bookbug_cz komentáře u knih

Tak já jsem ale nadšená! Na knihu jsem se těšila, protože slibovala spojení mého oblíbeného tématu s romantickou linkou. Horor to ale určitě není. Je zde, a to především jen na začátku, ukázka pitvy. Detailní popisy byly skvělé, ale bylo jich málo – čekala jsem jich více.
Příběh se točí kolem rodiny Audrey Rose Wadsworthové, sedmnáctileté mladé dívky z aristokratické rodiny. Audrey žije pouze s otcem a bratrem Nathanielm. Před pěti lety jim zemřela matka a od té doby se dívka potýká nejen s náladovostí a úzkostnosti svého otce, ale i se zjevným smutkem u svého bratra. Snaží se žít nejlépe, jak to jde, podle pravidel a společenského postavení. Audrey je ale dobrodružné povahy a nejraději svůj volný čas tráví se svým strýcem v pitevně. Zajímá se o forenzní vědu, a i když by jí to jako dívku okouzlovat nemělo, je to právě naopak. Její fascinace je někdy trochu děsivá, ale chápu, že takto mladá dívka vidí v něčem zakázaném jistou dávku nebezpečí a vzrušení. Ocitáme se totiž v době, kdy se od dívek očekávalo, že se budou věnovat domácím pracím, vyšíváním, péči o domácnost, služebnictvo a především o blaho svých mužů. Audrey je ráda ženou, pečuje o sebe, miluje vybírání nových šatů, ale přesto se v noci vydává do temných zákoutí nebezpečného Londýna. Při své práci v pitevně se seznamuje s mladíkem Thomasem a společně se vydávají po stopách neznámého vraha. Během pátrání se ale pokazí snad všechno, co se dá. Nejen, že všechny stopy vedou k její rodině, dívčin otec se pod vlivem opiátů, kterými se láduje od smrti jejich matky, uchýlí k odjezdu z města a jejího strýce zatknou pro podezření z vražd. Nechci toho moc prozrazovat, ale nudit se určitě nebudete. Akce je tam dost, neustále se tam něco děje, je to plné zvratů a silných momentů. Přesto odebírám hvězdičku za mylné označení hororu. Detektivní příběh by byl možná lepší výraz. Audrey mě občas štvala, ale to je asi normální vzhledem k tomu, že je o deset let mladší. Zato Thomase jsem si zamilovala od první věty, kterou vyloudal ze svých úst. Byl záhadný, sarkastický a ochranitelský. Pokud hledáte lehčí čtení pro pobavení a oddech, knihu doporučím. Dozvíte se i něco málo o legendárním vrahovi Jacku Rozparovači, lehkou formou – žádné studie. Takže směle do toho!

4 20.09.2021

Ne často se stává, že je kniha krásná navenek, ale i uvnitř. Tohle byla čirá dokonalost! Děj knihy je rozdělen do dvou časových rovin. První dějová linka ze současnosti vypráví příběh knihovnice a historičky Sarah, která žije u svého ovdovělého otce, je čerstvě po rozchodu a potřebuje svému životu dát zase nějaký pevný řád. Čas tráví především tím, že navštěvuje opuštěnou bývalou nemocnici Ambergate, prochází místnost po místnosti a snaží se najít nějakou „pecku“ pro svou budoucí knihu. To se jí v jednu chvíli podaří. Společně s mladým Nathanem, který je bez domova a v polorozpadlém objektu momentálně žije, nachází v jednom zapadlém pokoji několik starých kufrů a v jednom z nich nalézá klíč ke svému příběhu, který se tak pyšně otevírá.
Druhá dějová linka z roku 1956 zasahuje do života mladé zdravotní sestřičky Elen, která v nemocnici pracuje a z celého srdce se snaží všem pacientům pobyt zde co nejvíce zpříjemnit. Její původně naivní představu rozbije příjem nové pacientky, mladičké Amy, která už na první pohled psychicky nemocná není. Zkrátka se jen někomu nehodila do života. Prostředí nemocnice, praktiky, které zde panovaly, personál apod. jsou popsány dost realisticky. Autorka se s ničím nepáře, nic si nepřikrášluje, a to se mi na tom moc líbilo. Knihu slupnete jako jednohubku třeba někde na houpací sítí na zahradě nebo v autě při cestě na dovolenou.

4 20.09.2021

Jedná se o knihu odpočinkovou, je psána s lehkostí, nenadchne ani neurazí. Plno hezkých částí uvnitř, a i když mi hlavní hrdinka nebyla upřímně moc sympatická, četla se lehce a se zaujetím.

