ber-tram přečtené 947

Afghánec 2007, Frederick Forsyth

Co chtít po rutinérovi, než spolehlivě odvedené a fungující dílo, a ne improvizační amatérismus maskovaný za tvůrčí psaní, avšak skřípající každou stránkou. Na to je jiných literárních prskavek habaděj. Forsytha stabilizuje věcnost, znalost, a tam, kde vyloženě fabuluje, charismatická přesvědčivost. Sotvakdo by očekával, že na terorismus nahlédne jinak, než poamericku. Nikomu však pohled nevnucuje, jen nabízí pozoruhodné vyprávění. 4/21... celý text

Sestřička 2006, Raymond Chandler

Ale ano, je daleko víc vtipnějších, hybnějších a poutavějších knížek, Chandler už patří zaprášeným starým dobám. Ale ano, dýchne odtud jakási atmosféra, sem tam zaujme nějaký fór, ale na odhalení pachatele se nijak zvlášť netěšíte, jak je to zašmodrchané. Tohle zaměstná už jen nostalgiky, šanci nadchnout mladou čtenářskou generaci to nemá. 3/21... celý text

Sedmilhářky 2017, Liane Moriarty

Proč »sedmilhářky«? Proč »malé lži«? Ani přeložený, ani původní titul mi nehraje s textem. Individuální pohled na věc vede při nedostatku informací přirozeně k tomu, že objektivní realita je v každých očích nějak zkreslena. Jen ne k tomu, že vědomě lžu, když své smyslové percepce šířím dál...?! Byť nemluvím »pravdu«. Snad proto je kniha přitažlivá, že se míjí s názvem. Děj není umělou sérií intrik a úkladů, ale pásmem všedních mezilidských konfliktů, frustrací a nedorozumění, které už dávno nejsou tabuizované, ale stále mají moc ublížit. 2/21... celý text

Prvok, Šampón, Tečka a Karel 2012, Patrik Hartl

Když spisovatele stíhá mediální pozornost, moc mu nevěříte. Ti nenápadnější bývají přesvědčivější. Hartl ovšem hned literární prvotinou potvrdil, čím mě zaujal v oboustranných Okamžicích štěstí. Zdánlivě lehkým tónem referuje o závažných životních kotrmelcích, a je to takříkajíc ze života, nadotek. Z reálných českých kulis, z věkového pásma takzvaného středního věku. A žádné nespojitě nakupené skeče či epizody, ale prokomponovaná síť kontaktů, blbých nahodilostí a rozdílného vnímání situací. Slušný otvírák čtenářského 2021! 1/21... celý text

Hvězdy to řeknou 2003, Mika Waltari

Třikrát a dost! Waltarimu, ne obsahově rozmanité nazelenalé detektivní edici. Palmu i jeho nohsledi mají sice nepopiratelnou osobitost, ale kriminální případy nijak hvězdně nezáří. Tento si hvězdy přímo bere za rukojmí, že prý to řeknou. A přitom nepoví nic extra zajímavého. Jako sám autor. 27/20... celý text

Nahoru po schodišti dolů 1997, Bel Kaufman

Takhle já vybírám knížky: Nahoru po schodišti dolů band je hudební skupina, kterou neposlouchám, a ve které účinkuje Marek Brodský, kterého jako herce neuznávám. Název si vypůjčila z románu, k němuž mě tím dovedla. Díky! Autorka se – koukám - ještě dožila digitální éry emailů, messengerů, whatsappů, esemesek, tic-toců aj., kterou jako by prorokovala oběžníkovými nálety uvozujícími pedagogické peripetie. Invenční překlad Pellarových, sugestivní grafická fasáda, s humoristickou bravurou servírované drama, to vše činí z brožovaně střídmé knížky nadčasové a univerzální dokumentární dílo o výšinách a nížinách kteréhokoliv školství. Obzvláště v Covidem škrcené době, kdy děti do školy skoro nechodí, stojí za uvědomění, co se na společnosti nejvíce podepíše: výpadek ve vzdělávání a disciplíně. 26/20... celý text

Vlna 1988, Christopher Hyde

Zásluhou sečtělosti v sérii prominentních katastrofických románů tandemu Scortia – Robinson se Vlna převalí impozantně, ale bleskově a moc ničivě (jedním slovem zase lehce rodokapsově jako Sicilský klan). Působivosti to neubližuje – kniha drží typické žánrové atributy, především souběh více dějových rovin v podobě různoběžných motivací jejich protagonistů, které spolehlivě eskalují napětí. Hromady nevratně spláchnutých životů ovšem devalvují touhu o zázračnou záchranu byť jediného. 25/20... celý text

Sicilský klan 1977, Auguste Le Breton

Jako vzpomínka na letos zesnulého Morriconeho by lépe zarezonoval filmový hudební doprovod, který na CD obhájí důstojnou pozici v poličce. Literární předloha filmu potažmo hudby v ní nezůstane – odsejpá křepce, což o to, ale od chvíle přepadení ve vzduchu “letí” až moc svižně, bezmála rodokapsově. Z bezpečných hlubin na drhnoucí mělčinu, toť nešvar i jiných knížek. 24/20... celý text

