ber-tram komentáře u knih

Televizního investigativce Klímu přehlédne málokdo (jo jo, ta beraní palice s tlustejma brejlema) a zřejmě v něm přehlédne i zručného literáta. Před skoro bulvární akcí kdysi dával přednost subtilnější psychologické hře s charaktery. V první (aviatické) novele Nikdo nikam neletí jde víc o naaranžovanou stylizaci nežli uvěřitelnou (únosnou) story. Leckteré experimenty holt fungují jen v umělých laboratorních podmínkách. Ale sledují se jakžtakž pozorně. 24/19

1 21.05.2019

Asi je normální, že když kolem něčeho dennodenně chodíte, berete to jako samozřejmost a moc si toho nevšímáte ba neceníte. Jenomže: »sídliště Kladno–Rozdělov představuje z hlediska kvality bydlení jeden z historicky nejvydařenějších projektů na našem území.«
Bodejť by tedy nebyla zdařilá i publikace o jeho vzniku! A bodejť by ve mně během čtení a prohlížení neexplodoval doposud jen skromně světélkující pocit... kdyby jen sounáležitosti, ale i hrdosti a pýchy spokojeného rozdělovského rodáka!

1 10.05.2019

Zkraje mě to vcuclo, že na konci nechtělo vyplivnout. Silně magnetická energie moderního jazyka, kdo by tušil, že se před 175 lety psalo takhle křepce! Tedy psalo... Psal takhle Féval a psal na pokračování pro noviny. Asi proto v každé kapitole improvizuje kdovíco, hlavně udržet napjaté čtenáře. Postavy mi ani s odstupem moc nezešedly. Leč přepálený finiš odzvoní už bez ovací publika. 18/19

1 15.04.2019

Najímám si Chandlera, abych se:
- nachechtal hned v první větě, to jiný nesvede;
- dočkal, jak Marlowe zase dostane přes makovici, to se mu stává;
- překvapil, že si párkrát, tj. 2x vrzne, asi na rozloučenou (v posledním románu);
- nudil tím, co jiný detektivkář jako zbytečné vynechá, zato Chandler popíše, aby nahnal stránky a vyznělo to ještě zbytečněji;
- dohadoval, čím tato těžkopádná historka dokazuje ono autorovo proklamované mistrovství? 15/19

1 20.03.2019

Všichni protagonisti včetně sklerotika mi přišli jak vystřižení z papundeklu: placatí, bezbarví, zapomenutelní. Či zapomnětliví? Chápal bych traumata »drahouška« Delto-Kaina kdyby nemohl najít brejle s želvovinovými obroučky, a kór teprve když ztratil včerejší den... Jenže kde je motivace a paralela?
Pro mě třeba v Rudolfinu, kde v pátek, zatímco jsem měl rozečteno, zazněla Powellova hypnotická suita z filmové verze. A tu zle pokazil tupý výkon vykáka Damona. Pak nebuďte předpojatí k místy obstojně psychologizující literární předloze. 7/19

1 07.02.2019

Pozor, řada alarmujících vykřičníků!!!
1. Každá ze tří historií má v názvu »zmatek« - doufám v šetrně přidanou hodnotu cenzora, nikoliv v nápad autorů.
2. Má čtecí premiéra pánů S. je i derniérou.
3. Literární odpad bobtná napříč režimy: Západ silážuje Stopařova průvodce Galaxií, Východ zasmrděl touhle slátaninou.
4. Existují tací, kteří to s chutí konzumují.
5. Pondělky nesnáším, ještě aby začínaly v sobotu!!!
37/18

1 07.01.2019

Kdož jsi od novin, zůstaň u novin! Nepleť se do politiky a nepiš beletrii.
Kousavý komentátor MF DNES a rychlokvašený politik v barvách ANO kdysi sesmolil tento rádoby satirický společenský román s přídechem absurdna, ač není zřejmé, zdali to tak zamýšlel. Vědom si byl leda samoúčelných vulgárních invektiv.
Králíček mi dodal stesku – po vydatnějších, sdělnějších knížkách. 26/18