4 11.11.2020

Srdcem mojí babičky, volné pokračování loňské knižní pecky Jménem mojí sestry, která se
u mě řadila k těm nejlepším kouskům roku, budete buď milovat, nebo nenávidět. Opravdu – nebudu vám mazat med kolem pusy, protože tenhle příběh je v několika ohledem dost výjimečný. V první řadě má naprosto nesympatickou hlavní hrdinku! Ester neboli sestra naší milované Soničky, je úplně z jiného těsta. Je nesnesitelná, nepříjemná, arogantní a naprosto bez zájmu o okolní dění. Mladá dívka původně rozjížděla kariéru jako baletka v Plzni, ale po zranění kotníku, které utrpěla přímo na jevišti, se vrací do Velkých Prosenic, aby žila se svou babičkou. Kromě práce na poště se pořád nudí, což neváhá často zmiňovat. Nezajímá jí utrpení Židů či sousedů. Co se týče války, tak to má jasné stanovisko – s ničím si nezahrávat, prostě si hledět svého. Její myšlenky vás budou opravdu zvedat ze židle a budete litovat každého, s kým se toto děvče setká. Když jednoho dne na ulici vinou velmi vtipné situace potkává Toníka, její srdce poněkud zjihne. A právě Esterčino srdce zažívá v celém příběhu svou hlavní roli. Zpočátku je totiž tvrdé jako kámen, kterým dokáže zabít duši nejednoho chudáka. Nicméně Ester projde určitým vývojem a věřím, že na konci knihy jí spoustu té zlosti odpustíte.

V knize opět zažíváme krutosti druhé světové války. Jsme svědky krutostí, které má na svědomí tzv. Heydrichiáda, a také bídného života obyčejného občana nejen v Praze, ale především na malých městech jako byl třeba právě Přerov, ve kterém Ester pracovala jako pošťačka. Přes utrpení Čechů a Židů na našem území se dostáváme nakonec i do Drážďan, krásného
a historického města, které 13. února 1945 bombardovali Britové – tedy naši spojenci. V Drážďanech ale pracovali i Češi, Slováci a obyčejní Němči, kteří tak přišli o své životy a svůj boj s válkou prohráli. I Ester přijde o spoustu svých nejbližších a musí se naučit žít znovu – jinak a lépe.

Na autorčinu prvotinu Jménem mojí sestry tohle bohužel nemá, ale rozhodně stojí za přečtení. Příběh je opět silný, občas i zamotaný s nějakými těmi zvraty, které v knihách tak milujeme.

3 05.12.2022

Dnes vám napíšu pár slov o hororové novince českého autora, která vyšla celkem nedávno a určitě přinese spoustu rozporuplných reakcí.
Autorem je Emil Křížka, který mj. přinesl i scénář k filmu Hrana zlomu, který se mi osobně hodně líbil, protože byl jiný. Naprosto odlišný od filmů, které běžně sleduji, nebo se v poslední době točí. Hořká múza je napsaná podobným stylem. Od začátku až do konce se možná nebudete přímo bát, ale ošívat ano. Po pár stránkách jsem pochopila spojení s Franzem Kafkou. Nejen tím, že měl hlavní hrdina stejné křestní jméno, ale především i atmosférou, absurditou scén a existencionálními motivy, které jen tak z mysli nesmažete.
Tohle nebude knížka pro každého. Když o tom tak přemýšlím, stylem psaní se Kafkovi hodně podobá – je to surové, někdy nepochopitelné a občas si budete chtít u některých scén vyškrábat oči. Pak jsou tu ale scény z dětství vedlejší postavy, kdy máte na okamžik soucitné myšlenky. Ale fakt jen na okamžik.
Je to celé zvláštně neuchopitelné. Příběh by mohl být méně Kafka, více Křižka. Některé věci jsou v knize popsány až moc naturalisticky. Pokud máte rádi absurdní romány s přesahem, bude vás to bavit. Je to prostě jiné. Je to své.