Dva karavany 2008, Marina Lewycka

Kde se zrodí, tam se hodí. Tak tohle vlastenecké heslo hrstka zoufalých gastarbajtrů tupě ignoruje. Radši v cizině načerno sbírat jahody, mejt nádobí, nechat se otravovat gangstery (své krve!), poflakovat se, než prospěšně hrábnout v rodné domovině. Životní přístup, který se mi názorově hrubě příčí. Což neznamená, že by osudy těch přeběhlíků nebyly vylíčeny osobitě a dojemně. Nejvíc stejně držíte s psím potulkářem. 22/20... celý text

Údolí osamělých běžců 1987, Lubomír Macháček

S běháním to nemá pranic společného, ale blíží se cik-cak zmatenému pobíhání od tématu k tématu: nemajíc páru o začátku, začne se odprostředka, a nemajíc páru o pointě, skončí se do ztracena. Co by dnes sotva obstálo jako online rozcvička jazykové techniky, vydávalo se dřív ve vázané podobě. No potěš...! Od Macháčka schraňuji ještě sbírku jakýchsi minidetektivek, a zvažuji, zdali nepoputuje do nádražní police. 23/20... celý text

Omyl komisaře Palmua 2003, Mika Waltari

Detektivky mi skýtají rozhodně čilejší ruch nežli jiné Waltariho literární eskapády. Jsou útlé, dají se tedy s chutí dočíst, oproti např. obéznímu Sinuhetovi, a zároveň i pohyblivější, opět díky subtilnějším proporcím. Nevadí pak ani přelidněnost uměle vtěsnaná do jednoho zločinného domu. 21/20... celý text

Nespavost 1997, Stephen King

Posledních 50 stran jsem dočítal po noci až na 1 hodinu probděné. Nechápu, jak to Ralf vydržel dýl. Hlavně mi poněkud zanikalo v 660 stránkové tlačenici, proč tou nespavostí trpěl?! Báječně rozehraná první polovina se zlomila v uplakanou duchařinu. King povoluje v kramflecích, jakmile svoje démony zhmotní. Pak Ralf lomcuje trpajzlíkem a je to spíš komické... Viděli jste skvělého Dařbujána a Pandrholu? Se smrťákem se nekšeftuje, snažil se podobně, ale strašlivě loudavě objasnit King. 20/20... celý text

Krámek s kráskami 1986, Petr Prouza

Slovník českých spisovatelů mapující dekádu sedmdesátých let na Prouzu pamatuje, vzpomeňte si také! Ano, režim ho akceptoval, avšak na křídle oficiálních tvůrců má výhodu symbiózy básníka a prozaika v jednom. Prostořekost umí zaobalit do poetizujících ornamentů, aniž by pozbyly sžíravé kontury. Proč jen hlavního protagonistu tak nevyhnutelně deptá?! Uvidím, co přinese pokračování! 19/20... celý text

Tři krvavé historie: Rudá žeň / Maltézský sokol / Hubený muž 1987, Samuel Dashiell Hammett

Rudá žeň Více oldschool gangsterka nežli detektivka. Bezejmenný čmuchal rozeštve lokální intrikány z podsvětí, a dokud z mrtvol lhostejně nenavrší pyramidu, není ve městě pokoj. Chaotická, až chandlerovská atmosféra jalových dialogů nechybí, spánkový deficit bezejmenného čmuchala jakbysmet. 11/20 (Maltézský sokol Četl jsem samostatně kdysi v r. 2012 s natěšeným očekáváním čehosi... Leč pomalost a zmatenost děje můj dojem spolehlivě pohřbila do suterénu paměti.) Hubený muž Karanténní březen vskutku měsícem knihy! Co den, to jedna přečtená. Čtenářstvu nouzový stav nehrozí! Vypořádal jsem se tak konečně s Hammettem, jehož mnozí - obdobně jako Chandlera – dle mého neodůvodněně vyzdvihují a přeceňují. Dvorního pátrače nemá, čímž série »3x - Třikrát« poněkud vybočuje z konceptu, a každá kauza nese břímě jakési poctivé průměrnosti. Hubený muž z celé “trilogie” vychází jako civilní, přehledně figurovaná detektivka, kombinující elementární motivy vraždy: vášeň + mamon. 18/20... celý text

Zákeřná Ebola 1996, Richard Preston

Chorobná doba znásobuje účin katastrofických scénářů přímo pandemicky! Po faktografii cíleně nepasu, takže mě překvapilo, že nejde o dějovou, leda tematickou, předlohu filmu Smrtící epidemie. Beletristický styl se blíží vzrušující románové šabloně, sevření věcnou dokumentární optikou však nezanáší do zorného pole bujnou spisovatelovu fantazii. Tím lépe – střízlivé pojednání činí látku o to údernější! 17/20... celý text

