BeyondHorizon komentáře u knih

(SPOILER) Velice slabý odvar, co se humoru týče. Některé scénky byly přinejlepším úsměvné, ale nic víc. Povětšinou jsem se velmi nudila a nutila se knihu dočíst.
Myslím, že potenciál se ztratil někde v překotném a fragmentovaném stylu vyprávění, kvůli kterému jsem ani neměla šanci vyvinout nějaké sympatie k zaběhlému novináři. Název Zajícův rok je pak výstižným názvem. Události se stávaly postupně čím dál víc bizarnějšími a konec mě zanechal lehce zklamanou. Předpokládala jsem, že se pan Vatanen vrátí zpátky do normálního života, ale to by pak v člověku zanechalo pesimistický dojem, což asi většina lidí neocení, zvlášť když má jít o humoristickou knihu.
Je to těžce oddechová kniha, zábavná pro mě nebyla, ale pro jiné možná bude. Přínosná byla popisem finské přírody a zdejších běžných jevů - je to neustálý boj s přírodou.

2 23.06.2020

Námět se mi velmi líbil, postavy byly realisticky charakterizovány a zpracovány a mozaika skládaná z pohledů více postav nám nabídla hlubší pochopení pro příběh. Přesto, jak již bylo v komentářích zmiňováno, koncept nebyl zvládnut dobře stylisticky.
Trvalo mi dlouho knihu přečíst, jelikož mě místy až zoufale nudila a do čtení jsem se musela nutit. Příběh sám obsáhl příliš dlouhou časovou linku, která nutně musela být příliš fragmentována, aby se do knihy vešly perspektivy tolika postav. Tak dostáváme různorodé útržky, momenty, zážitky z života různě starých členů rodiny a tak se příliš narušuje kontinuita příběhu - nemohla jsem se do něho pořádně ponořit. Kinnunen si také očividně vypůjčil tzv. metodu ledovce, tudíž neříká vše a čtenář si musí valnou většinu věcí domyslet, což někdy funguje a někdy ne. Zároveň celý příběh provází vyčerpávající popisy stavby domu, který je očividně jakýmsi symbolem a odrazem celé rodiny. Nicméně jelikož nejsem stavební nadšenec ani architekt, táhlé popis jednotlivých místností, plánů a zatloukání hřebíků jsem nedokázala ocenit.

2 21.06.2020

Ty si snad myslíš, že něco znamenáš? Ty si snad myslíš, že jsi lepší než my? Ty si snad myslíš, že na tebe něco nevím?
Velmi atypicky psané dílo, což oceňuji. Nedostane se nám žádného jasného a chronologického příběhu, máme k dispozici pouze útržky, fragmenty myšlenek člověka, který se snaží najít sám sebe. Kniha je jakýsi chaotický zápisník, který slouží ke zkoumání vzpomínek, zejména na dětství, o kterých se Espen domnívá, že vedly k onomu osudnému činu, se kterým se nemohl vyrovnat.
Nejdůležitější ze všeho je tzv. Zákon Jante, který Espena pronásleduje od dětství do dospělosti, který je přímou kritikou maloměšťáckého způsobu myšlení a který je Norům očividně blízký, jelikož se tento pojem z knihy ujal jako fráze (alespoň podle tvrzení wiki). Nicméně vše, o čem Espen píše, je subjektivně zabarvené, i když danou věc podává jako fakt.
Nebudu lhát, knihu jsem četla velice, velice dlouho (cca měsíc a půl), což je u mě opravdu nezvykem. Musela jsem si ji "dávkovat", rozhodně to nebylo tak, že mě děj vtáhl a nemohla jsem knihu odložit. Jak jsem říkala, tady totiž žádný děj není. Dostává se nám pouze mozaiky zdánlivě náhodných vzpomínek, ze kterých se pokoušíme něco složit, stejně jako Espen. Je to kniha, která vyžaduje hodně přemýšlení a pokud se nám podaří dobrat nějakého závěru, stejně jako Espenovi, pak jedině hurá pro nás. Přiznávám se, že si nejsem jistá, zda mně se to podařilo.