3 28.06.2022

Jak ten život dokáže někdy pěkně potrápit, že? Asi to znáte všichni. Myslíte si, jak máte naplánovanou svou životní cestu a najednou – ani nevíte kdy a jak – se něco zvrtne a vy směřujete tam, kam byste nikdy nechtěli. Carli z jedné takové cestičky špatně zabočila a začala se plácat ve všem, co se jí do života nachomýtlo. Mladé ženě je něco málo přes třicet, pracuje v kavárně a zhruba rok už plánuje říct svým rodičům, že odešla z univerzity a živí se jako servírka v kavárně. A to v té samé, kterou kdysi vlastnili její prarodiče, které tolik milovala a jejichž smrt jí tolik ranila, že skoro zapomněla, jak se vlastně dýchá. Jednoho dne se ale mladá Carli dozví, že jí jeden stálý zákazník kavárny Fabrizio odkázal svůj byt ve Florencii. Z bytu se nakonec vyklube dílna na dřevěné hračky pro děti, ale i tak Carli cítí, že jí vesmír přinesl nový začátek. Rozhodne se, že ve Florencii zůstane a konečně začne ve svém životě něco budovat. Seznamuje se s majitelem kavárny, ve které nakonec začne pracovat, aby se ve Florencii uživila (a splatila své značné dluhy), poznává nové přátele, a kromě toho začne pátrat po ženě, které Fabrizio napsal víc jak před třiceti lety dopis, který nakonec ze záhadných důvodů neodeslal. Pátrání jí ale přinese nejeden dojemný okamžik a výlet do minulosti, ale také i na první setkání nepříjemného (avšak atraktivního) jednatele velké továrny na výrobu dřevěných hraček. Hmmm – láska je cítit ve vzduchu – je to létem? Nebo tím nádherným pohledem do dob minulých, kdy jsme svědky jedné silné, ale rodinnou nepochopené lásky?
Tahle kniha je krásná a plná všeho toho potřebného dramatu, které ve svém životě prostě potřebujeme. Láska, přátelství, životní křivdy, rodinné vztahy, ale i naděje v lepší budoucnost.

3 26.05.2022

TJR je má oblíbená autorka, protože je v psaní knih trochu jiná než ostatní. Nešokuje tím klasickým způsobem, ale spíš vás ždímá po celou dobu malými kousíčky stisku až do úplného vysílení.

Malibu je tak trochu generační román. Střídá se nám tady linie minulosti a přítomnosti a já musím uznat, že minulost mi byla ve všech bodech rozhodně bližší. Hlavní hrdinkou je zde Nina Riva, talentovaná a slavná surfařka, která ve svém luxusním sídle v Malibu pořádá každoroční večírek pro stovky hostů. Po rozchodu s manželem Brandonem ale pociťuje zvláštní splín a často svými myšlenkami zabrouzdává do minulosti.

Čtenář tak prochází životní příběh jejich rodičů Micka a June, jejichž láska už od začátku vypadala na jednu velkou tragickou záležitost. Mick byl zpěvák, často cestoval a užíval života plnými doušky, i přesto, že ho doma čekala rodina. A tak se po čase tito manželé rozešli, znovu sešli, opět rozešli…až už nebylo co slepovat. Toxický vztah rodičů poznamenal duši nejen Niny, ale i jejich sourozenců – Jay, Kit a Hud. Ale je to právě Nina, které její otec zval kus života, především pak dětství. Byla to právě ona, která se o své sourozence starala a vychovávala je, když byla matka opilá a otec se tvářil, že žádnou rodinu vlastně nemá.

Bylo mi z toho všeho hrozně smutno. Ani pláže a krásné prostředí slunného Malibu mi náladu nevylepšilo, i když se o to dost snažilo.

Takhle kniha je náročná, ale strašně krásná. Většinu času při čtení jsem byla nasraná – na postavy, které si vědomě či nevědomě ničí životy, na děti serou, utápí se v alkoholu a žijí v toxických vztazích.

Jedním slovem, doporučuju!

3 14.03.2022

Hlasy v bouři jsem četla ve společném čtení a doufala, že se trochu polekám. Na Darcy jsem slyšela jen samou chválu, takže i očekávání bylo vysoké. Jenže, jak to tak s očekáváním bývá…

Hlavní postavou v příběhu je mladá Clare, která ve svém rozviklaném autíčku míří lesem. Ve světě se totiž začíná dít něco nebezpečného. Z měst se stávají tzv. tiché zóny, kolabuje telefonní spojení i elektrická vedení a do toho všeho začíná řádit nebývalá sněhová bouře. Clare se vydává za tetou Marnie a plán je takový, že společně odjedou za její sestrou Beth, která má pro tyto případy vybudovaný prvotřídní ochranný bunkr. Cestou se však něco stane a ona se ocitá polomrtvá uvnitř jednoho strašidelného sídla Wintherbourne Hall. Není tam sama, pečuje o ni cizí muž, a i když je ze začátku hodně ostražitá, rychle na všechny nástrahy zapomíná a sbližuje se s ním. Tak romantickou linku jsem tu opravdu vůbec nečekala, ale dobře – nevadilo by mi to. Jenže Dorran je dost tajemný, evidentně tu zůstal sám, i když v sídle žijí desítky lidí – rodina a zaměstnanci. Navíc je to dospělý muž, který je evidentně upoután k životu se svou despotickou matkou a bojí se odejít. Clare začne v domě vnímat podivné stíny, hlasy a zvuky, které nedokáže vysvětlit sobě ani Dorranovi. Oba se snaží v zimě přežít co nejdéle. Starají se o zásoby dřeva i jídla, ale postupně začnou mít problémy s mnohem větší „hrozbou“.

