ber-tram
přečtené 946
Muž na balkóně
1974,
Per Wahlöö
Konkurují si dvě řady: kompletní číslovaná s romány o zločinu a zelená 3x výběrová. Tu protežuji, protože přináší chronologicky první tři kauzy, což nakonec stačí. Dvojice švédských autorů, jejichž jména se nedají vyslovit, nazírají na policejní vyšetřování sice střízlivě a pokorně jako na úmornou všední nádeničinu, nezdráhají se kritického sociálního podtónu, jenže schází jim mocnější životní nadsázka, vtip, odlehčení. Působí seversky studeně. 14/22... celý text
Život střídá smrt
2004,
Petr Prouza
Do Krámku s kráskami jsem se ani nemusel vracet, a to by stačilo pouze přelistovat v objemném svazku, aby osazenstvo i po skoro dvou letech ožilo, tentokráte ne však v poeticky hýřivém metaforickém nasvícení, nýbrž v dokumentaristicky zdrcujícím přímočarém přítmí. Autor tohle na vlastní kůži prožil, a kde by se jiní neprodyšně uzamkli do sebe, tam on vydýchával trauma úderným chorobopisem. 13/22... celý text
Atlas mraků
2012,
David Mitchell
Kdo bloudil ve filmu, knihou se i otráví. Mitchell má pronikavý dar solidní slovní zásobu utopit v plochých blábolech. Každou užvaněnou, odnikud nikam vedoucí epizodu mu asi nakladatelé hodili na hlavu, tudíž je napůlil a tence posprejoval emblémem románu v domnění, že stoupnou na rafinovanosti a důvěryhodnosti. U mě ani omylem. Ano, mívám mimořádný talent nepochopit pointu, jen kdyby nějaká byla! Je hanba, když Atlasu mraků trochu prospívá jen doprovodná filmová hudba, kterou si teď očistně pouštím. 12/22... celý text
Řeka bohů: Román ze starého Egypta
1994,
Wilbur Smith
S pietou vůči loni zesnulému romanopisci a jsa nesvůj z objemné bichle jsem Řekou bohů poprvé vstoupil do jeho tvorby. Asi ne naposled! Krátké kapitoly usnadňují průchod dějem, který se (ústy málem geniálního kleštěnce) po palácovém intrikaření a obcování přelévá v outdoorový poříční exodus. Jazyk je plasticky popisný, ne-li doslovný, čímž vynikne chlípnost i krvavost egyptského starověku. Hladký až lesklý papír svižně šustí pod prsty, a byť jako čtení do vlaku to znamená cestovat s cihlou, jezdím navěky věren přísaze: elektronickou čtečku nikdy! Jak mě v 90. letech odrazovaly knižní barvotiskové obálky s palcovými blýskavými nápisy, zjišťuji, že leckdy klamaly kabátem. Možná už ne tak hluboko v čase, ale kamkoliv jinam se s průvodcem Wilburem S. někdy ještě vydám! 11/22... celý text
Příběh, který nikdy neskončí
1987,
Michael Ende
Parádní a kultovni film se nedal obalamutit autorem nedělajícím čest jménu Ende = konec, a zastavil se chytře v půli knihy, kterou jakoby Ende nechtěl či neuměl včas ukončit. Možná až filmové pokračování těží z roztříštěného panoptika figurek, příhod a úkazů, které sice prokazují službu fantazii, ale nepříliš pointě. Předlistopadovému Albatrosu zato sluší neutralita, s jakou se nenechal zviklat k doslovnému překladu, a vydal Příběh, který nikdy neskončí. Reklamně Nekonečným se stal až po revoluci. 10/22... celý text
Svatyně odpornosti a jiné povídky (9 povídek)
1990,
Robert Ervin Howard
Na míru staromilců ctících naivní čistotu sword & sorcery žánru a svěží sytou stylistiku. Pod míru staromilcům s několika dioptriemi - brožurka dnes renomovaného nakladatelství je samizdatově úsporná, takže písmenka extrémně titěrná. Jenže kdož adoruje Conana, uhrane mu i Kull či Solomon Kane, příslovečně pod lupou! 8/22... celý text
Sbohem, baby
2023,
Dennis Lehane
Vliv na tak přemrštěné hodnocení musel snad mít pozdější film či co (nevím), protože knížka sama o sobě po mém soudu snese náklonnosti méně. Až polopaticky obyčejná únosová detektivka, marně vzhlížející k zemitému profesnímu reálu (např. Dominika Dána), a štítící se utopických pátracích sprintů (např. Jeffery Deavera). Tj. obapolně vzdálena pózám, po kterých čtenář prahne. 7/22... celý text
Stavitelé
2020,
František Štorm
Štorm civilní - mluvící posluchače zklame, tak je zakříknutý a šedivý (schválně zkuste https://vltava.rozhlas.cz/uz-se-nechci-zabyvat-temnymi-vecmi-rika-typograf-a-blackmetalovy-hudebnik-8345501), Štorm textující – zpívající posluchače zklame, jakmile pro stylové skřehotání není jiskrným veršům valně rozumět (schválně zkuste cokoliv od Master´s Hammer, symbolicky se hodí architektonická Špacírka). "Stavitel" Štorm píšící – poetizující přichází sympaticky odprostředka, pryč od extrémů. Střídá slovo (celé liché strany, písmenka jsou blechy) s kresbou (celé sudé strany, malůvky jsou obří) a obojím baví. A nakonec Štorm inspirující: aneb nestála by i ta naše venkovská pastouška, vzdor všemu vylíčenému řemeslnickému martyriu, za trošku toho rekonstrukčního elánu a umu?!... celý text