2 18.06.2020

Hlad. Může být chápán ve svém prvotním významu, jako fyzický stav, nebo v přeneseném významu, např. intelektuál, který hladoví po vědomostech. Knížka pojednává o tom prvním, ale já z nějakého důvodu očekávala, že se bude týkat toho druhého.
Přestože takové téma přímo vybízí k naturalistickým popisům lidského utrpení, kniha má lehce romantický nádech. Hladovějící novinář se snaží stůj co stůj hájit svoji hrdost a nechce se "snížit" na úroveň pouhého žebráka, aby vůbec přežil. To je pěkná idyla, která však samozřejmě nemůže dlouho trvat, pokud člověk opravdu nechce zemřít.
Stavy zběsilé inspirace a zoufalé umělecké vyprahlosti byly líčeny působivě, stejně jako omámené stavy, kdy si člověk není jistý, zda je to sen, či skutečnost. Kniha začíná tak nějak uprostřed, nemá pořádný začátek ani konec, jako byl to byl pouze jeden úsek z života člověka a je na nás, co si z toho vezmeme.
Od knihy jsem asi očekávala víc, než se mi dostalo. Napsaná je pěkně, ale celkově tomu něco chybí.

2 18.06.2020

Zcela souhlasím s komentářem Ony. Po cca prvních 10 stránkách jsem začala přeskakovat a když jsem pochopila, že stejným způsobem je napsána celá kniha, tak jsem toto dílo raději odložila. Celé je to napsané v náhodných úryvcích historie, které jako by měly vzájemně souviset a něco dokazovat, jenže záměr není zcela jasný a pravdivost textu také ne.

Velmi rychlý přehled základních informací, co se propagandy týče. Najdete zde různá rozdělení typů propagandy, jakým účelům může sloužit a hlavně jakých prostředků propagandisté užívají k manipulaci. Učebnice se velmi stručně věnuje i historii. Na konci se nachází krátké spekulace o tzv. médiokracii.
K tomuto textu jsem přistupovala s jistou dávkou skepse, protože jak už tomu je u všech děl, které se věnují propagandě, je velmi lehké k ní sklouznout. Myslím si ale, že v tomto případě se podařilo zachovat jistou objektivitu. Odkazů na specifické události v minulosti není mnoho a uvádí se spíše obecné příklady. Lze však najít pár očividných narážek.
Text odkazuje na mnoho zdrojů a na konci je celý seznam doporučené četby pro ty, kteří se tématu chtějí věnovat více do hloubky. Vytkla bych překlepy, které působí, jako by si autor po sobě text ani jednou nepřečetl. Jak učebnice sama uvádí, má sloužit pouze jako zcela prvotní úvod do problematiky.

2 14.01.2020

Díla Borovského jsou plná satiry a kritiky. S ohledem na dobu, kdy psal, musím uznat, že se opravdu s nikým nemazlil a nebál se vyjádřit svůj názor, který hezky zaobalil do humorných veršů.
Tato sbírka (Fortuna Libri, 2017) je skvělý úvod k tomuto autorovi a navíc knihu doprovází ikonické kresby Josefa Lady. Pěkně zpracované!

2 31.10.2019

Pro úvod do avantgardního umění a rychlý přehled moderních stylů je to super kniha. Nezachází do detailů, stručně předloží hlavní myšlenku směru či hnutí a pak je to vlastně jen výčet umělců, kteří k nim patří. Další průzkum už je na vás.

2 20.08.2019

Velmi milá kniha. Blog jsem sledovala už předtím a tento koncept - focení náhodných lidí s úryvkem jejich příběhu - se mi neskutečně líbí. Je mi to připomínkou, že všichni ti lidé, které minu někde na ulici, nejsou jenom šum v pozadí, ale taky si prožívají svoje a řeší si své problémy.
Úsměvné ale bylo i rozvržení knihy - na jedné straně srdceryvný výjev z dob komunistických a na druhé holčičky komentující hovínko.

2 10.03.2018

Přečtení mě stálo velké úsilí. Je třeba mít nějaké ponětí o fyzice a znát pojmy a základy. Pro laika jako jsem já je třeba knihu přečíst vícekrát, abych něco vůbec pochopila. Bylo těžké si nové poznatky i jenom představit a to i s obrázky.. Pokud se ale v oblasti fyziky pohybujete více než já, tak doporučuji. I když už je dnes tahle kniha výrazně stará, myslím, že pokud se budete chtít těm tématům věnovat, poslouží jako dobrý úvod pro představu, do čeho se pouštíte :)