Insomnie 2018, Václav Votruba

Muselo to z něj prý ven, nu dobrá... Asi podobně jako hudební výplody, třeba chabí Dark Angels. Někdo holt musí produkovat slabý průměr, aby vynikl nadprůměr. O Kingovu Nespavost se v textu (s kalibrem vleklé středoškolské práce) samosebou otírá. Jenže Kingova Nespavost na mě jako silný nadprůměr příhodně a netrpělivě čeká ve čtecím regálu. Pozn.: Chvalořečeny vědomostní Knihy kovu! 16/20... celý text

Mechanický pomeranč 2002, Anthony Burgess

Lingvistická symfonie pro všechny, kteří nehodlají rozpitvávat sociální interakci. Až se z toho motá gulliver (to je hlava, vážení!). Jelikož si v perlotvorbě přezdívek a patvarů sám libuji, s uspokojením zjišťuji, že neologismy nejsou výpotkem teprve zkratkovité komunikace digitálního světa. Strach a svrab v Las Vegas, Balada z černýho asfaltu, Narkothing budiž příbuzné story ze šikmé plochy, o sebrance, která parazituje na okolí. Baví mě ta šikmá plocha, na kterou mě to bytostně neláká. Nerozumbraduji nad širší vypovědí o společnosti. 15/20... celý text

Revoltikon 2014, Bronislav Kovařík

Ne každému bývá dáno: před 14 dny jsem na Beatu vyslechl mluvený projev blackmetalového workoholica Ondřeje Klášterky alias Lorda Morbivoda (Umbrtka, Stíny plamenů, War For War, Trollech, Quercus) a komentoval ho na FB: “Když jsi v řečnické tísni, promlouvej raději písní... Morbivoda osobně neznám, ale kdovíproč jsem čekal zábavné, jiskrné, duchaplné povídání. A on dá horkotěžko dohromady kloudnou větu. Šeď v éteru.” Co Bruno (ex-Krabathor, Hypnos)? Sympatický, upřímný chlapík, to ano, ne žádný myslitelský lumen. Proto pod ambiciozním titulem Revoltikon nehledejte převratné soudy, hluboká zevšeobecnění, na to by se ostatně mohl cítit podjatý branží, ve které zakotvil. Při rozsahu více jak 400 stran čekejte vyprávěcí převahu hmoty nad duchem, jakési sebrané spisy, postřehy, průhledné paměti bez extra kontroverzí. Krabathoru jsem kdysi až nekriticky nadržoval, obzvlášť v konjunkturách Lies a Orthodox, ovšem rozhovor (viz Big Beng! č. 29/1998) se doslova přepsat nedal. Tedy dal, ovšem za cenu soptění editora Špuláka, že “píšu” hrozně, jak “jim” zobák narost. Naopak spatra pronášené teze Big Bosse šly z diktafonu opsat pohodlně, ba otrocky. Když mi k četbě hraje to starší, zejména Cool Mortification, zjišťuji, jak poctivě mám tón od tónu naposloucháno, a jak to zní instrumentálně a zvukově šablonovitě a zastarale. Ono to tak, čertužel, znělo už v r. 1993, soudě podle referenčních světových zápisů např. Death, Pestilence, Cynic z téhož roku. Zato LP debut Krabathoru jakožto tuzemský deathmetalový průlom vyžaduje laskavé hájení. Ale nerecenzuji zde desky. Bruno lidsky vzpomíná, dokumentuje, nefilozofuje, žánrově neporovnává. Kniha je pozoruhodná vůbec tím, že vyšla, než svým (místy pohříchu řídkým) obsahem. Nikdy jsem si nedělal iluze, z jakých vrstev se rekrutuje metalové publikum, a nedělám si je ani dnes. Čili Brunovi fanoušci jeho stylu porozumějí.... celý text

Trust D.E. 1966, Ilja Erenburg

Smazat Evropu z mapy světa! Pouhá utopie v románové grotesce z r. 1923 vstává z mrtvých a ožívá panikou současných vteřin. Pouhá utopie nebo pronikavá jasnozřivost? Tehdy také oběti netušili, že populační vyhlazení kdosi rafinovaně zplánoval... Některé tituly se zhodnocují teprve konzumací v nemocné atmosféře. Nenechte se při čtení jakkoliv virusovat! Erenburg je koronovaný fabulátor! Či prognostik?! 14/20... celý text

Mosty přes propast času 2006, Ludmila Vaňková

Škoda vyzrálým konvenčním jazykem plýtvat na rozbředlou ságu. Přelidněnou, libující si leda v drastické scéně inkvizičního mučení. Ta je dusivá, ale proč se mučí, proč se cestuje časem, proč, proč...? Sama (stále žijící) autorka v rozevlátém doslovu jako by chabě obhajovala, že její prvotinu ovládá inscenační bezradnost, odkud a kam?! 13/20... celý text