ber-tram přečtené 946

Zpívaná poezie 1990, Vladimír Merta

Podobně jako u Mertových pokaždé jinak obráběných písní vesměs jen zmateně kloužu po povrchu nevšední instrumentace a textace, i u jeho odborně-amatérské úvahy tápu, o co mu kráčelo?! Udělat si abecední pořádek ve vlastních myšlenkách? Možná… Já si jen z poličky odškrtl další brožuru, u které uplynulo nejmíň 20 let, co jsem si ji pořídil. Dnes se ptám: proč?!... celý text

Třikrát černá stopa 1988, Cornell Woolrich

Nevěsta v černém: Poprvé, co dávám v edici 3x hodnocení jen ** (takže to celkově srazí do průměru i další dvě, tedy pokud budou lepší). Tady jako by se psavý hochštapler přihlásil do literární soutěže s rádoby fikanou kompozicí, která je ve skutečnosti amatérskou slátaninou. Naneštěstí i zfilmovanou. 48/24 Dáma měla oranžový klobouk: Kriminálka pěkně narafičená, aby teprve na konci dávala jakýs takýs smysl, zkvalitňuje profil Woolricha jako literárního konstruktéra, jemuž by ovšem neškodilo architekturu jemně proškrtat; pak by čas do popravy setsakra fofroval! 52/24 Černý anděl: Ano, opravdu psal detektivky jinak (jak stojí v doslovu). Divně (jak míním já). On to měl totiž v životě celé postavené “jinak", aby vnímal svět normálně. Jakoby furt psal a psal, a něco napsal. Co na tom, že pointa jen chabě pšoukne. Ale edici 3x to vypolstrovává o průměr, i toho je třeba. 56/24... celý text

Excentrici v přízemí 1989, Vojtěch Lindaur

O tzv. české nově vlně si radši přečtu, než bych ji poslouchal. I když jak co. To platí i o příspěvcích almanachu: nejlepší Vlčkovo úvodní zamyšlení a pak profily kolísavého rozsahu a pojetí: medailonek, (pseudo)reportáž, (pseudo)rozhovor, kritická noticka. Rozptyl ujednocuje nápaditá grafika, včetně růčo vepsaných korektur.... celý text

Filmy 80. let 1995, Ron Base

Ležela doma nejmíň 20 let, je velká a těžká, poctivý křídový papír, takže vzít ji do pelechu, spíše balancujete a teprv pak čtete. A prohlížíte, protože fotografie jsou tu parádní! Některá fakta jsem si osvěžil (a propojil se stínovým světem filmové hudby, kterou mám rád), mnohé bylo nové, a pár kopanců v letopočtech (vždy plus deset let, např. 1994 namísto 1984) jsem si sám zkorigoval: stačí znát titul a rok vydání knihy. Styl je typicky americký: sebestředný, vtipně ironický a vše přepočítávající na prachy.... celý text

Robin Druhý a jeho rodina 2004, Zdena Frýbová

Žít ještě letos, završí devadesátku a mele a mele a mele… Z posledního. Což se jí literárně dařilo už před čtvrtstoletím, kdy vyšlo pokračování téhle Robinsoniády, načež deset let nato usnula navěky. Ne její knihy – pro koho by tato byla premiérou, buď si autorku ihned oblíbí nebo znelíbí. Pro mě už signalizuje finále její tvorby, četl jsem fakt asi všechno, vynechávám jen Dvě dámy v tísni, protože to bych se v tísni ocitl spíše já jako čtenář. Ona se nezapře: má originální výrazivo, velmi kritické názory na porevoluční i předrevoluční (vlastně jakoukoliv) dobu, které tvrdošíjně cpe do úst svým postavám, zpravidla pevným a vzdělaným a všehoznalým charakterům s jen drobnými chybičkami k pousmání, avšak v podstatě maloměšťáckým snobům, kteří sice pořád hledí na dno peněženky, a přitom si žijí jak prasata v žitě (čoklové v masně). Ale to zkrátka patří k Frýbové notoricky vyhrocenému vnímání světa, notabene v humoristickém žánru. Stačilo by ho 150 stran, učetli byste i 1000, ona servíruje kompromisních 500. 51/24... celý text