Stokrát za kapitolu uslyšíte, že je hlavní hrdince zima, že v celém domě je zima a světě div se, že je i venku při sněhové bouři obrovská zima. Žádné extra zvraty na mě nečekaly, styl psaní byl jednoduchý (odpočinkový), ale asi třetinu díla jsem se nudila. Otevřený scifi konec (možná až nečekaně vykreslený) mě sice uvedl v otázky, ale nejsem si jistá, jestli druhý díl série Černé zimy zvládnu.

3 16.01.2022

Nevšední thriller z éry instagramu se objevil na pultech knihkupectví jako závan čerstvého větříku. Námět zněl super a já ještě nikdy nečetla nic podobného, tak proč ne?

Jedná se o příběh mladé influencerky Audrey Miller, která na instagramu sdílí prakticky celý svůj život. Od snídaně, přes obědy až po večeři. Dělí se o své tipy na dobré kavárny, módu, cvičení. V čem konkrétně své sledující inspiruje – to je mi doteď vlastně záhadou. Její instagramový účet postrádá přidanou hodnotu, je docela prvoplánový a nezajímavý. Přesto ji sleduje milion lidí. Další poněkud zarážející informace, neboť z popisu života této Audrey mám pocit, že vychází s penězi jen tak tak, nežije v žádném luxusu a spoustu věcí si zkrátka nemůže dovolit. A tak také bere docela zajímavou práci v muzeu ve Washingtonu, kde hodlá využít svůj talent pro sociální sítě. Do Washingtonu se stěhuje až z New Yorku a začíná úplně nový život. Najde si malý byt v přízemí – prakticky ve sklepě a snaží se sama sobě nalhávat, že je to jen dočasné řešení. Také zde znovu naváže na přátelství s kamarádkou Cat, kterou nazývá svou nejlepší kámoškou. Jejich přátelství je ale docela mrazivé, zvláštní a někdy jsem si říkala, že se z 99 procent skládá jen ze samé přetvářky. Cat je právnička, velice zakřiknutá a jednotvárná sucharka. A přesto vzbuzuje docela hrůzu. Takže tady máme další nesympatickou postavu, kterou úplně nechápu. No a ono toho je ještě víc. Audrey ve své práci docela září. Baví ji to a snaží se ze všech sil o brzké povýšení. Do toho se jí do cesty neustále plete bývalý přítel Thomas, před kterým ji v jednom kuse varuje divnožena Cat. A také nalézá novou lásku.

V tomhle thrilleru není nikdo, koho si zamilujete. Je vystavěn z pohledů Audrey, Cat a tajemného stalkera zvaného ON. A tento ubožák – ale nebezpečný ubožák – jí ze života dělá peklo. Samozřejmě z lásky k ní, že jo! Sleduje ji přes okno, posílá „podivné“ dárky, instaluje do všech technických vymožeností, které Audrey používá, sledovací zařízení. Je z Audrey celý paf a podle toho taky vypadá jeho vyprávění.

Kniha není špatná, četla se dobře a krátké kapitoly já prostě miluju. Přesto se nemůžu zbavit pocitu, že zde autorka nevyužila plně potenciál zajímavého tématu. Žádné wow nečekejte.

3 27.12.2021

Tahle knížka byla docela záhul, abych pravdu řekla. Osudy hrdinů byly tak těžké, že jsem si mezi čtením musela dávat menší pauzičku. A když už je tam zataženo malé dítě…no!
Četli jste něco od autorky?

Sledujeme zde příběh manželského páru Beth s Michaelem, kteří se zoufale snaží zachránit svého malého nemocného synka Jakea. Tomu selhávají ledviny a nutně potřebuje transplantaci. Beth se tak pustí do hledání svého otce, kterého nikdy nepoznala – jakožto poslední naději pro synka. Autorka nás zavádí do minulosti a odkrývá bolestivou tragédii, která se stala skoro před 40 lety, a která má velký význam pro pochopení Bethina rodinného osudu.

