bilamysicka
komentáře u knih
Šikmý kostel
Karin Lednická
Moc pěkná knížka, hezky použitý jazyk i atmosféra. Mám moc ráda tento typ knih, kde autor přinese do mého života téma, o kterém jsem předtím nic moc netušila. Děkuju.
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Skvělé. Není co jiného napsat. Lepší nechat prostor autorce a jejím novým knihám. Opravdu dobrá práce.
Trhlina
Jozef Karika
Kniha dá přesně to, co má. To, co od ní očekává čtenář, který po ní nesáhl pouze omylem nebo z pochybovačně zvědavosti. Jede rovně po dálnici úspěchu, vítězné téma, mistrně napsaná, žádné komplikace a moc myšlení. Za mě super, když se chci jednoduše bát jako malá holka.
Jen prosím!!! SPOILER: Jsem lékařka - diabetoložka. Moc mě mrzí, že tak kvalitní autor si o nemoci, kteoru v knize používá, nedohledá správné informace. Můžu přeskočit, že se zde jednoznačně jednalo o diabetes 1. stupně ( ne ten z "vyžranosti", ale z imunitních důvodů ), hrdina byl mladý, velmi štíhlý...že by si píchal inzulín pouze 2x denně je vesmírná blbost, s cukrovkou 1. stupně je pro nemocného nutná aplikace inzulínu před každým jídlem a dále pak jednou denně injekce bazálního izulínu nutného i kdyby člověk nic nejedl. Zkrátka nemocný nemá funkční slinivku. Bez slinivky - žádný vlastní inzulín - bez vlastního inzulínu - nárust cukru v krvi s jídlem i bez - výsledek během několika dnů bez inzulínu tak vysoká hladina cukru v krvi, že člověk upadá do hypeglykemického komatu. V knize však pacient, který zůstal v horách bez inzulínu, končí v hypoglykemickém šoku, tedy má smrtelně nízkou hladinu cukrů v krvi. To se ale v realitě může stát POUZE vysokou dávkou inzulínu nepokrytou stravou. Já vím, že to málokoho zajímá, ale cukrovkářům jde z těhle věčných omylů v médiích o život. Před týdnem mi zemřel 15letý pacient, protože jeho vzdálení příbuzní při jeho omdlení místo cukru aplikovali inzulín! Takže ještě jednou, kdyby se vám to náhodou někdy mohlo hodit: 99% diabetiků v mdlobách je v těžké hypogykémii a potřebuje ihned CUKR, protože má v těle PŘÍLIŠ inzulínu! Jedná se o vteřiny, maximálně minuty!
Dítě boží
Cormac McCarthy
Děsivé, děsivě smutné, smutně krásné. Doporučuji a jednoznačně palec nahoru. Takhle by se mělo psát.
Strach
Jozef Karika
Tak nevím. To na pana Kariku někdo tlačil, aby ze sebe rychle vypotil další kousek? Z trojice jeho hororů je tenhle nejslabší, zbytečně upocený, perverzní krvavé detajly, co bych hledala někde v brakové literatuře. Hlavní hrdina se tak usilovně snaží přesvědčit o tom, jak se každou minutu knihy pořád víc bojí, a autor tlačí na pilu a tlačí...až má z toho čtenář zácpu. Je to celé rozvleklé, pořád se tam jí rohlíky k snídani a chodí nakupovat, do toho občas někde nějaký dětské vyrvané nehty nebo zuby, v hluboké zimě tam nějaká šílená laň s rozhozenýma biologickýma hodinama porodí koloušky, jen aby je cosi zmasakrovalo... No a konec, konec jste, pane Karika, opravdu nedůstojně odfláknul. To v lepším případě. Protože jinak je to slušná pitomost.