Beznaděj
1998,
Stephen King
Kdybyste vážně propadali beznaději, že ne a ne přetrhnout řetězec fádní četby, sáhněte po Kingovi. Ten obvykle vysvobozuje. A nikoliv zázrakem, prostě má spisovatelsky navrch. Dokáže ovšem zázračně podmanit - příběhem napohled civilním, a přesto zle nadpřirozeným. Jste už ve třetine, a dohromady se nic neděje, třebaže se toho semele habaděj. Beznaděj... Nepatří jistě k tomu nej, na to mám Kinga už tzv. přečteného, resp. odhadnu jeho literární mentalitu. A proto nezastírám, že jsem se s druhou polovinou trošičku pral. 6/22... celý text
Tvrz
2016,
Václav Šorel
Futuristickou Fabianovu Hvězdu 2 (plánoval jsem číst, dokud mě neodradila futuristická Fabianova Hvězda 1) bez milosti vystřídala (a zastínila) starobylá Šorelova Tvrz. Ačkoliv starobylá... Cestuje se tu napříč časem, a to nejen v příběhu samém, ale i mezi původním ABC komiksem a novelizovanou verzí. Kdeže kazeta, nýbrž cédéčko či empétrojky, žádná Ruzyně, ale Letiště Václava Havla, jede se sice škodovkou, ovšem proto, že SUV je v servisu... a plno dalších modernizačních prvků s dvojím efektem – pochvala za invenci autora, že toliko otrocky nepřevyprávěl to předešlé, a látku zatraktivil i pro nové mladé čtenářstvo (druhý efekt). Což určitě bylo záměrem, včetně doprovodných komiksových sekvencí, které také mají dvojí účin: dětským čtenářům odlehčí a znázorní text, pamětníky donutí buď zalistovat ve starých ábíčkách, jestli jsou obrázky identické anebo rovněž inovované (?!), nebo poctivě dojít až Na úplný závěr aneb pocta Františku Kobíkovi. Co hádám v ABC nezaznělo, že pilot Martin je odchovaný Kladeňák, to potěší! 5/22... celý text
Mlčení jehňátek
2001,
Thomas Harris
Objektivně vzato udělal ikony z Hannibala Lectera a Clarice Starlingové až film, který respektuji. Nic víc. Literární námět tedy nepoměřuji, možná jen s módní románovou záplavou psychopatů a úchylů, v níž toto dílo ani po letech neztrácí glanc a přednost. Kataklyzmatické atmosféře by nicméně slušela charismatičtější, rozuměj vyfabulovanější, koncovka. Ačkoliv – Lectera nechal autor prozíravě zdrhnout, že... 4/22... celý text
1984
2020,
George Orwell (p)
K očištění planety - Úplná Demontáž Lidstva! Vypůjčuji si název hudebního alba, které by ovšem bez člověka nevzniklo... Nevznikla by ani beletrizovaná politologicko-psychologická studie pro ty, co neradi odborné statě, a maně tuší smysl okřídlených sloganů o velkém bratrovi a orwellovském režimu - aniž by knihu četli. Po přečtení je schvátí dilema, zda slovo lidstvo znamená poctu či nadávku. 3/22... celý text
Tanečník
1999,
Jeffery Deaver
Oběma excentrikům – Rhymovi i Tanečníkovi – románově fandíte, ale jejich bleskovým schopnostem reálně nevěříte. Přesto jim nedovolíte, aby se vzdálili zornému poli vaší pozornosti. Deaver prostě umí! 2/22... celý text
Hvězda-01
2007,
Robert Fabian
Že bych se hnedle hrnul do druhého dílu, to ani omylem... Prvních 50 stran se cosi rozehrává, dalších 200 neděje nic, posledních 50 vzývá pointu. Chabou. Fabiana blažím v řízné military sci-fi (Mariňáci, první díl Carpe Diem), ostuzuji za jalovou vesmírnou šmírovačku. Tihle solitérní chlápci s temnou minulostí, námezdní ve stylu »dojdi tam - nevím kam?!, přines to – nevím co?!« už podlehli inflaci. Sugestivně vystavěné prostředí to nespasí. 1/22... celý text
Smrt staré posluhovačky
2006,
Agatha Christie
I když jiným, samostatným vydáním, uzavírám právě výběrový odeonský soubor Třikrát Hercule Poirot, kterým se (patrně) přepychová série v r. 1963 otevřela. Co do kvality i popularity nemohl nakráčet výtečnější premiant! I tento hlavolam zastřených totožností dešifruje, byť s přiznávkou vlastních pochybností. Co do kvantity si lze belgického detektiva užít v mnoha jiných kauzách, což také učiním, raději namísto všetečné slečny Marplové. 28/21... celý text
Vycházející slunce
2008,
Michael Crichton
Crichtona je škoda, ale není škoda, že ještě zbývá pár jeho titulů, které jsem nepřečetl a smím se na ně těšit. Má je vyrešeršované, odzdrojované, neklouže po povrchu. Povyšuje beletrii do naučnější zóny, třebaže ventiluje i své postoje - jako zde, v otázce japonských sociokulturních vzorců a specifik. 27/21... celý text
