bookworm_girl
komentáře u knih
První
Kiera Cass
Nejlepší díl trilogie Selekce. Nejen že má z původních prvních tří knih nejkrásnější obálku, ale i příběh je úžasný, i když i ty předchozí knihy jsou skvělé.
Prvních 50 stránek mi vadila nerozhodnost hlavní hrdinky, ale potom už to bylo jen úžasné. Děj byl super, bylo tam několik zvratů (zvlášť ke konci, ale k tomu se dostanu).
Kniha je, stejně jako předchozí části, napsaná čtivě, čte se strašně rychle a nejsou tam žádné zbytečné dlouhé nudné části a kapitoly.
Oblíbila jsem si tu některé postavy, které jsem v předchozích dílech opravdu ráda neměla (hlavně Celestu).
Celou dobu čtení se mi kniha moc líbila, ale nemyslela jsem si, že se mi bude líbit víc než se mi líbil druhý díl - Elita. Můj názor úplně změnil konec, který byl podle mě skvělý. Bylo tam několik docela dechberoucích zvratů, byl smutný ale i šťastný a opravdu napínavý. Autorka knihu zakončila myslím moc dobře, ale některých věcí, co se tam staly a především některých postav mi bylo a je moc líto.
Shrnula bych to tak že je to krásné ukončení této trilogie a určitě si přečtu další dva navazující díly + doplňkovou sbírku povídek.
Knize dávám 100% a 5 hvězdiček.
Stačí jen chtít
Joelle Charbonneau
Tato knížka nebyla vůbec špatná, ale úplný vrchol dokonalosti to také není.
Začala bych dějem. Nápad se mi velmi libí, tím že má kniha jen asi 270, děj rychle ubíhá, nic není zbytečně natahované a prostě žádné zbytečné kecy okolo. Je tam hodně málo až skoro žádné popisy míst a postav, což na jednu stranu přidává na svižnosti děje, na druhou stranu pak člověk nemá moc šanci si postavy ani prostředí přeedstavit. Mně osobně to zas tolik nevadí, zdlouhavé popisy ráda nemám, ale ráda bych věděla jak vypadá aspoň hlavní hrdinka Kaylee, Nate, DJ a jak je její bratr třeba starý. Konec příběhu, kde se všechno rozuzlilo mi přišel hodně přitažený za vlasy, ne moc originální a úplně mě nenadchnul.
Postavy mi byly z velké většiny dost nesympatické, žádnou z postav jsem si moc neoblíbila. To že si Kaylee myslela, že se lidi jen tak nechají otestovat a darují ledvinu někomu, koho skoro neznají a pak na ně byla naštvaná za to, že to neudělali je podle mě dost divné, tak to v životě úplně nechodí.
I tak se mi knížka líbila. Byla čtivá, napínavá a i když má nějaké mouchy, dokážu jí je odpustit a tuto knihu mohu doporučit. Jen být vámi nemám zas tak vysoká očekávání, nemusela by být naplněna.
Knize bych dala 4 hvězdičky a 82%
Námi to končí
Colleen Hoover
No... Budu asi jediný člověk, ale zas tak moc mě tato kniha neodrovnala.
Byla dobrá, to ano, ale nebylo to za mě na 5 hvězdiček. Ačkoli byla dobře napsaná a styl psaní autorky mi sedl, četla se mi velmi pomalu a na to že není moc tlustá jsem ji četla strašně strašně dlouho. Ze začátku jsem se nemohla začíst a vžít do děje, ale ani když mě už děj chytil jsem prostě neměla takové nutkání číst dál a dál a dál. To je můj první problém.
Neříkám, že téma domácího násilí není silné, ale mě to nezasáhlo až tak moc, jak jsem si myslela že zasáhne. Taky většina lidí říká, že to bylo neskutečně dojemné, že hlavně na konci se topili v slzách, no já opět ne. Upřímně ani nevím který ten moment je ten, který všechny tak dojal.