Hvězdy tehdejších hitparád 1989, Jiří Černý

Není to románová novinka, tudíž doma ležela málem 30 let. Není to ani román na pokračování, tudíž jsem vyzobal jen kapitoly o interpretech, od kterých něco mám a znám (Beatles, Hendrix, Rolling Stones, Zappa aj.). Ale Supremes? Aretha Franklin?! K čemu?! Jen kvůli Černého stylu psaní? On je tak jedinečný, až časem otravný.... celý text

Dívky tepané ze stříbra 1964, Marie Majerová

Dojemná jednohubka, pravdivá tehdy, a jestli i dnes, kdoví? Holky určité lépe vědí, co by chtěly, resp. co rozhodně ne: být do dvaceti pod čepcem. Ostatně těm z knížky by právě bylo kolem osmdesáti, takže by mohly porovnat a povyprávět. Spisovatelka už ne, ta k nám promlouvá z minulosti, a přiznejme jí, že si označení spisovatelka zaslouží. 47/24... celý text

Třikrát za obhajobu Perry Mason 1983, Erle Stanley Gardner

Případ sličné siluety: Vůbec neuškodí proložit vláčnější kriminálky zase hbitým konverzčním staccatem, které se nevyhnutelně přestěhovává do soudní síně, ale kterým je radno šetřit - to aby příjemně osvěžilo, neboť při větší frekvenci už hrozí stereotyp. 38/24 Případ pozlaceného zlata: Prvních 30 stran se Mason vůbec neobjeví, což nevadí, on už si to umí vynahradit, i za cenu přetvoření důkazní situace k obrazu bezúhonnosti klienta. 42/24 Případ kulhavého kanárka: Na hřbet Křivopřísežného papouška jsem před x lety narážel v každém antikvariátu, kroutě hlavou: no to asi bude veledílo… Teď už mě další angažmá z říše opeřenců u superproduktivního Gardnera nepřekvapuje, jedinou změnou je vyústění případu, kdy domněle milostný motiv náhle střídá osazenstvo dychtící po mamonu. A taky finále nikoliv v síni justiční, ale málem svatební. 46/24... celý text

Třikrát v blízkosti vraha 1987, Ruth Rendell

Pochmurný dům: Co je to za detektivku, kde se všechno vyžvaní hned na začátku…? Jenže tohle není konfekční krimi o dechberoucím odhalení pachatele až na samém konci, nýbrž laická, leč koncízní psychologická studie o primitivním pánbíčkářském odpadu ničícím ušlechtilejší bytosti. 37/24 Dvojí tvář: Tady editoři šlápli vedle, a hodnocení výboru to sráží. Posledních 20 stran by aspirovalo na slušnou povídku, předvoj 100 stran je nastavovanou anamnézou jednoho podivína, anamnézou postrádající kriminálního ducha. 41/24 Podoba ďábla: Třetí ponor do duše úchyláka utvrzuje, že přednost bych v exkluzivní sérii 3x dal radši psychologickým mapám Patricie Highsmithové. I tam sice chybí průvodní detektivní kybic, leč příběhy konči realističtěji, ne jako tento - naladěný do růžova a se zásahem slepé spravedlnosti. Sympatie k oběma autorkám pramení z doby: žádný online život, jen vyzvánějící pevné telefony a toulající se listinné dopisy, dopisy, dopisy… 45/24... celý text

Život je nádherný 2016, Tereza Boučková

Úlevné je, že kniha dává naději všem psaní chtivým adeptům. Tohle by totiž zvládl sepsat každý: … tak Karel Heřmánek nám spáchal sebevraždu, no to se mnou zacloumalo! … Právě jsem dočetl další kauzu Perryho Masona, a zdá se mi, že je to tak trochu na jedno brdo … Malý zase nastoupil do školky a vypadá to, že docela rád … Pekl jsem rebarborový koláč, a moc se mi nepovedl … Máma si po dlouhé době dala na hlavu natáčky … Prostě kronika všedního dne donkichotské zoufalky - s tou výhodou Boučkové, že udělala fatální osvojovací kravinu, ze které se leta oklepávala, že je dcerou slavného romanopisce, která na rozdíl od něj neumí psát, akorát se podepsat, což se jí povedlo pod Chartu 77 čili se zná s tou disidentskou enklávou, asi i včetně na konci r. 2011 pohřbívaného KaPra. 43/24... celý text

