás nutí číst dál, stejně jako máte potřebu ji odložit a zhluboka se nadechnout. Neuvěřitelně silné ženy, které díky vůli, síle a v tu chvíli správnému rozhodnutí přežily a dokázaly znovu žít. Historii bychom měli mít neustále v paměti, aby se jedno z největších zvěrstev, ke kterému ve světě došlo, už nikdy neopakovalo. U mě nejsilnější pocity (dojem?) zanechal příběh popisující pochod smrti.
Tři hodiny v ZOO
Gin Phillips
Kniha se mi líbila, přišla mi velice čtivá, sama jsem s hlavní hrdinkou uvažovala, co bych udělala stejně, co jinak, vztekala jsem se, proč dělá tohle a ne tamto. Každopádne u mě kniha splnila účel, napětí mě drželo celou dobu a nutilo mě číst pořád dál. Nicméně, vytkla bych uspěchaný závěr a občas i moc dlouhé vzpomínání hlavních postav.