Kniha tím pádem docela nenaplnila má očekávání. Čekala jsem něco, co ve mně zanechá největší stopu, u čeho se utopím ve vlastních slzách atd. ale nic z toho se nekonalo a já od knížky po emoční stránce čekala trošku víc.
Rylea jsem už od začátku nesnášela a vždycky když se tam objevil, v podstatě se mi děj trošku zhnusil, fakt mi nebyl už od prvního setkání sympatický a jeho vztah s Lily se mi nelíbil v žádné chvíli. Lily mi byla velmi sympatická, nejlepší ale byla podle mě Alyssa, úžasná kamarádka. No a Atlas, není to teda úplně typ člověka, do kterého bych já osobně byla blázen, aspoň ne podle popisu, ale určitě lepší on, než Ryle.
Celkově to byla dobrá knížka, děj ubíhal a nebyly tam žádné moc dlouhé nudné části a rozhodně bych knihu doporučila. Za mě jen prostě nebyla tak silná, jak jsem čekala.
Dala bych jí tak 4 a půl hvězdičky a 90%.
Jak přežít první pusu?
Francine Oomen
Tato kniha se mi líbila o něco méně než předchozí část kterou jsem četla - Jak přežít svou maličkost?
Rozhodnutí Rósy mi přišly naprosto dementní a pochybuju, že by se nějaká 14-ti letá holka takto chovala. Taky Tomáše jsem už od začátku nesnášela a nepochopím, proč se Rósa vůči němu chovala tak, jako by jí na něm vůbec nic nevadilo.
Byla to taková docela oddechová kniha, kterou jsem přečetla za chvíli, ale určitě mě nenadchla a další knihy od této autorky číst nehodlám.
Jak přežít svou maličkost?
Francine Oomen
Sice jsem asi přesně cílová skupina, ale i tak si myslím, že před dvěma lety by mě bavila o dost víc. Ze začátku se mi příběh opravdu moc nelíbil, to se po dalších přečtených stránkách změnilo a nakonec to nebylo tak strašné, ale za mě žádná bomba.
Přijde mi že Rósiny rozhodnutí byly většinou opravdu přehnané a docela rozumím jejím rodičům, že se k ní chovali tak, jak se chovali, protože Rósa byla opravdu na pěst.
Neskutečně mě vytáčely ty přezdívky, které pořád ona a její kamarádi psali na začátcích a koncích mailů, to mě fakt neskutečně iritovalo.
Takže za mě hodně průměrná kniha, rozhodně bych si ji znovu nepřečetla, ale úplně ztracený čas to také nebyl. Mám doma i další díl, který si přečtu, ale nic úžasného neočekávám.
Elita
Kiera Cass
Elita mě nadchla ještě více než první díl této série. První díl se mi moc líbil a podle recenzí jsem myslela, že v porovnání s ním mě tento druhý díl zklame. Stal se ale přesný opak.
Elita mě neskutečně bavila, byla tam nějaká ta romantika mezi Americou a Maxonem i Aspenem, což je asi jediná věc, co mi trošku vadila, že se America neustále vracela k Aspenovi. Ale chápu to vzhledem k ději atd. V jistých chvílích jsem byla i dost zvědavá a nervózní, jak se některé věci vyvinou a dopadnou.
Tady opravdu můžu říct, že jsem se od čtení nemohla odtrhnout, přečetla jsem ji za necelé čtyři dny, spíš tak za tři, což je na mé poměry opravdu hodně málo, u větiny knížek mi trvá, než se jimi prokoušu, protože na čtení nemám takovou chuť.
Elitě tedy nemám snad vůbec co vytknout, má u mě určitě pět hvezdiček a 100%.
Selekce
Kiera Cass
Na Selekci jsem se chystala dlouho a ještě víc mě pobídlo to, když si jedna z mých kamarádek Selekci přečetla a byla z í úplně hotová. Tím pádem jsem měla velmi vysoká očekávání, která byla podpořena vysokým honocením a spoustou kladných názorů.