Krev zmizelého 2006, Vladimír Körner

Scénář mě zprvu zaskočil, čekal jsem beletrii, snad proto kniha ležela pár let ladem. Jelikož jsem ji hned po přečtení doplnil shlédnutím filmu, obraz se propojil s textem, a udělal tečku za dílem autora, který se pak asi už odebral do důchodu. Možná se mu nechtělo psát echt prózu čili zvolil jen scénář. A v kontrastu s pochmurností své tvorby si dovolil vtípek o rakouském prezidentovi Körnerovi (s. 83), který v té době opravdu zastával úřad. 39/24... celý text

Třikrát Kinsey Millhoneová 1991, Sue Grafton

A jako Alibi: Pozvolný, střízlivě seriózní, málem schematicky klišovitý rozjezd (rozvedená, bezdětná, běhající soukromá detektivka, kupodivu nechlastající) se překlápí do kovbojsky uspěchané popravy. Když se totiž řekne A, sluší se dodat B, a jelikož autorka není troškař, umanula si rok co rok ověnčit pátrací kauzou další a další písmeno abecedy. Možná už tedy při dopisování Áčka klíčil nápad na Béčko či tlačil čas, tak honem honem Áčko nějak utnout! 36/24 B jako Běs: Aha, tak střílečka z A niterně doznívá i v (abecedně) navazujícím případu, no aby ne! I tady děj utínají malá jatka, ze kterých mladá pátrací soukromnice nevyjde bez šrámů na těle (míň na duši). 40/24 C jako Corpus delicti: Dalo by se odhadnout, že další písmena abecedy titulující každý příběh budou pokračovat v sebestředném líčení a hledání odpovědí na co, kdo, proč… zkrátka na těch 7 kriminalistických otázek. Mě úvodní trilogie stačila k tomu, abych vytušil vzrůstající sympatie k hlavní hrdince, ovšem i jistou schematičnost jejího feministického životního stylu. 44/24... celý text

Jak funguje hudba 2012, John Powell

Kdybych se neflákal a dočetl před Chyť ten zvuk, leccos by se mi objasnilo z toho, co řekl Morricone. Samotného mě hudební nauka i vzdor rádoby humornému podání poněkud minula, hráčem v orchestru nikdy nebudu a u táboráku o notách a stupnicích nepřemýšlím. Abych obstojně zadrnkal písničku, potřebuju být střízlivý a ne nadupaný hudební teorií. Dávám na pocity, energické nasazení, a aby mi jakž takž ladila kytara.... celý text

Chyť ten zvuk 2018, Ennio Morricone

Povědomí o legendě filmové hudby jsem si rozšířil potud, co jsem byl schopen z dlouhého komponovaného rozhovoru o teorii a praxi komponování porozumět. Mnoho toho nebylo, spíše jen dojem z pregnantního vyjadřování. Souběžně jsem i znovu poslechl všechno, co od skladatele schraňuji, a vtom jsem poznenáhlu redukoval, redukoval až na hutné jádro titulů, které podle mě jeho styl vystihují nejlépe a hlavně které se mi líbí a budu se k nim rád vracet. To o knize neplatí, jednou stačilo.... celý text

Odváté novely 1995, Vladimír Körner

Dvě z odvátých novel jsem kdysi četl v jiném sborníku - dvě lepší z nynějších čtyř, podotýkám (Svíbský les, Psí kůže). První dvě jsou opravdu odváté čili zbytečné, jakoby Körner stůj co stůj musel pořád něco smolit. 35/24... celý text

Mucholapka 2012, Dominik Dán

Žádné internety, žádné mobily, zato kriminální bizár, u kterého se i pamětníci smí dohadovat, nakolik je to plně ze života, a nakolik se čerpá ze studny fantazie. Prozaicky to šlape, jak je u autora standardem! 31/24... celý text

