Beltrix
komentáře u knih
Feminismus je pro každého
Chimamanda Ngozi Adichie
S hlavní myšlenkou díla, která je obsažena již v názvu, nelze než souhlasit. A stejně jako feminismus, i tato kniha je určitě pro každého.
Zároveň ale však nemám pocit, že by kniha přinesla něco pro mě, jakožto člověka, který se tomuto tématu věnuje již delší dobu, něco nového. Zároveň si ale uvědomuji, že prvotně se nejednalo o knihu, ale o příspěvek na TED konferenci.
Stín nad Trevírem
Ben Aaronovitch
Příjemně napínavý příběh s aaronovskými rysy - tedy s ponorem do určité tematiky, v tomto případě vinařství. Hlavní hrdina působí dostatečně odlišně od Petera Granta, což je fajn. Každopádně mám pocit, že pro formu novely tam bylo expozice až moc - všechny informace o fungování a historii KDA a odkazy na Londýn by se daly zkrátit.
Historky z Rozmaru
Ben Aaronovitch
Příjemné krátké příběhy se spoustu starých známých - ale i pár nových - postav. Aaronovitchův styl je obvykle mnohem upovídanější, takže tady se musel trochu krotit, ale i přesto se to četlo hezky.
Falešná hodnota
Ben Aaronovitch
Pokračovat v příběhu po uzavření jednoho celku není snadné a Aaronovitchovi se to tak úplně nepovedlo. I v přechozích knihách občas chyběl nějaký dílek skládačky, takže řešení případu nebylo stoprocentně uspokojivé, ale tady jsem těch informací postrádala více. Jasně, možná si autor myslí, že to zvyšuje realističnost policejní práce, ale to funguje jen do určité míry.
Kromě toho koncept Knihovníků mi přišel vykradený z jedné filmové série, což mi dojem z knihy vůbec nezlepšilo.
Jinak se jedná pořád o fajn příběh, super postavy a zajímavý svět, ale prostě není to perfektně doladěné.
Nejodlehlejší stanice
Ben Aaronovitch
Příjemná jednohubka ze světa Řek Londýna.
Aaronovitchův styl mě baví a takovéto detektivní příběhy obzvláště. Přidejte k tomu ještě pár detailů ohledně malého říčního boha a Tobyho a jedná se o skvělý příběh!
Nemožná holka @ adorkable
Sarra Manning
Ideální četba na dovolenou - dva puberťáci, kteří patří do úplně jiných školních kruhů se do sebe zamilují (přestože to po značnou část knihy nepřiznají), ale kromě klasického školního drama řeší i mnohem závažnější a dospělejší problémy - jak zvládnout vztahy s rodiči, plány po škole, co pro ně znamená úspěch a jak dokážou sladit své rozdílné povahy a zájmy.
Překvapivě osvěžující a chytré.
Zvony Londýna
Ben Aaronovitch
Miluju Aaronovitchův styl psaní - plno detailů, důležitých i méně důležitých odboček, zajímavostí o nejrůznějších oblastech života. V tomto díle ale tohle všechno poněkud ustupuje zvýšenému množství akce, což mě bavilo o trochu méně. Víc prostoru také dostává Muž bez tváře a Leslie, jejichž motivace a celkově chování mi přišlo... Nedotažené, nepropracované, obecně prostě naprosto odlišné od stylu, kterým pracovali v předchozích příbězích.
Z drobností mi ještě trochu vadilo, že Peter s Beverley v podstatě ohledně svého vztahu nic nediskutují, neplánují a z toho, že Tyburn bude naštvaná ohledně jejich propletené budoucnosti si dělají legraci - ale ona je lady Ty možná otravná starší sestra, ale má v zásadě pravdu a Petera varovala ohledně dost zásadní věci ve vztahu s nesmrtelnou bohyní...
Jo a co se týče vydání samotného, tak obsahuje naprosto neskutečné množství chyb - překladových, tiskových, stylistických či gramatických - nedoporučuji do něj investovat.
