ber-tram přečtené 947

Pátý rozměr 2009, Martin Vopěnka

Naivní bytosti trapnost nepociťují, jejich okolí ano. Vstupte do kontaktu s Vopěnkou, a další už nenavazujte. Jestli (někam) dospěl, pak k psedovědátorskému filozofování a obcování s chlapem. Že to nesouvisí? A kdo jiný než latentní buzerant by studoval kníhu o černé díře? :-D 37/22... celý text

Vražedné alibi 2008, John Katzenbach

Chvála knize, která vlastní větou dává vysvědčení sobě i dojmům čtenáře: »Zprvu chladné, až téměř hrozivé tóny jeho hlasu vystřídala únava s náznaky úlevy, že se vše konečně blíží k závěru«. To se píše na str. 530 (ještě 30 zbývá) a pořád nevíte, jestli finále vyzní investigativně střízlivě nebo pavlačově bulvárně. Jde o typ bohatě rozvyprávěné kritické sociální detektivky, kde od začátku do konce váháte, kdo napáchal větší společenské zlo. 36/22... celý text

Final cut – Vrah z internetu 2014, Veit Etzold

Nelibuju si v nechutnostech a zvrácenostech, abych hodnotil takhle vysoko, protože nejsou zde účelem, ale prostředkem. Prostředkem ke strhujícímu kriminálnímu pátrání v realitě skutečné i virtuální, stimulem k uvědomění si hrozby reality digitální, skutečnost fingující. Kulisy Berlína navíc dodávají středoevropskou blízkost, obdobně jako Sorry, Berlínská past nebo Plán N. 35/22... celý text

Robocop 1991, Ed Naha

Proč plným počtem neodměnit žánrově čistý přepis scénáře z osmdesátek, když šlape a baví? Čitelný děj, myšlenka s přesahem, vtipné hlášky. Jo, a odehrává se to v roce 2043, kdy v 97 letech zemřel Sylvester Stallone. Spisovatel je prorokem dlouhověkosti, co? Považte, že Stalloneho matka odešla teprve před dvěma roky v osmadevadesáti! Snad ji Sly napodobí! 34/22... celý text

Kuře melancholik 2008, Josef Karel Šlejhar

Jazykově archaické (leč výstižné), dějově nadčasové (obzvlášť pro pediatry), literárně pomíjivé (kapku oživené filmem). 33/22

Roj 1992, Arthur Herzog

V pondělí 26. září začínám číst, jak Wood v pondělí 26. září začíná číst. A z novin se dozvídá, že...! Oproti roztěkané odlehčené katastrofické Sahaře se generačně starší katastrofický (taky zfilmovaný) Roj soustředěně přetěžuje vědátorskými tezemi, zdroji, grafy, výpočty - kdoví, zda pravdivými či vyfabulovanými na efekt. Až se za včelou ztrácí člověk. Kdo jako já četl románovou Vlnu od Hyda, může do téže poličky pověsit i Herzogův Roj. 32/22... celý text

Sahara 2002, Clive Cussler

Film utíká rychleji a o fous utekl i knize. Oba formáty však honí příliš senzací - od záchrany planety po revizi dějepisu. Prostě adrenalinová slátanina s podružnější milostnou linkou na papíře než ve filmu. Nezničitelný Dirk Pitt (už to blbé jméno...) usilovně prohlubuje nechuť si ještě cokoliv s ním přečíst. Potěší sebestředný vtípek autora vyskytnout se uprostřed Sahary. 31/22... celý text

Černá slunce 1976, Vojtěch Steklač

K Příbrami jsem donedávna míval vztah srdečný, k rodákovi Steklačovi až doteď nulový. Obé loni zemřelo. Příbram s příhodami si drží nostalgii, Steklač bez pointy odstup. Lepší sytě zažít namísto planého čtení. 29/22... celý text

