Beatrix_Binar komentáře u knih

(SPOILER) Knihu jsem četla až po druhém díle (Zjizveni) série Never After a od kamarádky jsem věděla do čeho jdu. Řekněme, že někdy do první poloviny knihy jsem obě knihy měla postavená na stejné laťce, ale od druhé půlky kniha trochu klesla, přestože jsem nedokázala knihu odložit z ruky.

Líbila se mi gradace příběhu a vyváženost děje a sexu (popř. vztahu dvou protagonistů). Témata a jejich zpracování byla adekvátní a dobře se doplňovala. S výjimkou předposlední kapitoly a odhalení jednoho zvratu, jsem si většinu zvratů myslela od půlky knihy, ale zajímalo mě jak je autorka bude prezentovat.

Celkově bych knihu hodnotila, že byla dobrá a odpočinková, nic vážného a už vůbec nic nudného. Knihu bych nedala do ruky 12-15 letému čtenáři, který ji třeba omylem může najít v sekci young adult.
Pokud chcete dát šanci druhému dílu, tak dejte.

MALÉ POROVNÁNÍ POSTAV Z LAPENÍ A ZJIZVVENI:
Když bych porovnala Jamese s Tristanem, tak víc zvrácenější je z mého pohledu Tristan. V případě Wendy a Sáry jde o protipóly, z nichž mě byla sympatičtější Sára, která ví proč a co dělá. I když chápu, že Wendy během knihy prochází velkým vývojem osobnosti, někdy mi lezla na nervy.

(SPOILER) UPOZORNĚNÍ DLOUHÉ!!!
Po celou dobu knihy si opakuji jediné... Jak mohlo být dovoleno zprznit téma a motivy dvou ikonických mytologických postav z řecké mytologie americkou spisovatelkou... Ah tu jest problém.
(Ač sama autorka má o sobě napsané v knize, že je posedlá řeckou mytologií, zřejmě nepochopila kontext tohoto příběhu, ve kterém by byly obhajitelné motivy únosu i stockholmský syndrom... Ti co znají předlohu ví).

Na úvod chci říct, že nejsem proti modernímu zpracování mytologických či historických témat a také toxickým tématům jako je stalking, vydírání a celkové toxicitě ve vztahu, pokud je zpracované daleko lépe než zde a ukazuje jej v negativním světle.

Začněme Persefonou.
Přejdu v poslední době velké klišé a tím je zlatá klec v dětství a dospívaní, abych se zaobírala tím, na co mi přijde dobré upozornit.
1) Je frustrovaná ze své neschopnosti používat své dary.
2) Je emocionálně nestabilní až labilní, kdy si člověk říká, jestli jí je opravdu 24, nebo 16. (Neodsuzuji psychické problémy, abych uvedla na pravou míru a neroztály sněžné vločky)
3) Svůj blbý vztah s matkou, která je trochu toxická, přejímá tak, že je také toxická.
4) Tuto svou frustrovanou toxicitu si vybíjí v prvních 100-150 stranách na Hádovi, který je v tomto dobrý hromosvod, zatímco je neschopná si přiznat k němu city.
5) Už ve druhé kapitole se u ní projevuje se*ualní frustrace, která je místy nesnesitelná a přijde mi otravná.
6) Chvílemi mám pocit, že je trochu vůči sobě samé schizofrenní.
7) Vzhledem k tomu, že jsem v současné chvíli na str. 230 tak jen poznamenám, že její charakter se doposud vývojově nikam neposunul.
Její postava je psychicky narušená, což z ní dělá slabou ženskou hrdinku, která mohla být autorkou dobře a obratně uchopena, aby se již v půlce knihy začala rovnat Hádovi.

Dalším, co mě v knize vytáčí jest její práce, jakožto žurnalistky, kterou chápu vzhledem k "hlavnímu tématu" hazardu (které mi přijde upozaděné). Investigativní novinařina je s prominutím profese o hubu, ale v případě Persefony nedostatečně využitá a je to škoda. Dalším co mi téměř nevadí je metaforizace stvoření života v podsvětí, které lze jednoduše a krásně splnit mnoha a mnoha způsoby, ale Persefonu, jak se zdá žádné z nich nenapadlo a to mě moc mrzí a dokazuje jen jak moc mi přijde hloupá.

Ostatní postavy mě až tak v porovnání s Persefonou nevadily. Co mi však připadá zbytečné je jakým způsobem pracuje autorka s Hádem. Omlouvám se, ale mrzí mě jakým směrem jeho vývin táhne a bojím se jak bude pokračovat. Jeho chladný pragmatismus a kalkulace k němu patří a jeho argumentace v rámci sázek se smrtelníky má sorry not sorry logiku.

Nelíbí se mi zde velká míra se*ualizace, i když knihy jako Nikdynoc od J.K. zbožňuji z mnoha důvodů, v Doteku temnoty je spíš s*x na obtíž a nudí. Když už jsme u Nikdynoci... to byl první moment, kdy jsem myslela, že budu Dotek Temnoty sabotovat a teď si říkám, že jsem tak udělat měla.

Teď všeobecně...
Ta kniha měla potenciál být dobrá a já bych jí dala 3 hvězdy za poctivě odvedenou práci. Jenže já mám pocit, že čtu příběh na wattpadu od 13-15leté holky, která začala číst dark romanci a je o lekci napřed. Jediným velkým + je čtivost, i když mě místy trochu mrzí překlad a korektnost slova pohlaví (v jiném smyslu slova) mě ve čtení zarazila.

Shrnutí:
Je smutné, že vycházejí knihy tohoto typu a dostávají větší prostor před českými mladými autory, kteří by byli za knihu jako je Dotek Temnoty nakladatelstvím odmítnuti, nebo v případě CooBoo přesměrováni na Pointu v automatickém e-mailu.
Ano jsem kritická a nenechala jsem na knize stránku suchou, ale já tuto knihu vnímám jako výsměch těm, kteří se snaží prosadit (na přehlceném knižním trhu přeloženými zahraničními braky) se svými knihami, které by měly být zřejmě vyššího standartu než zahraniční braky.

Jednou větou bych knihu shrnula jako: Zpackaný mytologický retelling s prvky série The After (Anna Todd) a Stmívání, který vyšel jen kvůli popularitě v zahraničí.

Doporučení: Pro nenáročné čtenáře (17-neomezeno), kteří se odváží přečíst delší knihy než 300 stran.

16.09.2024