Papírová města
John Green
John Green je mistr v psaní pro teenagery, protože tak jako on nedokáže vystihnout jejich pocity, myšlenky a dojmy skoro nikdo. V téhle knížce se k tomu ale ještě přidává velmi silné dobrodružství, které nutí číst dál a dál, proto se tahle knížka snadno stane jednohubkou na večer. Kromě toho se objevují i opravdu vtipné pasáže, jako u téhle knížky jsem se dlouho nesmála. I konec je povedený, typicky greenovský.
Prokleté domovy
Ben Aaronovitch
Perfektní jízda! Peter s Lesley se v utajení stěhují do architektonicky velmi zajímavého věžáku, aby zjistili, proč má o tuto budovu Muž bez tváře takový zájem. To s sebou samozřejmě přináší dvě věci, tak typické pro celou sérii - perfektně vykreslené a zábavné vedlejší postavy a spoustu architektonických informací. Příběh perfektně šlape, jeden z nejlepších dílů série.
Miláček
Guy de Maupassant
Už je to delší doba, co jsem naposledy četla klasiku, a tohle bylo excelentní návrat. Georges Duroy patří mezi hrdiny, které nelze než nesnášet za jejich neustálou nespokojenost a sobeckost, naprosté soustředění pouze na svou osobu a svůj prospěch. Doufala jsem, že na konci knihy se karta obrátí, ale možná že ta jeho věčná a neukojitelná touha po dalším vzestupu je svým způsobem prokletím dostatečným.
Prostředí francouzských novinářů a intelektuálů, prospěchářů a profesionálních řiťolezců popsal Guy de Maupassant opravdu excelentně. Slova a scény nepřetržitě plynou, opravdu mistrovský text.
Šepot podzemí
Ben Aaronovitch
Peter Grant, vražda a další střípek z magického světa. Opět to funguje, opět to baví. Tentokrát se jedná o vraždu mnohem klasičtějšího typu, což mi vyhovovalo, přestože - vzhledem k tomu, že jsem to poslouchala jako audioknihu - mi chvíli trvalo uspořádat si nové postavy.
Hněv bohů
Rick Riordan
Rick Riordan bezesporu píše příběhově zajímavé, mírně napínavé a emocionální knížky se sympatickými postavami a s hromadou poučných informací o historii. Hněv bohů všechny tyto části obsahuje, ale nemá pro mě moc navíc.
K tomu jsem už asi stará, ale přišlo mi dost neuvěřitelné, že děti ve věku 12 (později 13) a 15 let, které mají samy zkušenost necelý měsíc, začaly učit další děti a po zhruba třech měsících jsou schopny porazit/odrazit mágy, kteří trénovali desítky let. No a o romanci mezi čerstvě třináctiletou a šestnáctiletým (a to už vůbec nezmiňuji pár tisíc let starého boha) ani nemluvím...
Nebezpečné známosti
Pierre Choderlos de Laclos
Čistá a upřímná lásku mezi mladou dívkou a jejím učitelem hudby se naprosto proměňuje kvůli/díky brilantním intrikám uchvacující a ničeho se neštítící madam de Merteuil a zvrácenému a mírně patetickému vikomtu Valmontovi.
Forma dopisů se mi četla velmi dobře, postavy (možná až na Cecílii) byly opravdu velmi různorodé a jejich korespondence o nich prozrazovala tolik! Hlavně to, že nakonec jsme všichni jen lidé a lidé chybují, pak za to platí.
Možná je škoda, že v dnešní době už nepíšeme takovéhle dopisy, které by odhalovaly naše srdce.
Měsíc nad Soho
Ben Aaronovitch
To, co fungovalo v prvním díle, funguje i tady - sympatický hlavní hrdina, kulisa Londýna, rutinní policejní práce šmrncnutá magií a její (zne)užíváním. Snad jen trochu mi vadilo, že skoro od začátku se dalo odhadnout, kdo za vše může, takže jako detektiv z toho hlavní hrdina vyšel jako trouba.