Zimní lidé
Jennifer McMahon
Hezké čtení do letošní bouřlivé zimy. Líbilo se, jedna z těch knih, co mě chytne už na prvních stránkách. Ani jsem se nepotřebovala nijak zdlouhavě začítat a poznávat postavy a místo. Příběh mě vtáhl okamžitě. Asi by mohl být i méně komplikovaný, aby se to pak na konci nemuselo tak horem pádem všechno vysvětlovat. Tam vidím jedinou slabší stránku této hororové pohádky. Závěrečný rozhovor matky s Ruthie byl pro mě takový nějaký podivný, málo realistický, ve skutečném životě by to takhle asi nefungovalo. Ale tady jsme ve světě nemrtvých a jejich strážců, takže pro mě za čtyři hvězdičky a díky za dva hezké večery.
Našeptávač
Donato Carrisi
Jak kočička s pejskem pekli dort... Je tam úplně všechno a nic. Překombinované, absolutně nesmyslné, levně brutální, případ do sebe zapadá asi jen u příznivců sci-fi. Chápu, že italská kultura je trochu jiná, hodně emotivní a telenovelová, ale prostě tohohle kočkopsa budu trávit hodně dlouho.
Našeptávač
Donato Carrisi
Možná to bude jinou kulturou a italským pojetím kriminálek, ale pro mě je to moc. Ne moc drsné, ale překombinované, opakující se, zbytečné zvraty, které už ani neprovokují překvapení, ne proto, že by nebyly překvapující, ale protože je to jako být několik hodin na kolotoči. Prostě po sté zatáčce už nekřičíš nadšením ani strachem. Nebavilo.
Dárce
Lois Lowry
Jedna z mých oblíbených knížek. Pěkně i filmové zpracování, ale s knihou se nedá srovnávat. Příběh je na dobu vzniku originální, má čtenáři něco dát. To úplně nejcenější - možnost otevřít oči a zkusit doopravdy žít. Pro mě prostě srdcová záležitost.
Ostrov šedých mnichů
Michaela Klevisová
Jám mám zkrátka tuhle autorku ráda. S každým kouskem se podle mého lepší. Baví mě.
Dům na samotě
Michaela Klevisová
Detektivka, co neurazí, fajn se čte a tak nějak mi díky českému prostředí a mentalitě dokonce lépe sedne než nikdy nekončící řada prvoplánovaně tvořených severských kriminálek. Autorka píše hezky česky a hezky česky se to čte.
Holubice a had
Shelby Mahurin
Víc než čarodějnické fantasy spíš čarodějnická romantika a i ta je taková...jednoduchá. Asi už jsem na tyhle insta love story přílíš starý kus. Myslím ale, že slečnám tak do třiceti s romantickým založením, chutí se zasnít a nepříliš velkým očekáváním, se to může hodně líbit. Každé kniha má své čtenáře, víc reklamy má, víc má i čtenářů, ale to už je o něčem jiném.
Květy nad peklem
Ilaria Tuti
Zlehka poeticky psaná detektivka, z které ale nejsem nadšená. Chybí mi jakékoliv napětí, i když vraždy jsou brutální, všechno je takové nějaké cukrkandlové. Všichni jsou pozitivní hrdinové, od staré vyšetřovatelky - neohrožené bojovnice za spravedlnost, přes mladého policistu s dobrým srdcem, až po vraha, pro kterého by měl čtenář vlastně brečet. Jako nápad dobré, zpracování ale nemá jiskru. Takový odlehčený jogurt bez cukru a tuku, co ale na obalu slibuje smetanovou bombu.
Než jsem zemřela
S.K. Tremayne (p)
(SPOILER) Narozdíl od předchozí knihy ( Ledové sestry ) mi tahle moc nesedla. Nedokázala jsem se až hodně přes půlku začíst, pokaždé jsem po pár stranách usnula ( což není dobré znamení ). Navíc mi přišlo, že autor jede jakoby přes kopírák s předcházející knihou. Stejné prostředí, stejné pochybnosti o mentálním zdraví matky, stejně se chovající manžel, dcerka, která marně hledá kamarády, dokonce se i téměř stejně jmenuje. Jediné, co autor změnil je barva vlasů, tentokrát je děvčátko černovlasé a ne blond, no a pak konec. Mnohem horší, bohužel.