Třikrát Steve Carella a spol. 1979, Ed McBain

Provokatér: Jakoby odtud civilně autentický policejní frmol implantoval do svých kauz Dominik Dán! Tj. vyškrtat jalový dialogový balast ve prospěch spádu událostí, ale v neprospěch pravdivé mezilidské životnosti. Dán ovšem volí serióznější náměty než “hluchým" Provokatérem ad absurdum přetlakovanou loupež, která ztroskotá na nanuku. Pročež mě napadá, co si dát vzápětí do čtecího pořadí! 26/24 Poldové: Žoviální kecárna žargonem semele kdeco odrážející policajtskou řeholi a na zločinnost nahlíží s cynickým humorem. Poněkud infantilní, a tím zábavné počtení, a hlavně: odehrávající se ve starých dřevních offline časech, kdy vládly jen listinné dopisy, telefon a vysílačky. Kdo baží po čemsi podobném, ale realističtějším, sáhne jako zase já po D. Dánovi. 30/24 Není hluchý jako hluchý: Vyváženě pochvalný i káravý doslov Jana Zábrany nutí až zvolat: to je tak blbé, až je to skvělé! Z kaleidoskopu realistické kriminality fiktivního vělkoměsta teď vyčnívá hluchého záměr obohatit se a pobavit na úkor omezeného intelektu osazenstva policejního okrsku. Zase marně! 34/24... celý text

3x Maigret 1976, Georges Simenon

Maigretův první případ: Kdo má Maigreta zafixovaného jako bručouny Gabina či Cremera, sotva si ho představí coby šestadvacetiletého štíhlého pátrače takřka na vlastní pěst, který ránu (doslova i obrazně) schytá už v první kauze, přičemž jen ta obrazná otřese jeho vírou ve smysluplnost policejní práce. 25/24 Maigret v Picratt baru: Nepřetržitý dialog frčí tak bleskurychle, že se z něj sice na konci vyloupne »kdo«, ovšem nikoliv »proč?«. Motiv a postup pachatele zůstaly v té slovní kanonádě jaksi opomenuty. 29/24 Maigret a Dlouhé Bidlo: Pozoruhodné a jak odlišující! První svazek v této trilogii má kapitoly pojmenované, druhý jen očíslované a třetí doslova odvyprávěné! Až ze statí se dozvíme, jak zubařský mamánek vzdoroval pařížskému komisaři, který nezklamal detektivní normu, ale neohrozil čelné žánrové mety. Vítězí na počet a úspornost příběhů, napumpovaných dialogem, oproštěných od sáhodlouhého tápání. 33/24... celý text

Třikrát vražda z posedlosti 1982, Patricia Highsmith

Cizinci ve vlaku: Ááá, v sérii 3x nastupuje vyšší liga, kde průvodního detektiva střídá psychologie v hlavní úloze pokušitele člověčích špatností. Už zlověstný pan Ripley mi dost napověděl, že tady se bude hrát o víc, než jen o senzační holmesovské vyluštění zašmodrchané záhady. 24/24 Houkání sovy: Kdo v tomhle panoptiku byl normální?! A kdo z nás je úplně normální? A bylo by normální, kdybychom byli všichni normální? Kdyby ano, sotva by vznikla tahle beletristická studie o několika divných povahách. 28/24 Posedlost láskou: Páni, jací po světě chodí pošahanci! Chlapi, samozřejmě, koho jiného by paní spisovatelka učinila terčem svých invektiv! Stačí do někoho jen drcnout a mrtvola je na světě, to aby se psychologická spirála roztočila naplno. Tahle trilogie těžce vybočuje z konvencí edice 3x, jakoby sem nepatřila, a proto ji činí tak exkluzivní! 32/24... celý text

Něžná fata morgána 2016, Dominik Dán

Vida, McBain mě nasměroval k Dánovi, a ten odkazuje na McBaina (str. 88)! Silně zatrne při úvahách o politickém čachrování deformujícím policejní službu (např. str. 141). Co fungovalo během něžné sametové, užije se i dneska aneb jak to celé vlastně podat veřejnosti, že? 27/24... celý text