Terminátor 1992, Randall Frakes

Vznikají spíše mizerné filmy podle solidních knih nežli obstojné knihy podle bezva scénářů. Tenhle přepis sem patří. S filmem jsem neporovnával, poněvadž si ho živě nepamatuju, ačkoliv... Proto jsem ho včera znova zhlédl - pod vábničkou knihy. Obojí funguje, avšak kniha, jak to bývá, je v detailech sdílnější, zato film ozlomkrk pádí kupředu. 30/22... celý text

Koně se přece střílejí 2005, Horace McCoy

Pojem reality show nezazní v textu ani v doslovu, přesto z nich pocitově čiší. Filmová adaptace nijak průrazná nebyla, ale aspoň ji připomněla nijak průrazná literární předloha. 28/22... celý text

Koko 1998, Peter Straub

Ubrat sto stran, zkrátilo by se to o stovku. Ubrat dvěstě stran, o dvě stovky... Motiv by nezmizel, když není. Ledaže spočívá v upovídané pětisetstránkové anamnéze, že kdo prošel Vietnamem, šíbe mu, ať už morduje nebo pase po mordýři. 27/22... celý text

3x Perry Mason 1968, Erle Stanley Gardner

Ztráty a nálezy 2021, Aleš Brichta

Recenze o žluči a vyřizování účtů přehánějí. Brichta prostě vzpomíná (paměti je silné slovo) jak slova plynou, takže nečekejte literární perlu, ale přepsanou mluvu zaplevelenou o “všechno možné”. Není to takový “masakr”, že byste koukali “jako blázen / vrána / puk”, ale v úhrnu “toho bylo moc”. Další, u koho zeje propast mezi solidní sdělnou kondicí v textech, a mělkou v civilním vyjadřování. Hlubší zkušenost, nosnou ideu a poučení si odtud neodnesete, ani se ničemu nezasmějete. Jedině snad životní postřeh, že zamindrákované ego se ozve, jakmile hvězda jednoho stoupá a druzí trčí na místě. Ano, Brichta se stal charismatickou celebritou, každý ho zná, kdežto souvěrci z Arakainu jsou společenské nuly, nezná je nikdo. To je muselo hryzat!... celý text

Třikrát Napoleon Bonaparte 1977, Arthur William Upfield

1. Vdovy z Broome: Magnet a piliny, Hranice dříví... názvy prvních kapitol zní až odtažitě alegoricky...?! A přitom jde o rutinní detektivku, nekonvenční snad jen australským kontinentem. Ledaže by tím magnetem byl zločin a pilinami sebejistý detektiv, kdežto hranicí dříví podnět k vyšetřování...? Je fakt, že se ho aktivně účastní málem celá místní pospolitost. 22/21 2. Zlověstné kameny: Jakoby se autor snažil spolu s detektivní zápletkou prodat kus australské exotiky. A jelikož průběžně koukám do mapy se zájmem, kde se to celé odehrává, skutečně se mu daří. Překladatel pro změnu zkusil vyfabulovat napínavější název. Ale i kdyby otrocky přeložil originál na »Dort v krabici na klobouky«, obsah by neutrpěl. Centrální průsečík detektivky s exotikou se totiž týká samotných pátracích metod – exaktních civilizovaných (importovaných), jimž konkurují intuitivní divošské (domorodé). 20/22 3. Bony kupuje ženu: Také mám rád shody počasí: tady i tam momentálně vedro a sucho. Ovšem nástrahy Eyerova jezera plného optických klamů sotva co a kdo překoná. Leda detektiv na stopě vraha. 26/22... celý text

Bez motivu 1971, * antologie

Povídky mívají krátkou paměť, avšak tyto příslovečně nejsou bez motivu: první přetížená slangem zaujme právě přetížeností slangem; druhá prokazuje románově vyprávěčský talent autorky; třetí sonda do historie postrádá finální archeologický výkop; čtvrtá se noří do klukovského pátracího světa nápomocného dospělým; pátá odsejpá, protože tu neotravuje Marlowe, jinak chandlerovská rutina; šestá je úsečnou anekdotou na téma kdo jinému jámu... Vidíte, že si je s odstupem všechny pamatuji! 24/22... celý text