Seznamujeme se zde s několika postavami, každá z nich má svou typickou charakteristiku a jednání a v příběhu hraje důležitou roli. Pojítkem ke všem postavám je jeden zdánlivě nevinný výlet do přímořského městečka Blackpool. Skupinka deseti celkem nesourodých lidí jede společně minibusem, který řídí jeden z nich a ze začátku se všichni docela dobře baví. Máme zde pubertální dívky Petulu a Lorraine, nafoukanou manželku hospodského Selwyna Trishu, Selwanovu bývalou manželku Babs, Daisy se synem Jerrym nebo pak malého Mikeyho s otcem Karlem. Již během samotného výletu dojde k události, která některým doslova změní osud a tím i osud malého Jakea. Výlet však skončí tragickou nehodou, při které dojde k několika úmrtím vč. tohoto důležitého tajemství.

Nerada bych tady říkala víc z obsahu tohoto skvělého čtení, ale najdete zde pochroumané lidské osudy, narušené rodinné vazby, arogantní matku malého chlapečka, které máte chuť zakroutit krkem, ale i jakousi naději v osud zářivější a lepší. Kathryn Hughes napsala nádherný příběh, který v mnoha směrem otevírá oči.

3 29.11.2021

Tato útlounká knížečka skrývá tolik myšlenek, že jsem na ni po dočtení musela neustále myslet. Vypráví příběh psychoterapeuta, který prakticky denně odpočítává počty sezení, která ho čeká do vytouženého odchodu do penze. Jeho život plyne stereotypně, žije sám a svou osamělost si paradoxně naplno uvědomuje až ve chvíli, kdy se jeho penze nezadržitelně blíží. Každý jeho den je stejný – obléká se stejně, úkony během dne jsou stejné a jeho konverzace s pacienty je jen jedno velké opakování zavedených frází. Bomannová vystudovala psychologii a pracuje jako klinická psycholožka, ale věnuje se také sociální psychiatrii v ústavu pro pacienty se schizofrenií. Takže její pohled na odbornou práci naší doktorské postavy, bych nebrala jak něco ryze fiktivního. Doktor si své osamělosti všímá čím dál víc. Vnímá své chátrající tělo, často polemizuje nad pulzující bolesti jeho nohy, která chřadne i z důvodu osamělého života bez toužebného cestování a poznávání nových míst. Jak sám říká k bolesti: „Možná to byla právě tahle noha, která toužila vytáhnout paty z domu. Nikdy nebyla dál než v Paříži, nikdy nepřekročila žádné hranice. Teď už jsem byl navíc tak starý, že k tomu ani nikdy nedojde, a bolest byla téměř všudypřítomná.“ Do toho všeho přichází jeho nová pacientka německého původu Agathe, komplikovaný případ a každým jednotlivým sezením se dostává doktorovi pod kůži. Vypráví o svých pocitech, problémech s takovou zvláštní křehkostí, že se doktor obrací do svého nitra stále víc a víc a hledá odpovědi i sám u sebe. Agathe si stejně jako on neumí počít se svým životem, má pocit, že jí proklouzává mezi prsty a to ji vnitřně dusí. Má strach, že už je příliš pozdě do něj vstoupit s očekáváními a tužbami. Sužují ji pocity nevrlosti z toho, že ve svém životě nic nedokázala, že je jen jedno velké NIC. Jejich životy se spontánně spojí, jeden na druhém zanechávají stopu a najednou, jako by ta osamělost přece jen nebyla tak osamělá.

3 08.11.2021

Nová fantasy série pro čtenáře romantických knih dvou výborných autorek B.I. a L.K.
Co od toho čekat?
Upřímně jsem se na knihu moc těšila, spojení romantické linky s fantasy oddechovkou je pro mě spojení ideální. Anotace toho moc neprozrazovala, takže jsem moc netušila, co od ní mám očekávat.

Roxy je lovec duchů. Běhá po městě a pomocí amuletu, který se rozzáří, když se ocitne blízko takového ducha, navrací jeho duši zpět do podzemí. Během jedné takové akce se potkává se Shawem. Kluk, kterého posedl jeden ze silnějších duchů, ztrácí paměť a nepamatuje si absolutně nic – své jméno, odkud pochází, co dělá. Shaw je tak odvezen do velitelské základny a pod lékařským dozorem se všichni snaží vysvětlit příčinu jeho potíží. Ale moc se jim to nedaří. Shaw se tedy zapojuje do života lovců, nejen, že s nimi žije pod jednou střechou, ale i trénuje a později sám loví. A během toho všemu blíže poznává Roxy a její trápení.

