bornthisway
komentáře u knih
Rozmarné léto
Vladislav Vančura
Odpočinkový příběh s mnoha úsměvnými situacemi v kombinaci se slovními obraty, které dokázaly pohladit na duši a přirůst k srdci.
Navíc oceňuji i to, že mi po každém otevření kniha (snad nějakým svým kouzlem či zázrakem) přivolala dobrou náladu! :)
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
Ransom Riggs
K přečtení knihy mě nalákala (asi jako všechny ostatní) prapodivná obálka, která slibovala pořádnou dávku duchařiny a tajemna. Sice tomu prvních pár desítek stránek nasvědčovalo, ale vyklubalo se z toho spíše nějaké lepší fantasy pro starší děti.
Ale i přes to, že jsem od Sirotčince očekávala něco úplně jiného, dokázala jsem se do příběhu začíst a některé pasáže jsem s napětím zhltla během pár chvil, fotografie text dobře doplňovaly a dodávaly na dynamičnosti - některé mi zůstanou v hlavě hodně dlouho!
Racek
Anton Pavlovič Čechov
Mé první setkání s Čechovem a určitě ne poslední! Racek se pro mě stal neobvykle čtivým a zajímavým dramatem s rychlým spádem.
A ač se to možná dalo v průběhu čtení předpokládat, při posledních větách Dorna k Trigorinovi se mi zatajil dech. Výborně promyšlený, tím pádem i skvěle podaný konec.
Horečka
Václav Hrabě
Působivá melancholická novela, která (ač je zahalená do zvláštního oparu smutku), svým způsobem pohladí na duši. Při mnohých úvahách hlavního hrdiny jsem měla v očích slzy, tak nádherně byly vyjádřené.
Nesmím opomenout skvěle vykreslenou atmosféru 60. let, kdy se jezdilo ve starých Feliciích, mládež žila jazzem a Billem Haleym, do kina se chodilo na Jeana Maraise...
Hrabětova Horečka mi zkrátka učarovala.
Pokus o záchranu Čuňáka Sneeda
John Irving
Fajn knížka, naprosto ideální jako oddychová a nenáročná četba například právě mezi zkouškami, kdy člověk nutně potřebuje "přepnout" úplně někam jinam. Penzion Grillparzer jsem si připomněla ráda a mimo něj se i některé další povídky ukázaly jako nápadité, třeba Prostor pro život.
Zkrátka dobrá a odpočinková záležitost.
Bílá nemoc
Karel Čapek
Krátké a čtivé drama se zajímavým tématem a rychlým spádem, jedno z nejlepších děl od Čapka. Nesmím opomenout skvěle vystižený kontrast mezi absolutním pacifistou a člověkem prahnoucím po boji a válce. Kéž by jen kniha skončila dobře a byla přenesena do reality konce 30. let...
Svět podle Garpa
John Irving
Výborné čtení! Je fakt, že jsem knihu kvůli smíšeným pocitům častokrát zavřela dříve, než bylo v plánu, ale titul Svět podle Garpa mě něčím neustále přitahoval. Místy mě dokázal nepříjemně šokovat, místy upřímně rozbrečet, občas mi zůstal rozum stát nad absurdními situacemi v Garpově životě.
Je to kniha, nad kterou musí člověk přemýšlet i dlouho po posledních stránkách, proto jsem byla št'astná, když jsem pár dní po dočtení při zkoumání nenápadného regálu v antikvariátu objevila jedno vydání, které ted' zaujímá čestné místo v mé knihovničce. Další důkaz toho, že pojem Svět podle Garpa je zkrátka magnet.
Oliver Twist
Charles Dickens
Skutečně hodně silný příběh, ani nemůžu spočítat, kolikrát jsem měla nutkání si malého Olivera z knížky "adoptovat", a tak ho chránit před všemi ústrky a křivdami, kterých se mu dělo až až, Dickens je v tomto ohledu opravdu výborný vypravěč.
Sice jsem se ke konci ve všech těch rodinných vztazích ztratila a musela si je opět ujasňovat, ale až na tuto výjimku se Oliver Twist četl skvěle, i když to byl navíc překlad z roku 1926.
Co se týká hlediska jazykových prostředků, nejvíce jsem jako studentka češtiny ocenila tvary přechodníků, to byla prostě paráda, atmosféru příběhu mi to dokonale doplňovalo! :)
Paní Dallowayová
Virginia Woolf
Paní Dallowayová mě překvapila hned dvakrát - poprvé počtem stran (nejspíš kvůli mylným asociacím na Paní Bovaryovou) a podruhé bohužel tím, že jsem s knihou téměř až do úplného závěru bojovala, nemohla jsem se začíst. Bylo těžké sledovat skoky mezi myšlenkovými pochody různých postav, kterých na tak krátký román pro mě bylo přespříliš, v kombinaci se složitými souvětími.
Ale aby komentář nebyl tak kritický - kniha mě dokonale dokázala přenést do atmosféry londýnského červnového dne 20. let, moc se mi líbila symbolika Big Benu a olověných kruhů.
A hlavně pomohla člověku důrazně připomenout myšlenku, že čas je velice pomíjivá veličina.
Mechanický pomeranč
Anthony Burgess
První část Mechanického pomeranče jsem četla jakoby z donucení, při syrových popisech některých násilnických scén jsem měla nutkání knihu zavřít a odložit, Alexe, jeho partu a týnovskou mluvu jsem z duše nesnášela.
S druhou a třetí částí ale přišel obrat o 180°C, knihu jsem přečetla s jedním dechem, dokonce mi na úplném konci začal být dospívající Alex svým uvažováním i sympatický.
Bohužel (nebo bohudík?), že se Mechanický pomeranč nedočkal pokračování, zajímalo by mě, jak by Burgess s dalším osudem Alexe naložil.