2 28.12.2017

Nanu jsem se rozhodla přečíst jako pokračování Zabijáka, který mě velmi bavil a byla jsem zvědavá na Nanin osud, který byl v předchozí knize jen nastíněn. Bohužel se nesplnilo mé očekávání. Nevím jak, ale vyprávění v Zabijákovi bylo mnohem zábavnější, i když šlo o nudné scény. Kdežto u Nany, i když se něco dělo, tak byl jazyk tak nezáživný, až jsem to přestala číst. Pouze jsem očima prolítla knížku, abych věděla, jak to s ní skončí a myslím si, že nic důležitého jsem ani v tom spěchu nepřehlédla..
Nanin příběh je v podstatě velmi jednoduchý: stačí jen, aby se svlékla a u nohou má celou Paříž. Chlapy střídá jako ponožky, ale nejdřív jim ještě vycucne bankovní účet, přece se s nimi nezahazuje z dobročinnosti. Její smrt je pak stejně zbytečná jako její život a to je všechno, dalo by se říct.
Vím, že tento námět by mě bavil, pokud by byl tak dobře napsaný jako Zabiják a pokud by autor vypustil spoustu nudných zbytečností. Nějaké šplechty mechty šlechticů, kteří cucají čajíček u krbu, opravdu nikoho nezajímá.

2 14.11.2017

Byla jsem velmi příjemně překvapena tím, jak lehce se mi kniha četla, skoro jako bych četla něco současného. Tím pádem jsem ani nevnímala nudné pasáže, protože mě všechny bavily, jak byly hezky napsané (velmi pěkný překlad, řekla bych.. alespoň u staršího vydání).
Zola je představitelem naturalismu - snaží se vyprávět příběh nezaujatě z jakékoliv osoby, což se mu myslím i docela podařilo.
Příběh byl vlastně sled událostí, jednotlivých situací v rozmezí cca 20 let točící se hlavně kolem osudu nešťastné ženy. Hlavním tématem byl ale skutečně zabiják, ačkoliv nikoli osoba, která spáchala vraždu, jak jsem celou dobu čekala. Jak jsem se v příběhu dostávala dál a dál, tak jsem si uvědomila, že zabiják byl vlastně přítomný celou dobu, až se nakonec dostal i ke Gervaise a nadobro jí zničil život.
Rozhodně ne moc veselé počteníčko, ale v životě jsou i světlé chvíle a stejně tak je tomu i v této knize.

2 31.10.2017

Kniha se mi vůbec neusadila v paměti a nebavila mě zdaleka tak, jako předchozí díl. Pokračování bylo zbytečné a myslím, že by bylo nejlepší, kdyby žádné nebylo.

2 03.09.2017

Vůbec jsem netušila, že podle knihy existuje i počítačová hra a musela jsem si ji okamžitě zahrát (ještě jsem pořád nedohrála..). Příběh post-apokalyptického ruského metra mi přišel jako zajímavý námět a určitě by byl ještě zajímavější, kdybych ta místa navštívila. Kniha samotná mě nijak neohromila a byla spíš průměr, ale bavila mě, což je hlavní.

2 03.09.2017

Moje první kniha od Kinga. Čekala jsem, že se budu hrůzou svíjet, ale kde nic, tu nic. Nakonec jsem to vzala jako průměrný thriller a vyústění příběhu bylo úsměvné. Doufala jsem ve víc.

2 03.09.2017

Moje první kniha od tohoto autora a určitě ne poslední. Už jen námět mě zaujal a samotný příběh pak byl čtivý a dobře zpracovaný. Nevím, jestli je pro mě dobrý nápad čist něco podobného, protože i bez tohoto mám hrůzu z nemocnic a doktorů :).

2 03.09.2017

Recyklovaný nápad, který se dnes vidí všude. Průměrná četba, nic otřesného, ale ani nic úžasného. Kniha mě bavila tak, že jsem ji dočetla. Plusko má obálka, která je lepší než samotná knížka.

2 03.09.2017

Co mi nesedlo je styl kresby u postav, je opravdu zvláštní a musela jsem si zvyknout. Jinak to ale bylo fajn. Manga je nabitá akcí, střílením, zbraněmi (se kterými si v kresbě Sonoda neskutečně vyhrál, za to má plus) a zbytečným násilím. Do dalších dílů se ale nehrnu, jednou mi to v tomto podání stačilo.

2 02.09.2017

Příběhy stejně zvláštní, depresivní a nemocné jako jejich autor se nevidí často a Poe je svoje vlastní třída. Jako člověka mi ho je líto, jako k autorovi k němu vzhlížím. Vím, ke komu jít, když potřebuji uspokojit svoji morbidní a temnou náladu.

2 02.09.2017

Tahle kniha byla obrovské BOOM a to mě donutilo si ji přečíst, abych zjistila, co je na ni tak skvělého. Doteď si nejsem jistá. Byla velmi čtivá a příběh samotný mi přišel docela originální. Další plus je nesympatická hlavní hrdinka, kterou jsem politovala. Čekala jsem ale mnohem víc, nepřišlo mi, že by to bylo něco extra.

2 02.09.2017