Beltrix komentáře u knih

Uhrančivá novela, jejíž jedenáctiletou hlavní hrdinku obklopuje pestrá směsice postav, z které si dívka sama musí vybrat ty, kteří mají dobré úmysly a ty kteří nikoli.

3 17.06.2021

Krásná vzpomínka na dobu dospívání, kdy člověk chtěl vyletět z hnízda, ale ještě ne tak úplně.

3 16.05.2021

Fascinující knih o lidské zlobě, lhaní sami sobě a o sebeobětování.

3 20.04.2021

(SPOILER) Opět solidní pokračování. Nebezpečí se stupňuje, hrdinové dospívají, vztahy se komplikují. Bozi mi tentokrát přišli poněkud lidštější - ať už šlo o Dionýsa, kterého ztráta dítěte přeci jen zasáhla (v předchozích knihách mi přišlo, že se bohové o své potomky a jejich osudy moc nestarají, pokud nejsou nějak užiteční pro ně samotné), nebo o Poseidóna, který se jakoby nic objevil na oslavě narozenin. Mýtus o labyrintu byl zpracován velmi dobře a kreativně. Trochu na sílu tam působilo Panovo poselství o tom, jak je důležité chránit přírodu. S premisou souhlasím, ale myslím, že to šlo vpasovat trochu méně agresivně. Doufám, že se povede i závěrečný díl, že se dobře popasuje s tím obrovským nebezpečím, které je cítit z tohoto dílu, že se vše nevyřeší mávnutím kouzelným proutkem a že vše nebude najednou fajn.

3 08.04.2021

Čtu Zeměplochu podle pořadí, v jakém byla u nás vydávána, takže to bylo už docela dávno, co jsem se naposledy "viděla" s Mrakoplašem (a jeho Zavazadlem). Setkání to bylo vskutku příjemné, ačkoliv Erik mi trochu lezl na nervy. Kniha byla tenčí, než je obvyklé, což vedlo k tomu, že i příběh byl méně zamotaný, ale i méně šílený než obvykle.

3 08.12.2020

Vltavíny v centru zajímavého, místy i napínavého příběhu o posedlosti a jejím dopadu na vztahy mezi "závislým" a jeho nejbližšími.

Typický Viewegh. Jeho postřehy o každodenním životě lidí jsou brilantní, v tom trochu připomíná Čapkovy či Nerudovy povídky. Jakožto vystudované literátce ve mně vyvolaly četné odkazy na literární vědce a další autory příjemnou nostalgii. Pro Viewegha typické je i silné promítání autora, metafikce, boření čtvrté stěny. Vypravěčovy činy mě však silně popuzovaly, obzvláště když byly prokládány něžnými výlevy lásky k dceři.

3 11.10.2020

Mám ráda knížky, o kterých před čtením vůbec nic netuším, takže jsem si tuhle mimořádně užívala. Kniha je nesmírně čtivá, zvraty byly nečekané, bozi zajímaví, akorát motivaci hlavního hrdiny jsem ne vždy chápala.

3 09.08.2020

Kniha stručně a srozumitelně vysvětluje základní demografické pojmy. Vzhledem k datu vydání je na dnešní poměry již v některých ohledech zastaralá a nesmírně ji kazí gramatické a jiné chyby.

3 19.04.2020

V dětství se mi tato knížka docela líbila, obdivovala jsem Robinsonovu zručnost a schopnost přijít na to, jak leccos vyrobit a podobně (to ostatně obdivuji dodnes). Nejvíce se mi však líbily akčnější scény v druhé části knihy. S věkem se však většina kouzla ztratila, stále stejně se mi líbí pouze závěr.

3 21.03.2020

Příjemná romantická oddechovka z českého prostředí. Jediné, co ji trochu kazí, je dosti vulgární slovník hlavní hrdinky, který mi není blízký. Na druhou stranu je obálka opravdu hezká a délka knihy autorkou skvěle odhadnutá.

3 11.02.2020

První knížka z této série, ke které jsem se dostala, ale musím říct, že jsem nepociťovala, že by mi chyběla znalost předchozích dílů (stejně se na ně chystám).
Ač nejsem fanoušek války a mám o ní jen mizivé znalosti, tak i mě samotnou překvapilo, jak dobře se mi to četlo a jak moc mě to bavilo. V množství postav jsem se relativně brzy začala orientovat a poté, co bez pardonu zavraždil ty, kteří se pustili do jeho lékařů, se komisař plukovník Gaunt stal mou oblíbenou postavou, zatímco pevně doufám, že Lijaha Cuua čeká velmi bolestivá smrt.