K mému překvapení kniha mě nezklamala a moje očekávání více či méně naplnila. Děj mi ubíhal, některé pasáže sice byly zdlouhavější, ale nic strašného. Často jsem se od čtení nemohla odtrhnout, což se mi také často nestává. Většina postav mi byla docela sympatická, některé jsem zase po celou dobu nesnášela. Seděl mi i autorčin styl psaní a velmi se mi líbí, že námět a téma knihy je oproti jiným YA knihám dost originální.
Knihu bych ohodnotila tak 97% a pěti hvězdičkami, za mě určitě super kniha, která, pokud máte YA romantiku rádi, stojí za přečtení a já už se moc těším na další díly.
Dopisy na konec světa
Ava Dellaira
Tuto knihu jsem četla už po druhé, hlavně proto, že když jsem ji před dvěma lety četla poprvé, velmi mě dojala a pamatuji si že to byla první kniha u které mi ukápla slza. To se u re-readingu sice nestalo, ale i tak to je krásná, dojemná a velmi silná kniha.
Má podle mě velmi originální nápad a zpracování, kdy je celá kniha odvyprávěná v dopisech pro různé mrtvé známé osobnosti. Co se mi na ní velmi líbilo je, že jsem se dozvěděla něco málo i o životě lidí, kterým Laurel (hlavní postava) dopisy psala, protože do té doby jsem znala jen pár jmen a nic víc.
Kniha je poměrně čtivá, ale obsahuje i nějkteré nudnější a zdlouhavější popisovací části, přes které jsem se však rychle prokousala a nebylo to žádné urpení. Trošku mi vadilo, že Laurel se v hodně částech příběhu stále opakovala a neposouvala se nikam dál (když mluvila o May) ale vzhledem k tomu, v jaké situaci byla, je to asi pochopitelné.
Shrnulo bych to tak že je to moc pěkná, originální a dojemná kniha, která sice nebude moje nejoblíbenější, nesednu si z ní totálně na zadek, ale něco ve mně přesto zanechala. Dala bych jí tak 89%.
Léto, kdy jsme se potkali
Robin Constantine
První asi čtvrtina kihy mě moc nebavila, příběh mi připadal dost nudný a nemohla jsem se ke čtení vůbec dostat, nelákalo mě to. Když jsem se přes prvních několik desítek stánek prokousala tak už jsem se od čtení skoro nemohla odtrhnout.
Je to sice trochu klišé příběh, ale je moc pěkně a čtivě napsaný, není tam moc nudných a zdlouhavých částí a opravdu se mi tato kniha četla dobře.
Taková pěkná, příjemná oddechovka na léto (ale tak klidně i na zimu), u které není potřeba přemýšlet. Za mě čtyři hvězdičky:)
Hvězdy nám nepřály
John Green
Kvůli vysokému hodnocení a spoustě kladných recenzí jsem se na tuto knihu velmi těšila, čekala jsem naprosto úžasnou emotivní bombu, na kterou budu dlouho vzpomínat a kniha tato moje očekávání bohužel nenaplnila.
Zhruba prvních sto stran mi kniha nepřišla moc zajímavá, prostě úplně obyčejná a průměrná romantická kniha. Asi od půlky už byl děj pro mě zajímavější, trošku „akčnější“, i když o významu slova akční bychom mohli v tomto případě diskutovat. Nejvíce jsem byla natěšená na konec, čekala jsem něco úžasného, strašně dojemného, emotivního a nezapomenutelného, což se mi nakonec vůbec nezdálo. Konec mě nijak neuchvátil a nepřišel mi extra zajímavý, ale samozřejmě příběh to je pěkný, pravdivý a téma rakoviny samo o sobě je smutné.
Občas mi lehce neseděl styl psaní autora, nepřišlo mi, že by kniha byla napsána vtipně a s humorem jak všichni tvrdí. To ale neznamená, že je příběh nutné špatný, moje očekávání sice byla jiná, ale tohle rozhodně nebyl propadák.
Za mě je kniha tedy dobrá, příběh má krásný nápad a je hezky napsán, moje očekávání jen nebyla naplněna, to je vše, takže za mě tak tři a tři čtvrtě až čtyři hvězdičky.