Potlach 1969, Jan Vyčítal

Inu, potlach. Roztěkaný, dobový, slangový, nostalgický, infantilní, poetický. Jezdím furt na vandry, tudíž jsem se nechal textově ovanout. 25/22

Vysoké sázky 1980, Dick Francis (p)

Chtěl jsem Francisovi dopřát soukromého statutu »třikrát«, když to veřejně neučinila odeonská edice 3x - a asi tuším proč... Bývá to vždy výbor toho nejlepšího z tvorby, kdežto u Francise by se nabízel jen výběr toho nejméně nudného. Příběh je sice velice lidský, ale neskutečně fádní, plytký, a pro neznalce světa dostihů nesrozumitelný. Ani prostředím (pořád stejným) neumí Francis navnadit, proto má u mě utrum. 23/22... celý text

Konec velkých prázdnin 2005, Pavel Kohout

Hodnocení jsem si ujasnil předem a ze zkušenosti – první liga! Četbou, příhodně poučnou v časech ukrajinské imigrační vlny!, víceméně slavím Kohoutovy pětadevadesátiny, kterých se dožije napřesrok; a věřím, že dožije, třebaže možná už nic nenapíše, resp. nic tak rozsáhlého a poutavého. Tvůrčí manýra není syntakticky povolná, natož podbízivá, ale osobitá: věty náhle trhá vniveč rozhovor či se spojují v masivní bloky samomluv. Souběh mnoha osudů viděných paralelně vyzývá přebrodit kapitoly životů všednějších (např. zahradník, klavíristka) k charakterům peprným (např. vošoust-dobrodruh Strniště, vobšourník–elita Markalous), přičemž nikoho autor neušetří finálních vztahových kotrmelců včetně sebezpytu o klamné idyle emigrace. A hele, Markalousovi, jak koukám, asi upřeli televizní alter ego, škoda! Což je další průzkumná paralela - Kohout scénáristický, seriálový aneb jací herci a jak trefně se zhostlili ztvárnění románovávých figur?! 21/22... celý text

Advent 1979, Jarmila Glazarová

Srovnání s těsně předešlým se nevyhnu: pokud Škvorecký obhajuje Chandlera, že zvukomalbu jeho jazyka nepěkně utlumí překlad do češtiny, co teprve »překlad« z češtiny do češtiny? Vydání domácího Adventu v r. 1979 dělí od originálu 40 let, kdy prodělal vnitřní proměnu gramatiky a stylistiky a interpunkce tak důraznou, až dospěl do nesourodé směsice nářečí, hovorové mluvy a spisovného jazyka. Nesourodé, leč básnivě podmanivé. Drsný životní úděl ponechme matkám samoživitelkám, ať se jím obměkčí nebo rozezlí, a sami se nasyťme zdánlivě neprodyšným, nicméně přiléhavým krasopisem. 17/22... celý text

Vysoké okno 2012, Raymond Chandler

Autora, z něhož smíme být na rozpacích, opět vynáší na piedestal autor, z něhož smíme být na rozpacích o to víc (Škvorecký). Po dočtení sedmera románů s Philem Marlowem (víc jich naštěstí není) bych stěží vybíral nejlepší, zato snadno ten nejméně nudný (Sbohem buď, lásko má). Vysoké okno leží kdesi níže. Rámují-li ho dialogy, pak jalové, tónují-li ho popisy, pak zdlouhavé. Jakoby Chandler naostro psal rovnou to, co mu slina na jazyk nesla, bez sebekritiky, prostě aby řádky nabíhaly, děj se co děj slabého a trapného. To pravé okno, kterým by oba literáti rádi nahlédli do světa velkých romanopisců, je opravdu nedosažitelně vysoko. 16/22... celý text