Nechci moc spoilerovat, ale jedna její chyba (o které si nemyslím, že to je její chyba) zapříčinila osvobození 449 duší z podsvětí a rozzlobila tak Posla smrti, kterému říká Kevin. Má přesně tolik dnů, aby je všechny vrátila zpět. Kromě toho se snaží vypátrat svého bratra, který před mnoha lety zmizel a je prohlášen za mrtvého. Ona však tuší, že pořád žije, neboť je obdařena mocí Stínového pohledu a občas se s ním tímto způsoben spojí. Její minulost, rodina, život lovce duchů a úkol, který má před sebou. To vše se v knize rozebírá, množství postav je vyšší, než já osobně zvládám a upřímně? Do poloviny knihy jsem se musela nutit a v jednu chvíli byla rozhodnuta ji oddložit. Ze začátku mi vadily rozsáhlé popisy toho, jak „jdou do budovy“, „jedou výtahem“, „jdou se najít“, „jdou do pokoje“…poté už přišly na řadu občas i tréninky (ale nic extra překvapivého), a pak i nějaké akčí scény. Magický svět ale není nijak extra propracovaný, opravdu mě to nevtáhlo do děje a žádnou postavu jsem si bohužel nezamilovala. Shaw bez minulosti mě moc nebavil – chápu, že v dalších dílech asi dostane víc prostoru a bude se (doufám) tápat po jeho minulosti, ale obecně a charakterově mi blízký nebyl. Kéž by to alespoň zachránila romantická linka – ale ta mě taky zklamala. Když už, tak aspoň mravenčení v břiše by to chtělo.

3 04.10.2021

Další ze série skvělých psychologických thrillerů, které jsem poslední dobou četla. Anotace slibuje příběh lékařky Sary Romaniové, která se po letech vrací do vesnice z dětství v srdci emilských Apenin. Tohle místo ale otřásá tragédie – série záhadných zmizení mladých dívek. Sara se do pátrání sama vloží a postupně odkrývá nejedno tajemství.

Kniha je napínavá od začátku až do konce – což je dneska na knižním trhu docela vzácnost. Setkáváme se zde i s kapkou mystiky, nechybí magické umění léčitelství a zaříkávání. Příběh má několik částí – zavede vás do současnosti, ale i do minulosti, a to díky Sařiným vzpomínkám na dětství. Atmosféra (jak jinak) ponurá, máte pocit, že je všechno špatně. Hloubáte se v dávné minulosti, o které si myslíte, že je dávno v hlubinách temnoty. Takže nic pro romantické duše.

Nemohu prozradit nic bližšího, protože pak by tohle všechno, co autorka vytvářela, ztratilo svůj smysl. Čeká vás ale mrazivá atmosféra, tajemství staré magie, různých rituálů a obřadů, vnitřní psychologie hlavní postavy.

3 20.09.2021

Ono těch severských detektivek a thrillerů není nikdy dost, nemyslíte? V Popravě to začíná už na první straně. Mrazivo, děs, bafáníčko. Sledujeme zde policejní vyšetřování, které začíná morbidní vraždou mladého a především velmi bohatého investora. Jeho tělo je nalezeno na starém popravišti poblíž Rekjavíku a do hrudi mu pachatel zabodl hřebík s papírkem (ne úplně obyčejný hřebík).
Opět se zde setkáváme zde s dvojicí vyšetřovatelů Freyja & Huldar. Huldara zavede vyšetřování do bytu mrtvého muže, kde zrovna psycholožka Freya řeší situaci s opuštěným malým dítětem, o kterém se snaží zjistit jakékoliv dostupné informace. Záhadou ale je, jak se do bytu dítě dostalo, jak se jmenuje a jestli má někde rodiče, kteří na něj čekají. Nikdo ale dítě jeho popisu nepohřešuje! Jak je to sakra možné?
Autorka odhaluje a řeší několik zdánlivě nesouvisejících linek, které vás provádí knihou s trvajícím napětím. Příběh je složitý, čtenář se musí opravdu důkladně soustředit, a ani to mu moc nepomůže. Respektive - mě to nepomohlo. Byla jsem zmatená od začátku až do konce a neustále napjatá. Což je ale u knihy fakt dobře, ne? Kniha působí dojmem překombinovaného příběhu, ale opak je pravdou. Zde všechno do sebe pasuje, všechno má svůj důvod, své vysvětlení a zápletka je reálná a uvěřitelná. Tenhle thriller nebude úplně odpočinkové čtení, je třeba se na něj hodně soustředit.