Řeky Londýna
Ben Aaronovitch
Správný mix magie a reálného světa, tentokrát reprezentovaným současným Londýnem a policejní prací. Hlavní hrdina je sympaťák, příběh poutavý, co více si přát?
Královny válečnice: žezlem a mečem
Antonia Fraser
Velmi čtivá historická práce, která je však pochopitelně ovlivněna dobou, v níž byla napsána, proto není již stoprocentně aktuální. Nicméně velmi dobře představuje nejrůznější výrazné ženské osobnosti z různých koutů světa. Výtku bych měla jedinou - chápu, že je Boadiccea důležitou historickou postavou, přesto je však jejímu příběhu (částečně opakovanému při porovnávání s dalšími královnami) věnováno neúměrné množství času.
Inteligentní čtení v internetovém věku
David Gruber
Dobře známé know-how shrnuté do trojknihy a doplněné množstvím cvičení a testů. Potud se jedná o užitečnou knihu. Co tomu však notně kazí hodnocení je styl autora, který nikdy nezapomene zdůraznit svou jedinečnost - jasně, přiměřené sebevědomí je potřeba, ale zhruba deset stran věnovaných chvalozpěvům na autora fakt není zábavné číst. Kromě toho ale z knihy vyzařuje pohrdání lidmi, kteří ještě neobjevili tuto "jedinečnou metodu".
Jedná se o knihu, která by měla zlepšit rychlost čtení a porozumění textu, tedy zabránit ztrátě času. Jen těžko se to však může udát, když je v knize (hlavně v testech) množství překlepů a chyb, které čtenáře maximálně tak přinutí zpomalit ve čtení, aby vlastně pochopili, proč je najednou uprostřed věty tečka místo čárky. Zarazí to obzvláště když se jedná o již osmé vydání. Kromě toho - opět s odkazem na cíl knihy - nepochopím, proč někdo autora nenaučil vytvářet obsahy. Aneb stostránková kniha vážně nepotřebuje třístránkový obsah, který navíc ani není ani nijak prakticky členěný.
Ztráta času. Určitě se najde lepší a modernější kniha s podobnou tematikou.
Za oponou války: Zpravodajem nejen na Blízkém východě
Jakub Szántó
Kniha sestává z velmi zajímavých kapitol pojednávajících o životě válečného zpravodaje. Své místo tu má vše - popis techniky, dramatické situace, beznadějné situace, ale i dopad na rodinu novináře. Jako celek to však trochu působí chaoticky, skoky v čase a místě šly jistě spojit lépe.
Žurnalistická profese 2.0
Jan Jirků
První část práce má výrazně kompilativní charakter, druhá práce se soustředí na provedený výzkum. Bohužel je vidět, že práce vychází pravděpodobně z nějaké bakalářské či diplomové práce, tedy má i její značné nedostatky - snaha za každou cenu natáhnout práci, ať už nekonečným opakováním, vždy jen s mírnými obměnami, toho samého a nedostatečné využití dat z dotazníku.
Pohár bohů
Rick Riordan
Je to a není to Percy. Fantastická akce, sarkastický Percy a nemožní bohové - kombinace, která fungovala v původní sérii, funguje bezvadně i tady. Přesto je znát výrazný posun v Riordanově psaní - přeci jen je to skoro patnáct let od poslední knihy z Percyho pohledu. Byť jsem četla v rozhovoru s autorem, že se pořád snaží cílit na stejnou věkovou kategorii čtenářů, tak tato kniha, respektive její hrdina, rozhodně působí mnohem starší, s výrazně jinými problémy, prožíváním a pohledem na život. Nicméně rozhodně to ničemu nevadí, ba naopak. Moderní kulturní odkazy, větší introspekce hlavního hrdiny a kratší formát knihy působí velmi svěžím dojmem.
