Bílá paní komentáře u knih

"Everybody is special. Everybody. Everybody is a hero, a lover, a fool, a villain. Everybody. Everybody has their story to tell." Slova V směrované Evey (a citované mnou v angličtině, protože jsem komiks v češtině nečetla) dle mého perfektně vystihují důležitou a často opomíjenou složku tohohle kultu. V je idea, neprůstřelný a nesmrtelný, a jako takový nemá tvář a jeho poselství může dál nést každý jedinec, který "procitne". Ale za každou maskou se skrývá člověk, kterého žene něco osobního, ať už vendeta, deziluze nebo oddanost někomu druhému. Hlavní linie je poměrně přímočará, ale jsou to ty malé příběhy jednotlivců, těch záporáků, představitelů toho zlého systému, které tohle dílo dotváří. Kdyby nebylo zločinců, nebylo by třeba hrdinů, ale kdo je vlastně kdo? Pod maskou vznešené ideje může být jen animální krutost, a konání zla může skrývat bezmoc nebo rezignaci. V jako Vendeta na nic neodpovídá, jen dává prostor pro kladení dalších otázek, což je důvod, proč jej považuji za naprosto zásadní i vzhledem k tématu. Protože jakmile přestaneme zpochybňovat status quo, v ten moment je to doopravdy konec.
P.S. Každý má jiný vkus, ale celkem mě zaráží, že se tolika lidem nelíbila kresba, mně přijde perfektní.

10 01.03.2018

Jedno z nejzdařilejších podobenství o charakterové (či možná spíše pudové) podstatě člověka. Povinná četba pro všechny, co jsou toho názoru, že je člověk pán tvorstva.

5 22.02.2018

Nepochybně zvláštní kniha. Tolik mě nepřekvapuje její nižší hodnocení, ale mně se líbila. Když pominu to, že jako studentka lingvistiky Jakopovo nadšení sdílím, tak jsem už z principu trochu předpojatá - člověk musí přistoupit na to, že je hlavní hrdina nespolehlivý vypravěč a já mu upřímně už ani na konci knihy 100% nevěřila. Je excentrický, těžce pochopitelný, ale ve svojí skoro hmatatelně patologické samotě neuvěřitelně realistický. Na knihách si subjektivně cením, když ve mně zanechají nějaký pocit, což se Loutkáři povedlo - může za to mně blízké téma rozdvojenosti, samotářství, toho, že vám život proklouzává mezi prsty, zato vaše postavy/masky tím víc ožívají. Ale kde je ta hranice mezi vámi a jimi? Nakonec lžeme stejně jenom sami sobě.
No, dost (pseudo)filosofie, kniha stojí za přečtení, ale nesedne každému. Moje první zkušenost s Gaarderem byla zvláštní a trochu matoucí, ale rozhodně ne poslední :)

4 12.02.2018

Zvláštní kniha a tady překvapivě nadhodnocená. Skočila jsem do ní, aniž bych věděla, do čeho se pouštím, a celkem mě překvapilo, že je kniha "pro děti a mládež" - vím, že dnešní děti už jsou dost ostřílené a já se taky považuji za dost odolného čtenáře, ale celá kniha byla dost ponurá, místy krvavá a hlavně zdlouhavá, takže jsem toho světa měla po 400 stránkách dost :D
A to je hlavní problém, který s Tunely (knihu jsem četla v originále, tak se nemůžu vyjádřit k překladu) mám. Prominula bych autorům pomalejší tempo příběhu, klišoidní a nezajímavé, ač poměrně sympatické hlavní hrdiny, i neuměle vtěsnané mini-zápletky, jejichž jediný - zdá se mi - smysl je čtenáře ještě víc vyšokovat či zdeptat a pak už se k nim nikdo nevrací - (Willova psychicky narušená matka, jeho nemoc) pokud se k tomu autoři vrátí v dalších dílech, beru zpět. Takhle to působí jen trochu plytce, což je škoda, protože by se s tím psychologicky dalo dobře pracovat. Když už se autoři pouštějí do takových premis, měli by je patřičně využít.
Ale zjednodušeně... svět Podzemí prostě není sympatický, což není nutně jeho brutalitou nebo potemnělostí - jakýkoliv fantasy svět, pokud je dobře vystavěn, má svá děsivá tajemství, historii, antagonisty, leckdy by tam nikdo z nás žít nechtěl. Ale přesto se tam rádi vracíme, protože mají své kouzlo. To světu Podzemí prostě chybí. Je to hrozně subjektivní, ale zároveň pro mě neskutečně důležitá věc.
I přesto dám druhému dílu šanci. Zápletka se mi líbila a zajímá mě, co je s Bartlebym :D