1 24.09.2018

„Byli jsme oba strašně napružený. Kolem nás samý mimořádně zlovolný vibrace“ (str. 35)
„Najdem nějakou dobrou rybárnu a dáme si červenýho lososa.“ … „Ale nejdřív bysme se měli vrátit do hotelu a zabydlet se. Možná si rychle zaplavat a dát si trochu rumu.“ (str. 74)
Smažky bych sice natěšeně udupal, ale až po pár vypečenejch hlodech jaký padly na tomhle tripu.
Loathing sice neznamená »svrab« ani »hnus«, jenže mi zní nějak líp. A ne kvůli filmu, kterej jsem neviděl, a nechci. Ty dva nesympatický panáci mi do knižních rolí lumpíků zbla neseděj.
Taky chvála, že to sestylizoval novinář. Ač imrvére zduněnej, napsal to dokumentaristicky, suše. O což je to šťavnatější! 25/18

1 07.09.2018

Zbrklé, rozhýřené, emotivní vyprávění přitakává spíše celoživotní nátuře nežli pokročilému věku, v němž diktoval své paměti.
Čili přesně v Merlinovsko / Bob Saint-Clarovské manýře: „Pojedu někam do hor!!! Možná k moři!!!
Dokud se nedostane k filmům, malinko zkouší čtenářovu vytrvalost. Pak už se to valí podle jakési osnovy. Ovšem pár stránek navíc ke snímků, o nichž nepadne ani slovo, by neškodilo!

1 28.08.2018

1. Krysy na schodech – Přelidněná detektivka si vybírá noční směnu v divadle, kde večer práskne zločin a ráno splaskne pachatel. Jó, kdyby takhle svižně, zábavně a bez příplatku jako manželské duo pátračů dedukovali i naši kriminalisti, ztratilo by prodloužené nedělní odpoledne perlivou čtenářskou šťávu! 2/18

2. Panna a vrah – Tentokrát je krimihřištěm pouťový jarmark, pro defilé všelijakých zjevů a existencí ještě přitažlivější, nežli divadlo opanované v jedničce. Že se i nyní překombinovaně vraždí, ale taky podpaluje a vyhrožuje, to koneckonců patří k žánru; záslužné body navrch ovšem přihrává svérázné dějiště, plebejská mluva a humorný nadhled. 5/18

3. Tři mrtví trpaslíci – Tak oni byli (podle názvu) dokonce tři...? Snahou o všeprostupné finální vysvětlení se do té chvíle slušně odsejpající mysteriózní příběh totiž natolik zpomalil a zabordelil, že snížil hodnocení sám sobě, a málem i celému trilogickému výběru. Hartoga v detektivní bludně holandské poloze (jinou neznám) lze však (třeba zrovna na prázdniny) směle doporučit. 20/18

1 19.07.2018

Lecjaký karbaník, věštec, travič by oktáv asi pohrdavě smetl jako promarněnou šanci, protože z látky by dozajista šlo vyždímat setsakra výbušnější story než jen selanku v historických kulisách.
Autorka si coby abonentka kursu tvůrčího psaní patrně potřebovala ozřejmit vyprávěčské finesy, což se jí povedlo, a k ozvláštnění děje připletla vykládání karet a ovívání jedovatým vějířem, kde zůstala jen v nákroku. 16/18

1 15.05.2018

Spisovatel má psací metodu kromobyčejně osvojenou, jenže tady to enormně přesíťoval a propletl, čímž nezvládl tažnou dynamiku příběhu a nijak nezažehl podmanivé románové kouzlo. Všichni proti všem - a jindy ruku v ruce; název vskutku nelže. Především není pořádně komu fandit a koho se bát, to je ta základní beletristická vada. Světovou arénu hekticky přelidňují agenti, krtci, dubléři, informátoři, gangsteři, politici... figurky, co se kácí jako mouchy, sotva vletí na scénu, a jen některá dostane šanci ještě zabzikat. Každý je svého druhu zištný křivák a podrazák, vyjma pár vyložených obětí. Ale taková je zřejmě zvenčí neviditelná praxe tajných služeb, placených z našich daní i špinavých peněz.
Kniha je formálně nevyvážená: zprvu ke kapitolám autor připojuje poznámkový aparát, patrně k prohloubení dojmu serióznosti a podloženosti, pak již jen namátkou závorkově dovysvětluje (pozn. aut.). Druhou část ani nečlení na kapitoly, jen nadpisově odstavcuje.
(Jemné přešlapy, kdy plukovníka Podzimka vzápětí degraduje na podplukovníka či vojenského delikventa v půli 80. let v ČSSR nechá eskortovat Vojenskou policií, se v záplavě jiných údajů asi ztratí). 15/18

