ber-tram přečtené 946

Doly krále Šalamouna 1994, Henry Rider Haggard

Doyle a jeho Challenger, Burroughs a jeho Tarzan, Haggard a jeho Quatermain – dobrodruzi dechberoucí před stoletím a laskavě úsměvní dnes. Ale čestní, a proto obdivuhodní. 26/21... celý text

Rudý kapitán 2015, Dominik Dán

Dán je Slovák, a já ho v mém čtenářském rytmu majetnicky počešťuju. Až tak bych si přál mít jej v naší obci spisovatelské, namísto haldy tuzemských pisálků. On umí - zabavit, znepokojit, přimrazit. To co líčí, se reálně mohlo dít, spíše opravdu dělo. Otřesné, těžko zapomenutelné. 25/21... celý text

Vraždy podle abecedy 1970, Agatha Christie

Prokomponované ad absurdum! A klasická nejistota čtenáře u senzační detektivky: když už znám pachatele, proč do konce zbývá ještě 30 stránek?! Vše bude jinak, že, Hercule P.? 24/21... celý text

Konvoj do Murmanska 1973, Alistair MacLean

Lidsky procítěný a arkticky promrzlý konvoj bezpečně o pár délek předčí předchozí bezcílnou anabázi Na jih k Jávě, zbavenou nejen pronikavějšího vývoje, nýbrž i příslověčného autorova sarkasmu. Ačkoliv toho je prosto i ledové inferno mariňáků z Odyssea, převládá zde humánní poselství, o které se zkracuje rozměr jinak adrenalinovějších MacLeanových titulů, které jsem již přečetl. Dám mu časem zase příležitost. 23/21... celý text

Múza za zrcadlem 2013, Robert Macků

Výkon neúměrný věku! Ve dvaadvaceti letech publikoval autor myšlenkově podnětné a dějově spojité pásmo mezilidských interakcí, které nemohl odžít, ale musel odpozorovat a odfilozofovat. Kdyby totéž napsal o dvacet let později, ano, už by balancoval na hraně naivity ba kýče. Jenže kousek po dvacítce, kdo by to svedl líp?! 21/21... celý text

Pražský hřbitov 2011, Umberto Eco

Zjevně jsem “přespříliš komisní čtenář s trochu delším vedením”, ale jelikož cituji až ze závěru, dokazuji, že jsem dočetl. S přemáháním. Eco měl enormně načteno a enormně rozepsáno. Takže v ilustracemi vyzdobeném svazku mele páté přes deváté, živě, ironicky, s nadhledem, jenže ústřední nit se mlžně klikatí ba kamsi vytrácí. Pokud vůbec existuje a má nějak fungovat. Po památném Jménu růže a užvaněném Baudolinovi tudíž s Ecem beletristickým končím (s vědeckým jsem vlastně ani nezačal). 20/21... celý text

Pahorek z písku 1984, Ray Rigby

Mám dojem předlohy k tarantinovské kecárně a lá Hanební pancharti, více se planě žvaní, než běhá po pahorku. Pak si vybavuji věčné diskuse ze školství, jestli kliky a dřepy za neposlušnost jsou či nejsou tělesný trest?! Všeho moc škodí, že. A nakonec jadrný vojenský jazyk, kdy si rádi připomenete, že kniha vyšla už za toho minulého ošklivého prudérního režimu, který prý máloco dovoloval. Tady asi cenzoři dřímali. 19/21... celý text

Brunův koktejl 2009, Martina Kopřivová

Pěkně od plic, bez příkras, v přímém přenosu, s nenucenými fórky, očima kluka, o němž referuje žena - která se provokativně nebojí hlásit k praxi v modelingu. Což ji nediskvalifikuje z psacího řemesla. Ba naopak – příběh je životný, poučný, a vůbec ne oddychový. 17/21... celý text

Muž se srdcem kovboje 1970, Jack Schaefer

Splácím dluh ze sedmičky na základce, kde o »kovbojovi« básnil dějepisář, jak ho přelouskal za jeden den. Já si ho teprve za deset let na vejšce koupil v antikvariátu a po dalších dvaceti splácím čtecí dluh. Spíše dobrácké a rozvláčné vyprávění, než drsná rychlopalba, mi zabralo zhruba týden. Kdyby každá druhá věta chyběla, nic by se nestalo. Na druhou stranu, dneska člověka mile překvapí, když věci plynou přirozeně, a ne se senzacechtivou uspěchaností. 15/21... celý text

3x bez detektiva 1970, Patrick Quentin (p)

Viz komentáře k jednotlivým částem díla.