2 15.07.2017

S dovolením odkážu na výbornou recenzi Jiřího Kelbla, se kterou do puntíku souhlasím. Škoda, že si autor neodpustil happy end, jehož překombinovanost byla do nebe volající, a neponechal knihu opravdu čistě v rámci psycho thrilleru, tedy nechal by na čtenáři, ať se sám rozhodne, zda uvěří v to, že rodina v baráku vážně má nějaký hmyz a všichni jsou ignoranti, nebo Susan jednoduše hrabe. Právě tohle tápání a sugestivní popis pozvolného, ale o to drastičtějšího rozpadu a úpadku jejího fyzického a hlavně duševního zdraví totiž považuju za nejsilnější článek knihy. Škoda, že jako celek už to tolik nefunguje.

3 11.01.2017

Protože zřejmě žiju na jiné planetě, reklamní haló věnované knize se mi vyhnulo. Anotace mě ovšem zaujala. Po přečtení už jsem samozřejmě trochu skeptičtější ohledně celé té kauzy a samotné existence domnělého sebevraha Rainera; a jestli se vážně jedná o pouhý marketingový tah, je to škoda, protože pak by tahle kniha, nebo aspoň ten originální rukopis vázaný v lidské kůži, byl aspoň něčím zajímavý.
Anotace se odvolává na Klímu, ale proti tomu je vážně slabý odvar. "Mindfucků" je tam dost, sexuálních scén a násilí taky, ale nejsem si jistá, zda za fakt, že to na mě naprosto nezapůsobilo, může to, že jsem já otrlý čtenář, nebo absence jakéhokoliv umného budování napětí.
Celkově mi kniha přišla prostě špatně napsaná. Zápletka nebyla tak špatná, ale neuvěřitelně překombinovaná. Autor se snažil postavy nevykreslovat typicky černobíle a schématicky, což mu jde ke cti, výsledkem ovšem (protože je kniha celkem útlá a postav dost, tak o nějakém význačném vývoji nemůže být řeč) je, že nejde pochopit, o co komukoliv v té knize jde (kromě Vincenta a Lucie, kteří se chtěli o**t navzájem, ok. Mám na mysli teď "hlubší" pohnutky, když se má údajně jednat o existenciální příběh).
Poslední věc, která mě iritovala snad nejvíc, bylo zasazení knihy. Mám takový dojem, že knihu napsal Pražák/Čech a zasadil ji na Severní Moravu, protože mu to přišlo zajímavé, nikdy tu nebyl a taky předpokládá, že v take ďuře to nikdo nebude zkoumat, jestli tu kdy nějakého chlapa s odřezanými kusy kůže z trupu našli. Ne že bych bych se hodlala rozohňovat, že napsali cypa s měkkým i, ale postava havíře, která mluví obecnou češtinou, to fakt... ne. Prý upravili nesrozumitelné dialektismy s respektem k původnímu textu, ale za tohle by vám asi, vážená redakce, dal každý Moravák přes hubu.
Shrnu to, kniha za to nestojí. Existují mnohem kvalitněji napsané knihy, které poskytují stejnou nebo podobnou míru šoku, nebo... čeho vlastně chtěl autor docílit.

8 11.12.2016

Opravdu nádherná, naprosto mě okouzlila. Teď váhám, jestli ji mám ukradnout z knihovny nebo ji tam poslušně vrátit (aby si ji mohlo přečíst co nejvíce lidí) a koupit si ji. Ale co ve mně tenhle příběh vyvolal se dá těžko popsat slovy; už se těším, až si ji přečtu podruhé (potřetí, podesáté...) a najdu v ní zase něco nového. Ne nadarmo má Hesse Nobelovku, jeho knihy jsou vážně mistrovské dílo. Demian není výjimkou.

1 28.06.2012

Chci mít svoji vlastní zemi nikoho. Ale pak už by to asi nebyla země nikoho, že? Detail. Úžasná kniha!

4 16.09.2011