3 18.01.2020

Velmi čtivá kniha, která nabízí pohledy na různá témata týkající se médií a jejich fungování. Místy je znát již jistá zastaralost, stylistických chyb je v některých částech požehnaně (záměny pádových koncovek -ých, -ým a podobně) a některé části se poněkud opakují, přesto má podle mě čtenářům stále co nabídnout. Odnesla jsem si z ní však trochu pesimistický pohled na média.

3 18.11.2019

Po obsahové stránce se jednalo o průměrnou knížku, která ale pro diváka seriálu TVD nebyla příliš překvapivá (možná snad jen linka s Rosalyn). Dojem mi však notně kazil použitý jazyk; ač nejsem expertka na 19. století, tak si jsem poměrně jistá, že mnohé použité výrazy lidé té doby běžně ve slovníku neměli (bohužel jsem neměla v ruce originál, tak netuším, nakolik je tohle pouze práce překladatelky). Dále přetrvávají neduhy, kterými trpěla již knižní série Upíří deníky - u popisu nábytků vždy zdůrazňován materiál, z kterého je vyrobený (nesmí chybět nějaký kus z třešně!); dodatky popisující způsob vyřčení vět nepůsobí vůbec přirozeně... Děj možná plyne rychle, ale rozhodně drkotá přes neumělou formu. No a pak jsou tu logické kiksy - v jedné kapitole Stefanův otec rázně zavře knihu, kterou měl Stefan na stole, ale když se Stefan vrátí, tak jeho pohled sklouzne "ke stále otevřené knize". Jinde zase - Stefanův otec mu sebe knížku z ruky a vrátí ji na její místo do knihovny (nahoře na stránce), aby se na té samé stránce Stefan podíval na knihu, kterou má v ruce, a strčil ji do kapsy... No a pak hnidopišský detail - pokud už tedy kniha sleduje podobu postav v seriálu, tak nevím, kde Stefan vzal světlé vlasy a Damon hnědé oči., ale to už jsou jen takové kapky...

3 05.05.2019

Velmi srozumitelně podané s velkou informační hodnotou.

3 04.07.2017

Tím, že je Pratchett tak známý autor, přichází i jistá očekávání. I já jsem očekávala humornou fantasy knihu, u které se zasměji. Místo toho jsem dostala opravdu skvělou karikaturu našeho současného světa, která je lehce zahalena do fantasy hávu, a u které jsem se v některých částech smála, u jiných přemýšlela, jak dokonale to či ono přirovnání sedí. Dvoukvítek mě místy rozčiloval (což byl možná záměr), v Mrakoplaši jsem se poznávala a Smrtě se Zavazadlem prostě nelze nemít rád.

3 11.03.2017

V tomto díle se příběh rozvíjí po všech stránkách - postavy dospívají, noví hrdinové se objevují, atmosféra temní. Vězeň z Azkabanu mě prostě baví, především díky tomu, že se na scéně konečně objevují zajímavé postavy (především Sirius, ale částečně i Lupin, trochu více a jinak se projevuje i Snape). Mou nejoblíbenější scénou je bezpochyby Sirusovo a Remusovo setkání v Chroptící chýši. Celkově jsem dospěla k závěru, že ty liché díly z HP mám tak nějak radši. Těžko říct proč.

Tenhle díl to má podle mě docela těžké - má sloužit jako můstek mezi pohádkovým prvním dílem a temnějším a dospělejším třetím dílem, což zvládá docela se ctí, přesto patří k mým méně oblíbeným.

3 30.10.2016

Moje první setkání s Kafkou. Zpočátku jsem také chtěla především JAK se ksakru mohl člověk proměnit v brouka (a PROČ to nikdo příliš neřeší), postupně jsem však získávala vhled pod vrchní vrstvu textu a nacházela jsem tam spoustu podnětů k zamyšlení. Myslím si, že ten rádoby nezúčastněný styl vyprávění je naprosto dokonalý, ještě umocňuje vyznění celého díla.

3 17.07.2016

Další napínavý případ z pera Agathy Christie, který mi řádně zamotal hlavu, avšak Poirot to jako vždy s lehkostí vyřešil.

3 10.03.2016