3 20.09.2021

Bože! Co je víc než švédský thriller nebo detektivka? No pověz mi! Miluju severské počiny všeho druhu. Kdo je bez hříchu mě na první pohled zaujala svou mrazivou obálkou. Kdo mě zná, ví, že jsem v tomhle fakt poděs a jedu knihy především podle obálek. Což je někdy dost špatné rozhodnutí. Ale tady? Tady to neplatí! Sledujeme zde bolavý příběh Roberta Lindströma, který už od dětství chrání nepříjemné tajemství. Podle policie jako dítě zabil svého kamaráda Maxe. Vražda, ze které si ale absolutně nic nepamatuje, ho provází celý život jako jedna velká nekonečně dlouhá noční můra. Dětství prožil ve výchovném ústavu a v pěstounské péči, což značně ovlivnilo jeho dospívání a dost těžko formovalo jeho osobnost. Jednoho dne se dá dohromady s novinářkou Lexou, která mu slíbí, že o osudné noci napíšou knihu. Její přesvědčení o jeho novině je zavane do různých nebezpečných míst a situací. Navíc se v okolí stockholmského předměstí, kde Robert vyrůstal, nachází tělo malé dívky Olindy a postupem času začínají mizet i další děti. Je zcela logické, že se urputné policejní vyšetřování stáčí k samotnému Robertovi. Jenže práce policie není vždy úplně bezchybná, jednotlivé stopy nejsou úplně správně vyhodnocovány. Současné vyšetřování zde vede zkušený policejní detektiv Carl Edson (první kniha s tímto detektivem u nás nevyšel, takže jsem měla občas problém pochopit některé narážky a situace). Nevím, zda zrovna zde má ale tato postava nějaký velký význam. Pro mě byla jednoznačně duší knihy postava Roberta, která bojovala se ztracenými vzpomínkami. Jsme svědky nepříjemných sérií výslechů, pátrání. Dostáváme se také do situací s dětskými postavami, což mi občas trhalo srdce. Přece jen - děti se samy nedokážou bránit, mají prožívat šťastná dětství, dospělí je mají chránit.
Střídání minulosti s přítomností příběhu dodalo ten pravý šmrnc a já tak měla občas pocit, že společně s hrdinou odkrývám na první pohled dávno zapomenuté vzpomínky. Tyto dvě linky se skvěle doplňují a jejich závěrečnému spojení jen tleskám. Všechno do sebe zapadlo jako dětská skládačka.
Takže já se ptám: Je vůbec někdo zcela bez hříchu?

3 20.09.2021

Já vím, že to venku na léto moc nevypadá, a že zrovna tato kniha svým názvem
a obálkou přímo vybízí k tomu, abyste si ji sbalili někam na lehátko k vodě. Já si to taky myslela – ale upřímně? Zase až tak důležité to léto k tomu není. Naopak – já ji četla v pochmurném deštivém počasí zavřená doma v malém bytě a vzhledem k příběhu, kterým jsem čtením zažívala, jsem našla naprosto vhodné prostředí.

Příběh se točí kolem dvou mladých spisovatelů, kteří se sejdou v jeden čas na jednom místě a uzavřou mezi sebou sázku. Gus a January jsou jako dvě odlišné strany mince. On píše romány se špatnými konci, ona naopak s těmi šťastnými. Dohodnou se tedy, že si své role vymění a zkusí napsat knihu, která jde naprosto mimo jejich žánr. Vystoupení z komfortní zóny ale není zase až tak výjimečné. Postupem času s plynoucím příběhem rozkrýváme tajemství v životě obou hlavních hrdinů. U Gusova vyprávění jeho dětství nám poběží mráz po zádech, u January a proměny jejího povrchově sluníčkového života bychom zase chtěli někoho praštit, nebo zadupat do země všechny manžele a otce na planetě.

Na první pohled tedy kniha vyvolává pocit jednoduchého a příjemného čtení za přítomnosti slunečných paprsků, ale zdání klame. Styl vyprávění je sice nenáročný, ale podtext celého příběhu a osudy hlavních hrdinů už je něco těžšího jak na čtení, tak na poslech. Budete ale svědky vyprávění sympatických postav plného škádlení a vtipného sarkastického popichování mezi nimi.

3 20.09.2021

Téma rozchodu nebylo nijak zajímavé, upřímně jsem se těšila na pasáže ženské postavy - ženy, která má konflikt na pracovišti se šéfem, o kterém ale sama neví, že existuje...až do té doby, než ji nadřízený začne pomalu ale jistě ničit zevnitř...zajímavé téma, které bylo napsáno s lehkostí.

