Blue.Poison
komentáře u knih

Neuvěřitelný blábol. Ženy, řekněte o svém PMS v práci, šéf si bude vést váš menstruační kalendář a podle toho s vámi jednat. Tak určitě. A také vysvětlete příteli/muži, že je to jen fáze a jako šílená zvěř se chováte, protože vám to nařizuje cyklus.

Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Tak dokonale ponuré a špinavé. Z každé věty čiší plíživě hutná atmosféra. Nic podobně zneklidňujícího jsem doposud nečetla. Temnými kouty si mě Gillian Flynn naprosto získala.


Obrovské zklamání. Od Darcy nikdy neočekávám žádnou literární onanii, ale tohle bylo vyloženě špatné. Jak po stylistické, tak i po příběhové stránce. Od začátku je jasné, kdo je vrah, pozdější kapitoly už to tušení jen přiživují. Spoustu dějových linek a zmínek je tam tak do očí bijících, že si i absolutní hororový panic spojí A s B. A vrcholem je brutálně ohraná zápletka.


Při čtení mi pořád připadalo, že na celý ten údajně srdcervoucí příběh zbývá málo stran. A najednou byl konec a představa knihy, která mě hluboce zasáhne, se rozplynula.


Na Trhlinu jsem se díky získaným oceněním a hodnocení kritiků skutečně těšila. Spolu s tím se bohužel neslo zjevné a příliš vysoké očekávání. Ve výsledku mám pocit, že jsem si přečetla bakalářskou práci se špatným překladem.


Zdá se mi to, nebo autorce opravdu dochází dech? Třetí kniha od Moriarty a potřetí stejné schéma. Děj se točí kolem života před čímsi a kolem pohnutých lidských osudů po čemsi. Celou dobu čtenář očekává tu avizovanou bombu v podobě velkolepého rozuzlení. Co natolik zásadního se to asi tak stalo, že to ovlivnilo několik rodin? Poprvé, možná i podruhé to bylo fajn, ale nevím jestli to může fungovat donekonečna.
