Blondebookdevil komentáře u knih
Prodírám se světovou klasikou a Čechov nesměl chybět. Tato divadelní hra mi přišla bláznivá a úsměvná. Chci zkusit ještě povídky, uvidím, co bude nejlepší.
Bohužel nebudu patřit mezi milovníky této knihy, hodně jsem se do ní nutila a vadilo mi velké množství postav.
Nevím, jestli je možné, že mě uchvátila Sova víc než první díl. Nejspíš ano, protože jsem ocenila rychlejší tempo vyšetřování, vynořující se důkazy a podivné podezřelé. Asi v půlce knížky už jsem měla jasno, jakým směrem se to bude ubírat a kdo zřejmě bude vrahem. Možná bych ocenila, kdyby se už v dalším díle pachatel nezajímal o Munchovu rodinu. Mia je skvělá, neměla v knize tolik prostoru na depresivní pasáže, což bylo fajn. Avšak poslední stránky zápasu a Miiny záchrany byly pro mě mírně zmatené. Těším se, co nám spisovatel zanedlouho naservíruje, určitě to zase bude něco hezky zvráceného.
Rychleji jsem snad za poslední dobu stránkami opravdu nelistovala! Strašně mě zajímalo, co se v městečku děje, jak to je a co se komu zdá. Konec mě opravdu překvapil, ale nejsem fanda sci-fi, takže mírné zklamání.
Jsou knížky, u kterých si přejete, aby měly nejméně o sto stran více a vy abyste uměli číst pomaleji než je tzv. hltání. Pak jsou knížky, které by mohly mít o 100 stran méně, a jenom by jim to prospělo. Tento příběh patří bohužel do té druhé skupiny. Dostala jsem se za půlku a pořád mě bavila, ale pak už mi to přišlo jen otravné. Otravný Gerard, věčně nabručená Lilian, až moc sladké romantiky v závěru. Když byla řeč o sladkostech a i některé pasáže mi přišly úsměvné, měla jsem chuť dát vyšší hodnocení, ale s dočtením jsem změnila názor a má ode mě 3*. A teď už jdu konečně číst nějaký ten mord.
Celý koncept pojetí tohoto "thrilleru" vedeného pouze jako výslech formou retrospektiv a vyprávění mě trošku zklamal. Trošku víc. Osobně mi na tom nepřišlo nic děsivé, dost času jsem vlastně fandila Zahradníkovi, protože holky se u něj měly jako v bavlnce. (Už mám za sebou dost horších únosců...) Co já vím, možná bude další kniha jinak pojatá a zkusím ji.
Za mě moc roztahané a nadstavené, nemohla jsem se tak 100 stran vůbec začíst. Ale protože jsem největší milovník zmrzliny, a některé netradiční příchutě mi způsobily sbíhání slin, nějaké hvězdičky si to zaslouží.
Moje nejmilovanější knížka je to už proto, že je plná dobrého jídla, vůní a nádherných přirovnání. Každé léto, když ji čtu, mám pocit, jako bych se v Mullaby ocitla. Neomrzí se mně a vždycky hltám každé autorčino slovo. Opravdu kouzelné, doporučuji.❤️
Přidávám se k těm, co se k této knize dostali až díky výzvě, a já jsem za to moc ráda, brácha ji dostal, když byl menší, takže na mě pořád pokukovala z knihovny. Nápad s lichými ponožkami je prostě geniální a já se nemůžu dočkat, až to budu jednou předčítat svým dětem.))
Přesně před rokem se mi dostal do rukou první díl, poté jsem měla možnost zkouknout film, trochu nepovedený. Každopádně jsem se znovu dostala do smyčky, za ymbrynami, netvory a milovanými podivnými dětmi. A opět to byla neskutečná jízda. Přeneslo mě to doslova do jiného světa tak, jak bych si od knížky představovala. Děkuji za to, a třetí díl si snad ještě trošku pošetřím.^~^
Měla jsem verzi v angličtině, plus zakoupenou přímo v Osvětimi. To, že jsem tam nedávno byla, mi pomohlo si vše lépe představit, i když ne vždy to bylo příjemné. Kniha jako taková se mi zdála zdlouhavá, nicméně jak zmínil autor na začátku, nebyl spisovatel, nýbrž doktor. To, co zažil, podal dobře, ale co jediné mě zarazilo, byl fakt, že manželku s dcerou se vydal hledat až po třech měsících v táboře, předtím o nich nepadla ani zmínka. Celkově dávám 3* a vrhám se konečně na něco lehčího.
Vyhovoval mi styl psaní i krátké kapitoly, nicméně mám radši, když nemůžu přestat číst, a tady mi přišly některé pasáže zbytečně dlouhé. Alespoň jsem se déle napínala. Konec byl jakože eh? Ale další knihu zkusím od autorky také. A děkuji za zajímavé téma nemoci zkamenělých lidí.
No dobrá, cítím to tak na 2,5, ale protože je to Yrsa, tak dávám 3*. Odlehlá grónská pustina je vynikající místo pro příběh, kde se v zásuvkách stolů objevují kosti a pod ledem mrtvoly. Přesto si myslím, že z toho šlo vytěžit víc, stejně jako to šlo napsat na stránek míň. Vrah, no... Kdo byl vlastně vrah? Nikdo, náhoda, nebo duchové? Pro mě zatím nejslabší.
Hlasy se mi ze série Kasparyová a Wenninger zatím líbily nejvíce! Psychiatrická klinika je asi dost vděčné a zároveň pořád děsivé téma. Autorka si s tím poradila bravurně. Možná někomu můžou vadit pasáže, kde jsou si Bea a Florin blíž a blíž, ale pro mě byly příjemným zpestřením celé knihy. Navíc, vždy mě potěší, když sama v hlavě vytipuju vraha a on jím nakonec je. Skoro už se do nich vciťuji :D Skvělá, těším se na další.
Hodí se mi do čtenářské výzvy, nicméně jsem se na ně chystala, abych měla kompletně Oscara přečteného. Některé už jsem znala, ale Slavík a růže a Sobecký obr mě vždycky dostanou. Ale pro děti nevím, nevím :-)
Ne až tak napínavé, jak hlásají na obálce knihy, nicméně poutavé a zamotané. Inspektorovo postupné rozvzpomínání a skládání dílků záhady. Konec podivný, předvídatelný, ale i tak 4*.
Poslední díl mi přišel nejslabší, ve srovnání s napětím v Asylumu, například. Nicméně celá trilogie zajímavá a těším se, až se do ní za čas pustím znova.
Skvělá, svižná knížka, na jaké jsem od Chrise zvyklá.
SPOILER: Trochu mi vadí, že už podruhé je vrahem někdo z policejního týmu. Ráda si vytipuju někoho sama.
Dostala jsem jako dárek na Vánoce a musím říct, že správný výběr. Stupňované napětí, neustálé zamotávání a pro mě překvapivý konec. Výborná!
Loňská autorčina kniha Zápisky o smutku mě bavila, i když to byla sbírka esejů. Tahle kniha je zase sbírkou povídek s tematikou Nigérie: žen, domluvených sňatků, začlenění se, amerického vlivu Tohle mě upřímně tolik nebralo a netáhlo nějak číst dál. Až když jsem byla za půlkou, řekla jsem si, že to dorazím, přece jen je to útlá knížka. Některé povídky měly slušně rozjetý námět (chůva, co touží po tom stát nahá zaměstnankyni-malířce modelem, óda na rozchodové pocity, metaliterární povídka o psaní povídek), ale žádná z nich nebyla dotažená do úderného konce. Škoda. Ale možná dám autorce šanci s něčím feministickým.