blonde_elis
komentáře u knih
Už dlouho, skutečně dlouho, se mě žádná kniha nedotkla tak hluboko, jako Ten, kdo stojí v koutě. Všechno v ní bylo tak skutečné. Byl to příběh, který bych takřka mohla napsat sama, nebo kdokoliv z mých kamarádů ze střední školy a přesto je v něm něco tak originálního a nádherného. Podtrhávala jsem citáty na každé druhé stránce. Skutečná hořkosladká poezie života.
Chvílemi jsem cítila jistou podobnost s mou další oblíbenou knihou The Catcher in the Rye a potěšilo mě, když na ni bylo nakonec v textu skutečně odkazováno.
Četla jsem v angličtině a stránky do mě doslova klouzaly samy, budu doporučovat na každém kroku.
"And in that moment, I swear we were infinite."


Kniha s velice kontroverzním námětem, která pro mě však byla nesmírně čtivá. Exkurze do vnitřního světa stárnoucího pedofila a psychického vývoje jeho "nymfičky" představuje něco, čemu se v běžném životě takto hluboko pod kůži dostaneme jen sotva. Výsledná problematika se však dotýká každého z nás - věčný rozpor mezi tím, co je správné a tím, po čem skutečně toužíme. A ačkoliv jsem kolikrát musela bojovat s morálním odporem a tendencí odsuzovat, byl to nesmírně zajímavý čtenářský zážitek.
"Morálním cítěním smrtelník platí času
daň za svůj smysl pro smrtelnou krásu."


Zase jedna povinná četba, u které nelituji, že jsem si ji poctivě přečetla.
Na to, před jakou dobou Čapek knihu psal, je fascinující, jak dokonale dokázal vystihnout vývoj technického pokroku. Opravdu mrazivá prognóza směřovaní naší civilizace.


Kolem knihy se vyvolal velký mediální boom, možná právě proto jsou mnohé recenze kritičtější, než by si zasloužila. Mě chytla už od začátku a četla se skoro sama. Příběh Rachel na mě docela zapůsobil, je až děsivé, jak se člověk může za krátkou dobu ocitnout na úplném dně. Samozřejmě jsem se celou dobu taky snažila vydedukovat vraha, no a samozřejmě jsem byla vedle jak ta jedle :D.
Zklamaná jsem rozhodně nebyla a budu doporučovat dál :).


Dílo světového formátu, bravurně poukazuje na celou řadu lidských vlastností, ať už se bavíme o jednotlivcích nebo o rysech celé společnosti. Čte se příjemně, s přehledem se dá zvládnout za jedno odpoledne, přesto zanechá odkaz. Ideální četba k maturitě.
Maršál: Očekávám, že svou povinnost k vlasti splníte do poslední tečky.
Baron Krüg: Ano, Vaše Excelence.
Maršál (jde k němu): Na to mi dáte svou ruku.
Baron Krüg: Ne, maršále! Jsem malomocný!
Maršál: Já se nebojím, Krügu. V tom okamžiku, kdy bych se bál, přestanu být... vůdcem. Vaši ruku, barone Krügu!


Děsivé a fascinující zároveň. Vše je vykreslené velmi realisticky, kniha v mnohém pozměnila a doplnila můj názor na Kurta. Za mě srdeční záležitost.
Povinná četba pro všechny fanoušky.


Kniha, která skutečně prověří vaši čtenářskou odolnost. Místy to bylo tak nechutné, až jsem se ošívala, ale bavilo mě to. Po mém milovaném Klubu rváčů jsem se chtěla ponořit hlouběji do autorovy tvorby a tato povídková sbírka poskytuje opravdovou všehochuť. Některé příběhy jsou lepší, jiné horší, za pozornost však rozhodně stojí.


Velmi čtivý a zajímavý náhled do života válečného zpravodaje, zároveň je zde však bravurně vysvětlen i kontext jednotlivých událostí, za což moc díky. Konečně jsem se trochu zorientovala v tom spletitém chaosu Blízkého východu.
Pan Szántó má můj veliký respekt - za svou práci i za tuhle knihu a těším se na další! :)


Tak nevím, asi mi to úplně nesedlo... Téma je rozhodně zajímavé, ale nedokázala jsem se začíst. Knihou jsem se, vzhledem k jejímu rozsahu, prokousávala nezvykle dlouho.


Přečteno v originále. Hezký příběh pro lidi, jejichž fantazie ještě neumřela. Pohádka, ve které ale lze najít řadu krásných metafor o životě.