Zlatý fantóm 1970, Ian Fleming

Nejvíc zasytí strukturovaný doslov o agentech Flemingovi i nula-nula-sedm. Až se podivíte, proč tak výživná profesní průprava autora ponížila k tak průsvitným literárním příhodám, v nichž se Bond pohybuje daleko civilněji, pomaleji a zranitelněji než ve filmových adaptacích? Asi pro ten komerční čuch, že tohle čtenáři / diváci zhltnou za pochodu jako příruční fastfood namísto vysedávání u mnohachodových gurmánských hodokvasů. A povedlo se – fenomén (zboží) přerostl knižní předlohy a spotřebitelé ho hladově konzumují. Goldfinger se řadí k nejlepším na plátně a asi i brožovaně. 14/21... celý text

Citlivý člověk 2017, Jáchym Topol

S chudou slovní zásobou si natlučete. Nepochodíte ani s potřebou tažného vyúsťujícího příběhu. Že se plahočení mnoha individuí jakžtakž proplétá, ještě nevytváří zápletku. Vláda autora nad bujnou češtinou vede k bezvládí nad událostmi, které působí drsně, ale dost je obestírá jen plané blábolení. Semtam pronikne hlubší myšlenka. Odpudivě sympaticky je přiblíženo křupanské Posázaví. 13/21... celý text

Záměstí 2018, Pavel Němec

Spolčení hlupců 1989, John Kennedy Toole

Ve Šmírbuchu jazyka českého má kniha dost citací, asi odtamtud mi utkvěla jako prima k pobavení. Podle věhlasu bych jí hádal mnohem víc než 40 let! Anebo jsem hřbet častokrát vídal v antikvariátech, že mi přijde stoletá...? Od hřbetu k obsahu není daleko, zato mezi mělkým dějem a hustým jazykem zeje propast. Postav naštěstí nepřibývá a cosi se i odehrává, a je to podáno prominentní slango-češtinou, jistě nezůstávající pozadu za originálem. Překládal Kořán, doslovoval Dorůžka. 12/21... celý text

Lidé na křižovatce 1973, Marie Pujmanová

Aneb když se čeština stává cizím jazykem... Do upravené verze z r. 1957 jsem se prodíral ztěžka čili originálu ze třicátých let bych asi nerozuměl vůbec. Přitom forma i obsah znásobují účinek vypravování a stojí tedy za trpělivost nechat se vtáhnout do sociálně napínavých osudů všech postav. Tím ovšem moje exkurze do spisovatelsky zručné Pujmanové patrně končí, přestože jsem právě nakousl trilogii. 9/21... celý text

Casino Royale 2006, Ian Fleming

Království 2020, Jo Nesbø

Království patří do pohádek. A jednu nám Nesbo zeširoka vypráví. Má odvahu udělat ústřední postavy z chladnokrevných primitivů, kterým vše prochází, jsa obklopeni nedůvtipnými vesnickými mamlasy. Nespisovné samomluvy mají asi sugerovat, že pumpařský křupan sežral všechnu moudrost světa a na leccos má fungující recept. Nakladatel nemusel napovídat, jak by nasycení čtenářského hladu neuškodilo nějaké to traumatizující zneužívání a fráze “miluji tě”. Tak to tam autor nekriticky naštosoval. Trnul jsem, kdy se sem nasomruje vypítko Harry Hole... 8/21... celý text

Lituji, čekají mě 2017, Agnès Martin-Lugand

Co je horší, jedno workoholické pako nebo deset nemakačenek? A o čem je lepší si přečíst? Záměrně užívám střední rod, protože nejde o literaturu ani pro ženské ani pro chlapy. Ocení patrně každý, že povídání drží pohromadě lidé čitelní, byť nekriticky černobílí, a na to, že jsou tak mladí, s chováním zpomaleně staromódním. Což není fabulační zápor, jen hrubá neshoda s realitou. 6/21... celý text

Fatal Virtual 2013, Petr Heteša

Od začátku do konce jde o zmizení pštrosů. Naposlech inscenační úlet, ale aspoň dobrá zpráva o tom, že knihu cosi drží pohromadě. Odlehčenost zde nezaměňujme s třeskutou vtipností a touhu po grandiózním finále, když se román proklamuje jako uzavřený, předem utlumme. Srovnání pro mě nového jména Heteša s jinými tuzemskými protagonisty podobných žánrů (koho znám, tak Žambocha, Kulhánka, Kopřivu, Fabiana, Kotletu) nedopadá tristně ani medailově. Lepší průměr, proto výzva zkusit ještě něco. 5/21... celý text

Afghánec 2007, Frederick Forsyth

Co chtít po rutinérovi, než spolehlivě odvedené a fungující dílo, a ne improvizační amatérismus maskovaný za tvůrčí psaní, avšak skřípající každou stránkou. Na to je jiných literárních prskavek habaděj. Forsytha stabilizuje věcnost, znalost, a tam, kde vyloženě fabuluje, charismatická přesvědčivost. Sotvakdo by očekával, že na terorismus nahlédne jinak, než poamericku. Nikomu však pohled nevnucuje, jen nabízí pozoruhodné vyprávění. 4/21... celý text