1 09.05.2018

Popravdě mě k Sheldonovi přivedl Ennio Morricone, který zhudebnil filmovou verzi Bloodline. A Morricone když se v notách rozvypráví, svede to zručně a důstojně zaonačit, i když zrovna nezkomponoval majstrštyk.
Narozdíl od Sheldona. Ten se rozmáchne k provokativně nabubřelé generační epopeji, načež se ve tři čtvrti plátna poleká, jak mu valem zasychají barvy na paletě, a tak to pár uspěchanými tahy hala bala nějak neuvěřitelně dočmárá, aniž by mu zbyl plac na kloudné provázání všech dějových linií a lidských pohnutek. Když je tedy sám původně megalomansky načrtl. 10/18

1 19.03.2018

Prazvláštně obojetná halucinace: nastřídačku tu běží stihomamské samomluvy detektivního zoufalce a vize tajemného oběšence o jiných společenských pořádcích.
Jen kdyby monology tolik neubíjely, vize neztratila šťávu a košaté vyjadřování neparazitovalo na příběhu. 42/17

1 10.01.2018

Množství zdejších hodnocení i komentářů odráží popularitu knížky - napsané snesitelně ukecaně a přesvědčivější spíše v pasážích, kde se experimentuje, než moralizuje.

1 20.11.2017

Selb připomíná Phila Marlowa. V Německu a ve výslužbě. Schlink ho prezentuje jako sebezpytavého šťourala, který vánoční stromek zálibně ověšuje pixlami od sardinek a přitom spekuluje o motivech vraha.
Svižné kapitolky mají neobyčejně činorodé názvy, vždyť nudné číslování svede každý.
A ještě něco: kdo četl zprofanovaného Předčítače, zjistí, jaká je to vedle o deset let staršího Selba literární slabota. A kdo ještě ne, ať radši věří jen Selbovi. 25/17

1 29.05.2017

Abych se jaksepatří vžil do situace, po dočtení jsem poživačně vyžahnul půldruha litra červenýho. Teď vím, jak jim asi bylo. Převálcovaně. Komentář smolim už deset minut, v hlavě notně rozestláno. Přitom by stačila rovná věta, že milý dojmy z hořký bilanční konverzačky se mě furt držej, laciný víno je nespláchlo. 22/17

1 05.05.2017

Spodek má být schizofrenik. Spisovatel by neměl být schizofrenik. Čtenář není schizofrenik, přesto se po něm žádá, aby svět viděl jako schizofrenik. Což o to, vstupní premisy jsou vyzývavé, průběh pátrání v metru i lidských duších rytmický a finální úpadek uvěřitelný, leč banální, nezúročující nic z předchozího děje. 19/17

1 25.04.2017

Letos padesátiletý příspěvek na téma umělé inteligence přichází zrovna vhod počínající diskuzi o právní regulaci chování robotů aj. bytostných nápodob, u kterých hrozí, že se buď vymknou kontrole nebo člověka zotročí anebo úplně vystrnadí. Až takhle extrémně to vidí Marek ve své utopické vizi o androidní totalitě, která mimochodem svědčí o tom, že poměry v Československu léta páně 1967 musely být setsakra benevolentní, aby ji dovolily publikovat! 17/17

1 21.04.2017

Dal jsem si novoroční předsevzetí nečíst blbý knížky, a vida, už ho porušuju! Příběh tak mimořádně polopatický, patetický a hloupý, že by jeden brečel, ale smíchy! Postavy totálně mělké, potácející se mezi alkoholovým flámem a flikováním autovraků a do toho zákeřná choroba té nadpozemsky andělské, všemi zbožňované bytosti... Tohle je, přátelé, výstavní, čitelně sestehovaný kýč (z něm. Kitsch). 9/17

1 08.03.2017