Další kniha z povinné četby, kterou musím hodnotit velmi kladně. Problematika sebevražd mě obecně poměrně zajímá, dá se říci skoro fascinuje. Vždy se snažím pochopit, jaké věci mohou člověka dohnat až k takto krajnímu rozhodnutí. U Werthera se mi dostalo vcelku důkladné analýzy jeho myšlenkových pochodů a kupodivu mě nenudily ani obsáhlé popisy přírody. Rozsahově tak akorát.


Co na to říct? V důsledku zhlédnutí filmů a mediálního nátlaku jsem nakonec taky podlehla a knihu přečetla. Zatím aspoň jeden díl. A víte co? Vlastně to vůbec není tak špatné. Jasně, o nějaké kvalitní literatuře se tu mluvit fakt nedá, ale jako odreagování v pohodě. Navzdory rozsahu se to čte skutečně rychle. Jediné co mě trochu iritovalo byly ty kecy o podvědomí a vnitřní bohyni ? :D
Jinak ale tohle je jeden z mála případů, kdy bych dávala přednost filmům.


Hru jsem četla v rámci povinné četby a byla jsem mile překvapena. Dílo je příjemně čtivé a opravdu zábavné. Líbily se mi jak jednotlivé charaktery postav, tak zamotaná zápletka. Jen konec mi přišel možná až trochu příliš nereálný, ale byl šťastný, a to je hlavní :-).


Skvělé dílo, četla jsem ho jako povinnou četbu a bohužel trochu ve spěchu, takže možná kdybych si na Hamleta někdy v budoucnu našla víc času a otevřela ho znovu, zvládla bych to všechno zpracovat ještě trochu lépe. I tak ale Shakespeare je prostě zlatá klasika, která na mě udělala dojem.


Stejně jako první díl to bylo velice svižné a zábavné čtení. Příjemnou změnou pro mě byly části psané z Reedova pohledu, už v prvním díle mě občas lákalo nahlédnout do jeho hlavy. Závěr mě opět dostal, takže se už třesu na trojku :)).


Tak a moje první kniha od tohoto, poslední dobou velmi uznávaného, autora je za mnou. A musím říct, že se mu pozornosti dostává naprosto oprávněně.
Bylo to sice dlouhé - 720 stran opravdu není málo, ale přesto jsem se nenudila, což samo o sobě mluví za vše. Děj je opravdu zamotaný, postupem času stále víc a víc, až jsem se v tom chvílemi trochu ztrácela a musela třeba hledat v předchozích kapitolách, abych si některé věci osvěžila a dala dohromady. Jinak je to ale skvěle promyšlená zápletka. I hlavního hrdinu jsem si vážně oblíbila, něčím mi trochu připomínal takového Jamese Bonda ze Skyfallu.
Nicméně mi tato kniha poskytla opravdu dobrý čtenářský zážitek a nalákala mě přinejmenším na její předchozí díl - na Sněhuláka.


Kniha opravdu plně dostojí názvu svého žánru - "Finské podivno". Podivné, to je opravdu asi nejvýstižnější slovo pro pojmenování celé téhle sbírky. Povídky jsou poměrně krátké, ale přesto vás nutí k zamyšlení a ke snaze je pochopit, ačkoliv některé z nich asi plně pochopit ani nelze. Nejvýše nakonec hodnotím Transit a Kéž bychom tu byli taky.
Něco podobného jsem četla úplně poprvé, a tak jsem ráda, že jsem si díky této knížce rozšířila obzory.


Velmi dobré zakončení celé série, které jsem od začátku propadla. Eadlyn je v tomto díle daleko sympatičtější než v tom předchozím a děj má celkově větší spád. Od druhé poloviny knihy jsem se vážně nemohla odtrhnout.
Sice původní trilogie vítězí i nadále nad vším, bylo to čtivé a dobré. Opravdu hodně dobré.


Docela zvláštní kniha - místy neskutečně odlehčená a vtipná, někdy až mrazivá. Mám z toho takové smíšené pocity, ale byl to vcelku obohacující čtenářský zážitek.


Velmi příjemné a nenáročné čtení, nevyžaduje příliš soustředí, protože žádné zásadní dějové zvraty nás nečekají. Přesto je kniha velmi čtivá a nabitá pozitivní energií. Autor "Zibi" se mi jeví jako velký sympaťák a nebezpečně mě nakazil touhou cestovat do vzdálenějších zemí, dobrá práce :-).