3 11.11.2020

Dobře se četla, nic převratného, žádné překvapivé zápletky...po této knize člověk sáhne, když potřebuje "vypnout".

3 11.11.2020

Když před pár lety přišel Netflix s young adult filmem Stánek s polibky, koukla jsem se. Spíš teda ze zvědavosti a částečně i proto, že jsem v tu chvíli potřebovala něco nenáročného, u čeho můžu umývat okna a utírat prach. Určitě vám je ale jasné, jak to dopadlo, že…Úklid jsem nechala na jindy a královsky se bavila. Stánek s polibky je skvělý film o síle přátelství a s romantickou linkou, která měla dynamiku, vášeň a postupný vývoj.

Když nedávno vyšla kniha, podle které je film vlastně natočený, hned jsem po ní sáhla a řekla si, že ji prostě musím mít ve své knihovně. Už jen z té velké lásky k filmu.

Autorka Beth Reekles píše neskutečně čtivě. Věty jsou celkem jednoduché a úderné, takže vám stránky budou před očima doslova utíkat. Elle a Lee jsou nejlepšími přáteli už prakticky od miminka. Jsou neustále spolu, dělají všechno společně a jejich přátelství staví nad všechno ostatní. Jenže jak už to tak bývá, každý ráj má svůj mráček. Elle si totiž jednoho dne přizná, že miluje Leeova staršího bráchu Noaha. Jestli jste fanoušky filmu jako já, tak mi dáte určitě za pravdu, že ten kluk je prostě boží. Nemyslím teď vzhled (i když ten je víc než jen v pořádku), ale i jeho temná aura, která ho doprovází na každém jeho kroku. I když to Noah nechce ze začátku vůbec připustit, cítí to stejně. Oba mají ale příšerný strach z toho, jak by na to reagoval právě Lee.

Ano, je to jednoduchý příběh, násilnicky vyobrazený Noah asi taky není úplně oka – ale to si myslím, že všichni chápeme proč. Noah má pro mě prostě určitě kouzlo a přes to nejede vlak. Cítila jsem to ve filmu, to samé jsem měla i u knihy.

Film ale pro mě stále zůstává topovkou. Knížku vnímám jako super doplněk a příspěvek do mé sbírky fajn romantických knižních příběhů.

2 14.09.2022

Jsou na světě situace, kterých bychom nikdy nechtěli být součástí. Pokud se nám poštěstí a jsme relativně zdraví a v psychické podobě, měli bychom být za to vděční. Neboť jsou mezi námi lidé, kteří takové štěstí neměli a žijí v neustálém strachu a v bludném kruhu nočních můr, běsů a panických atak. Všechno, co jsme měli je knižní příběh, který začíná rok poté, co se Kate v určitém bodě zlomí život. Událost, které je svědkem, které je součástí, udělá ze sebevědomé ženy křehkou bytost bojící se tmy. Přerušuje studium na vysoké škole a otevře si vlastní kavárnu, o které sní prakticky celý svůj život. Má to ale jediný háček – to, že je nájem celkem nízký, i přesto, že se obchod nachází v dobré lokalitě Londýna, má jedno nepříjemné břemeno. Kate musí prostory kavárny sdílet s Aidanem, který si také plní svůj sen a otevírá knihkupectví. Oběma je tato situace velmi nepříjemná a dohodnou se, že ten, který bude mít po roce menší výdělečnost, uvolní své prostory tomu druhému. Oba mladí lidé jsou svým způsobem silné osobností – i když má Kate často své temné dny. Hádají se, dělají si naschvály, ale také se postupem času starají jeden o druhého.
Příběh má velmi krásné, pozvolné tempo. Dvojice se poznává, plní si své sny s obchodem, otevírají se jeden druhému a snaží se ten život opět rozproudit. Autorka píše neskutečně čtivě a opravdu jsem se ani jedinkrát nenudila. Příběh je psaný z pohledů Kate i Aidana a bavilo mě to. Není to žádná tuctová romantika, má vývoj a řeší jedno obzvlášť nepříjemné a bolestivé téma, které i dnes je dost podceňované. Každý člověk má právo na štěstí a neměl by se života bát. Někdy je dost těžké si uvědomit, že jsou mezi námi lidé, kteří nám v těžkých chvílích dokáží pomoci. I když je někdy nejtěžší si přiznat, že zrovna MY potřebujeme pomoc.
Tohle si dejte, je to fajn!

2 02.09.2022